Záhadná nemoc Karla IV.

"Dozvěděli jsme se ze zpráv mnoha lidí, že někteří velmoži němečtí, kteří čistou láskou milují Tvoji čest, reptají a velmi těžce nesou, že Ty svými šaty, které nosíš příliš krátké a těsné, nezachováváš onu vážnost, kterou vyžaduje vrchol důstojnosti císařské, a že se proti slušnosti této důstojnosti účastníš klání a turnajů. Nad tím jsme se my, kteří z otcovské lásky toužíme po rozmnožení Tvé cti, podivili, a důrazně Tvou jasnost žádáme, abys v budoucnosti nosil oděv volný a dlouhý, který prozrazuje zralost, a že se vyžaduje při tak velikém panovníkovi, abys nechal takových klání a turnajů a aby ses ve svých skutcích a vystupováních ukázal vážným a zralým, aby na Tobě nebylo pozorováno nic nepříslušného nebo pokárání hodného, nýbrž abys hodnost, jejíž odznaky a váhu nosíš, naplňoval mravy a zosobňoval ctnostnými skutky..." Kliment VI., 25. února 1348

Karel IV. náhle onemocněl na podzim roku 1350. Papeže Klimenta VI. v dopise z 10. listopadu toho roku informuje o své nemoci a nazývá ji „invaleduto et dyscrasia“. Z dobových záznamů vyplývá, že panovník ochrnul na všechny čtyři končetiny údajně po pokusu o otravu. Podle našich dnešních antropologů a historiků mohlo jít o první projev polyartikulární dny (Šusta, Fiala), jíž skutečně Karel trpěl, nebo také o zánět nervů a míšních kořenů v krčním úseku páteře (Lesný). Jak Matiegka, tak Vlček si při zkoumání Karlových ostatků všimli nejen pošramocené krční páteře po vyhojeném poranění, ale také zvláštního tvaru a postavení kloubních výběžků dolní čelisti. Byla totiž také postižena úrazem.

Prokázala se přímá spojitost mezi úrazem deformovanou krční páteří a čtyřnásobnou zlomeninou dolní čelisti. Musel to být velmi těžký úder, když vyvolal tak komplikované poranění – šlo buď o klasický úder na střed brady či o náraz brady při pádu na tvrdou podložku. Přitom došlo k násilnému zvrácení hlavy, které způsobilo poranění krčního úseku páteře a mohlo vést i k poškození míchy, které vyvolalo kvadruplegii (obrna všech čtyř končetin) a zároveň došlo k odlomení brady v rozsahu předních šesti zubů a také k odlomení kloubních hlavic. Karel ke svému zranění pravděpodobně přišel na turnaji. Ať to bylo kdekoli, měl štěstí, protože se dostal do rukou zdatného chirurga a i tak je štěstí, že vůbec přežil.

Docent Ramba popisuje podle obdobných případů rychle se rozvíjející otoky a krevní výrony jazyka, spodiny ústní, podčelistních krajin a samotného krku, které mohly způsobit úplný uzávěr dýchacích i polykacích cest, na čemž se mohla podílet i poraněná krční páteř. Zraněný nemohl pohybovat hlavou ani končetinami. Bylo nutné zastavit krvácení a usadit zaraženou bradu na původní místo. Zlomenina byla zpevněna zlatým či stříbrným drátkem nebo navoskovaným pleteným hedvábným vláknem provlečeným mezi jednotlivými zuby dolní čelisti. Po ošetření potrhané sliznice, okostice a nejspíše i kůže a po srovnání skusu se dlaha zpevnila a dotáhla. Vzhledem k výbornému kostnímu zhojení musela být celá čelist znehybněna nejméně na dobu šesti až osmi týdnů.

Kvůli páteři byl panovník zřejmě uložen na rovném tvrdém lůžku. Jak probíhalo krmení nemocného, když potrava musela být nejen tekutá, ale i výživná, jak probíhalo čištění dutiny ústní, aby nedošlo ke vzniku infekčních komplikací a jak probíhalo vyprazdňování a následná očista, se můžeme vskutku jen domnívat. A o duševním stavu nemocného po překonání prvních nejhorších dní, kdy už nemusel být tlumen proti bolestem, si představu radši snad ani dělat nebudeme. Z plného zdraví do úplné bezmoci... Po zhojení ran byly odstraněny stehy a po několika týdnech i dráty ze srostlé čelisti. Pak bylo nutné znovu cvičit nejen otevírání úst, ale i ochablé žvýkací svaly a naučit se jíst zpočátku kaši a pak tužší stravu. Jak se postupně vracel cit do končetin (uzdravovala se krční páteř), musel se pacient učit znovu i přes bolestivost a křeče sebeobsluze.


A nakonec začal nejen jíst, ale i znovu chodit a žít. Zůstaly mu ovšem následky nadosmrti (vlastně dodnes – jinak bychom se nic nedozvěděli). Jeho současníci museli být překvapeni, když po údajné otravě a dlouhé době rekonvalescence, se Karel IV. konečně objevil na veřejnosti. Ve svých třicetičtyřech letech byl shrbený muž s kulatými zády a hlavou nakloněnou do levé strany. Když se chtěl ohlédnout, musel se otáčet celým trupem. Mimoto měl z nějakého jiného dobrodružství sečné poranění na obličeji – rána začínala u levého obočí, přetínala šikmo kořen nosu a končila pod pravým okem. Na žádném dobovém obraze není zachyceno, přestože muselo být velmi zřetelné.

Je vidět, že tehdejší turnaje musely být velmi riskantní zábavou, při níž šlo skutečně o život. Údajně na ně Karel po své těžké nemoci zanevřel. Z "hejska" se stal přemýšlivý král...:)

Literatura:

RAMBA Jiří:Slavné české lebky, Galén 2005