Nová možnost Metodějova hrobu

Stejně jako se dnes neví, kde byl Velehrad, tak zůstává záhadou i kde ležel katedrální prvního arcibiskupa - věrozvěsta Metoděje.

Generace historiků hledaly Weligrad, ústředí moci Velké Moravy podle písemných památek. Dnes se věří spíše archeologům. Zejména nálezy ve Starém Městě u Uh. Hradiště a v Mikulčicích vyvolaly nadšení a přesvědčení, že odpověď přinesou nejspíše archeologové. Bohatou publicitu nálezů však doprovází rozpačité mlčení o tom, že komplexní hodnocení těchto míst není v souladu s písemnými památkami. Weligrad, sídlo Rostislava, popisovali letopisci jako velké město, větší než Nitra. Ta podle archeologického výzkumu měla 55 ha mohutnou sedmimetrovou hradbou opevněné plochy, tisíce hrobů, množství keramických pecí a známek výrobních objektů. Byla to skutečně aglomerace městského typu. Vedle toho je pouhých 8.5 ha Valů u Mikulčic příliš málo na město. Archeologicky prozkoumané opevnění Starého Města, neúplná kůlová palisáda, nemohla být nevýslovná a nedobytná hradba Rostislavova města, která v roce 855 odradila krále Ludvíka od pokusu dobýt již při pouhém spatření hradby. (Anály Fuldské píší, že když roku 855 král Ludvík vedl vojsko proti Moravanům a jejich vévodovi Rostislavovi, našel ho opevněného tou nejpevnější hradbou a nechal ho pro ten čas raději na pokoji. Další rozpaky působí datování i zpráva o tom, že sídlo Rostislava mělo zvláštní podobu, bylo prý bylo nepodobné všem ostatním i nejstarším známým. V předchozích článcích jsme se pokusili najít toto místo podle popisu cesty perských kupců a využili přitom možností amatérské letecké archeologie z radiem řízených modelů. Našli jsme trasu brodů, tábořiště na obou moravních březích u Sudoměřic a Rohatce. Další letecká prospekce, doplněna povrchovým sběrem, nalezla podél toku ústícího do řeky Moravy u Rohatce a vyvěrajícího na Nákle u Ratíškovic, mimořádnou koncentraci železářských, ale i jiných, zejména sklářských a keramických pecí. Na polích v místech siluet objektů nacházené železářské strusky, skleněné slitky, zbytky konstrukcí pecí, keramické střepy i celé nádoby dosvědčují velkou škálu dalších řemeslných výrob. Keramické střepy datující výrobní objekty ukazují, že zde pracovali Keltové, Germáni i Slované. Ti jsou zde doloženi již od doby Sámovy bohatými nálezy u Zbrodu u Mutěnic, Nechvalíně a na největším mohylníku Slovanů u železných dolů Babí lom u Kyjova. Významné nálezy jsme však objevili na naftovém ložisku u Nákla. Vedle velkého množství keramických střepů, naznačující, že zde působili Keltové, Germáni i Slované jsme objevili i siluetu velké stavby. Vyslovili jsme podezření na to, že může jít o Velký moravský chrám. Tuto možnost silně podporují nálezy artefaktů v jeho okolí.
(Viz také www.wogastisburc.com )

Metodějova katedrála?
Na naftonosném ložisku severně od Nákla jsou četné kuželovité útvary vzniklé erupcemi uhlovodíků. Zřejmě musely být významné, neboť je zachovaly četné místní názvy lokalit v okolí. Rohotří u Kyjova, Sedmirohé u Vacenovic, tratě Tři rohy, Tři úhly, nebo i Rohatec, Rohov, Rohožník, Křivda, Trnovec, Kopcov, Kopčany a další. Zvlášť zajímavé jsou zvukomalebné názvy výronů, jako Hluk, Hulín, Kvašov, Kvasice, Čertoprd, Kytkův prd, Bzinek (část Vracova) a Bzenec (bzdieť znamenalo podle Machka „halasné vypouštění větrů“). Nejnovější názor na původ názvu hradu Buchlova je také odvozován od buchati. Některé názvy mohou souviset i s explosivními erupcemi, které připomínají blesk a hrom, staročesky striel. Např. Střílky, Střelice, Leváre (Leven je maďarsky střílet). Mohylovité pahrbky mohou souviset se znaky tří i více kopců v erbech okolních měst (Skalica, Myjava, Hohenau, Břeclav, Vracov).

Systematický letecký průzkum celého naftového pole našel na úpatí bezejmenného pahrbku (kota 218) velmi zajímavý objekt. Má tvar chrámové lodi dlouhé asi 55 m a široké 40 m široké. Podélná osa směřuje k východu, kde má trojúhelníkové prodloužení (kněžiště?) o dalších asi 25 m. Celková plocha by odpovídala více než 2600 m2, což by byla kapacita pro 3 – 4 tisíce lidí. Taková stavba nemá v současných nálezech obdoby. Pokud je naše podezření správné, neležel by katedrální chrám uvnitř města, ale ve vzdálenosti asi 3 km. To je však v souladu s písemnými prameny. „Granum cathalogi preasulum Moraviae“ uvádí „...Když byla ta země (Morava) poněkud uspořádána, následoval po blaženém Metodějovi v biskupském úřadě jako první Jan, biskup Moravský a sídlil 25 let v chrámu sv. Petra u Veligradu, který byl kdysi metropolním sídlem... Tam v míru zemřel.“ Zvláštní terén pokryty mohylovitými pahrbky může objasnit i nevysvětlitelné názvy Metodějova stolce v Pilgrammově petici, která si vyslání biskupa Jana stěžuje. Místo Metodějova stolce nazývají zatím nevysvětlenými názvy. Seclavia (místo trnů,Trnava?), nebo Sedavia (místo křivé, něm. „krumm“, což vyvolává podezření i na Krumlov, Krumvíř a Kremsier - Kroměříž. To je také v souladu s místem pahrbků. Ostatně i popis zázraku po smrti Metoděje v bulharské Legendě o sv. Klimentovi popisuje možnou erupci uhlovodíků: …rozevřela se země a zazněl hukot…Možná že erupce a exploze ovládali i místní věštci, když prý latiníci „pomlouvali ten div říkajíce, že jsou to čáry kouzelníků…“
V okolí siluety jsme našli zajímavé artefakty, které silně podporují podezření na chrámovou stavbu. Zejména kamenná románská křtitelnice s letopočtem 1785 (900 let od smrti Metoděje), „Svatobořické opice“, o nichž lidová tradice soudí, že patřily pohanskému obětišti, které zbořil Svatopluk na příkaz sv. Metoděje. (Od jeho pokynu Svaťo zboř ty modly odvozuje tradice i název Svatobořic.) Podle zprávy známé sběratelky folkloru Bimkové, se zde zastavovala ještě koncem 19. století poutní procesí do Šaštína, prý zde vzpomínali místo starého poutního moravského chrámu. Upomíná to tam také památník, trojboký sloup, zvaný „František“. Na něm jsou tři kamenné barokní ikony. Jedna z nich zobrazuje klerika s katedrou a atributy metropolitního arcibiskupa s velmi starobylým tvarem berly a lidská lebkou. Zaráží také nápis na sloupu, zřejmě latinská zkratka V M I. ( V(ae) M(ethodius) I (acet), tedy: Ó běda, Metoděj zde mrtev leží?. Našel se tam velký poklad stříbrných mincí (r. 1970). Byl nejdříve rozebrán dětmi, které měly i několik lavorů mincí. Šlo údajně o chrámovou pokladnici, neboť to byly převážně drobné mince, stříbrné krejcary české, uherské a tyrolské ražby (1439-1490). Mince vyšší hodnoty (kremnický denár a pražský groš) byly výjimečné. K zániku stavby chrámu a úkrytu pokladny zřejmě došlo po roce 1471 (nejstarší možné datum ražby mince Vladislava II.) a před rokem 1496 (úmrtí Matyáše Korvína, nejmladší mince nálezu). Zánik byl zřejmě násilný, neboť mimo chrámovou pokladnici ukryli také kultovní předměty, jak naznačuje v r. 2002 nalezený kultovní meč. Měl rukojeť zdobenou zlatem a stříbrem a čepel hadovitého tvaru, zhotoveného ve 13 - 14 století. Oba nálezy byla učiněné asi 2 km severozápadně, na břehu Kyjovky. To naznačuje směr útěku a podporuje možnost, že šlo u následek vpádu ze směru od Uher. Zřejmě v období útoku Matyáše Korvína na Moravu, který r. 1469 dobyl Veselí n/M a zaútočil i na Hodonín a Uherské Hradiště. Tehdy zaniklo na Hodonínsku mnoho obcí. Podporuje to i nález depotu uherských dukátů z tohoto období, (r. 1927) v Hodoníně. Korvín tehdy získal doživotně Moravu (1479 – 1490). Zvláštní je, že tato chrámová stavba zřejmě přežila husitské války v nichž byl Velehradský klášter zničen.
Při hledání místních písemných pramenů, které by se této stavby mohly týkat, jsme našli zajímavé dokumenty o existenci nějakého utajeného plebána. Byl významný svědek důležitých listin. Jeho místo působení se nazývalo de Seghat a zřejmě souviselo s Mistřínem (na jehož katastru silueta chrámu leží). Na příklad rozhodčí listinou olomouckého biskupa Dětřicha z 6.února 1286 byly uznány argumenty mistřínského plebána Wernhnera na finanční ztrátu způsobenou vybudováním nové fary v nedalekých Šardicích klášterem sv. Tomáše v Brně. Rozhodnutí obsahuje příkaz věčného mlčení (perpetuum silentium) o použitých argumentech. Tradici významného bývalého poutního chrámu v tomto místě i existenci velkého města (nazývaného Červené město) zachovali četní kronikáři okolí (Svatobořice, Vacenovice, Hodonín) i moravský kronikář V. Brandel. Také v dokumentu z roku 1222, týkající se kostela v Přítlukách a vydaný biskupem Robertem, svědčí plebáni podivínský, jarohněvický, vrbický a farář Albero de Shegat, v dalším dokumentu je Wicardus de Sheghat. Nelze zřejmě vyloučit i možnou souvislost tohoto místa s Kosmovým Secir Ecclesia. Pak by název Secir mohl mít i souvislost s securis Ecclesia tj. utajený kostel.

Ložisko bylo systematicky provrtáno při „naftové horečce“ třicátých let a zemní plyn byl používán kyjovskou sklárnou. Zkušebními sondami jsme zjistili, že přitom navrtali tekutý písek pod hydraulickým tlakem, který zalil stavbu a okolí několikametrovou vrstvou, která je nyní překryta ornicí orbou po spádnici z vrcholu kóty 218. Výron písku tak snad ochránil lokalitu před pozdější hlubokou orbou.