Opavští Přemyslovci – IV. Zlatý věk II.

Autor: Mikuláš II. <(at)>, Téma: Přemyslovci, Vydáno dne: 15. 10. 2006

Pokračování osudů vévody Mikuláše II. v letech 1341 až 1377 (tedy už po jeho smrti)

1341 13.července -V Praze pečetil vévoda Mikuláš II.smlouvu o přátelství mezi králem Polska Kazimírem I; králem českým Janem Lucembuským a markrabětem Karlem Lucemburským.

1342 první polovina roku Opavsko-ratibořský vévoda Mikuláš II. s markrabětem moravským Karlem odcestovali do Polska, kde spolu s vévodou Boleslavem Břežským, Boleslavem Falkenberským, Kazimírem Těšínským, Siemovítem Glivickým a konšely města Vratislavi složili v červenci opětovně slib věrnosti králi Janovi Lucemburskému a jeho potomkům.

1345 Narozena vnučka vévody Mikuláše II. vévody opavsko-ratibořského Anna Mazovská (*1345 - †16.3.1403) Dcera Eufemie Opavské a Siemovita III. Mazovského a Kujavského.
červen Polský král Kazimír I. napadl vévodství Ratiboř a obsadil jej. Vévoda Mikuláš požádal krále Jana, svého lenního seniora, o pomoc.Král s vojskem pak vyhnal polské okupanty z Ratiboře a donutil krále Kazimíra ke kapitulaci.

1346 15.února Mikuláš, vévoda opavský a Ratibořský trávil zimu v Opavském vévodství.
11.července Moravský markrabě Karel byl zvolen za německého krále jako protikrál Ludvíka IV.Bavora. Konflikt nenechal na sebe dlouho čekat a i vévoda Mikuláš byl děním na poli evropské politiky vtažen do víru událostí.
26.srpna Bitva u Kresčaku.V této bitvě se uzavřel život prvního z rytířů Evropy, českého krále Jana Lucemburského. Opavský vévoda Mikuláš II. stál v bitvě po boku krále. Bitvu přežil bez úhony.
26.listopadu Vévoda Mikuláš Opavsko – Ratibořský daroval statek Kylešovice měštanu opavskému, Hanušovi.

1347únor Český a německý král Karel Lucemburský odjel do Tridentu v doprovodu vévody Mikuláše II.Opavského a dalších pánů.
2.září Korunovace krále Karla Lucemburského na českého krále Vévoda Mikuláš byl účasten této události jako nejvýznamnější pán v českém království a první mezi všemi.
11.října Německý král Ludvík IV.Bavor byl raněn mrtvicí na lovu medvědů a tak český král a německý vzdorokrál Karel Lucemburský byl řízením osudu jediným adeptem trůnu německého V ten čas byl Karel i vévoda Mikuláš II.Opavský v Německu.

1348 7.dubna Karel Lucemburský vydal v Praze listinu jímž jasně vymezil Opavsko za přímé léno českých králů.

1349 3.února Vévoda Mikuláš II. potvrdil hlubčickým johanitům jejich práva.
25.září Potvrdil vévoda Mikuláš II. Opavsko – Ratibořský špitálu sv.Mikuláše v Opavě dvanáct hřiven, které jemu daroval Petr z Landeka.

1350 Mikuláš II. vévoda opavský a vévoda ratibořský požehnal sňatku Jana Jindřicha z Lucemburku, bratra českého krále Karla a své dcery Markéty Opavské.
Srpen Vévoda Mikuláš Opavský byl králem Karlem ustaven hejtmanem Kladska.
Král Karel vyslal arcibiskupa Arnošta z Pardubic a vévodu Mikuláše Opavsko-Ratibořského do Avignonu, aby zde s papežem Klimentem VI. sjednali podmínky císařské korunovace.
Papež však poselstvo poslal zpět 1.února 1351 neboť nebyl nakloněn myšlence korunovat na císaře římského Karla Lucemburského.

1352 Narozen vnuk Mikuláše II. vévody opavsko-ratibořského. Siemovit IV. vévoda mazovský a kujavský (*1352 –† 30.4.1426) Později oženěn s kněžnou Alexandrou Litevskou v roce 1387. Syn Eufémie Opavské a Semovita III; knížete mazovského a kujavského

1353 Narozena vnučka Mikuláše II.vévody Opavsko-Ratibořského. Kateřina Lucemburská (*1353 – †17.7.1378) Provdána za vévodu Jindřicha Falkenberského dne 2.2.1372. Dcera Markéty Opavské a markraběte Jana Jindřicha z Lucemburku.

1354 Narozen vnuk Mikuláše II. vévody opavsko - ratibořského Jošt Lucemburský (*říjen 1354 - + 18.1.1411) Později král německý a markrabě moravský. Byl dvakrát ženat. První chotí se roku 1372 stala Alžběta, kněžna opolská, po její smrti pojal Jošt za manželku Anežku, kněžnu Opolskou. Syn Markéty Opavské a markraběte Jana Jindřicha z Lucemburku.

1355 Narozen vnuk Mikuláše II. vévody opavsko - ratibořského Jan Soběslav (*1355 – †12.10.1394) Biskup olomoucký, litomyšlský a patriarcha aquilejský. Syn Markéty Opavské a markraběte Jana Jindřicha z Lucemburku

Korunovační cesta Karla Lucemburského do Říma. Vévoda Mikuláš zde byl členem doprovodu. Karel I; král český byl pomazán na císaře římského, Karla IV. Lucemburského.

1356 Narozen vnuk Mikuláše II. vévody opavsko - ratibořského Prokop Lucemburský (*po 1355 – †24.9.1405) Mladší markrabě Moravský. Syn Markéty Opavské a markraběte Jana Jindřicha z Lucemburku

1358 Narozena vnučka Mikuláše II. vévody opavsko - ratibořského Malgorzata Mazovská (*1358 - †1396) Dcera Eufemie Opavské a Siemovita III; knížete mazovského a kujavského. Poprvé provdána v roce 1369 za Kazimíra IV. Pomořanského. A po jeho smrti roku 1377 se o dva roky později stala chotí vévody Jindřicha VII. z Břehu.

1359 Mikuláš II. se potřetí oženil, tentokrát pojal za manželku 13tiletou kněžnu Juditu z Falkenberka.

1361 Narozen vnuk Mikuláše II. vévody opavsko - ratibořského Jan II. Opavský (*1361 – †12.8.1324) Vévoda Opavský a Ratibořský Syn Jana I. vévody opavsko – ratibořského a Anny, rozené kněžny Hlohovské.

1362 Narozen vnuk Mikuláše II.vévody opavsko - ratibořského Václav I. vévoda opavský (*1362/63 – †po 20.2.1381) Syn Mikuláše II. vévody opavsko-ratibořského a Judity, rozené kněžny z Falkenbergu.

8.12.1365 Jeho Milost, Mikuláš, toho jména druhý, z Milosti Boží dědičný vévoda opavský a ratibořský, hejtman Kladský, vnuk krále Přemysla, skonal v mládí 77 jar, nedočkav se 10 potomka svého.

Přemysl I. vévoda opavský a pán Hlubčic (* po 8.12.1365 - †28.9.1433) Syn Mikuláše II. Opavsko – Ratibořského a Judity, rozené kněžny z Falkenbergu.
Byl ženat s Annou, kněžnou z Lucka 1390 – 95, s Kateřinou, kněžnou z Munstenberka 1407 a Helenou, princeznou z Bosny 1423

Prosinec roku 1365 se stal jedním z osudových mezníků opavsko-ratibořského soustátí. Již v počátcích roku 1366 se moc v rozlehlé zemi rozdělila dle závěti vévody zesnulého Mikuláše II; tak že nejstarší syn Jan I. Opavsko – Ratibořský získal 3/4 země a druhorozený syn Mikuláš III. Opavský pak 1/4 s hradem Edelstein. Vévoda Jan I. Opavsko – Ratibořský pak byl opatrovníkem mladších bratrů, dvouletého Václava I; a novorozence Přemysla I. Ale bylo otázkou času, kdy dospějí mladší dva bratři a budou se dožadovat svých podílů. Zatím vše ale nevypadalo tak černě.

,,osudná sobota opavské dynastie,, neb velké dělení vévodství
(18. – 21. IV. 1377)

Již 10.dubna sešla se rozhodčí komise, potvrzená císařem a králem Karlem IV. Lucemburským, aby vyřešili složité mezilidské a majetkové vztahy a rozdělili zemi spravedlivě mezi bratry Jana I; Mikuláše III; Václava a Přemysla I. Sešla se komise složená s předních rodů Slezska a rozhodli o rozdělení vévodství. Předseda komise pověřené císařem Karlem IV. se stal Mikuláš z Malenovic, opavský komoří a uředník zemských desk, přísedící komisaři byli Beneš Krumlovský z Kravař, Drslav z Kravař, Ota Stoš, Jindřich z Fullštejna, Vítek z Vikštejna, Bohuš z Drahotuš a Alšík z Heraldic. Osm dní jednání vyústilo ve výrok komise oznámeného v sobotu 18.dubna 1377. Losem však došlo k fatálnímu závěru, protože vévoda Jan a Mikuláš stali se společnými vládci západní části vévodství. Což nemohlo dopadnout jinak než tím, že vévoda Mikuláš III. výsledek napadl a požadoval nové dělení. Jako by se ona ,,osudová sobota,, stala symbolem politicko-ekonomického úpadku opavských vévodů.
Nový výrok komise tak rozhodl o tři dny později, v úterý 21.4.1377, následovně: Jan I. Opavsko – Ratibořský stal se pánem Ratibořska, Krnovska a Bruntálska a lenním seniorem hradů Vartnov, Zátor, Heraldice a připadla mu polovina hradu Cvilín.
Nesnášenliví a hamižný Mikuláš III. Opavský dostal Hlubčicko s hradem Edelstein a polovinu Cvilína. Václav a Přemysl se podělili o zbytek vévodství, jenž byl jihovýchodní část země s městem Opavou, hrady Landekem a sídelním Hradcem a s lenním seniorátem nad hrady Fulnek, Štítina a Vitkenstein.
Tak byl spuštěn proces neodvratného konce Přemyslovského rodu.