Ježek píše:Až s ním a jeho ambicemi jsou spojeny konce pilířů knířecích Čech - pozemkovou šlechtou překonaní regionální úředníčci, jmenovaní králem, kteří byli již neefektivním přežitkem a stále se hlásili k vybírání různých dávek a daní, často překračujíc královská privilegia. V povstání v roce 1248 se za ně postavil proti svému otci Václavu. On bojoval za královskou korunu, oni proti pozemkové šlechtě a novým pořádkům (města, kláštěrní majetky - prostě všemu neknížecímu). Odboj byl předem odsouzen k nezdaru, ale Přemysl tou dobou byl jediným nástupcem. Václav ani nijak tvrdě povstání nepotlačil, zřejmě, pouze nechal popravit předního "úřednického" představitele povstání. Zřejmě to ale byl defitivní konec úřednické šlechty, která se poté rozplynula mezi nižší šlechtou a sedláctvem.
Ježek píše:Nedivil bych se ale redigování názoru na povstání, někdy v budoucnosti. Žemlička je geniální historik, ale třeba to někdy někdo uchopí jinak.
Už jsem zapomněl, že jsem tohle kdysi napsal, ale po letmém studiu Pokračovatelů Kosmových a několika předních českých rodů musím napsat svůj názor, částečně odlišný od teorie povstání beneficiárních úředníků a jejich zániku. Částečně tedy rozpracuji svůj názor.
Povstání bych nechápal jako boj umírajících hradských úředníků Přemysla II. proti vysoké šlechtě, která podporovala Václava I. Viděl bych to spíš na boj dvou frakcí pozemkové šlechty proti sobě. Jak známo Václava podporovaly severočeské rody - Ronovci, Markvartici a Hrabišici. U Přemysla bych nepředpokládal úplně druhořadé šlechtice v jeho družině, jak už mnohokrát v přemyslovské historii tam jsou ti, kteří nejsou zrovna u vesel, možná synové těch u vesel, připravující se připravit otce a strýce o místa na dvoře. K nim by se dali připočíst jihočeské rody jako páni ze Strakonic a snad i Vítkovci. Tento boj je možné zahrnout do říšského kontextu, kdy sevoročeské rody díky kontaktům v Míšni jsou stoupenci papežství a jihočeské rody díky kontaktům v Podunají stoupenci císařství.
Ale fakt, že Václav měl podporu biskupů a papež Inocent IV. chtěl na Přemysla uvalit klatbu to nemusí dokazovat, církev se drží spíše krále než povstalců, skrz Míšeň přišla Václavovi pomoc od papeže. Biskup Mikuláš váhal zpočátku, až poté se přiklonil k Václavovi.
Spíše bych to viděl na boj dvou frakcí pozemkové šlechty, jedné u moci, jedné nikoli. Ta druhá sázela na Přemysla, který získav sebevědomí, díky špatné radě povstání podvolil. Předpokládám, že i beneficiární šlechta nestála jednotně na straně Přemysla, jinak po porážce povstání by mohla zaniknout celá, nikoli přežívat do konce století. Touze po změně nahrávala i pasivita jednookého krále, který spoustu času tráví při loveckých kratochvílích, pošramocená psychika po smrti matky a syna.
Přemysl byl zvolen králem urozenými a rodem staršími (Pokr. K.), nazýval by tak kronikář beneficiární šlechtu, která povetšinou škodila na církevním zboží? Dokázala by sama beneficiární šlechta, mocně omezovaná v 30. letech poskytnout sama Přemyslovi dostatečnou vojenskou silu?
Pochopitelné je, že povstání bylo potlačeno. Měl Přemysl plán, co s otcem po převzetí moci? Jistým složkám napětí jen vyhovovalo. Pochopitelné je také, že byli popraveni nevýznamní symboličtí příznivci převratu - dvorští sudí Ctibor a jeho syn Jaroš. Možná sice Přemyslovi ten nápad vnukli, nebyli však vůdčí silou...
Po smrti Václava řada jeho příznivců přišla o dvorské úřady a o ty se podělili lidé spojení s Přemyslem II. a jeho povstáním. Právě třeba onen Bavor a oněmž je článek v rejstříku.
Ovšem netušil jsem, že byl ve hře i nucený odchod do důchodu... 
, ti mohu posloužit ještě i Sovadinou, který píše, že další příležitost k posílení postavení a vlivu šlechty dostala šlechta v době povstání kralevice POII. proti králi Václavovi I. (mimochodem - časování povstání 1248-49) . Po jeho porážce dostala další majetky šlechta, která zůstaůa věrná Václavovi, Ronovci asi v této době získali hrad Lichtemburk (Lichnici) a Smil , syn JIndřicha ze Žitavy se stal pražským purkrabím.