Středověk
Dnes je: 25. 07. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Hrad Zvíkov)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Písaři ve středověku)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Rohatecký pas)
  • Sociální sítě a ostatní






    Nejstarší dějiny

    * Rohatecký pas

    Autor: Jan Galatík . Vydáno dne 27. 04. 2008 (8270 přečtení)

    Amatérská archeologie a Moravní brod dálkové cesty od Dunaje.
    Archeologie bývala záležitostí amatérských sběratelů starožitností. To se změnilo. Jak uvádí D. Třeštík (Archeologické rozhledy 53, 2001, str. 357-361): „Když Václav Novotný psal v roce 1912 své České dějiny, odmítl se výslovně zabývat poznatky tehdejší archeologie. A zůstalo to tak vlastně až do padesátých let. Tehdy nastal zlatý věk archeologie, která získala značnou režimní podporu a důkladně ji využila k rozvinutí velkorysých výzkumů, zejména na Moravě. V zápalu sebepropagandy vzbuzovala evidentně nesplnitelné naděje, že se jí podaří „vykopat“ úplně nové dějiny.

    S velkou publicitou se nálezy ze Starého Města u Uherského Hradiště a z Mikulčic předkládaly jako doklad objevu velkomoravské metropole. Ta však podle písemných pramenů měla být starobylá, mnohem větší než Nitra a udivovat mohutným opevněním, považovaným za nedobytné. Měla mít také nějaký zvláštní vzhled. Nepodobala se žádnému z ostatních známých.

    Nálezy však tomu neodpovídají. Obě pevnosti vznikly až v druhé polovině devátého století a byly mnohem menší než Nitra. Staré město mělo jen neúplnou kůlovou palisádu a 8,5 ha Mikulčic nemohlo vlastně vůbec být městem. Nepodařilo se najít rozsáhlá tržiště, po nichž by jistě zůstalo mnoho památek a mincí, nebyly nalezeny velké výrobní areály, které zásobovaly vyhlášené trhy Svatoplukova města a vyráběly výzbroj pro mohutnou, až 40 tisícovou armádu.

    Přesto profesionální archeologové AÚ AV Brno nepřipouštějí možnost, že ústředí mohlo být někde jinde. Hypotézy amatérských zájemců o archeologii, které se o tom opováží pochybovat, jsou odmítány jako diletanské, nevědecké a neověřené. Pod záminkou ochrany památek byli amatéři vyloučeni z možnosti vlastního archeologického výkopového průzkumu. Zaujatí nadšenci však obvykle najdou řešení, jak realizovat své koníčky. Řešení, které mnohdy překvapí i profesionály.

    Letecká archeologie – prostor pro amatérské archeology?
    L. Deuel roku 1979 v publikaci Objevy z ptačí perspektivy napsal: „Nezáleží na tom, zda je letecká archeologie uznávána za odvětví archeologické vědy, nebo ne. Ve skutečnosti je její přínos pro archeologii tak důležitý, jako byl vynález dalekohledu pro astronomii.“ Velmi levné a účinné se ukázalo snímkování z dálkově řízených modelů. Lehké elektropohony, dostupná RC technika, automatické zaostřování moderních digitálních fotoaparátů, to vše umožnilo nevídané možnosti nedestruktivního archeologického průzkumu celých krajinných celků. Lokality lze snímkovat v různých stadiích dozrávání plodin, za libovolného počasí a osvětlení.

    Ukazuje se, že nejlepší vykreslení objektů umožňují porosty jen po krátkou vegetační dobu. Tu je třeba vystihnout. Může to být při zelenání osení, nebo při počátečním žloutnutí obilních lánů, nebo také až při dozrávání. Porosty obilí se však na plochách vyskytují jen jednou za 2 až 4 roky. Zemědělci plodiny střídají. V některých letech liják, vítr či krupobití zcela poruší nebo zničí obraz objektů a nezbývá, než čekat na novou sezónu. To vynahradí bohatá odměna, když obilní lány vykreslí ostré a detailní siluety staveb a objektů skrytých pod zemí.

    Klasická letadla jsou nákladná a neoperativní. Mají omezenou výšku letu, vadí jim elektrické stožáry, stromy a jiné překážky. Lehký model převážený v kufru osobního auta je kdykoliv připraven k použití. Je tichý, obratný a může snímat z libovolného úhlu a směru osvětlení. Startuje z ruky, přistává na malé ploše a snímky lze vyhodnotit okamžitě po přistání. Tady jsou amatéři ve velké výhodě. Mají plochy svého zájmu za oknem a mohou je systematicky pozorovat. (obr. 1.)



    Kde kupci brodili Moravní tok?
    Dálková cesta od Dunaje, podle nálezů kupeckých depotů (Št. Janšák), směřovala k Novým zámkům, Nitře, Trnavě, Malé Karpaty překonávala u Prieval a přes Jablonicu a Senicu vstupovala na pravý břeh moravní nivy podél toku Chvojnice. Nalezení trasy moravního brodu je důležité proto, že zviditelní cílové místo trhů.

    Moravní nivou před regulací protékalo pět větších meandrujících řečiš (Morava, Morávka, Tečelec, Salajka, Vitržina) a mnoho menších ramen, tůní, jezer a bažin. Říční zaplavovaná niva je nejširší u Mikulčic, kde se spojuje s řečištěm Kyjovky a dosahuje šíře 5,2 km. Mezi Hodonínem a Holíčem má šířku asi 3,6 km a nejužší je mezi Rohatcem a Sudoměřicemi, tam má jen 2,6 km. Také průtok vody je u Mikulčic nejvyšší. Morava je napájena také Kyjovkou, Chvojnicí, Zlatníckým a Sudoměřickým potokem a Radějovkou. I když obvyklý průtok Moravy (60 m3/ sec) zvyšují tyto přítoky jen o 3 až 6 m3/ sec, při větších deštích dosahují až 1000x větších hodnot, nebo zachycují dešové vody z povodí Chřibů a Bílých Karpat. To se zřejmě odráží i v místním názvu Kyjovky – „Stupava“.



    Nejčastěji se předpokládá (Zemek, Květ a jiní), že trasa brodu směřovala od Holíče k Hodonínu. V době Velké Moravy se prý trasa brodu posunula na Valy u Mikulčic, nebo tam byly nalezeny mosty. Po zániku Velké Moravy se vrátila na původní místo Hodonín – Holíč. Tato hypotéza se však nepotvrdila. Letecké snímkování přineslo překvapivé zjištění, že zřetelné stopy zanechaly po staletí pokládané hatě mezi Sudoměřicemi a Rohatcem. Tam kde se předhůří Bílých Karpat nejvíce přibližuje protějšímu břehu u Rohatce. Místo se nazývá „Rohatecký pas“. Kupecké výpravy postupovaly podél Sudoměřického potoka k Rohatci a dále podél Soboňského potoka k Rudníku, Ratíškovicím a Dubňanům k brodu Kyjovky v místě Zbrod. (Obr. 2.) Podél této trasy se nacházel velký výrobní areál. (Obr. 3.)



    Trasa dálkové cesty směřovala od Rohatce k Dubňanům, Mutěnicím a Kyjovu.
    Při budování obchvatu Sudoměřic byla odkryta část této trasy, zřejmě zahrnující tábořiště i výrobní objekty, které sloužily pro obchod a zásobování kupců (Obr. 4). Také na pravém břehu se nacházelo tábořiště vybavené studnou zvanou Habánské oko a četné pece. Místní název cesty od Sudoměřic do Skalice je Simarůt. To se dává do souvislosti s maďarským Simár útca (Oslí cesta).



    Také místní část Rohatce Simering může souviset s „oslím“ trhem (Simár ring). V Rohatci se dokonce nachází i milník této cesty. Je dobře ukryt v houštině soukromé zahrady na břehu Soboňského potoka. Jeho nápis G CZ není jednoznačně vysvětlen (obr. 5). Lákavá je možnost názvu „Grad Czerveny“, tradicí zachované jméno města s údajně silnou pohanskou pověstí. Hodonínský archivář Novák zachytil pověst starousedlíků, že to byl původní Hodonín, vypálený vojsky z Čech, místo něj Němci (ctihodní Teutoni) postavili dnešní Hodonín na jiném místě. Podobnou legendu o velkém Červeném městě u Vacenovic a Svatobořic zachovaly místní kroniky i moravský historik Vincenc Brandel ve své publikaci „Kniha pro každého Moravana“ v roce 1863. Milník musel být zbudován ještě před rokem 1305, nebo tento letopočet je dopsán později na druhé straně sloupu. Poblíž byly nalezeny četné keramické střepy keltské, germánské i Slovanské. Zachovaly se i celé velkomoravské nádoby a lité bronzové nákončí plátované zlatým plechem. To pocházelo z předvelkomoravského období (Sámovy říše?).

    Významný je také nález velkého železářského areálu na lokalitě Růdník, výrobního areálu v Ratíškovicích (odkryta byla jedna z pecí, výrobna dřevěného dehtu z 10. století) i výrobního areálu olignitové šachty „Větrnᓠmezi Ratíškovicemi a Dubňany. Také nálezy stříbrné římské mince a měděného pisátka (stilus) se zbytkem měděného kování a ohněm zničené dvojité sklápěcí (dřevěné) voskové tabulky (Obr. 6). Velkomoravské valové opevnění překvapilo množstvím železných nástrojů u Růdníku. Zlatem plátovaná bronzová plaketa boha vína Dionýsa byla nalezena v místě ložiska uhlovodíků zvané Sedmirohé. Tam jsme nalezli leteckým snímkováním areál četných staveb. Starší nález kostry avarské princezny s uměle deformovanou lebkou naznačuje hrob avarské princezny (doklad „porfyrogenese“ zrození z purpurového – královského lože).



    Trasa cesty se zřejmě v oblasti nejvyššího bodu Dolnomoravského úvalu (Nákla 265 n/m) větvila a druhá větev pokračovala ke Kyjovu. Tam jsme našli velmi zajímavou siluetu, kterou doporučujeme k výkopovému archeologickému výzkumu (viz: www.wogastisburc.com), zatím bezúspěšně. Trasa cesty je doložena na místě brodu Kyjovky, nazývaném Zbrod. Depoty bronzů, depot kovolijce, depot železných sekyr, bronzová zdobená sekera, nejstarší výrobní objekt Slovanů vůbec (výroba kostěných hřebenů). Největší sídliště z doby Sámovy, mající přes 100 objektů i pohřebiště Longobardů datované mincí Justiniána (526 – 565) a další nálezy naznačují tisíciletou funkčnost tohoto brodu.

    Že trasa rohateckého pasu byla schůdnější, než přechod z Hodonína do Holíče svědčí i zápis známé hodonínské kroniky Jakuba Kleina (1713 – 1752): „1. února 1737 připochodovalo z Prahy 1566 rekrutů. Ti v Hodoníně leželi 5 dnů, protože pro velkou vodu nemohli projít do Uher. Proto 6. den prošli Rohateckým bahnem do Skalice. Snědli 93 kusů hovězího dobytka, ale nám zaplatili jen 30 krejcarů.“ (To však nebylo nic oproti 23. únoru 1745. Kronikář píše, že museli postavit všechny mladé muže mezi 18 a 30 lety z města i dvorů. A jen Bůh ví kam se poděli, všechny je sežral ten Krieg… (sedmiletá válka o habsburské dědictví).

    Jan Galatík a Karel Galatík.

    Celý článek | Komentáře: 10 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Červenec  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31       

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha