Středověk
Dnes je: 20. 10. 2018  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
08.04.2018: Pražský biskup
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství
Poslední komentáře
  • Ještě na prahu novověku byla podle prvního vydání Encyclopedie Britannica největší říše na světě Tar . . . (Vikinský vliv na Kyjevské Rusi - Stát a jazyk)
  • Zdravím, chtěl bych se zeptat, jestli je někde možné zjistit cokoli o rodu Brennerů, ze kterého vzeš . . . (Pražští biskupové a arcibiskupové)
  • Docela by bylo dobře doplnit arcibiskupy před Arnoštem z Pardubic. Arcibiskupství nebylo v Praze, al . . . (Pražští biskupové a arcibiskupové)
  • Je to docela dobré, včetně předmluvy s jakýmsi příběhem dle Widukinda. Jen mi chybí bilingva - latin . . . (Widukindova kronika v českém překladu)
  • Tady se jedná o to, zda bylo v Čechách užívané vlastní jméno s příponou -bor. U Kosmy je jmenován So . . . (Spor o původ Svaté Ludmily)
  • Sociální sítě a ostatní






    Počet zobrazených článků: 28 (z celkem 28 nalezených)

    Ojíř ze Svin a z Lomnice, 3. díl
    (Mildi, Šlechta, 12.08.2018)
    V Prahe sa roku 1288 začal silne uplatňova vplyv krážovny Guty, a biskupa Tobiaša na mladého Václava, čo smerovalo k postupnému mocenskému prevratu, kedy Závišov brat Vítek z Hlubokej stratil úrad najvyššieho maršálka, kde ho vystriedal Albrecht zo Seeberku, funkciu pražského purkrabího získal Zdeslav zo Šternberka, ktorý vystriedal Hroznatu z Úžic (Závišovho zaa), funkciu podkomořího získal Beneš z Vartemberka a funkciu najvyššieho čašníka obsadil Jan z Michalovic. Najvyšším komorníkom stále ostal Ojíř z Lomnice a u dvora vidno aj Oldřicha II. z Hradce, ale dôležité silové úrady už neboli v rukách najbližšej Závišovej rodiny.

    Ojíř ze Svin a z Lomnice, 2. díl
    (Mildi, Šlechta, 24.06.2018)
    Po zdrvujúcej porážke českého vojska sa víazné vojsko pohlo na Moravu, kde sa Rudolfovi Habsburskému začali podriaďova mestá. Krážovna Kunhuta požiadala o pomoc Otu V. Braniborského, ktorý skutočne vstúpil do Čiech, nie ako podporovatež krážovny, ale ako sebavedomý hegemón, čo vyvolalo medzi ním a krážovnou hlboké nepriatežstvo. Kunhuta následne požiadala o pomoc vratislavské knieža Jindřicha IV. zvaného Probus, ktorý vstúpil s vojskom do východných Čiech (Čáslavsko). Vojská rímskeho kráža postupovali z Moravy ďalej do Čiech. Za tejto situácie sa Kunhuta rozhodla rokova s Rudolfom a snažila sa dohodnú vytlačenie Otu Braniborského a dohodnú správu Čiech pre Jindřicha Vratislavského. Situácia dospela k rokovaniam v sedleckom kláštore, kde bola dosiahnutá dohoda určujúca rámec vlády v Čechách a na Morave na obdobie 5 rokov. Správcom Čiech sa stal Oto Braniborský, Jindřich IV. Probus dostal do správy Kladsko a Morava ostala víazovi Rudolfovi Habsburskému. Zároveň bola dohodnutá amnestia pre odbojnú šžachtu a finančné zabezpečenie pre krážovnú vdovu na Opavsku (46).

    Ojíř ze Svin a z Lomnice, 1. díl
    (Mildi, Šlechta, 29.04.2018)
    Príbeh Ojíře ze Svin a Lomnice je príbehom šžachtica, ktorý sa ako mladík z uznávaného panského rodu, ale bez významnejšieho majetkového zázemia, postupne presadil medzi najvyššiou šžachtou krážovstva a zabezpečil výrazný majetkový rast „landštejnskej“ vetvy rozrodu Vítkovcov. Je to príbeh osobnosti, ktorá dosiahla v svojej dobe uznanie a vysoké postavenie, ale neúprosný beh času a kontrastnejšie príbehy českej histórie ( akým bol napr. život Ojířovho súputníka Záviša z Falkenštejna ), vytlačili informácie o ňom do úzadia.
    Môj opis života pána Ojířa, vychádza z dostupných, ale nie vždy presných dokumentov a kronikárskych informácii, preto ho treba chápa ako „pravdepodobný“ príbeh osobnosti, ktorý môže by ešte upresnený novými dokumentmi a informáciami, ktoré sa postupne objavujú vďaka otváraniu archívov a ich verejnému sprístupňovaniu.
    Nakožko moja znalos českej gramatiky nie je dostatočná, článok je písaný po slovenský s českými menami osôb, miest a kalendárnych mesiacov, aby tak článok bol žahšie čitatežný českým záujemcom o históriu.

    Vilém Zajíc z Hazmburka. Katolický pán v husitské době
    (Martin Juřička, Šlechta, 27.08.2017)
    Páni z Házmburka byli jednou z mnoha větví starobylého rodu Buziců, kteří měli ve znaku kančí hlavu. Jejich příbuznými byli ve vrcholném a pozdním středověku také rody Lvů z Rožmitálu, pánů ze Šelmberka, Zajíců z Valdeka apod. Asi od poloviny 14. století pak budoucí Zajícové z Házmburka začínají užívat dělený štít s kančí hlavou a znakem jejich rodového příjmí – zajícem.

    Kryštof z Týna – diplomat a válečník jagellonského věku
    (Jan Boukal, Šlechta, 01.01.2017)
    Rytíři z Týna u Sokolova (dnes součást obce Lomnice) se v písemných pramenech objevili již ve druhé polovině 14. století. Sídlili na týnecké tvrzi a v jejich vlastnictví bylo rovněž pět dvorů v Rychnově a jeden dvůr ve Svatavě. Dle dochovaných svědectví bylo členů tohoto rodu velké množství, ale s jedinou výjimkou po nich kromě jejich jmen v lenních knihách či ve svědečných řadách listin nic jiného nezůstalo a tím pádem o nich mnoho nevíme. Výše míněnou výjimkou byl Kryštof z Týna, významný diplomat, tlumočník a válečný kondotiér, jehož dostatečná míra sebevědomí a gramotnosti zapříčinily, že po sobě zanechal poutavou autobiografii, popisující jeho pohnuté životní osudy.

    Habart z Hertenberka
    (Jan Boukal, Šlechta, 30.10.2016)
    Habart z Hertenberka byl poměrně zajímavou postavou našich dějin. Dokázal využít svých schopností, kontaktů a doby nakloněné nižší šlechtě ke společenskému a mocenskému vzestupu, díky čemuž se mu na čas podařilo obnovit někdejší prestiž svého rodu.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 9. čas
    (Mildi, Šlechta, 31.07.2016)
    Na začiatku roku 1350 je Vilém z Lanštejna zase v okolí českého a rímskeho kráža Karla, nakožko sa očakávalo narodenie krážovského potomka. Vilém z Landštejna 12. ledna 1350 vystupuje ako svedok na listine Rusa z Litic, ktorou potvrdzuje prijatie 600 kôp českých grošov od bratov z Rožmberka, ktoré zanechal jeho žene jej brat Heřman z Miličína. Zloženie svedkov naznačuje, že sa jednalo o rodinnú záležitos, kedy sa Rus z Litic snažil ako svedkov využi príbuzných. (Vilém z Landštejna, Jetrich a Remund z Kostolomlat a páni z Rožmberka).

    Zlatá doba Striebornej ruže - 8.čas
    (Mildi, Šlechta, 26.06.2016)
    Rok 1342 bol rokom dohodnutého odchodu kráža Jana Lucemburského z Českého krážovstva. Za svoj 2 ročný pobyt mimo Čiech sa kráž Jan nechal od markraběho Karla vyplati. Draho zaplatené právo vládnu chcel Karel prirodzene čo najlepšie využi a hneď začal vládnu podža svojch predstáv.

    Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci
    (Martin Juřička, Šlechta, 21.06.2015)
    Vzhledem k tomu, že jediný velmožský rod, pro který máme dochovaný nějaký komplexnější soubor informací i před 12. stoletím jsou Vršovci, jsou pro nás neustále významným objektem bádání, nebo nám mohou leccos napovědět o urozených mužích raného středověku. Přestože Vršovcům již bylo věnováno poměrně dost pozornosti, dosud nikdo se nijak podrobněji nevěnoval jejich majetkovému postavení. Vzhledem k současnému trendu v české medievistice, který začíná tzv. středoevropský model vývoje raně středověkých Čech odmítat, zní tato problematika velmi zajímavě a proto se pokusím podrobněji rozebrat otázku, zda byla primárním zdrojem moci Vršovců beneficia, tedy majetky spojené s knížecími úřady, nebo spíše jejich vlastní alodní majetek. Vycházet budu především z Kosmovy kroniky, která je jediným pramenem, který nám dovoluje nějakým komplexnějším způsobem sledovat osudy Vršovců v 11. a na počátku 12. stol. Svoji práci budu stavět na několika prokazatelných (nebo alespoň velice pravděpodobných) skutečnostech, které nám Kosmova kronika (ve spojení s dalšími prameny) i přes svou jistou tendenčnost podává. Pokud přijmeme události líčené Kosmou za alespoň částečně pravdivé, lze určitě počítat se dvojím vražděním Vršovců v letech 1003 a 1014, které kromě Kosmy shodně popisují také Quedlinburské anály a kronika Dětmara z Merserurku, se skutečností, že se Vršovci objevovali jako družiníci a úředníci Břetislava II., který je však od svého dvora později vyhnal a zbavil je knížecích úřadů, dále s tím, že je brzy poté do svých služeb opět přijal Bořivoj II. a navrátil jim jejich úřady a nakonec také s jejich třetím vyvražděním v roce 1108 knížetem Svatoplukem.

    Lev z Klobouk
    (TomᚠMüller, Šlechta, 21.09.2014)
    Osoba Lva z Klobouk, zakladatele kláštera v brněnských Zábrdovicích, je příkladem úspěšné kariéry jedince na začátku 13. století, která neskončila založením významného rodu, ale kláštera.

    Hrabata z Hückeswagenu – místo zbohatnutí na kolonizaci úpadek rodu
    (Jan Škvrňák, Šlechta, 27.07.2014)
    Podnětem pro angažmá porýnských Hückeswagenů byla vlastně svatá Anežka. Poté, co nevyšel její sňatek s Jindřichem Štaufem, zájem o její ruku projevili Angličané v roce 1226, Přemyslovna se měla stát ženou jejich mladého krále Jindřicha III. Jako vyjednávač sňatku byl určen porýnský hrabě z okruhu kolínského arcibiskupa, Arnold z Hückeswagenu (Arnaldo de Hogensuag).

    Zlatá doba Striebornej ruže - 7.čas
    (Mildi, Šlechta, 28.07.2013)
    Po odchode Jána Lucemburského z Čiech v červnu 1337 nastala v krážovstve rozpačitá atmosféra. Stranu priaznivcov následníka trónu Karla znechutilo jeho „de facto“ vyhnanstvo v Taliansku. Strana českých pánov, ktorá posilnila svoje mocenské pozície po ostatnom príchode kráža Jána do Čiech (Pertold z Lipé, Oldřich Pluh, ..), zase naopak tušila, že sa Ján dlhší čas v Prahe neukáže a markrabě Karel si skôr či neskôr znovu prisvojí najvyššiu moc.

    Petr I. z Rožmberka
    (Michaela Balousová, Šlechta, 07.04.2013)
    Článek o významném českém šlechtici počátku 14. století.

    Šlechta v Kosmově kronice
    (Jan Škvrňák, Šlechta, 11.11.2012)
    Kosmas líčí šlechtu všelijak – někdy trpí panovnickými rozmary, jindy naopak sama určuje, kdo bude panovníkem a jak bude vládnout, vždy je ale v centru politického života knížectví. Pro zjednodušení v následujícím článku budu dokládat několik „sociálních rolí“ Kosmových současníků. Neméně důležitou otázkou bude příbuzenství šlechty z 11. a začátku 12. století se šlechtou, která je doložená v listinách (od 40. let 12. století).

    Česká šlechta ve 13. století
    (Hana Skřeková, Šlechta, 14.10.2012)
    Shrnutí vývoje šlechty a její titulatury za vlády posledních Přemyslovců, a také shrnutí odlišných názorů českých historiků.

    Celý článek ke stažení (i s přesnými citacemi) je k disposici zde

    Jan Sokol z Lamberka
    (Jan Škvrňák, Šlechta, 01.10.2012)
    Jan (nebo také Ješek) Sokol z Lamberka. Proslulý český válečník, účastnící se domácích válek mezi poslední generací Lucemburků, svým způsobem i lapka. Nájemník v službách Vladislava Jagelonského, velitel jedné z českých korouhví v bitvě u Grunwaldu, který ovšem jako žoldnéř začínal v Itálii a to ve službách byzatského císaře Jana. Šlechtic, který je obklopen několika nedoloženými bludy – měl být hlavním stratégem polského vojska roku 1410, měl také Jana Žižku z Trocnova naučit taktice, která využívala vozovou hradbu. Díky jeho úspěšné kariéře a zaznamenání jí v pramenech jeden z příkladů možného života drobné šlechty na přelomu 14. a 15. století.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 6.čas
    (Mildi, Šlechta, 24.06.2012)
    Začiatkom roku 1336 sa darilo Petrovi z Rožmberka, Vilémovi z Landštejna a vyšehradskému proboštovi Jánovi Volekovi získava stále väčší vplyv v krážovstve prostredníctvom následníka trónu, mladého princa Karla. Táto trojica v svoj prospech využívala určitú „meránsku“ náklonnos mladého následníka a možno aj znalos latinského jazyka, ktorá im v období pokiaž si Karel neosvojil český jazyk, umožnila s ním komunikova priamo po latinsky bez tlmočníkov..

    Čeští "křižáci" na konci 12. století
    (Jan Škvrňák, Šlechta, 20.05.2012)
    Svatá země (terra repromissionis) místa, kde působil Ježíš Kristus, fascinovala a lákala, fascinuje a láká křesanstvo po celou dobu existence tohoto náboženství. Na kolébce křesanství, které bylo pro křesany ztraceno, se promítají všechny ideologické změny. Úvahy, zda šířit víru mezi pohany, jak se zachovat při jejich odporu, myšlenkové zvraty od odmítání vojenské služby římským císařům-pohanům, misionářů, kteří se raději nechali ozdobit mučednickou korunou, místo aby dosáhli hmatatelného úspěchu, až k plánovaným vojenským výpravám laiků, cesta od předchůdců Augustina až k Urbanovi II. vždy brala v úvahu a v první řadě myslela na Svatou zemi.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 5.čas
    (Mildi, Šlechta, 14.08.2011)
    Od roku 1327 začal Vilém z Landštejna častejšie sprevádza Jána Lucemburského na jeho cestách mimo územia Českého krážovstva, pričom získaval komplexnejší pohžad na jeho konanie v rámci európskej politiky ako aj na spôsob využívania prostriedkov plynúcich z Čiech. Vilém začal detailnejšie chápa súvislosti ríšskej politiky a hracie možnosti českých krážov. Sám sa stal súčasou mocenského mechanizmu presadzovania lucemburských záujmov v európskom politickom priestore.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 3.čas
    (Mildi, Šlechta, 06.02.2011)
    Vítek z Landštejna zanechal po svojej smrti (niekedy po roku 1312 ) svojim potomkom dobrú majetkovú základňu, priatežské vzahy s českým krážom Jánom Lucemburským, väzbu na mocenskú skupinou Jindřicha z Lipé, ako aj vedomie, že aj landštejnovci sa môžu podiela na vláde v Čechách.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 4.čas
    (Mildi, Šlechta, 14.03.2010)
    Domažlický snem a jeho výsledky znamenali prehĺbenie dualizmu moci v Českom krážovstve. Ján Lucemburský musel postúpi výkon funkcii českému panstvu a jeho krážovský titul sa stal viac reprezentačnou funkciou. Krážovi ostalo právo na príjmy z urbury, príjmy z kláštorov a krážovských miest, pričom aj správu týchto príjmov riadil krážovský podkomoří (funkcia obsadzovaná českou šžachtou ). K vypísaniu berne mohol kráž pristúpi len pri dohodnutých udalostiach, mimo nich k jej vypísaniu potreboval súhlas snemu.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 2.čas
    (Mildi, Šlechta, 08.03.2009)
    Ojíř z Lomnice dosiahol v květnu 1284 funkciu najvyššieho komorníka Českého krážovstva. Túto funkciu získal hlavne vďaka podpore svojho priateža Záviša z Falkenštejna, od ktorého postavenia bolo závislé aj postavenie samotného Ojířa z Lomnice. Mocenské možnosti Ojířa z Lomnice boli úzko spojené s osudom Záviša z Falkenštejna. Ojíř si tento stav uvedomoval a svojim konaním si chcel aj samostatne získa vážnos a autoritu.

    Zlatá doba Striebornej ruže - 1. čas
    (Mildi, Šlechta, 26.10.2008)
    Páni z Landštejna so znakom striebornej ( bielej ) ruže v erbe boli súčasou významného českého rozrodu Vítkovcov, ktorí sa v období posledných Přemyslovcov a prvých Luxemburgovcov aktívne zapájali do politiky Českého krážovstva, a v tomto období častých mocenských zmien, sa snažili postúpi čo najvyššie v mocenskom rebríčku.
    Z tohto ich obdobia máme len kusé listinné informácie a popisy dobových kroník, častokrát poznamenané osobným názorom autora a občas aj nepresnou interpretáciou. Tento článok si nekladie za úlohu vedecky exaktne, len striktne na základe dochovaných dokumentov, rekonštruova dejiny rodu. Jeho ciežom je populárne opísa pravdepodobnú genézu rodu, životy, ciele, pohnútky a uvažovanie niektorých jeho príslušníkov v kontexte českých dejín. Mnohí historici často hodnotia jednotlivých príslušníkov českých šžachtických rodov len na základe ich ochoty pomáha, resp. podrobi sa ciežom panovníka bez ohžadu na ich osobné a rodové snahy. Ciežom tohto článku je práve snaha trochu obráti pohžad na príslušníkov českej šžachty - v tomto prípade pánov z Landštejna, aby sme sa pokúsili pochopi ich rozmýšžania a konanie. [Z dôvodu žahšieho čítania pre českých čitatežov sú mená, dátumy a tituly uvádzané po česky; z dôvodu oddelenia historicky doložených faktov od úvah autora sú úvahy v texte zvýraznené kurzívou. Ďakujem za pochopenie. ]

    Několik poznámek k přerodu úřednické šlechty v pozemkovou
    (Jan Škvrňák, Šlechta, 04.05.2008)
    aneb Nesmělý pokus o pochopení vývoje elit v průběhu revolučních společenských změn…

    Byli Načeratici nepohodlní králi?
    (Przemysl de Nyestieyky, Šlechta, 06.04.2008)
    aneb
    Letmá literárně-historická rešerše o tom, proč jsou články o tomto rodu téměř vždy chaotické a diametrálně se liší v popisu jejich původu, názvu, erbu…

    Záviš z Falkenštejna, část druhá, Záviš a Kunhuta
    (Hana Skřeková, Šlechta, 03.02.2008)
    „Mezi šlechtici českými a moravskými, kteří přilnuli ke dvoru jejímu, vynikal často jmenovaný pán Záviše z Rosenberka netoliko urozeností, jakožto starosta Vítkovců, ale i osobní povahou. Byl on muž jak ušlechtilé postavy a jemných mravů, tak neobyčejných pro věk svůj schopností a vědomostí, udatný rytíř a proslulý básník; ba považován byl netoliko u sprostého lidu, ale i mezi vysoce postavenými, za nebezpečného kouzelníka a čaroděje. Půvabu té a takové osobnosti královna vdova neodolala nadlouho: přivinula ho k sobě blíže, jmenujíc jej purkrabím na Hradci a správcem hradu svého; konečně pak oddala se s ním tajně.“ (František Palacký, Dějiny národu českého)

    Záviš z Falkenštejna, část první - Záviš a král Přemysl Otakar II.
    (Hana Skřeková, Šlechta, 16.09.2007)
    Od narození po bitvu na Moravském poli.

    Hluboká, Hluboká s věžemi a valy,
    za dávna Záviše pěvce tu sali.
    Sali ho pod hradem na svěžím luhu,
    Ubohý zpěváku, ubohý druhu.
    Rád že měl královnu, padla mu hlava,
    Posavad rudne tu od krve tráva.


    Jan Kolda ze Žampachu
    (Przemysl de Nyestieyky, Šlechta, 17.06.2007)
    Český šlechtic, táborský hejtman, loupeživý rytíř, dobrodruh, žoldák polského krále a straník Jagellonské kandidatury - člověk s nepochybně zajímavým životním osudem.

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Říjen  >>
    PoÚtStČtSoNe
    1 2 3 4 5 6 7
    8 9 10 11 12 13 14
    15 16 17 18 19 20 21
    22 23 24 25 26 27 28
    29 30 31     

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha