Letos nastane 22. prosince 2007 v 06 hodin a 8 minut. Pro mnoho z nás je skutečným symbolem návratu Slunce dny se konečně zase začnou kousek po kousíčku prodluovat a nadvláda dlouhé zimní tmy tak bude postupně slábnout
Slavnosti zrození
Zimní slunovrat je určitě důvodem k radosti a oslavám. Moná si pomyslíte v dnení době ale máme v období slunovratu na práci něco úplně jiného slavíme přece Vánoce! Svátek, který se Sluncem nemá nic společného
Není to tak úplně pravda. Vánoce druhý nejvýznamnějí křesanský svátek jsou oslavou zrození v té době (25. prosince) se údajně narodil Jeí Kristus. Alespoň to tak vypočítali křesantí teologové, ijící ve 3. století. První písemná zmínka o oslavách narození Páně pochází z roku 336 (Depositio Martyrum) a 354 (Filokalův kalendář). Veobecně se ale Vánoce v křesanské církvi slaví a od 7. století. A co se slavilo předtím, v dobách, kdy jetě křesanská církev neměla takovou moc? Zrození Slunce. A to nejen u nás, ale i jinde ve světě u amerických indiánů, v Asii atd. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, Římané měli Saturnálie svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec - den natalis solis invicti den Zrození nepřemoitelného Slunce.
Také Slované měli ve svém panteonu sluneční bohy Svaroga, boha nebeského světla, přemoitele tmy a chaosu, Daboga, boha Slunce a Svaroice boha ohně. A také v jejich kalendáři oslav měly slunovraty významné místo. Bohuel, neexistuje dnes mnoho pramenů, ze kterých by bylo moné průběh těchto oslav spolehlivě zrekonstruovat. Zdrojem informací jsou a středověké církevní zákazy a etnografický materiál nasbíraný od 19. století. Moná vás ale překvapí, e určité typické prvky, které si s oslavami Vánoc i v dnení době spojujeme, pocházejí právě z těchto pradávných, předkřesanských obřadů a rituálů
Hody? Koleda? Kračun?
Jak vlastně nai staří slovantí prapředci tento svátek nazývali? Leccos se dá odhadnout z toho, jak jsou Vánoce dodnes nazývány v ostatních slovanských jazycích. (S Četinou ani Sloventinou si nepomůeme přejali jsme název z německého Weihnachte svatá noc.) Najdeme například hornoluickosrbské hody, dolnoluickosrbské gódy, či kaubské godë. To nám ale moc nepomůe, protoe praslovanské god znamenalo svátek obecně.
O něco vyí vypovídací hodnotu má slovinské označení boič nebo chorvatské a srbské bozić, které označuje narození mladého boha. Běloruské koljady a bulharská koleda jsou také předkřesanského původu (z latinského Kalendae označujícího první den v kadém měsíci) zmínky o koledě u Slovanů jsou u v Euchologiu synajském z 9. století. Slovo koleda nejspí v určité době na celém slovanském území vytlačilo původní název slavností zimního slunovratu.
To pravděpodobně nejstarí označení se ale zachovalo v jazycích neslovanských. Maďaři toti dodnes slaví karácsony a Rumuni crăciun. Zdá se, e tento název přejali z praslovankého kračun mimochodem tento název Vánoc se uchoval na Slovensku v okolí Detvy. Slovo kračun se dochovalo i v jiných jazycích ale jeho původní význam se zúil pouze na určité atributy s oslavami související na Podkarpatské Rusi tak říkají obřadnímu chlebu, pečenému na tědrý den, Bělorusové démonovi smrti, Bulhaři a Makedonci tak nazývají poleno, kladené na tědrý večer na oheň. Co přesně toto slovo znamená, není jisté. Výklad, e se jednalo o nejkratí den v roce, jazykovědci nepřijímají.
Nebezpečná noc
Ze zmiňovaných církevních zákazů je moné průběh oslav rekonstruovat alespoň částečně. Zcela jistě souvisely s uctíváním nejvyího a nejstarího slovanského boha Svaroga. Ten měl syna Daboga, boha Slunce. Dabog se o zimním slunovratu jako dítě rodí, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, a o zimním slunovratu umírá. Co se ale děje mezi jeho úmrtím a narozením, v době, kdy je pozemský svět bez jeho ochrany? Tehdy na světě nastává chaos, mizí hranice mezi světem a podsvětím a mohou se k nám dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. V noci chodí po světě upíři, vlkodlaci a víly. Kromě toho můete potkat i due svých zemřelých předků.
Jak tomuto chaosu zabránit? Slované k tomu měli spolehlivý prostředek
Oheň
Také si neumíte představit Vánoce bez zapálených svíček? Jejich mihotavé plápolající světlo dnes sotva nahradí elektrické árovičky, i kdybyste jimi měli omotaný celý dům od střechy a po základy. Element ohně byl nejdůleitějím prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. Měl nejen funkci symbolickou, ale zejména ochrannou. Zapaloval se při západu Slunce (do sebe vstřebal poslední zbytek Dabogovy síly) a musel hořet celou noc. Nebyl to ádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná vatra, u které se sela celá vesnice. (To bylo později trnem v oku církvi take se ohně zmenovaly a přenáely pod střechu odtud zvyk zapalování svíček
)
Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně na jediném bezpečném místě. Od jiních Slovanů známe tento obyčej: hospodář odeel u za svítání na tědrý den do lesa a zde odsekl speciální poleno tzv. badnjak (nebo bădnik) jeho název je odvozen od slovesa bdíti a souvisí právě se zvykem hlídat oheň celou noc. (tědrý den nazývají Badnji dan.) Sekání badnika předcházely různé magické praktiky např. ho posypali ho obilím, polévali mlékem nebo vínem, mazali medem
Kmen se směl poráet jen z jedné strany (na druhé se pouze udeřil sekyrou), nesměl padnout na jiný strom to znamenalo netěstí ale musel směřovat k východu apod. Nejčastěji se jednalo o dubové dřevo, ale mohlo být i jiné (např. hruka). Poleno se doneslo domů a zapalováno bylo a za soumraku. Pravděpodobně badnik symbolizoval starý rok nebo Dabogův idol.
Slavnostní večeře
Po zapálení svátečního ohně začala večeře. Během slavnostního přípitku k ní byly pozvány i due zemřelých předků. Na stůl bylo sneseno co nejvíce postních (nemasitých) jídel liila se podle krajových zvyklostí. Nesměla ale chybět jablka (symbolizující zdraví), ořechy (symbol hojnosti) a česnek (s ochrannými účinky). Hlavní roli mělo pečivo podávalo se hned po přípitku a rozděloval ho hospodář. Nejčastěji se jednalo o chléb, později ho nahradila vánočka (calta, húska) nebo speciální kulatá oplatka či koláč ve tvaru slunečního disku. Bývaly zdobené svastikou nebo kříem v kruhu. Pečivo se dělilo na tolik částí, kolik bylo členů domácnosti (včetně předků).
Prvkem, společným pro celý staroslovanský svět, je motiv slámy. Dávala se na podlahu nebo na stůl, kde byla urovnána do tvaru kříe. V Rusku se na stůl sypalo obilí do tvaru kruhu.
Magické praktiky
Nejdelí noc v roce ale měla i svou dalí stránku byla kouzelná. Země se otvírala a vydávala své poklady, skály pukaly, kapradí rozkvétalo, pod sněhem kvetly louky a stromy plodily ovoce, divoká zvířata se budila ze zimního spánku a ta domácí mluvila lidskou řečí. Ze studny jste si mohli nabrat medovinu nebo víno, koryty řek proudilo zlato a stříbro.
A aby těch zázraků nebylo málo člověk mohl nahlédnout do budoucnosti. Take se větilo a to jak při večeři samotné, tak po ní. Louskaly se ořechy (zdravé jádro znamenalo zdraví a hojnost, pokozené nebo vysuené nemoc, bídu či dokonce smrt), krájelo se jablko apod. Svobodné dívky mohly ve studni uvidět obraz svého budoucího enicha (co, koneckonců, známe z poezie K. J. Erbena)
Koledování
Tento zvyk patří k těm nejstarím. Vznikl tak, e se mladí mui přestrojili za zvířata nebo si navlékli různé jiné straidelné masky na obličej, vyrobené z kůry, dřeva nebo kůe. Jejich smyslem bylo zahnat běsy a démony a ochránit před nimi ostatní lidi. Někdy se převlékali za eny (aby je straidla nepoznala). Zajímavé je, e několik dní před koledou museli dodrovat sexuální půst.
Ve skupinách obcházeli domy, zpívali koledy, hráli různé scénky a přáli domácnostem úrodu a těstí. Od hospodyně za to dostali dary (jídlo a pití, popř. peníze).
Koledovalo se od tědrého dne a do Tří králů (chaos v přírodě mohl trvat a do té doby).
Zrození Boice
První sluneční paprsky následujícího dne a kokrhání kohouta oznamovalo znovuzrození Daboga (či Boice). Prvním rituálním pokrmem toho dne byla snídaně např. v Srbsku to byla nekvaená peničná placka z bílé mouky čestnica, která měla prý symbolizovat plenku nově narozeného boha. Ta se opět obřadně lámala a rozdělovala.
K obědu se peklo starobylé posvátné zvíře prase. Odtud pravděpodobně pochází rčení o nutnosti se na tědrý den postít, aby pak uviděl zlaté prasátko. Kulaté prasátko navíc symbolizuje zářivé slunce Daboga který opět plhá na oblohu.
Ze slavnostního oběda nepřilo nic nazbyt kosti z tohoto prasete byly toti také obdařeny kouzelnou mocí prý kdy se jimi chlapec dotkl vyvoleného děvčete, zaručeně uspěl.
Slavilo se a do Tří králů (6. ledna). Po celou tuto dobu byl zakázán sexuální styk a také domácí (enské) práce (Boí matka se musela zotavit po porodu). Poté se vrátil do světa pořádek a na dveře domů se malovaly ochranné kříe.
Prameny:
www.rodnavira.cz/kracun/
A. Vondruková: České zvyky a obyčeje, Albatros, Praha 2004
N. Profantová, M. Profant: Encyklopedie slovanských bohů a mýtů, Libri Praha 2007
Internet