Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Veligrad mocenské centrum Velké Moravy VII.
Autor: Jindřich aludek . Vydáno dne 02. 03. 2014 (6634 přečtení)
Poslední díl "hledání Veligradu" se bude zabývat jinými monostmi jeho lokalizace a také moností příbuzenství Mojmírovců s Přemyslovci.
Pohansko
Název rozsáhlého níinného hradiska Pohansko pochází pravděpodobně a z novověku. Některými badateli (I. L. Červinka aj.) bývá nazývané Loventingrad, co je odvozeno od starého jména Břeclavi z německé listiny z 11. stol. - Laventenburch. Plocha hradiska s velmoským dvorcem, vlastnickým kostelem, pohřebitěm, rotundou, domy na kamenných a maltových podezdívkách, velkými nadzemními budovami s kamennými krby a hospodářskými staveními, zahloubenými zemnicemi je obehnána dodnes patrným mohutným valem. Hradisko bylo opevněné skořepinovou hradbou s čelní kamennou plentou a soustavou ramen řeky Dyje. Do velkomoravského období se řadí i intenzívně osídlené předhradí s obydlími, dílnami a pohřebitěm za jihozápadním valem vlastního hradiska. Byly nalezeny typické velkomoravské perky (gombíky, prsten, náunice, emailem zdobené nákončí opasku). K dalím zajímavým nálezům patří skleněné hladítko, plechové kotle, urna z árového pohřebitě z 8. stol., pohanský kultovní objekt z 10. stol. Naly se té doklady o celé řadě řemeslných odvětví: hrnčířství, elezářství a kovářství, řemenářství.
Ve výzkumech započatých a v roce 1959 profesorem Frantikem Kalouskem pokračoval Bořivoj Dostál.
Zdá se, e opevnění na Pohansku prolo obdobným vývojem, jako u Mikulčic, s tím rozdílem, e lo o obnovu, nikoliv přestavbu valu. Profil směrem nahoru se roziřující vnějí na sucho kladené kamenné zdi svádí k domněnce, e někdy v polovině 9. stol. zeď byla přistavěna ke zhroucenému valu, který u přestal mít potřebnou obrannou hodnotu. Moná proto majitel velmoského dvorce vybudoval uvnitř hraditě silnou palisádu, kterou po zaloení kostela dokonce obnovoval.
Nitra
Na akropoli nitranskou se umísuje sídlo kníete Pribiny a kníete Svatopluka, ne se stal králem a vládcem celé Moravy. Bývalý Pribinův hrad, v soudobých pramenech nazývaný Nitrava, byl v dalím období sídlem údělného kníectví přísluníků dynastie Mojmírovců.
Počátky výzkumů byly ve znamení hledání zbytků kostela vysvěceného solnohradským biskupem Adalramem, a to pod základy mladího románského chrámu sv. Emmerama později s dodatečně rozířeným patrociniem i sv. Benedikta a sv. Svorada. Obrat v dosavadních názorech historiků na Nitru přinesly výkopové práce pozdějího akademika Böhma. Ukázalo se, e románský kostel nemůe být pokračovatelem kostela kníete Pribiny, nebo jeho základy překrývají dřívějí pohřebitě z 11. stol. Počátek systematických výzkumů spadá do roku 1957 a je spojen se jménem Bohuslava Chropovského. Typický velkomoravský inventář se nael, ale v blízkosti kostela sv. Ladislava a z počátku 18. stol. Pribinovo hraditě se tedy nacházelo asi 1 km jině od středověkého hradu. Současné výzkumy vede Gabriel Fusek.
Nitranské velkomoravské osídlení je charakterizováno shlukem ostroních hradisek, která obklopovala centrální ústředí na návrí jině od nitranského středověkého hradu. Centrální část s pravděpodobným tritěm, zděnou stavbou pravděpodobně palácového typu a kostelem z 10. stol. chránilo opevnění tvořené dvojitým zemním valem s palisádou a příkopem. Na hradní výině je doloeno zatím jen sporadické osídlení. Důstojnost sídla dotvářel obranný celek opevněných hradisek důleitých zejména z vojensko-strategického hlediska, kontrolujících přístupové cesty k jádru aglomerace.
Na Martinském vrchu je doloen kostel z 9. stol., pohřebitě a rozvinutá specializovaná řemeslná výroba ve třech osadách mimo obvod valů. Na severozápadní straně to bylo sídlitě výrazně zemědělské, na východní straně bydleli hutníci a skláři a na jihozápadě kováři, kameníci, kosaři a perkaři. Specializované hrnčířství je typické pro hradisko na Lupce, sklářství zase pro hradisko Borina na ibeničním vrchu i pro hradisko na Zoboru.
Vzhledem k názvu se o lokaci Nitry nikdy nepochybovalo. Jeliko ibn Rustova Kniha vzácných drahokamů zmiňuje dvě města - město (grad) Nít a Velké město (grad), pravděpodobně tedy Nitru a Velehrad, rovnítko mezi nimi můeme prakticky vyloučit.
Děvín
Důleitý opěrný bod v rámci okolního pevnostního systému, tvořeného soustavou hradu Děvína, hradiska nebo spí pozorovacího stanovitě na Děvínské kobyle a několika meních pevnůstek, spíe hlídkových míst (Na Pobřeí a Na ibeňáku), dvojice hradisek čistě vojensko-obranného charakteru v Děvínské Nové Vsi, hradiska v Juru u Bratislavy a bratislavské hradní výiny.
Velkomoravský Děvín byl druhotně vybudován na valech z římské doby, zdokonalených palisádou. Na Děvíně je doloena trojapsidová sakrální stavba z 9. století.
Větinou se nepochybuje, e Děvín je totoný s Dowinou zmíněnou ve Fuldských letopisech k událostem roku 864, kde se nechal překvapit Rostislav silným oddílem franského krále Ludvíka II. Němce. Občas se vak uvauje i o Děvíně v Pavlovských vrích, kde vak byla sídlitě nalezena severním směrem pod Pavlovskými vrchy (hraditě Dolní Věstonice - Vysoká Zahrada a pohřebitě Na Pískách a hraditě Strachotín - Petrova louka). Kromě toho situace pohraničního Děvína na soutoku Dunaje a Moravy více odpovídá monosti nepřátelského překvapení a obtínosti úniku z obleení, ne vnitrozemský Děvín pálavský.
V roce 1902 vyslovil Inocenc Ladislav Červinka kacířskou domněnku o moném sídelním městě Rostislavově mimo území dnení Moravy. Obdobně uvaoval o deset let později i významný amatérský badatel Zavadil. Pod děvínským hradem rozpoznal pozůstatky mohutného valu a na protilehlém hřbetu Kobyly objevil několik meních pevnůstek, které logicky spojil s Děvínem jako centrem. V tu dobu nebylo v okolí Velehradu objeveno nic podobného. Své názory vyloil v publikaci Velehrady Děvín a Nitra, čím ovlivnil i tak významné badatele, jako byl imek. Zcela vak pominuli skutečnost, e jméno Děvína letopisy znají, v souvislosti s městem Rostislavovým se vak o něm nezmiňují. Jejich omyl potvrdila i třetí etapa archeologických výzkumů. Děvín má spí charakter důleité pohraniční pevnosti.
Archeologické výzkumy trvají od roku 1913 doposud. První etapu vedl I. L. Červinka do r. 1921, druhou od r. 1933 do r. 1938 akademik Jan Eisner, třetí od r. 1950 do r. 1956 Ján Dekan a čtvrtou od konce 60. let Veronika Plachá.
Bratislava
Zájem o historii bratislavského hradu je dosti čerstvý. Počátkem 40. let 20. stol. v souvislosti se záměrem zbourat ruinu bratislavského hradu byl proveden spíe symbolický průzkum areálu. Teprve koncem 50. let tého věku s rozhodnutím o zachování a restauraci tohoto symbolu Bratislavy byl prosazen ji skutečný komplexní archeologický výzkum pod vedením Tatiany tefanovičové. Systematický průzkum ji v r. 1958 prokázal kromě osídlení mladí doby kamenné, keltského, římského a předvelkomoravského pochopitelně i osídlení velkomoravské. Opevnění areálu mělo dřevěnou komorovou, později i rotovou konstrukci s hlinitokamenitou výplní a souvislou trámovou čelní stěnou. Ve východní části akropole stála trojlodní bazilika s omítkou a figurálními freskami. Na rozdíl od Mikulčic, kde byly vysondovány základy trojlodní baziliky po celém obvodu, podobu bratislavského kostela lze odhadovat jen zhruba, nebo se po různých pozdně středověkých a novověkých úpravách dochovalo pouze torzo základů. Proto nelze určit délku kostela, jeho celková ířka 12,8 m překonává ířku baziliky mikulčické. Na vrcholu akropole stála kamenná palácová stavba 12 x 5,5 metru. Je doloena diferencovaná řemeslná výroba elezářská, hrnčířská a perkařská.
Pohřebitě vypovídá o kontinuitě osídlení a do druhého tisíciletí, pád Velkomoravské říe se tedy této lokality nijak nedotkl.
Solnohradské letopisy zmiňují k roku 907 tento hrad pod názvem Brezalauspurc, pod ním Maďaři porazili bavorské vojsko.
Náklo
Dle jiné uměle popularizované teorie mohl být údajně Veligrad umístěn v kráteru Náklo u Ratíkovic. Pátrání v lokalitě vak nevydalo ádné nálezy, které by svědčily o hojnějím osídlení. Nebyla doloena ani jakákoliv činnost v době velkomoravské. Konkrétně z 9. nebo počátku 10. stol. tu nebyl nalezen ádný artefakt (větina byla datována do doby baroka), nato hrob. Zastánci teorie to vak přisuzují těbě lignitu, zemědělské činnosti atd. Odpůrci tvrdí, e i kdyby byl materiál později pouit k budování okolních měst, krajina by si přesto pravděpodobně stopy tak rozsáhlé civilizace pamatovala.
Moný vztah Mojmírovců s Přemyslovci
Dle jedné z aktuálních teorií (vycházející z biologické podobnosti lebky přemyslovského Bořivoje a mojmírovského Svatopluka) se moravská kníata mohla přesunout západněji do Čech, které byly bezpečnějím místem a kde se nebylo třeba obávat povodní či útoků avarských kmenů. Jediným nebezpečím byli Lučané. Tato teorie vychází z faktu, e významný velmo z hrobu 12/59, umístěného uprostřed hrobní kaple církevního komplexu na metropolitní výině v Uherském Hraditi-Sadech, vykazuje stejnou anomálii vnějího zvukovodu jako kníe Bořivoj v hrobu K1 ve Václavově svatovítské rotundě na Praském hradě. O mui pohřbeném v tomto honosném hrobě na sadské ostroně se uvauje jako o moném samotném králi Svatoplukovi. Shodná u obou jedinců je i krevní skupina B.
Bořivoje dosadil do Čech právě král Svatopluk jako svého místodrícího. Vzhledem ke zmíněné anatomické podobnosti je tedy docela moné, e vládce Moravy vybíral svého zástupce pro území Čech ze svého rodu. Svatopluk by v tom případě byl s Bořivojem příbuzný rodově, nikoliv např. na základě sňatku s osobou z rodiny Bořivoje.
Ztotonění staroměstské lokality s Veligradem
Vzhledem k demografické křivce pohřbů, která napovídá hustotu osídlení, k určité dispozici hlavních tras a soustředění určitých řemesel se jasně rýsuje obraz plánovitého budování nového velkého střediska říe na rozlehlém předhradí Starého Města, chráněného pevností, kterému právě náleelo označení Veligrad. Na základě archeologických nálezů a jejich mnoství a významu a zejména na tu dobu obrovské rozlohy lokality, několikrát převyující rozlohu obdobných sídel té doby, je dnes ji nade vi pochybnost jasné, e Veligrad se nacházel na území dneního Starého Města a Uherského Hraditě, jak o tom svědčí i dřívějí názvy těchto měst.
Ve Starém Městě a části Uherského Hraditě od středověku bezmála nedolo k nějakému výkopu nebo terénní úpravě, při nich by chyběly nálezy z doby velkomoravské. Dá se doslova říci: "Kam se kopne, tam se nacházejí artefakty té doby." Nejprve tu v průběhu 7. a 9. století vyrostla řada zemědělských a předevím řemeslnických osad, jejich centry se stalo v 9. stol. hradisko Na Valách, sídlitě Na pitálkách a Na Dědině. Rozsah a bohatství archeologických nálezů pozůstatků staveb, uitných předmětů, výzbroje a perků daly vzniknout oprávněné domněnce, e se jedná o jedno z důleitých správních center Velkomoravské říe a o sídelní město jejího vládce.
Jméno Veligrad se nejednou vyskytovalo a vyskytuje v nejtěsnějím okolí Starého Města. Na ádné jiné velkomoravské lokalitě se obdobný případ tradice jména Veligrad nevyskytuje. Dalí teoretické úvahy o tom, e by velkomoravský Velehrad mohl leet někde jinde, jsou spekulativní hypotézy nedoloené ani tradicí a písemnými prameny, ani archeologickými nálezy.
Literatura
Luděk Galuka, Slované, doteky předků Brno: Moravské zemské muzeum, 2004
Luděk Galuka, Velká Morava, Brno: Moravské zemské muzeum, 1991
Luděk Galuka, Uherské Hraditě-Sady - křesanské centrum říe Velkomoravské, Brno: Moravské zemské muzeum a nadace Litera, 1996
Lubomír Emil Havlík, Kronika o Velké Moravě, Brno: Jota, 1993
Lubomír Emil Havlík, Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů, Brno: Jota 1994
Josef Poulík, Mikulčice - velkomoravské mocenské ústředí, Praha: Olympia, 1974
Zdeněk Klanica, Velkomoravské Mikulčice-národní kulturní památka, Hodonín: Muzeum Hodonínska, 1990
Vilém Hrubý, Staré Město-Velehrad - ústředí z doby Velkomoravské říe, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964
Jaroslav onka, Kronika čtená rýčem, Brno: Blok, 1982
Pavel Bezděčka, Jiří Čoupek, Luděk Galuka, Miroslav Pojsl, Ludmila Tarcalová, Staré Město v proměnách staletí, Uherské Hraditě: Slovácké muzeum, Staré Město: Městský úřad, 2000
Kristina Mareová, Uherské Hraditě - Sady, staroslovanské pohřebitě na Horních Kotvicích, Brno: Moravské muzeum, Uherské Hraditě: Okresní národní výbor, 1983
Luděk Galuka, Pavel Kouřil, Jiří Mitáček, Východní Morava v 10. a 14. století, Brno: Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav AV ČR Brno, v.v.i., 2008
Jiří Bilý. Moravtí panovníci. 1.. vyd. Nitra : Spolok Moravanov na Slovensku, 1997
Celý článek |
Komentáře: 8 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|