Amatérská archeologie a Moravní brod dálkové cesty od Dunaje.
Archeologie bývala záleitostí amatérských sběratelů staroitností. To se změnilo. Jak uvádí D. Třetík (Archeologické rozhledy 53, 2001, str. 357-361):
Kdy Václav Novotný psal v roce 1912 své České dějiny, odmítl se výslovně zabývat poznatky tehdejí archeologie. A zůstalo to tak vlastně a do padesátých let. Tehdy nastal zlatý věk archeologie, která získala značnou reimní podporu a důkladně ji vyuila k rozvinutí velkorysých výzkumů, zejména na Moravě. V zápalu sebepropagandy vzbuzovala evidentně nesplnitelné naděje, e se jí podaří vykopat úplně nové dějiny. S velkou publicitou se nálezy ze Starého Města u Uherského Hraditě a z Mikulčic předkládaly jako doklad objevu velkomoravské metropole. Ta vak podle písemných pramenů měla být starobylá, mnohem větí ne Nitra a udivovat mohutným opevněním, povaovaným za nedobytné. Měla mít také nějaký zvlátní vzhled. Nepodobala se ádnému z ostatních známých.
Nálezy vak tomu neodpovídají. Obě pevnosti vznikly a v druhé polovině devátého století a byly mnohem mení ne Nitra. Staré město mělo jen neúplnou kůlovou palisádu a 8,5 ha Mikulčic nemohlo vlastně vůbec být městem. Nepodařilo se najít rozsáhlá tritě, po nich by jistě zůstalo mnoho památek a mincí, nebyly nalezeny velké výrobní areály, které zásobovaly vyhláené trhy Svatoplukova města a vyráběly výzbroj pro mohutnou, a 40 tisícovou armádu.
Přesto profesionální archeologové AÚ AV Brno nepřipoutějí monost, e ústředí mohlo být někde jinde. Hypotézy amatérských zájemců o archeologii, které se o tom opováí pochybovat, jsou odmítány jako diletanské, nevědecké a neověřené. Pod záminkou ochrany památek byli amatéři vyloučeni z monosti vlastního archeologického výkopového průzkumu. Zaujatí nadenci vak obvykle najdou řeení, jak realizovat své koníčky. Řeení, které mnohdy překvapí i profesionály.
Letecká archeologie prostor pro amatérské archeology?
L. Deuel roku 1979 v publikaci
Objevy z ptačí perspektivy napsal:
Nezáleí na tom, zda je letecká archeologie uznávána za odvětví archeologické vědy, nebo ne. Ve skutečnosti je její přínos pro archeologii tak důleitý, jako byl vynález dalekohledu pro astronomii. Velmi levné a účinné se ukázalo snímkování z dálkově řízených modelů. Lehké elektropohony, dostupná RC technika, automatické zaostřování moderních digitálních fotoaparátů, to ve umonilo nevídané monosti nedestruktivního archeologického průzkumu celých krajinných celků. Lokality lze snímkovat v různých stadiích dozrávání plodin, za libovolného počasí a osvětlení.
Ukazuje se, e nejlepí vykreslení objektů umoňují porosty jen po krátkou vegetační dobu. Tu je třeba vystihnout. Můe to být při zelenání osení, nebo při počátečním loutnutí obilních lánů, nebo také a při dozrávání. Porosty obilí se vak na plochách vyskytují jen jednou za 2 a 4 roky. Zemědělci plodiny střídají. V některých letech liják, vítr či krupobití zcela poruí nebo zničí obraz objektů a nezbývá, ne čekat na novou sezónu. To vynahradí bohatá odměna, kdy obilní lány vykreslí ostré a detailní siluety staveb a objektů skrytých pod zemí.
Klasická letadla jsou nákladná a neoperativní. Mají omezenou výku letu, vadí jim elektrické stoáry, stromy a jiné překáky. Lehký model převáený v kufru osobního auta je kdykoliv připraven k pouití. Je tichý, obratný a můe snímat z libovolného úhlu a směru osvětlení. Startuje z ruky, přistává na malé ploe a snímky lze vyhodnotit okamitě po přistání. Tady jsou amatéři ve velké výhodě. Mají plochy svého zájmu za oknem a mohou je systematicky pozorovat. (obr. 1.)
Kde kupci brodili Moravní tok?
Dálková cesta od Dunaje, podle nálezů kupeckých depotů (t. Janák), směřovala k Novým zámkům, Nitře, Trnavě, Malé Karpaty překonávala u Prieval a přes Jablonicu a Senicu vstupovala na pravý břeh moravní nivy podél toku Chvojnice. Nalezení trasy moravního brodu je důleité proto, e zviditelní cílové místo trhů.
Moravní nivou před regulací protékalo pět větích meandrujících řeči (Morava, Morávka, Tečelec, Salajka, Vitrina) a mnoho meních ramen, tůní, jezer a bain. Říční zaplavovaná niva je nejirí u Mikulčic, kde se spojuje s řečitěm Kyjovky a dosahuje íře 5,2 km. Mezi Hodonínem a Holíčem má ířku asi 3,6 km a nejuí je mezi Rohatcem a Sudoměřicemi, tam má jen 2,6 km. Také průtok vody je u Mikulčic nejvyí. Morava je napájena také Kyjovkou, Chvojnicí, Zlatníckým a Sudoměřickým potokem a Radějovkou. I kdy obvyklý průtok Moravy (60 m
3/ sec) zvyují tyto přítoky jen o 3 a 6 m3/ sec, při větích detích dosahují a 1000x větích hodnot, nebo zachycují deové vody z povodí Chřibů a Bílých Karpat. To se zřejmě odráí i v místním názvu Kyjovky Stupava.
Nejčastěji se předpokládá (Zemek, Květ a jiní), e trasa brodu směřovala od Holíče k Hodonínu. V době Velké Moravy se prý trasa brodu posunula na Valy u Mikulčic, nebo tam byly nalezeny mosty. Po zániku Velké Moravy se vrátila na původní místo Hodonín Holíč. Tato hypotéza se vak nepotvrdila. Letecké snímkování přineslo překvapivé zjitění, e zřetelné stopy zanechaly po staletí pokládané hatě mezi Sudoměřicemi a Rohatcem. Tam kde se předhůří Bílých Karpat nejvíce přibliuje protějímu břehu u Rohatce. Místo se nazývá Rohatecký pas. Kupecké výpravy postupovaly podél Sudoměřického potoka k Rohatci a dále podél Soboňského potoka k Rudníku, Ratíkovicím a Dubňanům k brodu Kyjovky v místě Zbrod. (Obr. 2.) Podél této trasy se nacházel velký výrobní areál. (Obr. 3.)
Trasa dálkové cesty směřovala od Rohatce k Dubňanům, Mutěnicím a Kyjovu.
Při budování obchvatu Sudoměřic byla odkryta část této trasy, zřejmě zahrnující tábořitě i výrobní objekty, které slouily pro obchod a zásobování kupců (Obr. 4). Také na pravém břehu se nacházelo tábořitě vybavené studnou zvanou Habánské oko a četné pece. Místní název cesty od Sudoměřic do Skalice je Simarůt. To se dává do souvislosti s maďarským Simár útca (Oslí cesta).


Také místní část Rohatce Simering můe souviset s oslím trhem (Simár ring). V Rohatci se dokonce nachází i milník této cesty. Je dobře ukryt v houtině soukromé zahrady na břehu Soboňského potoka. Jeho nápis G CZ není jednoznačně vysvětlen (obr. 5). Lákavá je monost názvu Grad Czerveny, tradicí zachované jméno města s údajně silnou pohanskou pověstí. Hodonínský archivář Novák zachytil pověst starousedlíků, e to byl původní Hodonín, vypálený vojsky z Čech, místo něj Němci (ctihodní Teutoni) postavili dnení Hodonín na jiném místě.
Podobnou legendu o velkém Červeném městě u Vacenovic a Svatobořic zachovaly místní kroniky i moravský historik Vincenc Brandel ve své publikaci Kniha pro kadého Moravana v roce 1863. Milník musel být zbudován jetě před rokem 1305, nebo tento letopočet je dopsán později na druhé straně sloupu. Poblí byly nalezeny četné keramické střepy keltské, germánské i Slovanské. Zachovaly se i celé velkomoravské nádoby a lité bronzové nákončí plátované zlatým plechem. To pocházelo z předvelkomoravského období (Sámovy říe?).
Významný je také nález velkého elezářského areálu na lokalitě Růdník, výrobního areálu v Ratíkovicích (odkryta byla jedna z pecí, výrobna dřevěného dehtu z 10. století) i výrobního areálu olignitové achty Větrná mezi Ratíkovicemi a Dubňany. Také nálezy stříbrné římské mince a měděného pisátka (stilus) se zbytkem měděného kování a ohněm zničené dvojité sklápěcí (dřevěné) voskové tabulky (Obr. 6). Velkomoravské valové opevnění překvapilo mnostvím elezných nástrojů u Růdníku. Zlatem plátovaná bronzová plaketa boha vína Dionýsa byla nalezena v místě loiska uhlovodíků zvané Sedmirohé. Tam jsme nalezli leteckým snímkováním areál četných staveb. Starí nález kostry avarské princezny s uměle deformovanou lebkou naznačuje hrob avarské princezny (doklad porfyrogenese zrození z purpurového královského loe).

Trasa cesty se zřejmě v oblasti nejvyího bodu Dolnomoravského úvalu (Nákla 265 n/m) větvila a druhá větev pokračovala ke Kyjovu. Tam jsme nali velmi zajímavou siluetu, kterou doporučujeme k výkopovému archeologickému výzkumu (viz:
www.wogastisburc.com), zatím bezúspěně. Trasa cesty je doloena na místě brodu Kyjovky, nazývaném Zbrod. Depoty bronzů, depot kovolijce, depot elezných sekyr, bronzová zdobená sekera, nejstarí výrobní objekt Slovanů vůbec (výroba kostěných hřebenů). Největí sídlitě z doby Sámovy, mající přes 100 objektů i pohřebitě Longobardů datované mincí Justiniána (526 565) a dalí nálezy naznačují tisíciletou funkčnost tohoto brodu.
e trasa rohateckého pasu byla schůdnějí, ne přechod z Hodonína do Holíče svědčí i zápis známé hodonínské kroniky Jakuba Kleina (1713 1752):
1. února 1737 připochodovalo z Prahy 1566 rekrutů. Ti v Hodoníně leeli 5 dnů, protoe pro velkou vodu nemohli projít do Uher. Proto 6. den proli Rohateckým bahnem do Skalice. Snědli 93 kusů hovězího dobytka, ale nám zaplatili jen 30 krejcarů. (To vak nebylo nic oproti 23. únoru 1745. Kronikář píe, e museli postavit vechny mladé mue mezi 18 a 30 lety z města i dvorů. A jen Bůh ví kam se poděli, vechny je seral ten Krieg
(sedmiletá válka o habsburské dědictví).
Jan Galatík a Karel Galatík.