Stanislav píše:Ano Katko. Je to celé sklo. A u tečů se kupodivu přesně ví, jak to dělali. Protože tady se vývoj zastavil. Představ si, že dodnes se pro to třou barvy tak jako to dělal třeba Leonardo, nebo Kupecký ( jenom pigmenty a pojivo je jiné). Tu jde o barevné sklo a étherické oleje. Víš jak příjemně voní třeba levandulový, nebo rozmarýnový olej? A jak smrdí když ho pálíš? Nebo štětce. Víš , že kanadská veverka má chlupy s podobnými vlastnostmi jako česká kuna?
Zeptám se Georga, jestli o tom nemá něco připraveno. A pokud ne - něco napíšu.
To jsou úžasný věci. A já smekám před těmi, dko to vyzkoumají a naučí se to dělat.
Za komančů Štrougal rozjel rozsáhlý výzkumný projekt na rekonstrukci movitých památek všeho druhu. Dělal na tom kámoš - chemik. Ten uměl houslařské laky a podobné věcičky (dneska prodává hrací automaty ). Makala na tom tom řada vědců a restaurátorů v podstatě na koleně, protože gerontopohlaváři tomu nepřáli. Ale žilo to.
Po plyšáku šly veškeré výsledky do háje, protože od té doby tu není žádný zájem o rozvoj kulturního dědictví - což vím zase od restaurátorů.
A teď, na semináři o EU se opět ukázalo, že místo aby vláda investovala do toho, co by nás mohlo pohodlně živit, tedy do památek a turistiky, není ANI JEDEN OPERAČNÍ PROGRAM na památky a jejich využití v turistice. Celá Evropa si klepe na čelo, protože samozřejmě ví, že jsme co do množství památek unikát...
Takže, když narvu všechny naše repliky do náhonu, tak je budu moct po nějaké době prohlásit za původní kousky?
A ani se toho neboj. Tak nějak se vyrábí většina starožitností. Ale nesmíš dna skleniček ošoupávat na cihle. To se pozná.
Já jednou chtěl koupit secesní popelník ( byl i s certifikátem o pravosti a místě původu, datu vzniku a pod.) A než jsem dal dohromady peníze, byl prodán. Postěžoval jsem si jedné známé, jakou mám smůlu. A ona mi pak volala, že v tom starožitnictví má známou a ta jí slíbila, že do týdne budou mít vyroben nový. Tak mohu přijet.
Na Malostr.náměstí jsme dost dlouho dělali a já chodil obdivovat jednu vitráž. I u ní bylo místo nálezu a stáří a potvrzení o pravosti. Než jsme svou práci dokončili, byla ta samá nalezena ještě dvakrát. Vždy krátce po prodeji.
Ostatně můj strýc se výrobou starožitností živil už za totality. A celá rodina mu záviděla, protože jemu stačilo pracovat jen v zimě a v létě se flákal a dělal granda..
To,že sklo teče se může poznat i u silných plochých skel ne tak starých,např. výkl. skříně.Je to dáno tím,že sklo je amorfní nekrystalická látka.Podchlazená kapalina.Něco jako voda-led.,nebo vosk.Ale má daleko větší hustotu
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".
Makala na tom tom řada vědců a restaurátorů v podstatě na koleně
Ano to máš pravdu. A mnozí byli opravdu úžasní. Já vím o dvou chemicích ( jména si již nepamatuji, jen vím že jeden byl profesorem a druhý snad děkanem VŠCHT). Ti zkoušeli v Jižních Čechách nějakou silikonsilikátovou vodičku na fasády. Byl to složitý proces míchání a nanášení - ale jak to fungovalo. Pak o tom napsali nějakou zprávu do zahraničí a přijeli se na to podívat jacísi odborníci z UNESCA. A říkalo se, že to vybrali na konzervaci Akropole. Pak to najednou začal vyrábět nějaký nár. podnik průmyslově. Nanášení bylo jednoduché, na nic se nemuselo čekat, nic se nemíchalo přímo na místě. Ale nefungovalo to. A tito pánové najednou rezignovali, odešli do důchodu a nechtěli mít s tím nic společného.
Vyrábí se to dodnes - má to různé názvy Lukofob, Lukosil a pod.
Historie malby plochého skla.
Nejstarší písemná zmínka o našem malovaném skle je z roku 1276, kdy biskup Jan III. z Dražic objednal vitraje s výjevy ze St. a N. zákona pro roudnický kostel. Poprvé se malba na sklo však rozšířila až za panování Lucenburků. V té době se okenní sklo vyrábělo dvěmi způsoby: z kruhových terčíků (dnes říkáme bucny,pupky) a a z válců technikou "procédé de Bohéme" (dnes říkáme Antik či antické sklo). Zajímavé je, že "procédé de Bohéme" bylo označení, které se používalo v celé evropě. Po husitských válkách malba skla poněkud upadla a její další rozmach nastal až koncem 16. stol. a hlavně ve století 17.V té době se již malovalo i na tzv. sklo terčové (někdy nazývané korunní a dokonce jsem slyšel , že i měsíční). To bylo vlastně roztáčené sklo z terčíků, až do průměru 100cm. Češi v tom byli opravdu kabrňáci. 19. stol. bylo dalším obdobím rozkvětu malby na skle. To se již přidala i skla litá a válcovaná (říkalo se jim většinou skla katedrální).
Pro malbu se původně používaly tzv. studené barvy (nějaké pryskyřice s pigmenty). Později ze začali používat tzv. vypalovací barvy (zvané smalty) a v 19. století přibyly lazury. Ke stříbrné (žluté) lazuře (už dlouho známé), ještě lazura černá, červená a zelená. Znovuobjevení těchto lazur měl na svědomí sklář Egermann na Borsku.
Lazury jsou stříbrné nebo měděné soli v nějaké hlíně (nejčastěji okr nebo umbra).Při výpalu vnikají ionty kovu do povrchu skla.
Smalty jsou vlastně silně probarvená skla, která se rozemlela na prášek a ta se pak třela s pojivy - nejčastěji to byly étherické oleje s malým přídavkem damary. Používalo se však také arabské gumy ve vodě či vínu. Záleželo na technice nanášení.Při výpalu se smalty slijí a vytvoří vrstvu barevného skla. Jedná se tedy o malbu sklem na sklo.
Smalty se dělily ještě na tzv. transparenty (průhledné barvy), vlastní smalty (neprůhledné barvy), kontury (zvláštní neprůhledné barvy přímo matující), Schwarzlot (zvláštní černá, matná barva) a glassflus (bezbarvý transparent). Kontury a schwarzlot byly zvláštní tím, že měli poměrně široké rozmezí vypalovací teploty. Lazury se musely vypalovat na vyšší teplotu cca 640 - 720oC a smalty na nižší 580 - 640oC.
Vlastní malby byly vždy vlastně vymalovánky. Namalovaly se linky a obrysy, na zadní stranu skla se nanesla lazura a vypálilo se. Nanesly se kontury (nejčastěji bylo stínování prováděno šrafováním) a nanesly se barvy. A znovu se vypálilo. U figur se ještě nanášely valéry a následoval další výpal.
U těchto maleb se dodnes používají některé staré techniky.
Barvy se třou ručně na nějaké drsné ploše (např. matované sklo) a postupně se přikapává olej nebo roztok arabské gumy. Tak jako třeli barvy staří malíři. Ne že by nešly barvy připravit průmyslově. Ale průmyslové barvy nemají jiskru, jsou umlety a utřeny v celém objemu úplně stejně.
Jako pojiva se požívají dnes již málo známé oleje, rozmarýnový, levandulový a např terpentýn na ředění musí být několikrát čistěný.
Ke škrabání barev se používají husí brky - stále není nic lepšího. Velmi jemně reagují na přitlačení, takže lze škrabat jak velmi tence, tak tlustě jedním seřízlým brkem. Škrabání se používá zejména na vyvolání dojmu světla (světelné plošky).
U vitráží se stále ještě nanáší tzv. valéry, tenoučké vrstvy barev přez sebe, tak jako lazurovali své obrazy staří mistři.
I mezi malíři skla byla slavná jména. Ale slavná jen pro znalce, či zájemce o tato díla. Takže je zbytečné je tady jmenovat. Snad jen Jan Zachariáš Quast - ten začal naše vitráže proslavovat, ale až tak 80 let po své smrti. Ale jedno jméno malíře skla znáte určitě. Tiffany - i když to nebyl profesionální malíř skla, byl to jeho celoživotní koníček a jeho vitráže jsou velmi ceněné. Není bez zajímavosti, že jedním z Tiffanyho oblíbených obchodních produktů bylo i české sklo a křišál.
Vitrážím se však věnovali i malíři jako byl M. Chagall, H.Matisse, J.Šíma či Švabinský.
Takto vypadala sklářská hu..Nahoře vidíme dobývání křemene,či písku,který se dále mísil s bukovým popelem na skl.kmen.Vpravo je složeno dřevo,spodním otvorem se přikládalo.Vpravo je pracovní otvor,kde se nabírala z pánve sklovina,sklář ji formuje na tálku na základ- bublinu/Kerbl/,na kterou nabírají další sklo.Uprostřed je otvor ,kde se temperuje další pánev.Do levého otvoru odnáší hotové výrobky,tzv chladící pec,kde se výrobek drží asi na 500 C a nakonec díla se pomalu chladí/Kvůli pnutí skla/.Celá pec byla pouze pod přístřeškem,pokud se odtěžilo dřevo v okruhu asi 400m vystavěla se nová dál.Skláři byli privilegovanou vrstvou,každý humistr dostal řadu výsad,těžba dřeva,lov apod.Ani v pozdějších dobách nemuseli pracovat-robotovat.Své závazky spláceli šlechtě výrobky.Nejstarší doložená hu je ve Svoru,r.1250,nejstarší datovaná hu je v Evropě Chřibská,kde r.1514 hu mistr stvrzoval staleté právo.Výroba tam tedy může být od r.1414.Mimochodem tam pracoval W.Matuška.
Pro šlechtu měli obrovský význam-odtěžovali lesy pro kolonizátory.Místní obce se tedy jmenují,v upomínku na odlesnění Drnovec Trávník,H.aD.Světlá atd.
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".
A uměli už tenkrát dělat do píšal takovou tu bezpečnostní klapičku, aby nenadechli horký vzduch?
Já jsem jednou pomáhala nějakému klukoci hledat jeho předky a úplně náhodou jsm zjistila, že byli v pol. 18. století skláři na Železnobrodsku a měli extra speciál císařský glejt, že smějí brát z panských lesů dřevo do hutě. Měli tam i napsáno, kolik a jaké. Zajímavá listina.
O bezpečnostní klapičce jsem neslyšel.Do píšaly se pořád fouká ven,až na malé výjimky-viz kutrolf-tenké kapiláry.Ani nevím jak by se dal horký vzduch nasát.
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".
Georg píše:O bezpečnostní klapičce jsem neslyšel.Do píšaly se pořád fouká ven,až na malé výjimky-viz kutrolf-tenké kapiláry.Ani nevím jak by se dal horký vzduch nasát.
Nám ve "Valmezu" ukazovali, že je v náústku taková jako klapička. Když se do toho fouká, tak je odklopená a když se přestane, tak že se zaklopí, aby ten horký vzduch nešel ven a nemohl ho sklář vdechnout.
barometr
Tak tady je ten nejstarší barometr světa,dobře a spolehlivě funguje.
Typ středověkého zdobení používaný u nás.Tzv.žebrování.Sklář pomocník udělá nálep a táhne tyč se sklem dolů.14.stol.
zdobení tzv perličkami,pomocník nabírá sklo pinzetou ze žhavé koule skla.Dole zdobení spinou.Udělá se nálep,sklo se vytáhne do nitě,která se natočí na číši.13.až 15. stol čech
Další zdobení nálepy.pomocník přiloží sklo natáhne a ustřihne.
Nálepy měli ještě jednu funkci.Mimo zdobení bránili vypadnutí při jídle rukama/mastnýma/
George Santayana "Kdo zapomina na minulost, bude si ji muset zopakovat".
Před časem jsme si tu povídali o korozi skla. U všech skel se vyskytuje, s jednou vyjímkou. Tou vyjímkou jsou skla keltská. Např. u Turska se našel keltský náramek z modré skloviny (uvádějí lathénská doba) a ten je jako když se právě vytáhl z pece. Je to prostě záhada. Ti Keltové museli o skle vědět mnohem víc než my. Ve skotsku jsou dokonce tzv. "skleněné pevnosti". Jejich zdi jsou totiž z natavených zesklovatělých kamenů. Jedna z nich Tap O´Noth se dá lehce najít na internetu.
Složení keltského skla muselo být úplně jiné, než jej známe my. Ale jak doséhli té teploty, aby tavili kámen, zřejmě beze všech přísad?
Možná to bude znít jako blbost, ale nemohli někde natrefit na antracit? Ten je hodně výhřevný a kdyby měli pořádné dmychalo? Protože co jiného, při tehdejších technických možnostech? I když, kdoví .Víme toho o nich tak málo...
). Makala na tom tom řada vědců a restaurátorů v podstatě na koleně, protože gerontopohlaváři tomu nepřáli. Ale žilo to. 
