Z VÁLKY DO VÁLKY aneb OD VÁLKY STOLETÉ DO VÁLKY RŮŽÍ

Stručný přehled událostí v západní Evropě ...

Ačkoli se tato válka nazývá válkou stoletou, trvala více než 100 let, a to neuvěřitelných 116 let! Konflikt vypukl roku 1337 a skončil až v roce 1453. Nejprve si nastíníme, proč k válce mezi středověkou Anglií a Francií došlo. Francie usilovala o vytvoření centralizované monarchie, avšak k tomuto úkonu potřebovala získat území, které drželi Angličané. Konkrétně se jednalo o Gaskoňsko, kde se nacházely vinohrady a dalším sporným územím byly Flandry, ve kterých roku 1336 došlo k zatčení Angličanů na podnět flanderského vévody. Angličané platili za „své flanderské lidi“ sankce, avšak francouzský král Filip VI. si nárokoval „své“ Gaskoňsko, a proto na něj zaútočil. Rozzuřený anglický král Edward III. měl tak pádný důvod k tomu, aby vyhlásil Francii válku. To se také v roce 1337 stalo.

Než se budeme zabývat vlastním průběhem války, nastíníme si záminku, která vedla k tomuto výbojnému konfliktu. Ve Francii vymřel proslulý rod Kapetovců roku 1328, poslední francouzský král Karel IV., řečený Krásný, neměl potomka v mužské linii, kdežto již zmíněný anglický král Edward III., tedy vlivný muž, si nárokoval k anglickému trůnu i trůn francouzský, jelikož byl příbuzný Kapetovců, tedy i oprávněným dědicem francouzské koruny. Edwardovi ale „stál“ v cestě k trůnu nový zvolený francouzský král Filip VI., dědic trůnu z vedlejší větve Kapetovců, rodu Valois.

A nyní můžeme přejít k průběhu války. Již od počátku bylo jasné, že převahu mají Angličané, kterým se hladce podařilo přeplout kanál La Manche, přejít řeku Seinu a s dobře organizovanou armádou tak mohli zahájit útok. Angličané vyhráli u Crécy (Kresčaku) v roce 1346, ve které údajně král diplomat (popř. král cizinec), tedy Jan Lucemburský, vyřkl svůj legendární výrok: „Toho bodhá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Slepý Jan Lucemburský v této bitvě nalezl smrt. Jeho statečnosti si ale vážil syn Edwarda III. Edward z Woodstocku (Černý princ). Francouzský král Filip VI. z bitvy u Crécy zbaběle uprchl.

Angličané byli na tom celkově lépe, nejen morálně, než Francouzi. Angličanům se o rok později podařilo dobýt přístav Calais, dokonce roku 1356 zajali francouzského krále Jana II. Dobrého, Černý princ mezitím dobyl Bordeaux. Francouzské vojsko, tvořené především poslušnými vazaly a žoldnéři, absolutně selhalo. Francouzům nezbylo, než jednat o příměří. Edward III. přijel roku 1359 jednat do Remeše, doslova na koni. V Brétigny byl roku 1360 uzavřen mír mezi anglickou a francouzskou stranou. Edward se vzdal nároku na francouzský trůn, ale nárokoval si výhodné území jižně od řeky Loiry (např. Gaskoňsko), které mu také připadlo. Francouzský král Jan II. byl stále v zajetí Angličanů, kteří žádali tučné výkupné, rovných 3 000 000 zlatých! Jan II. tedy dožil v Anglii. Na francouzský trůn usedl syn Jana II., Karel V. Moudrý. Tak skončila první etapa války, ale následovala další.

Francouzi v této etapě změnili taktiku, především se snažili dávat svým vojákům pravidelný žold, a tím si zajistili jejich poslušnost v boji. Francie chtěla zpět své území na severu, které si vskutku roku 1380 uhájila. Jak Angličané, tak Francouzi byli ale vyčerpáni, neměli dostatečné prostředky, aby mohli uskutečnit další boje. Proto v letech 1375-1415 trvalo dlouhé příměří. Ve Francii navíc řádila černá smrt, tedy mor, což vedlo k úbytku počtu obyvatel. V Anglii bylo pro změnu povstání sedláků, kteří odmítali platit nehorázné daně. Jan Viklef také ovlivňoval jednání chudších vrstev v Anglii, kteří zprvu úspěšně vedli povstání proti tamější šlechtě, a dokonce si zajistili vydání listin svobod. Když zemřel francouzský král Karel VI., francouzská šlechta si nárokovala větší podíl na vládě a začala vyvíjet svoji politiku, například zdatní Burgunďané. V Anglii roku 1377 zemřel Edward III., jeho nástupcem byl jeho desetiletý vnuk Richard II. Avšak Richard II. byl roku 1399 sesazen z trůnu svým bratrancem z rodu Lancasterů, Jindřichem Bolingbrokenem, který se ujal vlády jako Jindřich IV. Šlechta v Anglii se rozdělila na větev rodu Yorků a větev rodu Lancasterů.

Započala tím, v pořadí již třetí, etapa války. Počátkem dalších bojů byla bitva u Azincourtu. Francouzi zde měli značnou přesilu. Anglický král Jindřich V. se ale úspěšně vylodil v Normandii a podařilo se mu zvítězit, protože moc ve Francii byla nejednotná, což válečníkům neprospívalo. Následovalo uzavřít smlouvu. Stalo se tak roku 1420 v Troyes. Angličané byli na dosah francouzskému trůnu. Ale r. 1422 zemřel Jindřich V. a Francie svitla nová naděje. Syn Jindřicha V. Jindřich VI. nebyl zletilý, vládl za něj jeho poručník, vévoda z Bedfordu. V severní Francii uznávali Jindřicha VI., zatímco zbytek šlechty uznával dauphina Karla, syna Karla VI. Po boku Francouzů bojovala též slavná Jana z Arcu neboli Panna orleánská, která měla podle svých „hlasů“ osvobodit Francii před nadvládou Angličanů. Zavítala za mladým dauphinem do Chinonu, ve kterém měl prozatímní útočiště, a přesvědčila jej, aby jí svěřil vojsko. Roku 1429 osvobodila Orléans, proto je nazývána Pannou orleánskou. Karel se zúčastnil slavnostní korunovace v Remeši, kde byl korunován na Karla VII. Vlivné francouzské šlechtě se však stoupající sláva Johanky nelíbila, a proto ji vypudila. Johanka byla roku 1430 zajata Burgunďany v Compiegne, kteří ji prodali Angličanům. Johanka byla roku 1431 upálena v Rouenu. Její popel byl vhozen do Seiny. Roku 1920 byla svatořečena a dnes je francouzskou národní hrdinkou. Angličané stále více ztráceli podporu Burgunďanů. Schylovalo se ke konci krvavých bojů. Francouzi konečně roku 1436 dobyli Paříž a r. 1449 ovládli Normandii. Léta páně 1453 došlo k poslednímu střetnutí u Castillonu. Situace po krvavém konfliktu se změnila.

Francie byla velmi posílena svým vítězstvím, nový král Karel VII. zavedl pevné daně a zřídil moderní žoldnéřské vojsko, v reformách pokračoval i jeho syn Ludvík XI., který upevnil pozici generálních stavů, úředníci mu byli též podřízeni, města si upevnila svůj vliv a získala rovnocenné postavení se šlechtou. Ve Francii měl silnou pozici panovník. Anglie naopak ztratila své pozice, prohloubila se dynastická krize mezi Lancastery a Yorky, která vyvrchola v letech 1455 - 1485 a do dějin vstoupila jako válka růží.

Použitá literatura:
Dějiny Francie, nakl. Svoboda, 1988
Největší panovnické rody Evropy, příloha k časopisu History
Odmaturuj z dějepisu 1, nakl. Didaktis, 2006