Středověk
Dnes je: 28. 03. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Na tento dotaz Vám nejsem schopen odpovědět :/ (Očistec - středověký vynález)
  • Vyvstává zvláštní otázka, kde teda Lazar byl, když ne v Nebi? V očistci jsou muka, ale on netrpěl... . . . (Očistec - středověký vynález)
  • Samozřejmě, že tam nebyl žádný polský původ, tvrze, že oni byli pocházející z Alani (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Originální a zajímavé.. První vraždění Vršovců provedl kníže Boleslav III., kterého pak oslepil a uv . . . (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Varsany (hun.), Vršovci (cz.), Wierszowcy (pl.).... varsa, vrš i wiersz to ten sam kosz na ryby. Pro . . . (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Sociální sítě a ostatní






    České dějiny

    * Jak přišly Čechy o jadranské pláže

    Autor: Jan Galatík . Vydáno dne 19. 01. 2009 (9321 přečtení)

    Stalo se tak před 730 lety, v roce 1278, v „Bitvě na Moravském poli“. Čechy byly tehdy, za vlády krále Přemysla Otakara II., skutečná velmoc.

    Král, nazývaný „Železný a zlatý“, se narodil asi v roce 1233. Po smrti prvorozeného bratra Vladislava se stal markrabím Moravy. Čechy získal po smrti svého otce Václava I. Postupně získával další území dobýváním, koaličními dohodami i sňatkem. V 19 letech se oženil s Markétou z rodu Babenberků. Měla 50 let. K Čechám a Moravě postupně připojil Chebsko, Pasovsko, Salzbursko, Rakousy, Korutansko a Kraňsko.

    V roce 1270 dosáhl pobřeží Jadranu, připojil Furlánsko. Toto území dnes patří Itálii a nazývá se Friual. Je to velmi krásná oblast, zahrnující alpské dolomity i mořská letoviska, hojně navštěvovaná i našimi turisty. Kraj Pordenone zahrnuje pláže od Bibione k Liganu, antickému přístavu Aquilei a lázeňskému městu Grada. Turisté na Jadranu nemají ani potuchy o tom, že se koupou a opalují na písečných plážích, spadajících kdysi pod Čechy. Naši předkové však neopomněli vložit do hrobu Přemysla Otakara II. olověnou destičku s titulem „pán přístavu Naon“, jak Pordenone (Porte Naone) nazývali: HIC IACET PRZEMISL ALIAS OTAKARUS REX BOHEMIE ET AUSTRIE STIRIE CARINTHIE DUX MARCHIO MORAVIE ET DOMINUS PORTUS NAONIS FILIUS WENCESLAI REGIUS. Zde leží Přemysl, jinak Otakar, král český a rakouský; štýrský, korutanský vévoda, markrabě moravský a pán naonského přístavu, syn krále Václava.

    V roce 776 tam Frankové zřídili markrabství Friaul a v roce 976 bylo zřízeno vévodství Korutany. Od 10. století je ovládala Aquilej. V květnu 1270, v Cividade, vyhlásil aquilejský patriarcha společně s Furlánskou šlechtou spojenectví s Přemyslem Otakarem II. Udělil mu neobvyklý titul „generální kapitán aquilského patriarchátu“.

    Přemysl Otakar II. měl v erbu stejný klenot, jako Páni z Horky?

    Příslušníci rodu Pánů z Horky jsou považováni za nejstarší moravský šlechtický rod. Z pergamenů vystupují na scénu dějin jen některá jejich jména. Tvrdiše byl v roce 1169 nejstarší známý správce hradu Hodonín. V donaci kláštera velehradského, vydané Přemyslem Otakarem II. v roce 1270, je svědek „Tvrdek z Rohatce“. Listinu královny Konstancie, v roce 1228 potvrzující městská práva Hodonínu, dosvědčují páni z Horky: Pardůš, Sudomír, Tvrdiše, Bůň a Nynek. Protože po bitvě na Moravském poli o nich zprávy mizí, předpokládá se, že většina příslušníků rodu tam zahynula. Otazníkem je i jejich erb.

    Heraldik Pilňáček ve svém díle „Staromoravští rodové“ soudí, že jejich klenot bylo ptačí křídlo na vrcholu přilby, doložené na pečeti z roku 1389 (dvorní archiv Vídeň, položka e54/357). Pečetil tak Vilém, zvaný Rys z Rohatce, jenž zakoupil v roce 1378 ves Petrovice u Sloupu a pak již vystupoval pod jménem Rohatý z Petrovic. Pera ve tvaru křídla používalo více rodů. Páni z Rohatce však měli křídlo s tzv. pošikmým břevnem. To zpochybňuje někdy navrhovanou Horku u Olomouce. Tam „sedící“ Jan ze Sušice (1371) i jeho potomci měli ve znaku modrý štít s bílou zdí pošikmo. Klenotem byla půlka jednorožce.

    Klenot Rysa z Rohatce vedl heraldika Pilňáčka k názoru, že pocházeli z Rohatce (uvádí u Strážnice). Pilňáček se domnívá, že i v erbu by mohli mít pošikmé břevno. Odvozuje to od Viléma z Hustopeče (1262) a dalších. Protože působili v Hustopeči, Hodoníně, Rohatci, Sudoměřicích, Petrově, Vnorovech a Veselí, mohlo být jejich zaniklé sídlo někde poblíž.

    Tradice Hodonína uvádí, že se nazýval Červené město. To zničila vojska povolaná královnou Konstancií pro vraždu vládce Petra. Nový Hodonín byl vybudován na jiném místě. Kronika Vacenovic klade Červené město do jejich blízkosti, moravský kronikář V. Brandl do Svatobořic. Zajímavé je, že podle pověsti byl původní Hodonín městem (Červeným, tj. dřevěným) ještě před udělením městských práv.

    Páni z Horky jsou na listinách také titulováni m욝any před založením prvního města na Moravě, Hodonína. To bylo předmětem pochyb o pravosti hodonínské zakládací listiny. Nelze však také vyloučit, že svědci byli potomci velkomoravských Mojmírovců, známých péřovou korunou. Velké město Veligrad předcházelo městu Hodonínu a jeho páni byli již v 9. století „de jure“, m욝any.

    Také by se tím vysvětlila heraldická zvláštnost, proč měl Přemysl Otakar II. v erbu klenot shodný s klenotem pánů z Horky, dokonce i s pošikmým pruhem. Byl přece původně moravský markrabě. Tedy nástupce Mojmírovců.

    Celkem je v Čechách a na Moravě 18 lokalit s názvem Horka, podle některých z nich se též psali jejich vlastníci z Horky. Jejich vznik však může nejspíše souviset s příchodem nových obyvatel. Domorodci nazývali často lokalitu příchozích podle místa jejich původu. Velký počet názvů naznačuje, že z původní lokality Horky odešlo mnoho lidí na různá místa. Zajímavá je proto lokalita Horky na vrcholu Náklo u Milotic. Dokonce i legendární zavinutá střela může souviset s tamním ložiskem uhlovodíků. Jejich erupce, doprovázené explozemi mohou souviset s místními názvy (Sedmirohé, Rohotří, Čertoprd, Bzinec) a hořící střela může být jejich symbolem. Nelze proto ani vyloučit i možnou souvislost názvu Milotic u Kyjova s osobním jménem Milota z Dědic, který měl ve znaku zavinutou střelu.

    Bitva na Moravském poli

    V roce 1278 se odehrála osudná bitva, v níž Čechy ztratily své velmocenské postavení, které získalo do té doby málo významné panství Rudolfa Habsburka. Místo hromadného hrobu 7000 padlých označuje pamětní kámen. Nachází se nedaleko rakouské osady Jedenspeigen, u cesty, směřující podél levého moravního břehu na Dürnkrut. Leží tam příslušníci rodu „Pánů z Horky“, jejichž některá jména známe ze starých pergamenů. Bránili do poslední kapky své moravské krve českého krále. Neubránili ho velké přesile a snad i zradě. Zemřeli s ním v krvavém boji. Dalimilova kronika popisuje královu smrt takto: Osud ho věru neminul, nazítří v boji zahynul, v tom nešastném roce dvanáct set sedmdesát osmém, na svatého Rufa, právě v pátek, kdy lid slaví mučedníkův svátek.

    Milota z Dědic v tragické bitvě velel sborům Přemysla Otakara. Byl obviňován z porážky a označován za zrádce. Dnešní historikové soudí, že nejspíše neprávem. Král Přemysl Otakar se svými asi 30 tisíci bojovníků se střetl s trojnásobnou převahou spojených rakouských vojsk Rudolfa Habsburka a Uherských Kumánů. Boj se odehrál na rovině mezi osadami Jedenspeigen a Dürnkrut, nedaleko městečka Marchegg. Když se bitva dostala do vrcholného stadia, byly Milotovy sbory napadeny jízdou Konráda ze Sommerau a Ulricha z Kapellenu, skrytou v údolíčku mezi oběma osadami. Pokusili se o boční výpad do českých vojsk s cílem je rozdělit. Milota se pokusil o protiakci. Vyrazil z bitevní vřavy se svými sbory vpravo a chtěl je zřejmě překvapit útokem zezadu. To však bylo pochopeno jako útěk z boje. Vznikla panika českých sborů. Mnozí se dali na útěk a četní rytíři se utopili s bažinách řeky Moravy. Král Přemysl Otakar byl zabit.

    Památník bitvy na Moravském poli

    Letos uplynulo 730 let od této krvavé bitvy. Starobylý hrad v Jedenspeigen je upraven na museum této bitvy. Pozůstatky pánů z Horky zde leží spolu s nejméně 7000 spolubojovníků. Rakušané, oslavující Rudolfa Habsburka, tam odhalili kolorované betonové sochy vítěze bitvy. Představují ho v plné zbroji s erbem a taseným mečem. Dvě shodné sochy v obou osadách, mezi nimiž bitva probíhala. Navštívili jsme toto místo v den výročí bitvy, 26. srpna 2008. Položili jsme tam kytici a zapálili symbolickou svíčku. Nebyli jsme sami. Potěšila nás přítomnost autobusového zájezdu zájemců o moravskou historii z Brna. Padlí Moravané přece jen nebyli zcela zapomenuti.

    Galatík Jan, Rohatec 2008

    Celý článek | Komentáře: 6 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Březen  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 31   

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha