Mikrohistorie a černá řada nakladatelství Argo

[Ingolf]

Mikrohistorie se zabývá nějakým "mikro" tématem, tedy dějinami malé komunity typu vsi nebo menší komunity ve městě. Je to mj. jedna z reakcí na "velké" dějiny, tedy dějiny států, dynastií, šlechtických dominií apod. Poprvé použil slovo mikrohistorie George R. Stewart v knize "Pickett's Charge: A Microhistory of the Final Attack on Gettysburg, July 3, 1863" z roku 1959, tato mikrohistorie se tedy týká finálního útoku bitvy u Gettysburgu v americké občanské válce.
Za programového myslitele mikrohistorie je pak považován ital Carlo Ginzburg. Při bližším zkoumání mikrohistorie pak vyplývá, že ve většině případů je zkoumán nějaký místní konflikt. Totiž malých komunit je bezpočet, její obyvatelé jsou ve starších dobách negramotní a nezanechavájí po sobě stopy, a jediný důvod, proč by se o ně měl někdo zajímat, je právě nějaký ten konflikt. Prameny pak mimo konfliktu přináší další informace, např. z každodennosti běžných lidí, takže samotný konflikt v historikově zájmu klidně ustoupí do pozadí.
Konflikt se může dostat i do nějaké kroniky. Je to známá věc, že kroniky si všímají válek, ale ne dlouhých období míru, takže dějiny popsané kronikou zanechají dojem, že v dějinách se pouze válčí.
Mikrohistorie si ale všímá ještě detailnějších písemných pramenů, a to jsou různá vyšetřování nějakých přečinů nebo zločinů. Sem patří inkviziční nebo policejní vyšetřování. Tento typ pramenů hodnotí nějaký konflikt ex post. Novověký stát si pak všímá okrajových skupin a jejich možných přečinů i předem, přijímá proti nim zákony a jiná opatření, takže novověká mikrohistorie pracuje s tímto obecnějším typem pramenů. A cílovou skupinou přestává být menší obec, komunita na bázi územní, ale cílem zájmu je komunita na okraji společnosti - žebráci, prostitutky, Cikáni, sebevrazi apod.
A tato mikrohistorická témata v Česku vydává nakladatelství Argo ve své černé edici s názvem Každodenní život - https://argo.cz/knihy/?filter={%22relat ... =year-DESC . Edice se k mikrohistorii vyloženě nehlásí (našel jsem to jen v úvodu dvou knih), ale ta je tam schovaná.

Příklady:
Emanuel le Roy Ladurie: Montaillou, okcitánská vesnice v letech 1294–1324. - https://argo.cz/knihy/montaillou-okcita ... -12941324/
Nejde samozřejmě jen o dějiny vesnice, nýbrž o známé dílo věnující se katarské herezi. Prameny díla jsou protokoly zasahujícího inkvizitora, biskupa Fourniera, který zmapoval mimo katarských postojů vesničanů i jejich celkové postoje k životu a ke světu.

Emanuel le Roy Ladurie: Masopust v Romansu, Od Hromnic po Popelační středu 1579-1580. - https://argo.cz/knihy/masopust-v-romansu/
Týž autor a tentokrát už typické téma konfliktu. v městě Romansu panuje latentně nebezpečná sociální situace, která vypukne o karnevalu. Boje vypukly mezi elitou a chudými řemeslníky (nikoli však chudinou). Autor dělá demografický rozbor města a hlavně rozebírá funkce karnevalu - veselí, hry, karneval řadí do přechodových rituálů, kdy končí zima.

Ronnie Po-chia Hsia: Trident 1475. Rituální vražda před soudem. - https://argo.cz/knihy/trident-1475/
Kniha pojednává o typickém středověkém antisemitském případu. V severoitalském Tridentu byli židé obviněni z rituální vraždy chlapce Matouše, jehož krev měla sloužit k rituálním účelům (chlapec byl jinak skutečně nalezen mrtvý). K dispozici jsou opět vyšetřovací a soudní spisy, které ale nejdou po vinících protižidovských akcí, nýbrž jdou po vyšetřování obviněných židů. Církev nakonec zabitého Matouše svatořečila.


Carlo Ginzburg: Sýr a červi, Svět jednoho mlynáře kolem roku 1600. - https://argo.cz/knihy/syr-a-cervi-2/
Objektem zájmu je mlynář Menocchio, který patří k tzv. lidovým mudrlantům. Má vlastní náboženské i kosmologické představy, takže je také vyšetřován inkvizicí. Představy jsou skutečně lidové, např. v ráji rostou stromy a na nich klobásy a jelita.
V další knize s názvem benandanti zpracoval Ginzburg celý venkovský kult. Benandanti byli lidé nadaní magickými schopnostmi a v tezích vesničanů bojovali se zlými mocnostmi, nicméně církev nepřekvapivě tyto benandanty charakterizovala naopak jako ďábelské bytosti a zahájila inkviziční vyšetřování. - https://www.databazeknih.cz/knihy/benandanti-13121

Giovanni Levi: Nehmotné dědictví. Kariéra jednoho exorcisty v Piemontu - https://argo.cz/knihy/nehmotne-dedictvi/
Centrem zájmu je kněz Giovan Chiesa, který byl dvakrát vyšetřován. Jednou bral moc peněz za církevní pohřby a dostal dva dny vězení, podruhé byl vyšetřován za exorcismus, který církev neschválila. Kněz byl jinak synem místního podesty (něco jako starosta) a nehmotným dědictvím se míní sociální status, jeho udržování i dědění.

Mimo inkviziční repesi proti kacířům nebo domnělým čarodějům se hlídala i křesťanská morálka. Steven Ozment v knize Purkmistrova dcera mapuje na tamní poměry skandální život německé měšťanky - https://argo.cz/knihy/purkmistrova-dcera/ .

Robert Darnton: Velký masakr koček a další epizody z francouzské kulturní historie. - https://argo.cz/knihy/velky-masakr-kocek/
Z mého pohledu zcela typické dílo mikrohistorie. je to místní téma, nevypovídá nic o aktuálních politických dějinách, je tam konflikt, v něm se dá vysledovat každodennost okrajových vrstev i jejich zvláštní jednání a mentalita.
Pramenem je deník jednoho z dělníků jedné pařížské tiskárny v 18. stol. Dělníci mají špatné životní podmínky, zažívají ústrky apod. Součástí prudy bylo řvaní toulavých koček, které ale rušilo i majitele. Dělníci tak naschvál lezli na střechy a kočky napodobovali, až majitel vydal příkaz kočky pobít. Dělníci jako první zabili kočku, kterou vlastnila majitelova žena - protože "páni milují kočky, a proto je dělníci nenávidí". Dělníci pochytají další kočky, zmrzačí je a uspořádají popravu včetně zpovědí, posledního pomazání, kata apod.
Darton v tom hledá několik významů. Kočky byly obecně symbolem čarodějnictví, v tomto případě symbolem bytosti, kterou paní miluje víc než lidi. Ten rituál nese podle Dartona rysy karnevalu (veselí, i to sprosté, sexualita i násilí) a přes karneval (který je i podle Ladurieho a jeho masopustu v Romansu) přechodovým rituálem, má jít o obnovu světa. To by se i dalo přijmout, prvotní svět je vždy nevinný, tam není místo pro ústrky nebo špatné životní podmínky.

***

Z české historiografie bych sem zařadil Broumovskou rebelii od Jaroslava Čechury - https://www.databazeknih.cz/knihy/broum ... lie-171843 .
Rebelie bývala řazena do pobělohorských povstání českých poddaných proti nově přišlé německé šlechtě. Ale už při pohledu na mapu člověka napadne, že na Broumovsku, tomto zapadlém koutu nejzapadlejší části Sudet, asi nežili Češi (i když na blízkém Policku ano, přeci jenom oboje území kolonizoval břevnovský klášter, který tu zřídil kláštery v Broumově a právě Polici nad Metují).
Důvodem konfliktu, tedy poddanské rebelie, byly nové roboty, které vyžadoval broumovský klášter. A tady lze vysledovat střet dvou světů, nového a tradičního. Broumovsko je podhorský kraj, místní lidé se živili už tehdy pěstováním lnu, ze kterého vyráběli textil. Úspěšně, město Broumov na české poměry bohaté. Je to jeden z případů, kdy se nějaká nevýhoda dá předělat na výhodu. Chudá půda nepřeje pěstování obilí (max. tak žita), ale poskytuje plodiny, které mají další využití, v tomto případě lnu. Broumovské podnikání je tak předzvěstí ekonomického vzestupu Sudet v 19. stol., které bylo založeno hlavně na textilnictví (Liberec měl přezdívku český Manchester).
(Podobná situace už se jednou stala, Flandry v dnešní západní Belgii leží u moře, půda je tu zasolená, takže se nedalo pěstovat obilí. Rostla tu ale tráva, na ní se pásly ovce, takže Flandry se staly centrem soukenictví. Rozmach soukenictví byl tak veliký, že řemeslníkům nestačila vlna z místních ovcí, a tak ji dováželi z Anglie.)
Broumovský klášter na podmínky reagoval postaru. Provozoval pivovar, který ve středověku vždy představoval zásadní zdroj příjmů, a obilí potřeboval. Koupil tedy pozemky na Novobydžovsku, kam nutil poddané jezdit pracovat. Poddaným nezbýval čas na práci s textilem, navíc další čas zabili cestou na daleké pole a zpět, a to byl podle Čechury důvod rebelie.