Stejně jako se dnes neví, kde byl Velehrad, tak zůstává záhadou i kde leel katedrální prvního arcibiskupa - věrozvěsta Metoděje.
Generace historiků hledaly Weligrad, ústředí moci Velké Moravy podle písemných památek. Dnes se věří spíe archeologům. Zejména nálezy ve Starém Městě u Uh. Hraditě a v Mikulčicích vyvolaly nadení a přesvědčení, e odpověď přinesou nejspíe archeologové. Bohatou publicitu nálezů vak doprovází rozpačité mlčení o tom, e komplexní hodnocení těchto míst není v souladu s písemnými památkami. Weligrad, sídlo Rostislava, popisovali letopisci jako velké město, větí ne Nitra. Ta podle archeologického výzkumu měla 55 ha mohutnou sedmimetrovou hradbou opevněné plochy, tisíce hrobů, mnoství keramických pecí a známek výrobních objektů. Byla to skutečně aglomerace městského typu. Vedle toho je pouhých 8.5 ha Valů u Mikulčic příli málo na město. Archeologicky prozkoumané opevnění Starého Města, neúplná kůlová palisáda, nemohla být
nevýslovná a nedobytná hradba Rostislavova města, která v roce 855 odradila krále Ludvíka od pokusu dobýt ji při pouhém spatření hradby. (Anály Fuldské píí, e kdy roku 855
král Ludvík vedl vojsko proti Moravanům a
jejich vévodovi Rostislavovi, nael ho opevněného tou nejpevnějí hradbou a nechal ho pro ten čas raději na pokoji. Dalí rozpaky působí datování i zpráva o tom, e sídlo Rostislava mělo zvlátní podobu, bylo prý bylo nepodobné vem ostatním i nejstarím známým. V předchozích článcích jsme se pokusili najít toto místo podle popisu cesty perských kupců a vyuili přitom moností amatérské letecké archeologie z radiem řízených modelů. Nali jsme trasu brodů, tábořitě na obou moravních březích u Sudoměřic a Rohatce. Dalí letecká prospekce, doplněna povrchovým sběrem, nalezla podél toku ústícího do řeky Moravy u Rohatce a vyvěrajícího na Nákle u Ratíkovic, mimořádnou koncentraci elezářských, ale i jiných, zejména sklářských a keramických pecí. Na polích v místech siluet objektů nacházené elezářské strusky, skleněné slitky, zbytky konstrukcí pecí, keramické střepy i celé nádoby dosvědčují velkou kálu dalích řemeslných výrob. Keramické střepy datující výrobní objekty ukazují, e zde pracovali Keltové, Germáni i Slované. Ti jsou zde doloeni ji od doby Sámovy bohatými nálezy u Zbrodu u Mutěnic, Nechvalíně a na největím mohylníku Slovanů u elezných dolů Babí lom u Kyjova. Významné nálezy jsme vak objevili na naftovém loisku u Nákla. Vedle velkého mnoství keramických střepů, naznačující, e zde působili Keltové, Germáni i Slované jsme objevili i siluetu velké stavby. Vyslovili jsme podezření na to, e můe jít o Velký moravský chrám. Tuto monost silně podporují nálezy artefaktů v jeho okolí.
(Viz také
www.wogastisburc.com )
Metodějova katedrála?
Na naftonosném loisku severně od Nákla jsou četné kuelovité útvary vzniklé erupcemi uhlovodíků. Zřejmě musely být významné, nebo je zachovaly četné místní názvy lokalit v okolí. Rohotří u Kyjova, Sedmirohé u Vacenovic, tratě Tři rohy, Tři úhly, nebo i Rohatec, Rohov, Rohoník, Křivda, Trnovec, Kopcov, Kopčany a dalí. Zvlá zajímavé jsou zvukomalebné názvy výronů, jako Hluk, Hulín, Kvaov, Kvasice, Čertoprd, Kytkův prd, Bzinek (část Vracova) a Bzenec (bzdie znamenalo podle Machka halasné vypoutění větrů). Nejnovějí názor na původ názvu hradu Buchlova je také odvozován od buchati. Některé názvy mohou souviset i s explosivními erupcemi, které připomínají blesk a hrom, staročesky striel. Např. Střílky, Střelice, Leváre (Leven je maďarsky střílet). Mohylovité pahrbky mohou souviset se znaky tří i více kopců v erbech okolních měst (Skalica, Myjava, Hohenau, Břeclav, Vracov).

Systematický letecký průzkum celého naftového pole nael na úpatí bezejmenného pahrbku (kota 218) velmi zajímavý objekt. Má tvar chrámové lodi dlouhé asi 55 m a iroké 40 m iroké. Podélná osa směřuje k východu, kde má trojúhelníkové prodlouení (kněitě?) o dalích asi 25 m. Celková plocha by odpovídala více ne 2600 m2, co by byla kapacita pro 3 4 tisíce lidí. Taková stavba nemá v současných nálezech obdoby. Pokud je nae podezření správné, neleel by katedrální chrám uvnitř města, ale ve vzdálenosti asi 3 km. To je vak v souladu s písemnými prameny. Granum cathalogi preasulum Moraviae uvádí
...Kdy byla ta země (Morava) poněkud uspořádána, následoval po blaeném Metodějovi v biskupském úřadě jako první Jan, biskup Moravský a sídlil 25 let v chrámu sv. Petra u Veligradu, který byl kdysi metropolním sídlem... Tam v míru zemřel. Zvlátní terén pokryty mohylovitými pahrbky můe objasnit i nevysvětlitelné názvy Metodějova stolce v Pilgrammově petici, která si vyslání biskupa Jana stěuje. Místo Metodějova stolce nazývají zatím nevysvětlenými názvy. Seclavia (místo trnů,Trnava?), nebo Sedavia (místo křivé, něm. krumm, co vyvolává podezření i na Krumlov, Krumvíř a Kremsier - Kroměří. To je také v souladu s místem pahrbků. Ostatně i popis zázraku po smrti Metoděje v bulharské Legendě o sv. Klimentovi popisuje monou erupci uhlovodíků:
rozevřela se země a zazněl hukot
Moná e erupce a exploze ovládali i místní větci, kdy prý latiníci
pomlouvali ten div říkajíce, e jsou to čáry kouzelníků

V okolí siluety jsme nali zajímavé artefakty, které silně podporují podezření na chrámovou stavbu. Zejména kamenná románská křtitelnice s letopočtem 1785 (900 let od smrti Metoděje), Svatobořické opice, o nich lidová tradice soudí, e patřily pohanskému obětiti, které zbořil Svatopluk na příkaz sv. Metoděje. (Od jeho pokynu
Svao zboř ty modly odvozuje tradice i název Svatobořic.) Podle zprávy známé sběratelky folkloru Bimkové, se zde zastavovala jetě koncem 19. století poutní procesí do atína, prý zde vzpomínali místo starého poutního moravského chrámu. Upomíná to tam také památník, trojboký sloup, zvaný Frantiek. Na něm jsou tři kamenné barokní ikony. Jedna z nich zobrazuje klerika s katedrou a atributy metropolitního arcibiskupa s velmi starobylým tvarem berly a lidská lebkou. Zaráí také nápis na sloupu, zřejmě latinská zkratka V M I. ( V(ae) M(ethodius) I (acet), tedy:
Ó běda, Metoděj zde mrtev leí?. Nael se tam velký poklad stříbrných mincí (r. 1970). Byl nejdříve rozebrán dětmi, které měly i několik lavorů mincí. lo údajně o chrámovou pokladnici, nebo to byly převáně drobné mince, stříbrné krejcary české, uherské a tyrolské raby (1439-1490). Mince vyí hodnoty (kremnický denár a praský gro) byly výjimečné. K zániku stavby chrámu a úkrytu pokladny zřejmě dolo po roce 1471 (nejstarí moné datum raby mince Vladislava II.) a před rokem 1496 (úmrtí Matyáe Korvína, nejmladí mince nálezu). Zánik byl zřejmě násilný, nebo mimo chrámovou pokladnici ukryli také kultovní předměty, jak naznačuje v r. 2002 nalezený kultovní meč. Měl rukoje zdobenou zlatem a stříbrem a čepel hadovitého tvaru, zhotoveného ve 13 - 14 století. Oba nálezy byla učiněné asi 2 km severozápadně, na břehu Kyjovky. To naznačuje směr útěku a podporuje monost, e lo u následek vpádu ze směru od Uher. Zřejmě v období útoku Matyáe Korvína na Moravu, který r. 1469 dobyl Veselí n/M a zaútočil i na Hodonín a Uherské Hraditě. Tehdy zaniklo na Hodonínsku mnoho obcí. Podporuje to i nález depotu uherských dukátů z tohoto období, (r. 1927) v Hodoníně. Korvín tehdy získal doivotně Moravu (1479 1490). Zvlátní je, e tato chrámová stavba zřejmě přeila husitské války v nich byl Velehradský kláter zničen.
Při hledání místních písemných pramenů, které by se této stavby mohly týkat, jsme nali zajímavé dokumenty o existenci nějakého utajeného plebána. Byl významný svědek důleitých listin. Jeho místo působení se nazývalo de Seghat a zřejmě souviselo s Mistřínem (na jeho katastru silueta chrámu leí). Na příklad rozhodčí listinou olomouckého biskupa Dětřicha z 6.února 1286 byly uznány argumenty mistřínského plebána Wernhnera na finanční ztrátu způsobenou vybudováním nové fary v nedalekých ardicích kláterem sv. Tomáe v Brně. Rozhodnutí obsahuje příkaz věčného mlčení (perpetuum silentium) o pouitých argumentech. Tradici významného bývalého poutního chrámu v tomto místě i existenci velkého města (nazývaného Červené město) zachovali četní kronikáři okolí (Svatobořice, Vacenovice, Hodonín) i moravský kronikář V. Brandel. Také v dokumentu z roku 1222, týkající se kostela v Přítlukách a vydaný biskupem Robertem, svědčí plebáni podivínský, jarohněvický, vrbický a farář Albero de Shegat, v dalím dokumentu je Wicardus de Sheghat. Nelze zřejmě vyloučit i monou souvislost tohoto místa s Kosmovým Secir Ecclesia. Pak by název Secir mohl mít i souvislost s securis Ecclesia tj. utajený kostel.

Loisko bylo systematicky provrtáno při naftové horečce třicátých let a zemní plyn byl pouíván kyjovskou sklárnou. Zkuebními sondami jsme zjistili, e přitom navrtali tekutý písek pod hydraulickým tlakem, který zalil stavbu a okolí několikametrovou vrstvou, která je nyní překryta ornicí orbou po spádnici z vrcholu kóty 218. Výron písku tak snad ochránil lokalitu před pozdějí hlubokou orbou.
