Středověk
Dnes je: 22. 07. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Hrad Zvíkov)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Písaři ve středověku)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Rohatecký pas)
  • Sociální sítě a ostatní






    Polské dějiny

    * Polsko v 11. století

    Autor: Jan Škvrňák . Vydáno dne 26. 10. 2014 (2560 přečtení)

    V raném středověku více než kdy jindy platilo, že se silným vládcem umírá silný stát. Boleslav Chrabrý se pár měsíců před svým skonem v roce 1025 nechal sice korunovat prvním polským králem, ale to slibovanou prosperitu státu Piastovců nepřineslo, spíše naopak.

    Pokud se Boleslavovi dařilo státnické problémy řešit silou, nebo alespoň se jim úspěšně vyhýbat, jeho syn to nedokázal. Měšek přitom začal svoji vládu bez problémů a pomocí silné ruky. Několik měsíců po převzetí vlády, zřejmě 25. prosince 1025 byl korunovaný na polského krále v hnězdenské katedrále, současně v prvních letech vyhnal své nevlastní bratry Bezpryma a Otu na Rus.

    Nedokázal nicméně pokračovat ve velmocenské politice svého otce, i když byl Měšek II. v mládí rukojmím v Říši a jeho manželka Richenza pocházela z rodu rýnských falckrabí, neuzavřel s Říší mír a pokračoval ve válce. Na počátku roku 1028, ještě v zimě, poplenil v čele svých vojsk Sasko. Odveta císaře Konráda II. následovala v roce 1029, ta se dá pro Polsko považovat za úspěšnou, podařilo se ubránit obležený Budyšín.

    Do tohoto roku polské dějepisectví klade ztrátu Moravy, kterou dobyl český kníže Oldřich. Česká historie by ráda viděla Moravu jako součást českého státu v letech 1018/9 a to na základě Kosmy, který se nicméně mýlí i v jiných polských událostech o deset let). Ztráta Moravy ne v okamžiku, kdy byl Chrabrý na vrcholu své moci, ale naopak v okamžiku, kdy jeho syn musel bránit stát na západní hranici, je tak mnohem logičtější. A jak se ukáže dále, ztráta Moravy byla prvním z řady územních ztrát Měškova království.

    V létě 1030 se vynořil pro Měška další nepřítel ruský Jaroslav Moudrý, který na svém dvoře hostil bratry Bezpryma a Otu. Jeho vojenská výprava se dá hodnotit jako úspěšná, alespoň částečně, když obsadil hrad Belz. Kritický se ukázal následující rok, kdy na počátku podzimu zaútočili oba mocní sousedi Polska, jak Konrád II., tak i Jaroslav. Konrád zaútočil na Lužice, celé tažení skončilo „věčným mírem“, za který se Měšek vzdal Lužic a Mílska. Výpravě velkoknížete už Měšek vzdorovat nedokázal. Polsko ztratilo Červeňské hrady, daleko podstatnější bylo nastolení nového panovníka – Bezpryma. Měšek II. utekl do Čech, kde bláhově u svého nepřítele Oldřicha doufal v shovívavost. Místo toho byl vykastrován. Polské královské insignie byly také v této době, prostřednictvím královny, poslány do Říše.

    Bezprymova vláda nebyla nijak pevná. Svému bratrovi Otovi ponechal část území ve správě, snad Slezsko a začal pronásledovat straníky Měška II., což mu vyneslo ještě větší nenávist polské šlechty. V zemi také začalo protikřesanské povstání, zaznamenané se zděšením i v kronikách okolních zemí. Nakonec někdy na počátku roku 1032 Bezprym umírá, neznámo jak.

    Po roce se tak do země vrací propuštěný z českého vězení Měšek II. V roce 1032 dochází k překreslení politické mapy Polska i střední Evropy. Měšek se zúčastnil říšského sněmu v Mersenburku, kde se vzdal královského titulu. Zároveň vykastrovaný kníže přistoupil na podíl vlády s bratrem Otou a synovcem Dietrichem. Toto uspořádání nevydrželo ovšem příliš dlouho, v průběhu dvou let celý triumvirát zemřel, Měšek II. z 10. na 11. května 1034 v Poznani.

    Počátek vlády jeho syna Kazimíra I. je možné pojmenovat jako největší rozvrat Polska ve středověku. V zemi opět vypuklo pohanské povstání, které smetlo prakticky celou církevní organizaci, například kolobřežské biskupství zaniklo úplně, ostatní byla obnovována od 40. do 70. let 11. století. Stát se pohroužil do anarchie a rozpadl. Na Mazovsku vytvořil svoje soukromé panství bývalý číšník Měška II. Mečislav, ostatních částech země mohlo být podobně. Kazimír nakonec z Polska utekl do Uher, kde dopadl celkem podobně jako jeho otec před několika lety v Čechách, král Štěpán I. Svatý ho nechal uvěznit. Toho využil český kníže Břetislav, který Polsko nepadl, údajně vyplenil Krakov, Poznaň a Hedeč. Jeho cílem bylo ale sídlo království Hnězdno a jeho katedrála, kde vyzvedl ostatky pražského biskupa Vojtěcha a odvezl je zpátky do Prahy. Kromě toho Břetislav získal také Slezsko. V té době se ale události již začaly měnit. Po smrti Štěpána (15. 8. 1038) nastoupil na uherský trůn benátčan Petr Orseolo a ten nechal Kazimíra propustit z vězení. Kromě uherského krále našel Piastovec podporu i u římského krále Jindřicha III., který byl dotčen úspěšnou českou výpravou.

    V roce 1039 v čele německých a uherských vojáků se Kazimír vrátil do Polska a začal si jej od západu postupně podmaňovat. Kromě spojenectví s Jindřichem III. volí i mnohem rozumnější východní politiku, když si v roce 1041 za svoji manželku bere dceru Vladimíra Dobroněhu Marii. To mu zajistí spojenectví a vojenskou pomoc proti Mečislavovi Jaroslava Moudrého. Mečislav je zabit po několika letech války zabit v roce 1047, Mazovsko je tak připojeno opět k polskému státu. Další úspěch zaznamenává Kazimír v roce 1050, kdy získává Slezsko. Celá záležitost je Břetislavem přednesena na říšský trůn, ale nakonec v roce 1054 v Quedlinburgu Jindřich III. rozhodne ve prospěch Polska, s tím, že polský panovník má ze Slezska odvádět tribut svému českému protějšku 500 hřiven stříbra a 30 zlata. Kazimír se pokusil obnovit polskou církev, krutě postiženou pohanskou revoltou. V roce 1046 je připomínán krakovský biskup Aron, v roce 1051 jmenoval vratislavským biskupem Jeronýma. 19. března 1058 Kazimír Obnovitel umírá, jako prvnímu z Piastovců se mu podaří po sobě zanechat svým nástupcům stabilní zemi.

    Za vlády Boleslava Štědrého nebo Smělého se plně projevilo rozdělení střední Evropy na dva mocenské bloky, které vzájemně podporovaly opozici u svých nepřátel. Českým zemím vyhovovalo formální lenní podřízení Říši. Přijetí lenního holdu, tak jak to často chtěli ř횚tí panovníci vládci Polska a Uher, v každém okamžiku alespoň potencionální králové, odmítali.

    Svoji vládu začal Boleslav velmi aktivně. Odmítl platit tribut do Čech a hned na počátku své vlády neúspěšně obléhal Hradec (dnes Králové) kolem roku 1060. Daleko důležitější byla ale partie, kterou rozehrál v Uhrách. Zde na podzim roku 1060 vojensky podpořil Bélu, proti jeho bratrovi Ondřejovi (který měl německé posily), 6. prosince byl Béla korunován králem. O tři roky později polský vládce opět intervenoval, tentokrát po smrti Bély ve prospěch jeho synů. Tažení v prosinci 1063 už tak úspěšné nebylo, uherským králem se nakonec stal „proněmecký“ Šalamoun (syn Ondřeje), Gejza byl odškodněn 1/3 království. I když Boleslav Štědrý hostil na svém dvoře nepokojného pražského biskupa Jaromíra, s českým knížectvím se na čas zlepšily vztahy a to sňatkem Boleslavovy sestry Svatoslavy a Vratislava Českého.

    Koncem 60. let se polský panovník věnoval především událostem na Rusi. Zde byl zbaven trůnu a vyhnán Izjaslav, švagr Boleslava, svým strýcem Všeslavem. Následující rok, v létě 1069 proto Boleslav se svými muži vytáhl na východ – a byl úspěšný. Obsadil Kyjev, získal zpět Červeňsko, ale především svrhl Izjaslava a dosadil na kyjevský stolec svého chráněnce. Na počátku 70. let Polsko opět válčilo s českým knížectvím, konkrétně roku 1072 poplenilo polské vojsko české pohraničí. Pomstít svého českého leníka se chystal římský král Jindřich IV. v roce 1073, ale tehdy vypuklo povstání Sasů (podporované i Boleslavem). Tento rok s sebou přinesl zvrat v kyjevském státě, kde byl Izjaslav sesazen Svatoslavem a Vševolodem.

    Následující rok se válčilo všude. Na jaře se vydal Boleslav na Rus, výprava ovšem skončila mírem, který potvrdil status quo a Boleslav tak nic nezískal. Na podzim následovalo české tažení do Slezska a pohraniční potyčky. Domácí válka vypukla i v Uhrách, kde povstal Gejza a sesadil Šalamouna. Následné říšské výpravě se dokázal ubránit, i bez polských posil, které byly vázané ve vlastních konfliktech.

    V polovině 70. let 11. století vypukl konflikt mezi císařstvím a papežstvím, známý jako spor o investituru. Boleslav logicky podpořil nepřátele svých nepřátel a přihlásil se do reformního gregoriánského tábora. To se mu vyplatilo. Vzniklo biskupství v Plocku, tím byl naplněn potřebný počet biskupství podřízených hnězdenskému aricibiskupství.25. 12. 1076 byl v Hnězdně korunován dalším polským králem.

    Boleslavova vláda se nicméně již chýlila ke konci, ale zaznamenal hned dva úspěchy, po smrti Gejzy byl s polskou pomocí nastolen jeho mladší bratr Vladislav. Opětovné tažení do hloubi Rusi tentokrát bylo úspěšné, Vševolod byl vyhnán a Izjaslav se stal velkoknížetem podruhé.

    Pro Boleslava štědrého se ukázal fatální konflikt s krakovským biskupem Stanislavem, který skončil biskupovou vraždou. Z Polska byl vyhnán do Uher, kde v roce 1081 nebo 1082 umírá. Pozadí sporu není vůbec jasné, je možné, že ač polský král stál v táboře Řehoře, emancipaci polské církve příliš nefandil.

    Od roku 1079 tak byl polským knížetem (nikdy se nenechal korunovat) Boleslavův bratr Vladislav Heřman. Tento Piastovec pro první roky své vlády zcela změnil zahraniční orientaci Polska – oženil se s dcerou českého Vratislava Juditou (její matka byla Adléta Uherská) a po její smrti s dcerou Jindřicha III. Na počátku vlády tak Polsko nemělo mezi svými sousedy výrazné nepřátele – výjimkou bylo Pomoří, kam Vladislav dvakrát zaútočil na počátku 90. let. Krátce poté se zkalily česko-polské vztahy, když po smrti Vratislava přestal kníže platit tribut za Slezsko. To vedlo k několika útokům Čechů v letech 1093 a 1096, ve kterých Polsko přišlo o Kladskou kotlinu.

    Daleko závěžnější byly vnitřní problémy státu, především nástupnictví. Vladislav Heřman měl dva syny, nemanželského (ale staršího) Zbyhněva a mladšího Boleslava (Křivoústého), potomka Judity České. Zbyhněv, byl v roce 1093 povolán vratislavským komesem (comes, polština používá titul komes) Magnusem a začíná válka. V roce 1096 jsou Zbyhněv a jeho straníci poraženi v bitvě u Kruszwice, nemanželský Piastovec je krátce uvězněn. Hned následujícího roku nicméně Vladislav přistupuje na smír se svými syny – oba dostávají vlastní úděly, Zbyhněv Velkopolsko a Kujavy, Boleslav Malopolsko a Slezsko. Otec jako vrchní kníže vládne nadále z Plocku. Boje mezi otcem a syny vypuknou ještě na přelomu století, ale rozvržení sil a zemí nezmění. Ještě před smrtí Vladislava Heřmana na počátku roku 1102 na Polsko zaútočí Pomořané (ty odrazí Boleslav) a kočovní Polovci.

    Celkově je polské 11. století rozporuplné, tento stát zažil fakticky svůj rozpad ve druhé čtvrtině, aby se stalo lokální mocností za vlády Boleslava Štědrého. Jinak poměrně klidná vláda Vladislava Heřmana byla zase poznamenána bojem o nástupnictví.


    Celý článek | Komentáře: 0 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Červenec  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31       

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha