Boje polabskch Slovan za nezvislost v letech 928 955

Autor: Tekla <(at)>, Tma: Evropsk djiny, Vydno dne: 26. 05. 2007

Taen Jindicha Ptnka, Tugumirova zrada, bitva u Lonna, bitva na Rekenici.

Jindich Ptnk to na Polabsk Slovany
Sasko, zima roku 928
Nmeck krl Jindich Ptnk postupuje podle plnu, kter si vytyil ped tymi lety. Zdokonalil pohranin opevnn a vybudoval poetnou armdu. Sv ozbrojen sloky poslil mimo jin zpsobem, kterm takzvan zabil dv mouchy jednou ranou. Do nov sask armdy toti nechal naverbovat i lapky, zlodje a vrahy, a to proto, aby jejich bojovch schopnost uetil mstn obyvatele a zrove, aby mu jejich pochybn aktivita pinesla zisky tm, e budou terorizovat a okrdat sousedn Slovany. Z toho dvodu je usadil na sam hranici Saska v Merseburgu a dovolil jim podnikat loupeiv vpravy na vchod.
Tmto zpsobem se st jeho vojska i sama financuje. Avak nklady na vzbroj, vstroj, vcvik i vivu poetn nov armdy jsou pli velkou zt pro skou pokladnici. K tomu je Jindich nucen platit i vysok vpaln Maarm. Jeho pozornost se tedy zcela zkonit mus upnat na vchod, k rozshlm zemm obvanm polabskmi Slovany, kter je mon vydrancovat a zpoplatnit, a jet pitom procviit sv vojsko a dobe je tak pipravit na rozhodujc stet s obvanmi Maary. Ten je toti pro Jindicha clem slo jedna.

Rozhodnut vybrat slovansk knectv jako cl pro nejbli vojensk akce nmeckmu krli velmi usnaduje skutenost, e se zde ijc barbai stle zuby nehty brn pijet kesansk vry. Svou koistnickou expanzi tak me Jindich s klidnm svdomm navenek ospravedlnit ulechtilm clem.

M v plnu zatoit na Lutice (Havolany) s jejich centrem v Braniboru (Brandenburg) a Dalemince (Glomae) s hlavnm hradem Ganou. Branibor vak byl vystavn (tak jako mnoho dalch slovanskch hradi v tto oblasti) v bainatm ternu, kter byl zejmna v letnch mscch, kdy probhala vtina vlench vprav t doby, pro vt vojsko prakticky neschdn a poskytoval tak obyvatelm Braniboru a jeho irokho okol spolehlivou ochranu ped dobyvateli. To ve Jindich dobe v a je mu tedy jasn, e jedinm obdobm, kdy m jeho vojsko anci toto molovit zem dobt, je mraziv zima, kdy se zdej mokiny uzavou bezpenou vrstvou pevnho ledu.

Kdy sv poddan pivykl (Jindich) takovmu zkonu o kzni, vytrhl nhle proti Slovanm, eenm Havolan; zkruil je mnohmi bitvami a utboiv se konen za tuh zimy na ledu, vyhladovnm, meem a mrazem dobyl hradu, kter se jmenuje Brandenburg. Spolu s hradem se zmocnil cel krajiny a obrtil se proti kraji Daleminc, proti nim mu vlen taen ji kdysi zanechal otec jako kol. Oblehl msto jmnem Gana a dvactho dne ho dobyl. Koist z msta odevzdal vojkm, vechny dospl dal pobt a chlapce a dvky vzal do otroctv. (Widukind k roku 928)

Tugumir a jeho sestra v saskm zajet
Kdy Jindich Ptnk na dobytch zemch dosadil do ela podrobench kmen ty ze slovanskch velmo, kte byli ochotni se mu poddit a slbili splcet vysok odvody do e, vybral si z jejich pbuznch vhodn zajatce (jak k Widukind chlapce a dvky) a odvedl je s sebou do Saska jako zruku, e uzaven dohody budou ze strany Slovan dodreny.

Tak se na nkter z krlovskch statk dostali havolansk Tugumr (snad syn i bratr knete) a jeho sestra. Vzhledem k tomu, e tento mlad mu pochzel z rodu vldnoucch knat havolanskch Lutic, stejn jako esk knna Dragomra, je vysoce pravdpodobn, e byli blzkmi pbuznmi.

Tugumr i jeho sestra byli nejspe brzy po svm pchodu do e poktni. Pro oba musel pechod do cizho neznmho a kulturn zcela odlinho prosted znamenat ok. Oba dva se s tm vak vyrovnali, ikdy kad po svm. Zatmco Tugumrova pleitost, kdy vyuije ve, emu se na nmeckm krlovskm dvoe piuil, m teprve pijt, jeho mladik sestra udl kariru pomrn zhy. Pravdpodobn pohledn Slovanka, jej jmno bohuel neznme, poblzn sedmnctiletho nslednka skho trnu Otu natolik, e se do n mlad princ zamiluje. A to rozhodn ne platonicky, o em se brzy pesvd cel krlovsk rodina.

Lutici se bou bitva u Lonna
Hrad Wallisleben, srpen roku 929
Polabsk kmen Lutic opt pozvedl boj za svou nezvislost. Jeho mui pepadli a vyplenili nmeck hrad Wallisleben. Jindich Ptnk ihned reaguje a posl proti povstalm barbarm svho nejlepho vojevdce a poradce Thietmara a hrabte Bernharda. Thietmar je Jindichv bval vychovatel a pbuzn jeho manelky, krlovny Mathildy. Hrab Bernhard je s Jindichem tak spznn. Oenil se toti pravdpodobn s Berthou (Bertheidou), sestrou krlovny Mathildy a je tedy krlovm vagrem.

Tito dva velmoi se svm vojskem tvoenm zejmna obrnnou jzdou te m na vchod, aby zlomili odpor sebevdomch Slovan. Jejich clem je pevnost Lonn (Lenzen).
Hrad oblehnou v posledn srpnov den. Po necelm tdnu pinesou jejich zvdov znepokojiv zprvy. K nmeckmu tboru se bl obrovsk vojsko slovanskch vlenk, tajc dajn destky tisc ozbrojench mu, kte chtj na Thietmarovo leen zatoit u nadchzejc noci. Nmeck markrab nad svm vojkm zstat po celou noc v pln zbroji. Kdy se setm, spust se prudk a siln d隝. Kvli nepzni poas Slovan svj tok odlo a Thietmarovi mui se ve zdrav doij rna.

Kdy vyjde slunce a Sasov opust tbor aby se vydali vstc Luticm, naskytne se jim nezapomenuteln pohled: na kost promokl slovant vlenci stoj tsn semknuti na bojiti. Slunce pra do jejich odv, a z obrovskho vojska stoupaj k nebi oblaka hust pry.

Nmeck vojevdce vyle proti lutickm pkm svou jzdu, avak ti bojuj stle tsn seikovan a jezdcm se neda mezi n proniknout. Thietmar tedy mus povolat posily. Jejich nporu ji obrnci Lonna neodolaj a neptelt jezdci z boku vniknou mezi zstupy he vyzbrojench i vystrojench pk. Zpsob Luticm tk ztrty. Ti se sna zachrnit stupem k hraditi, avak Sasov jim odznou cestu a vytla je do blzkch bain. V nich nachz vtina obrnc slovansk samostatnosti smrt.

Druh den pak Thietmar s Bernhardem bez odporu Lonn, ve kterm zbyli pouze slouc, eny a dti, obsad. Ztrty na stran Slovan jsou a neuviteln obrovsk, kroniki mluv o stodvaceti i dokonce dvou stech tiscch mu! Thietmar s Bernhardem si vyslou veejnou pochvalu od krle. Odpor Lutic je opt na njak as zlomen.

Tugumrova zrada
zem mezi Labem a Odrou, lto roku 939
Opt povstali Ratai a zabili vbrho polatk Haica.
Markrab jin (i jihovchodn) marky Gero proto hled zpsob, jak si nepoddajn Slovany podrobit s pomoc lsti. Nasad ptelskou tv a sna se vzbudit dvru kmenovch nelnk Lutic svou vstcnost a poetnmi dary. Kdy tak ponkud oslab jejich obezetnost, pozve je do svho sdla na jakousi slavnost. Po velkolep hostin, kde vno tee proudem, nech Gero zpit Slovany bezostyn povradit. Zachrnit se poda jedinmu z nich, jakmusi Strojmrovi. Ten pak prch mezi sv krajany a seznm je s obrovskou tragdi, kter postihla lutick svaz.

Odpor slovanskch kmen od Obodrit a po Srby tm jet vce vzroste a Sasov musej podniknout hned nkolik vlench vprav za Labe, aby se jej pokusili potlait. Pak dostane Gero spsn npad. Vdy v i stle jet zstv havolansk kne Tugumr. Bhem deseti let, kter strvil v zajet, se z nho stal kesan a dokonce se i oenil s nkterou ze saskch lechtien.

Sliby a penze markrabte Gera snadno pesvd Tugumra, aby se vrtil do Braniboru a pokusil se Lutice zkrotit. Jemu se skuten poda zskat je na svou stranu pomoc vymylen historky o tku z nmeckho zajet, a kdy pak nech popravit jedinho svho soka (a pravdpodobn synovce) Strojmra, kter byl po krvav hostin zvolen vldcem Lutic, nen sly, je by jej zbavila vldy nad lutickm kmenovm svazem. Pot zrdce a kolaborant Tugumr uzave mr s a zapone na ovldanm zem sahajcm od Labe a k Ode it kesanskou vru.

Nov biskupstv v Polab
asem se situace ponkud zklidn, zejmna zsluhou Tugumrova vlivu. U v roce 942 je zzeno biskupstv ve Stargrad jeho clem je obracet na novou vru Obodrity. O tyi roky pozdji v Havelbergu pod n spad zem obvan kmeny, ijcmi mezi ekami Pnou, Eldou, Labem, Havolou a k st Ukry do Baltu.
A konen v roce 948 je zaloeno biskupstv v centru zem Havolan, tedy v Braniboru, s clem it kesanstv mezi Havolany, Sprvany, Moriany, Ploany, Breany a dalmi lutickmi kmeny.

Nen znmo, jestli se Tugumr na zaloen braniborskho biskupstv pmo podlel, ale nen to vyloueno. Podle nmeckch badatel ml pt syn Boliljuta, Pribivoje, Dobromira, Ludolfa a Pribislava.

Hermann Billung kontra Wichmann Mlad
zem kmene Obodrit, Polab, lto roku 954
Opt se komplikuje situace i v Polab. Odpor zdejch slovanskch kmen znovu roste a situace je o to vnj, e na stranu Slovan dokonce pebhnou dva vysoce postaven lechtici z rodu Billunger, bratranci krle Oty I., Wichmann II. Mlad a jeho bratr Ekbert een Jednook.

Tato zvan udlost je dsledkem Otova rozhodnut z roku 937, kdy mlad krl nedbal na zjmy svho strce Wichmanna Starho, manela jedn ze sester krlovny matky Mathildy, a do prestin funkce velitele krlovskch vojsk msto nj jmenoval jeho mladho bratra Hermanna.

Te, kdy Wichmannovi synov Wichmann a Ekbert dospli, rozhodli se vydit s krlem a se svm strcem Hermannem ty. Vedou proto se stdavmi spchy - slovansk kmeny v bojch proti Sasm. K rozhodujcmu stetnut m vak teprve dojt.

Bitva na Rekenici
Sasko, podzim roku 955
Otovi bratranci Wichmann Mlad a Ekbert Jednook spolen s obodritskmi knaty, bratry Nakonem a Stojgnvem, napadli u v srpnu (v dob, kdy Ota bojoval s Maary na Lechu) sask hrad Cocarescemier. Ponali si zde stejn brutln jako jejich neptel vechny dospl mue pobili a eny s dtmi zajali.

Kdy se Ota po vtzstv na Lechu dozvdl o dn svch pbuznch, spchal zpt do Saska, aby pichystal odvetu. Wichmanna s Ekbertem prohlsil za neptele e a nyn s vojskem, doprovzen mimo jin i synem Liudolfem a tak knetem Boleslavem s oddlem ech, vyr na zem Obodrit.

Povod Rekenice, jen roku 955
K rozhodujcmu boji dojde na ece Rekenici (Recknitz, Raxa), nkde v oblasti mezi dnenmi msty Rostock a Stralsund, v bainatm ternu, kter ml pedstavovat pro domc slovansk bojovnky znanou vhodu. To by se ovem na stranu Sas nesmli pidat polabt Rnov.

V prvn fzi boj maj navrch obrnci, dokonce se jim poda krlovsk vojska obklit. Jene prv v t chvli vvoj bitvy obrt v Otv prospch Rnov, kte jeho vojkm postav pes moly ti mosty. Otovi se poda vpadnout Obodritm do zad. 16. jna si tak me na sv konto pipsat dal vznamn vtzstv.

Obodritskmu kneti Stojgnvovi, kter ped nepteli uprchl a skrval se v jakmsi lesku, vak osud nen pli naklonn. Je dopaden, zajat a pot na Otv rozkaz sat. Nsledujcho dne je jeho hlava naraena na kl a jako hrzn doklad Otova triumfu vystavena na bitevnm poli. Na sedm stovek zajatch slovanskch bojovnk je pak na tme mst sato, Stojgnvv druh a poradce oslepen a zbaven jazyka. Nakon, Wichmann a Ekbert peili.

Pouit literatura:
Duan Tetk: Potky Pemyslovc - Vstup ech do djin (530 - 935), NLN, 2003
Widukind von Corvey: "Die Sachsengeschichte." Philipp Reclam jun. GmbH & Co., Stutggart 1981
Hlawitschka; Eduard: "Knig Heinrich I." in: Schnith Karl Rudolf: Mittelalterliche Herrscher in Lebensbildern. Von den Karolingern zu den Staufern.
Thiele Andreas: "Erzhlende genealogische Stammtafeln zur europischen Geschichte" Band I, Teilband 1 Deutsche Kaiser-, Knigs-, Herzogs- und Grafenhuser I.
http://sweb.cz/tyras/polabane/
Kremer, Vilm Vclav: Polabt a baltt Slovan. Ve Vstnku esko-luickm.
Ivanov, Miroslav: Vrada Vclava, knete eskho, Hart, 2003