Kostelec nad Labem - památky kolem a ve městě samotném

[Kateřina_z_Landštejna]

Prozatím jen převzato a upraveno z webu "Hrady.cz", postupně doplním a dál upravím:

Jiřice

- zbytky tvrze
- Středočeský kraj (mezi Kostelcem nad Labem a Neratovicemi)
- pozůstatky samotné tvrze - severní část, vlevo za restaurací v soukromých objektech (č.p. 25 a 26). Majitelé prý jsou ochotni umožnit prohlídku

Historie a popis zbytků tvrze

Samotná ves Jiřice je jistě velmi starého založení a podle historických pramenů, konkrétně falza z 12. století, měla vzniknout již před polovinou 11. století. Byla po dlouhou dobu v držení staroboleslavské kapituly a někdy od 14. století se stala majetkem pražských m칝anů Františka Rokycanského a Hanze Rosta. V dalších desetiletích se majitelé poměrně často střídali a nakonec se Jiřice staly za císaře Rudolfa II. roku 1584 součástí komorního majetku a byly připojeny k panství Brandýs nad Labem.

Roku 1608 byly ves i dvůr s tvrzí vypáleny Dampierrovým vojskem, ale škody byly zřejmě zanedlouho opraveny, protože již popis z roku 1651 hovoří o velmi dobrém stavu tvrze. Podobný popis z roku 1728, jehož součástí je i zajímavý plán, již zmiňuje pouze občasné využívání pustnoucího „starého zámku“ a dvora, který by navíc padesát let poté rozparcelován. To mělo za následek i rychlý zánik většiny budov původní tvrze, které pohltily soukromé domy.

Do dnešní doby se tak z původního poměrně výstavného sídla pražských m칝anů s mázhaus, velká síň, palácem, vstupní věží a bočními křídly dochovaly kromě valeně zaklenutého sklepa pod č.p. 26 a 27 jen pozůstatky přízemí zmíněné vstupní věže s hrotitým tesaným portálem a vpadlinou pro padací most na čelní (jižní) straně, dnes přístupné z dvorku č.p. 25.


Dřevčice


- zachovalá tvrz
- 1364 majetek litomyšlského biskupa. Pak zabrána, Václavem IV. vrácena do držení biskupa Mikuláše (1397 tam i zemřel)
- od počátku 15. století zastavována zejm. Vrábským z Vrábí a chátrá
- 1584 prodána císaři Rudolfovi II. (brandýské panství)
- 1630 vyhořela, pak sýpka


Historie a popis tvrze a obce

Dřevčice jsou jmenovány ve falzu z 12. století mezi vesnicemi, které věnoval Břetislav I. v polovině 11. století staroboleslavské kapitule při jejím založení. Ve 14. a 15. století se jejich jméno vyskytuje i jako Dřebčice nebo Třebšice, na Müllerově mapě z r. 1720 Trewtschitz. Ačkoliv jmenovaná kapitula odtud měla plat ještě ve 14. století, zakupují se zde už i němečtí m칝ané – r. 1322 Pesold z Chebu – a v jeho poslední čtvrtině jsou zde doloženi vladyčtí majitelé a jejich tvrz; r. 1375 prodal Dřevčice příbuzný olomouckého biskupa Jana Jindřich zvaný z Dřevčic Janovi staršímu z Meziříče, držiteli olomouckého lenního statku Slavičína, a dřevčická tvrz, k níž patřily vesnice Dřevčice a Popovice, byla výslovně jmenována jak v deskovém zápisu z r. 1382 o prodeji Jindřichem z Bělé (jinak z Merova) olomouckému biskupovi tak v listinách Václava IV. z r. 1382 a 1396, z nichž první připojila Dřevčice k menzálním statkům olomouckého biskupství, druhá pak ji potvrzovala a vraCELA olomouckým biskupům tvrz a statek, obsazené zatím biskupovými nepříteli.
Později byly Dřevčice pronajímány a zastavovány, od r. 1437 majitelům blízkého Vrábí; první z nich, Jetřich Tluksa z Vrábí, převzal zástavu od Jana z Chotěnic nejdříve na čtyři roky s tím, že původní dluh 700 kop grošů se zvýší o dalších 40 kop, které vynaloží na přestavbu tvrze. Dřevčice však zůstaly i nadále v rukou Vrábských, od nichž se biskupové několikrát marně pokoušeli zástavu vyplatit. Ještě v druhé polovině 16. století učinil biskup Marek poslední pokus, povoliv výplatu Vilému Prusinovskému z Víckova, aby tak zachránil statek, „který v ruchách světských zastaven netoliko na stavení sešel…“, ale marně. Stejně marně se řadu let pokoušeli získat Dřevčice od olomouckých biskupů čeští panovníci jako vrchnost blízkého Brandýsa. Teprve r. 1586 je koupil se statkem Vrábím k brandýskému panství císař Rudolf II.
R. 1630 dřevčická tvrz se všemi hospodářskými budovami do základů vyhořela, byla však i s dvorem znovu vystavěna; r. 1638 žádal brandýský hejtman Dejm ze Stříteže královskou komoru „za hřeb šindelní k zapobíjení tvrze Dřevčic“. Tehdy byla snad dokončována novostavba, jejíž rozsah a ráz dosud zčásti dosvědčují její zachované zbytky. Tvrz měla lichoběžníkový půdorys, byla ohrazena vysokou zdí se zaoblenými nárožími a obehnána vodním příkopem. Mohutná obytná budova byla situována v nároží areálu vpravo od brány.
Brandýský urbář z r. 1651 o ní praví: „Tvrz Dřevčice a při ní dvůr a ovčín, to vše v spodcích od kamene vystavené a dosti rozšířené se nachází“, ale tvrz, nepoužívaná později v původní funkci, patrně chátrala a mladší zprávy se už týkají jen dřevčického dvora, který byl potom jako jediný z dominikálních dvorů brandýského paství ponechán ve vlastní režii i po provedení raabizace v l. 1777 – 1785.
Pozůstatky tvrze (ohradní zeď a někdejší obytná budova, z níž byl v 18. století upraven k dřevčickému dovru barokní špýchar, potom sýpka kontribučensko-obilního fondu) stojí na severním okraji obce (u statku čp. 1) nad rybníkem a dosud prozrazují pevnostní charakter původní stavby.


Mratín


- zbarokizovaná kaple
- první doložená zpráva o obci - 1379


Historie a popis kaple

Kaple sv. Archanděla Michaela byla postavena v první polovině 18. století. Jedná se o barokní obdélníkovou stavbu s obdélníkovým presbytářem, v hlavním průčelí s plochým rizalitem a štítem, v dolní části s lizénami se nachází portál s rovnou římsou. Boční fasády jsou členěny plochým rizalitem. Presbytář s křížovou klenbou navazuje na centrální část lodi, vstupní prostor kaple je sklenut lunetami. Vybavení interiéru kaple je provedeno v barokním slohu.

Literatura: hrady.cz Umělecké památky Čech (K-O), Academia Praha 1980


Libiš

- obec Libiš leží přibližně 12 km severně od Prahy a 7 km jižně od Mělníka.
- Kostel sv. Jakuba Většího snad stál již roku 1357, určitě však byl vystavěn před rokem 1391. 1357
- křesanské osídlení pravděpodobně už kolem r. 1080


Historie a popis kostela

Kostelík je malý, loď je jen nepatrně delší než kněžiště. Jednolodní gotický je s žebrovou klenbou, plochostropou lodí a pětiboce ukončeným presbytářem. Strop lodi prkenný, rozdělený ve čtverce.
Až do r. 1541 připomínal spíše kapli než farní kostel, věž byla postavena právě tohoto roku.
Kostel je cenný především svojí freskovou výzdobou. Zobrazují celou plejádu svatých, kromě sv. Jakuba Většího, kterému je kostel zasvěcen. Jeho obraz byl asi na původním oltáři, který se však nedochoval. Současný oltář pochází až z první poloviny 16. století.
fresky byly po dlouhou dobu omítnuty, asi od husitských válek. Kdo je tvůrcem freskové výzdoby není známo. První restauraci fresek prováděl v letech 1942 - 1943 akademický malíř Čila. Další restaurace fresek probíhaly v šedesátých letech 20. století a po r. 1995.
U kostelíka stojí dřevěná zvonice ze 16. století. Je dokladem proměny českých dřevěných zvonic v 16. století od věžovitých k horizontálním. Ve zvonici jsou dva vzácné zvony. Větší zvon je z r. 1549, menší z druhé poloviny 15.století.

Tvrziště u Libiše

Nalézt tvrziště v lužním pralese přírodní rezervace Černínovsko není vůbec snadné. Předkládám tedy tuto pomůcku: cestu zahájíme u místní hasičské zbrojnice, která se nachází nedaleko libišského gotického kostela. Odtud je tvrziště vzdáleno asi 872 metrů. Po cestě mezi domy projdeme od zbrojnice 140 metrů a ocitneme se na můstku přes strouhu. Odtud pokračujeme po polní cestě a po 170 metrech dojdeme k železné závoře. Lesní cesta se v dalším úseku zatáčí doleva. Po 80 metrech dojdeme na křižovatku dvou lesních cest. Zvolíme tu cestu, která směřuje do hloubi háje. Lesní cesta se pozvolna mění v pěšinu, ale po 220 metrech dojdeme na křížení pěšin. Nyní půjdeme doleva, vlastně podél mrtvého ramene Labe. Po pobřežní pěšině jdeme 300 metrů a tady je již nutno hledat tvrziště. Nalézá se asi 12 metrů od břehu ramene směrem do hloubi háje a není nijak výrazné.

Kostelec nad Labem

- První zmínka o obci Kostelec 1276
- 1317 zmiňována jako městečko
- 1486 povýšen na město

Kostel sv. Víta

Pozdně gotický kostel sv. Víta byl postavený koncem 15. století, asi do roku 1492. Chrámové trojlodí bylo dokončeno počátkem 16. století. Přestavba kostela v renesančním stylu proběhla v letech 1566–1567 a další úpravy proběhly v 17.století a v roce 1728. Jižní předsíň pochází z poloviny l8.století
Kostel sv.Víta postavila rodina Sekerků ze Sedčic, hlásící se ke kališnické víře. Jejich pozdně gotický ERB, dvě zkřížené sekerky ocelové barvy, je umístěn na severní boční zdi kostela. Po bělohorské bitvě jim byl veškerý majetek zabaven. Všichni příslušníci rodu odešli do ciziny.
Umělecké památky Čech (K-O), Academia Praha 1980

Tvrz

Přestavěná tvrz (č. p. 720) stojí v severozápadní části města, které najdete mezi Neratovicemi a Brandýsem nad Labem asi 10 km od severního okraje Prahy. K tvrzi se nejlépe dostanete z náměstí, kde se dá případně i dobře zaparkovat. Pokud se odtud vydáte po silnici k řece (k severu, směr Všetaty) a asi po 200 metrech zahnete ulicí vlevo kolem autodílny, nemůžete tvrz minout
Do dnešních dnů se z kosteleckého sídla, ve středověku chráněného vodními příkopy a labským ramenem, dochovala obdélná patrová budova se zaobleným severozápadním nárožím, krytá vysokou valbovou střechou a nahrubo omítnutá. Na jižním průčelí směrem do zahrady se částečně dochovala původní pavlač, nesená kamennými krakorci, a stáří budovy dokládají i pozdně gotické a renesanční architektonické články, druhotně použité ve vchodovém ostění a mladších klenbách.


Město

Městečko pravděpodobně založil král Přemysl Otakar II. již v průběhu druhé poloviny 13. století; v průběhu středověku se stalo věnným městem českých královen či bylo v zástavním držení. Tvrz, označovaná především ve starším období také jako hrad, se poprvé výslovně připomíná roku 1359. Od roku 1395 držel Kostelec Aleš Škopek z Dubé, který byl nesmiřitelných nepřítelem husitů. Ti proto roku 1420 opevněné městečko i s tvrzí dobyli a Kostelec se stal jejich důležitým opěrným bodem. Zde se také roku 1424 ukryl s nepočetným oddílem Jan Žižka z Trocnova před spojeným vojskem Pražanů a šlechty, a i když byla situace pro něj více než složitá, dokázal se nakonec za pomoci posil vedených Viktorinem a Hynkem z Poděbrad a Bočkem z Kunštátu probít přes brod na Labi a ustoupit směrem k Lysé nad Labem, zatímco Pražané utrpěli značné ztráty (uvádí se kolem 3000 mužů).

Po skončení husitských válek byl Kostelec opět zastavován: po roce 1499 se odtud píší Šlechtové ze Všehrd a po nich od roku 1534 Vančurové z Řehnic. V roce 1586 pak císař Rudolf II. zastavené město vyplatil a připojil jej ke svému panství spravovanému z Brandýsa nad Labem, takže původní šlechtické sídlo v Kostelci přestalo sloužit svému účelu a bylo využíváno jen hospodářsky. Od poloviny 18. století zde byla fořtovna a nakonec se budova roku 1864 stala soukromým obydlím, kterým je dodnes.

Lobkovice

Ves Lobkovice se poprvé připomíná v r. 1341, kdy náležela bratřím Bohuňkovi a Vavřincovi z Lobkovic. V l. 1356 – 1357 se připomíná Raimund z Lobkovic. V l. 1367 – 1377 náležely Lobkovice pražskému m칝anovi Mikuláši Čotrovi, od r. 1385 až do konce 14. století význačnému politikovi a osobnímu příteli krále Václava IV. Mikuláši Čotrovi, od r. 1385 až do konce 14. století význačnému politikovi a osobnímu příteli krále Václava IV. Janů Čúchovi ze Zásady. Tvrz se poprvé připomíná v r. 1403, kdy náležela pražskému m칝anovi Prokopu Kruknerovi. Zakladatel si vybral pro tvrz výhodně položené místo chráněné svahy ostrohu a bažinami. Pouze na západní straně bylo tvrziště v úrovni okolí, takže zde bylo nutno vybudovat umělé opevnění v podobě valu a příkopu. Z tohoto opevnění je zachován příkop před západním traktem dnešního zámku. Původně asi byla tvrz jen dřevěná. Po r. 1403 se majitelé Lobkovic velmi rychle střídali, až v r. 1409 získal tvrz a ves Lobkovice s dalšími dvěma vesnicemi Mikuláš z Újezda, řečený Chudý; v r. 1410 již užíval přídomku z Lobkovic. Tento Mikuláš je předkem význačného českého feudálního rodu Lobkoviců.
Mikuláš přistoupil k přestavbě původní tvrze v rozsáhlejší gotický věžovitý objekt. Jádrem této tvrze byla třípatrová hranolová věž z lomového kamene zachovaná v jižním traktu dnešního zámku. V přízemí věže je dosud původní gotická valená klenba. Patra věže byla navzájem oddělena pouze trámovými stropy. Součástí tvrze byla pravděpodobně ještě obytná budova stojící v místech dnešního západního křídla zámku. Z té asi vedl most do prvního patra věže. Její jednotlivá patra byla propojena jen dřevěnými schodišti.
Mikulášovi náležela tvrz až do jeho smrti v r. 1435. Lobkovice po něm zdědili synové Mikuláš a Jan Popel. V r. 1445 se o otcovský majetek rozdělili, přičemž Lobkovice připadly Janu Popelovi. Ten byl odpůrcem Jiřího z Poděbrad, jehož vojsko v r. 1450 lobkovickou tvrz oblehlo a dobylo. V r. 1451 Jiří z Poděbrad tvrz Janu Popelovi vrátil a ten se potom stal jeho stoupencem. Později získal lobkovickou tvrz Albrecht Jiří z Očedělic, připomínaný jako majitel Lobkovic poprvé v r. 1489. Ale již v r. 1490 zemřel a potom se zde rychle vystřídalo několik vlastníků, až v r. 1496 ji získal Beneš Sekera ze Sedčic. Sekerům ze Sedčic náležely Lobkovice s tvrzí až do r. 1615, kdy je Jan Ratibor Sekerka ze Sedčic prodal Václavovi Majskému ze Sobíšku, ERBovnímu m칝anovi Starého Města pražského.
Za Sekerků došlo v průběhu 16. nebo na počátku 17. století k rozšíření nevelké gotické tvrze v renesanční zámek. Nejspíš se tak stalo za Jana Ratibora Sekerky, nebo v průběhu 16. století se v písemných zprávách v Lobkovicích vždycky uvádí tvrz, zatímco v r. 1610 se poprvé připomíná zámek. Renesanční přestavbou vznikla čtyřkřídlá jednopatrová stavba, hlavním průčelím obrácená k západu. Příkop tvrze byl překlenut zděným kamenným mostem, který nahradil původní most zvedací. Do jižního křídla nově vybudovaného zámku byla pojata věž tvrze a interiér jejího prvního patra byl propojen s interiéry přistavěných budov. Do západního křídla byly pravděpodobně pojaty některé obvodové zdi starší obytné budovy tvrze. Z renesanční přestavby Sekerků se zachovala půdorysná dispozice dnešního zámku, část obvodových zdí a renesanční vstupní portál v západní průčelí. Ostatní renesanční architektonické detaily při pozdějších úpravách zámecké budovy zmizely.
Václav Majský prodal již v r. 1616 lobkovický zámek Polyxeně z Lobkovic, rozené z Pernštejna. Tak se původní rodové sídlo opět vrátilo Lobkovicům, ale zámek tehdy ztratil charakter šlechtického sídla a stal se jen administrativním střediskem panství a obydlím úředníků. Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován vojskem, zvláště v r. 1620 a 1630. V r. 1658 stály ze zámku jen obvodové zdi, budova byla bez střech a stropy v interiéru byly zčásti propadlé. Jen věž zámku byla v této době zastřešena. Zpustlý zámek nesloužil již ani jako administrativní centrum statku, nebo Lobkovice byly v l. 1623 – 1655 spojeny se statkem v Obříství. V r. 1677 vytvořil Václav Eusebius z Lobkovic opět samostatné lobkovické panství, k němuž náleželo šest vsí. Toto panství se stalo součástí lobkovického fideikomisu, jehož ústřední správa byla umístěna v Nelahozevsi.
K opravě zpustlého lobkovického zámku došlo až v r. 1679 za knížete Ferdinanda Augusta z Lobkovic. Plán opravy a přestavby zámku vypracoval význačný italský architekt Antonio Porta, působící v lobkovických službách. Při přestavbě byly nově upraveny interiéry budovy, provedeno nové zastřešení a nové fasády. K jihozápadnímu rohu původního zámku bylo přistavěno boční jednopatrové barokní křídlo obdélníkového půdorysu se čtvrtkruhovitě vyříznutým západním nárožím. V tomto prostoru byl umístěn hlavní vchod do bočního křídla, zdobený barokním portálem. Úpravami provedenými Antoniem Portou získal lobkovický zámek v podstatě dnešní vzhled. Přestavěný zámek však stále sloužil jen jako obydlí hospodářských úředníků. V r. 1829 za Ferdinanda Josefa z Lobkovic byly Lobkovice vyčleněny z rodového fideikomisu a prodány pražskému advokátovi Janu Měchurovi.
Nový majitel, který chtěl v Lobkovicích sídlit, přistoupil k opravě chátrající zámecké budovy. především byly upraveny a zmodernizovány interiéry, opraveny střechy a fasády. Celkový vzhled budovy se však téměř nezměnil. Dcera Jana Měchury Terezie, která v r. 1840 zdědila lobkovický zámek, byla manželkou Františka Palackého. Palacký si zámek velmi oblíbil a často zde pobýval. Na lobkovickém zámku prožil téměř celé období bachovského absolutismu, kdy musel zanechat veřejné politické činnosti. Na vlastní přání byl František Palacký také v Lobkovicích na starém, dnes již zrušeném hřbitově dne 31. 5. 1878 pohřben. Na pobyt Palackého na lobkovickém zámku upomíná pamětní deska nad hlavním vchodem do zámku.
Po smrti Františka Palackého zdědil lobkovický velkostatek i se zámkem jeho syn JUDr. Jan Palacký. Ten prodal v r. 1897 Lobkovice knížeti Mořicovi z Lobkovic, který usiloval o získání nejstaršího rodového sídla. Zámek se po r. 1897 změnil opět jen v obydlí lobkovických úředníků. Majetkem Lobkoviců zůstal zámek až do r. 1948.
V r. 1948 se zámek stal majetkem státu a byl spravován MNV v Lobkovicích. V zámku depozitář Národního technického muzea. Počátkem 80. let převzala zámek filozofická fakulta Karlovy univerzity v Praze a byla zahájena jeho úprava na depozitář knihoven a studijní středisko. Rovněž se počítá se zřízením obřadní síně Měst. NV Neratovice a pamětní síně Františka Palackého.
Zámek stojí na východním okraji obce. je to jednopatrová čtyřkřídlá budova krytá valbovou střechou. K západu vystupuje z hlavní budovy boční křídlo. Částí jižního křídla je mohutná třípatrová hranolová věž, krytá stanovou střechou.

[/b]

[Zany]

Prozatím jen převzato a upraveno z webu "Hrady.cz", postupně doplním a dál upravím

jo, ještě přidej přímé odkazy na hrady.cz, a to lidi nemusí hledat, až budsou chtít vidět fotky...
já udělám své obvyklé přípravy (základní informace o objektu, nějaká fotka, obrázky, půdorysy, mapa, relevantní články z literatury) do pdf ke každému místu a taky to sem přidám...

[Kateřina_z_Landštejna]

Prozatím jen převzato a upraveno z webu "Hrady.cz", postupně doplním a dál upravím

jo, ještě přidej přímé odkazy na hrady.cz, a to lidi nemusí hledat, až budsou chtít vidět fotky...
já udělám své obvyklé přípravy (základní informace o objektu, nějaká fotka, obrázky, půdorysy, mapa, relevantní články z literatury) do pdf ke každému místu a taky to sem přidám...

Díky moc! Dala bych Ti pusu, ale nemám tu pro ten účel smajlíka

[Zany]

Díky moc! Dala bych Ti pusu, ale nemám tu pro ten účel smajlíka

to můžeme nechat na neděli, jestli mi to vyjde )

[Zany]

Rudeč - tvrziště

nějaká moudra z literatury (další objekty budou následovat)
http://hrady.dejiny.cz/various/katalog/Rudec_ME.pdf

[Zany]

Libiš - tvrziště, kostel

http://hrady.dejiny.cz/various/katalog/Libis_ME.pdf

[Zany]

Jiřice - zbytky tvrze

http://hrady.dejiny.cz/various/katalog/Jirice_ME.pdf

[Zany]

Kostelec nad Labem
http://hrady.dejiny.cz/various/katalog/ ... bem_ME.pdf

Lobkovice
http://hrady.dejiny.cz/various/katalog/Lobkovice_ME.pdf

[Kateřina_z_Landštejna]

Chtěla bych Zanymu moc a moc poděkovat za významnou pomoc s přípravou výletu i za odborné příspěvky během něho, tedy i motivaci pro druhý díl =D>

Jo, a tu pusu jsem mu v tom fofru ani nestačila dát!

[Kateřina_z_Landštejna]

Chtěla bych Zanymu moc a moc poděkovat za významnou pomoc s přípravou výletu i za odborné příspěvky během něho, tedy i motivaci pro druhý díl =D>

Jo, a tu pusu jsem mu v tom fofru ani nestačila dát!