Přilba knížete Václava svatého
Dřívější názory na přilbu:
V katalogu Svatovítském Podlaha1 obrázek nánosku popisuje jako ukřižovaného Krista. Na rozdíl od jiných považuje vrchní část postavy za hlavu s královskou korunou, nikoliv trnovou, kříž je pro něj sám nánosek.
Lehner2 též považuje nánosek za stylizaci kříže, postavu za ukřižovaného Krista.
Iroskotský původ přisuzuje přilbě Cibulka3, bez bližšího zdůvodnění ve své práci na téma zobrazení kříže v raném křesťanském umění.
Ve Svatováclavském jubilejním sborníku Schránil4 bere zobrazení na nánosku jako Krista na kříži, který je utvořen tvarem nánosku.
Hejdová5 ve své disertační práci celou přilbu definuje jako vendelskou, obraz na nánosku nekomentuje, ale uvažuje o severském, normanském, nebo burgundském původu. Ohledně nánosku tvrdí, že byl přemístěn na opačnou stranu, než byl původně.
Benda6 práci Hejdové odmítl a trvá na významu obrázku jako ukřižovaného Krista, bez většího zdůvodnění.
Nejpodrobnější stanovisko zaujala Merhautová7, která považuje obrázek na nánosku za severský, vikingský s významem ze ságy o bohu Odinovi, tvar nánosku považuje za stylizaci stromu.
Nejnovější zkoumání přilby Havlíkovou a kol.8 přineslo technické podrobnosti. Názor na obrázek nánosku zastává stejný jako Merhautová. Má odlišný názor na možné otočení nánosku na kalotě od Hejdové. Výsledky zkoumání nebyly dosud oficiálně publikovány, kromě semináře.
Nový náhled na přilbu:
Současná úroveň digitální fotografie výrazně zvyšuje možnosti zkoumání drobné reliéfní plastiky, jako jsou mince a také obraz nánosku přilby. Možnosti výrazně zvyšuje užití korekčních programů pro zlepšení snímků. Jde zvláště o úpravy barevných odstínů, jasu, kontrastu, zvýraznění reliéfu předmětu, posuny směru jeho osvětlení, zvětšení detailů a jiné. Pro tuto práci jsem použil jako zdroj snímků všechny dostupné fotografie v literatuře skenované počítačem a vlastní digitální snímky. K úpravě snímků jsem použil korekční program Zoner. Vždy jde o úpravu původního snímku.
a) Tvar nánosku přilby:
Jak jsem uvedl, Merhautová považuje tvar nánosku za stylizaci stromu, na spodu dokonce se zbytkem kořene. Připevnění nánosku odporuje fyzickým možnostem přilbu skutečně používat, což ji vede k názoru, že je celý artefakt od počátku užíván jako relikvie bez skutečného užití knížetem Václavem v boji.
Obr 01 poklad svatovítský
Při srovnání s přilbami vendelskými jak je uvádí Hejdová, je ovšem mnohem pravděpodobnější, že jde o stylizaci letícího ptáka. Ta je na vendelských přilbách běžná, ale tvarově odlišná od přilby, směr ptáka je opačný. Vendelské přilby však vytvářejí z obrazu ptáka jakési brýle pro oči, které na přilbě nejsou.
Obr. 02 vendelská přilba
V severské mytologii je z ptáků nejblíže raven – havran, krkavec. Při bližším posouzení tvaru nánosku lze přisoudit tvar letícímu havranovi, zobák vzhůru a nánosek dole zakončen rovným ocasem. Boční ramena nánosku jsou zakončena do špičky a zvlněná několika záhyby na náběžné hraně křídel.
Obr. 03 letící havrani
Obr. 04 letící havran keltský
To se stane při plachtění havrana proti větru, kdy jeho koncové letky splývají v jedno a náběžná hrana má načechraná peříčka. Krkavce lze vyloučit pro zaoblený konec ocasu. Autor nánosku zřejmě znal erbovního vikingského ptáka velmi dobře. Kalota na které je nánosek připevněn mohla mít tradiční vykovaný nánosek, který byl upilován, nebo byla hned vykována bez nánosku s vědomím samostatného připevnění silnějšího výkovku s mytologickým významem. Hejdová zastává názor na upilovaný původní nánosek, Havlíková soudí, že kalota nánosek neměla. Obrázek zhotovený tauzováním stříbrem byl vyroben dodatečně, je vidět, že byl do tvaru nánosku vepsán, upraven podle jeho rozměrů, zvláště v horní části. Otázku otočení nánosku na přilbě nastolila Hejdová, která ukazuje na sklepání hrany kaloty na současném umístění. Havlíková tvrdí, že nánosek je na původním místě. Kloním se k názoru Hejdové. Hřeben kaloty měl zesilovat účinnost přilby vzadu a ne vpředu, kde tuto funkci má horní díl nánosku. Sklepání hřebene je patrné, aby nánosek vůbec bylo možné připevnit.
Obr. 05 zploštění hřebene
Také Merhautové názor na nepřirozený sklon nánosku směřující do nosu podporuje druhotné přemístění. Nejspíše z důvodu poškození původně přední strany kaloty, ať ranou v boji, či poškozením při destrukci katedrály, nebo poškozením korozí. Pro přemístění svědčí také rozteč dvou zachovaných děr po straně kaloty, které velikostí a umístěním odpovídají původním nýtům nánosku. Třetí umístění nýtu je ztraceno pro zničení horní části kaloty.
Obr. 06 nýty původní a nové
Oprava a přemístění mohlo proběhnout při opravě zadané biskupem Zdíkem, nebo až v době Karlově. Podobně byl upravován neúplný ozdobný proužek na spodní části kaloty, který může být stejného původu jako nánosek, nebo také zcela samostatná práce. K otázce jakéhosi výrůstku na spodu nánosku lze jen konstatovat, že se jedná o závěs pro kroužkový chránič spodní části obličeje, jak lze dobře vidět na rekonstrukcích přileb pro účely historických bojových představení.
Obr. 07 rekonstrukce přilby
Sklon nánosku zjištěný pro opačnou, tj. původní polohu na kalotě zcela vyhovuje krytu nosu.
Obr. 08 sklon nánosku
Nánosek ovšem považuji primárně za funkční součást přilby, ochranu čelní strany hlavy, nosu a také očí proti sečným úderům. Ulomený trn na spodu nánosku Merhautová považuje za kořen stromu. Dodává pravdivě, že v této podobě by hrot nánosku zraňoval nos, který má chránit. Podrobné snímky tuto verzi úpravy přilby jednoznačně potvrzují. Nikoliv její výklad. Upevnění nánosku třemi nýty na kalotu je bez obtíží myslitelné na skutečné přední straně kaloty. Krajní nýty na ramenech nánosku odpovídají vzdáleností otvorům pro nýty na původně přední straně. Horní otvor pro nýt už není, kalota je vpředu velmi poškozena sečnou ranou, případně poškozením při zřícení katedrály, a následným rezavěním. Trn na spodu nánosku je nepochybně zbytkem háčku, či očka pro uchycení ochrany očí. Velmi pravděpodobně částí kroužkové brně visící z obroučky a nánosku přes obličej. Sklon nánosku při promítnutí na správnou přední stranu je logický, k žádnému zranění nosu tzv. kořenem na spodu nánosku by dojít nemohlo. Úhel nánosku na tomto původním místě vpředu kaloty je zcela funkční, nánosek je ochranou nosu. Sklon přilby je na přední a zadní straně jiný, na původním umístění nánosek do nosu nezasahoval.
Podobně lze zhodnotit Merhautové úvahu, že přilba nemohla patřit knížeti Václavovi pro její velký rozměr proti skutečným rozměrům jeho lebky. Každá přilba byla nasazena na vycpávku, koženou či jinou, která byla přímo na hlavě. Přilba se nikdy nemohla nosit bez vložky. V této věci jsem přesvědčen, že zachovaný kožený předmět pokladu označovaný buď za přilbu Podivenovu, nebo kožené vědro, je ve skutečnosti podklad přilby.
Obr. 9-10 kožená přilba
Způsob jeho prvotního uložení nedaleko hrobu knížete Václava a zachování v pokladu ukazuje na spojitost s přilbou. Neměl jsem možnost ověření rozměrů předmětu s přilbou, ale to lze zajistit dosti snadno pro správce pokladu. Z oboru scifi je možnost z předmětu získat vzorek DNA nositele. Jistě lze provést uhlíkovou analýzu na datování předmětu.
Obrázek na nánosku přilby:
Pro celkové pochopení přilby je klíčová výzdoba nánosku přilby. Druhotné zdobení nánosku plátováním stříbrem je značně poškozeno. Z míst, kde stříbro chybí nelze spolehlivě zjistit, zda byl nánosek zdoben jinými motivy před úpravou či nikoliv. Pravděpodobně byl nánosek před plátováním zdrsněn, a tak mohl zaniknout původní obraz. Chybějící plochy mají naštěstí dostatečně zachovaný obrys, a tak lze odvodit jejich význam v kontextu celého obrazu.
Obr. 11 nánosek sborník
Nohy postavy jsou značně poškozené, nelze rozeznat obuv. Postava stojí s nohama mírně rozkročenýma. Nohy kryje dlouhá suknice s šikmým vzorem. Suknice dle Podlahy, Merhautové je v pase přehrnuta. Zastávám názor, že suknice je v pase přidržována opaskem, jehož podobu lze poznat pouze ze zachovaného obrysu. Opasek má tři vypuklé přezky, spíše faléry, jednu vpředu a dvě na boku. Pro ukázku antické phalery.
Obr. 12 - 13 faléry
Opasek lze označit jako cingulum militare, znak knížecí, či královské moci. Kristus jako
„miles Dei". Obrys přehrnuté látky by byl souvislý. Proti svědčí také ve stříbře zachovaný obraz tuniky. Jak uvádí Merhautová, bradavky postavy jsou neznačené, což svědčí spolu s jasnými obrysy tuniky o oblečeném člověku. Vrchní část tuniky má zachován obrys výstřihu pro hlavu. Merhautová popisuje vrchní část tuniky:
„Dvě stříbrné linie pokračují půlobloučky až pod bradu, ohraničují obvod trupu a zároveň naznačují i krk". Útvar nad horním okrajem tuniky popisuje Merhautová jako
„otevřená řvoucí ústa". Tento názor při detailním rozboru digitálních snímků a věcném posouzení neobstojí. Zásadní námitkou k této interpretaci zobrazeného útvaru i bez zvětšení snímku je, že z úrovně tohoto útvaru označeného jako hlava, přímo vychází rozpažené ruce. Takováto deformace postavy, kdy ústa jsou v úrovni paží, včetně výkladu horního okraje tuniky jako krku nemůže obstát. Zvláště proto že jiné části postavy takto stylizací deformovány nejsou.
Takto chápaný obrys postavy také nerespektuje pravidlo zlatého řezu.
Obr. 14 zlatý řez
S ohledem na to, že útvar nemohou být ústa, je nezbytné hledat logicky jeho význam v celém obraze nánosku. Merhautová přisuzuje okolí tohoto útvaru význam mohutného vidlicovitě rozeklaného kníru, který spolu s ústy budí dojem, že postava bolestně, až nelidsky řve. Ústa charakterizuje jako otevřená, nepřiměřeně velká se třemi vyčnívajícími zuby. Kulatý útvar nad knírem považuje Merhautová za en face hlavu vejčitého tvaru, která postrádá vlasy, je holá. Nad takto definovaným temenem hlavy hodnotí poškozený motiv jako květ či trojlist, ale soudí také na dva rohy s výplní mezi nimi. Souhrn této interpretace musím odmítnout po detailním rozboru část po části digitálním reliéfním zpracováním.
Poškozený motiv umístěný do spodní části hrotu nánosku je s ohledem na celkové proporce postavy a prostor zobrazením hlavy postavy, v našem případě velmi pravděpodobně hlavy Kristovy s trnovou korunou. Takto chápaná postava plně vyhovuje pravidlu zlatého řezu. Kloním se k názoru Podlahy, že tento útvar je hlava postavy Kristovy. Hlava je zřejmě bezvousá, jak odpovídá byzantskému chápání obrazu Ježíše po Zmrtvýchvstání.
Připusťme zatím, že by to mohla být i hlava s rohy na přilbě. Názor na ozdobu, či jiný artefakt vznikl zřejmě u Bendy porovnáním s křížkem z Gotlandu, kde Kristus má nad hlavou podobný útvar. Při podrobnějším zkoumání je však i zde možno interpretovat obrázek jako holubici Ducha svatého nad Kristovou hlavou. Křížek je pozoruhodný též jako připoutaná postava, s jasnými provazy na zápěstích. Jenže postava není připoutaná, ale provazy z rukou visí volně. Tento motiv se vyskytuje na závěsných vikingských křížcích vícekrát. Což vykládám jako pouta smrti, která Kristus přetrhal svým Zmrtvýchvstáním. Křížek vznikl v době, kdy nebyla zobrazována smrt Krista na kříži, ale Kristus Zmrtvýchvstalý. Cibulka uvádí první zobrazení Krista na přibitého na kříži až v Aquilejském patriarchátu.
Poškozený motiv pod hlavou lze bez problémů považovat za ramena postavy, nikoliv za holou hlavu, která by byla zcela nepřiměřená celé postavě. V obrysech ramen i ve větším rozlišení není možné vypozorovat nos a oči, jak uvádí Merhautová.
Útvar označený Merhautovou jako ústa je zobrazen na hrudi postavy, z které logicky v úrovni ramen vycházejí paže. Okolí tohoto útvaru nelze označit za knír, daleko spíše jde o porušené plátování stříbra. Pro to svědčí nepravidelnost zbytků stříbra. Jejich hrany nejsou záměrným dílem.
Paže postavy popisuje Merhautová jakoby nalomené v loktech a v zápěstí vždy ovinuty kroužky, od natažených prstů v rukou se odklání ohnutý palec, dlaně nenesou stopy poranění. Při podrobné prohlídce detailů rukou postavy lze konstatovat: 1) paže jsou stylizované, ale v loketním kloubu odpovídají přirozenému pohledu na rozpažené ruce obrácené dlaněmi k pozorovateli. To je obraz člověka na kříži, mnohokrát takto zobrazeného, ale také obraz člověka otevírajícího svou náruč. Je také zobrazením oranta-kněze při modlitbě přednášené za lid Bohu, známým z velkomoravských nálezů v různé podobě. V době raných Přemyslovců je pro toto zobrazení dokladem postava oblečeného Krista nalezená v souvisící vrstvě kostela Panny Marie na Pražském Hradě kladeném do doby Bořivoje a Spytihněva t.j. před rok 915.
Obr. 15 Kristus Praha Boží oko
Rozdíl je v tom, že postava nánosku má ruce zřejmě nahé, tunika končí na hrudi. 2) Lze souhlasit s tím, že na zápěstí postavy jsou zřejmě kroužky, které ale mají jen zdobící, nikoliv upoutávající funkci, jak uvádí Merhautová.
Za 3) Detailní prohlídka dlaní postavy je nejednoznačná. Merhautová uvádí, že dlaně nenesou stopy poranění. To lze připustit, protože stopa například v levé dlani neodpovídá obvyklé stylizaci, je spíše náhodným porušením stříbrného plátování, nebo dodatečným pokusem obraz poranění v dlani vytvořit. Původní stav zobrazení dlaně však pro porušení nelze řádně identifikovat. Možná důkladnějšími fyzikálními metodami. Chybějící zranění v dlaních lze vyložit bez obtíží jako byzantský zvyk, souznící s oblečeným Kristem po Zmrtvýchvstání.
Ostatní části zobrazení postavy byzantský vliv výrazně podporují. Suknice, opasek, tunika, postoj postavy. Byzantinci rány v dlaních nezobrazovali, pro mnohem častější zobrazení Krista jako Pantokratora - Vzkříšeného vládce vesmíru s ranami zahojenými. Ale také pro lepší znalost techniky ukřižování proti západním zemím. Hřeby nebyly proráženy dlaní, ale zápěstím, jak ostatně dokumentuje i Turínské plátno. Tyto rány se u Zmrtvýchvstalého v Byzanci většinou zakryly rukávy tuniky (výše uvedený Kristus od kostela P. Marie), nebo se považovaly za zhojené. V našem případě jsou zakryty náramky na zápěstí, nebo nebyly zobrazeny. Neexistence ran na rukou ovšem nijak nevylučuje Krista, jako zobrazenou postavu nánosku. 4) Velmi spornou otázkou je objekt tzv. podramenních kroužků, které lze považovat za náramky, jak uvedla Merhautová.
Předmět není žádným souvislým kroužkem, ale tvoří jakýsi soubor půlobloučků pod pažemi u trupu. Rozhodně nekryjí paže jako na zápěstí, ale jsou pod nimi. Výklad jako náramky je technicky nemyslitelný, půlobloučky na holých pažích nemohou držet. Tento detail je nutno vyložit jinak. Při posouzení zvětšenin, zvláště nepoškozené části, usuzuji na prsty rukou, které postavu drží v podpaží. Členění půlkroužků tomu odpovídá.
Výklad je nezbytné spojit s výkladem útvaru na hrudi postavy. Ten se při detailním posouzení jeví jako oko, nikoliv otevřená ústa. Omyl Merhautové i jiných zřejmě vznikl posouzením poškození středu oka, které může připomínat zuby. Použití oka, jako vyjádření Boha Otce zřejmě vyplývá ze žalmu 33, 10 „Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí".
Starší názor dlouho sdílený, že jde o postavu Krista na kříži se traduje již od prvního pramene o přilbě, Kristiánova9 popisu střetnutí Václava a Kouřimského knížete. Kouřimský kníže nepochybně mohl být přesvědčen, že jde o kříž zářící v slunci, protože přilbu neviděl tak, aby byl její obraz zřetelný. Tradice kříže, který na obrázku skutečně není, byla dlouho velmi silná. Můžeme uzavřít názor na výklad celého obrazu nánosku:
Postava je Vzkříšený Kristus v náruči Otcově, s Duchem svatým nad hlavou v podobě holubice. Obraz je obrazem Boží Trojice. Kristus je zobrazen s trnovou korunou a s výrazně byzantskými prvky – oblečení, včetně cingulum militare a zřejmě nezraněných dlaní. Bůh Otec je zobrazen jako nikdy nespící Boží oko a ruce držící Krista v podpaží, v Božím náručí.
Evangelium Sv. Jana 1,18: „Boha nikdo nikdy neviděl, jen jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově o něm podal zprávu". Duch svatý je zobrazen jako holubice, zvláště přizpůsobená svým úzkým zobrazením tvaru vrcholu nánosku.
Tuto část obrazu interpretuje Merhautová jako kopí směřující na hlavu postavy boha Odina. Což velmi nepřesně ukazuje na severskou ságu. Při detailním zobrazení lze vidět holubici zobákem nahoru a malá křídla vepsaná do zužující se části nánosku. Podporou této interpretace celého obrazu nánosku je oblečený Kristus od kostela Sv. Marie. Nejen byzantskými, či spíše velkomoravskými prvky, ale v podstatě shodným zobrazením nikdy nespícího Božího Oka na obou památkách. Odmítám závěr Merhautové o severském původu obrazu boha Odina na nánosku. Obraz je křesťanský, způsobem zobrazení Boží Trojice odpovídá době života knížete svatého Václava. Nepřetržitá úcta relikvie a uložení v pokladu katedrály dokládá vysokou pravděpodobnost pravosti celé přilby, která není záměrně vytvořenou památkou na světce, ale jeho vlastnictvím. Boží Trojice jako motiv na přilbě plně odpovídá Václavově zbožnosti, uznávané i jeho nepřáteli. Lze tedy důvodně předpokládat Václavovu objednávku přepracování výzdoby nánosku. S přihlédnutím ke shodě motivu nikdy nespícího Božího Oka na pražském oblečeném Kristu, je vysoce pravděpodobná výzdoba nánosku pražským umělcem s velkomoravským vlivem. To také odpovídá dobovým poměrům vztahů s Moravou, doloženými pohřby v Lumbeho zahradách, i historickým faktům o vývoji vztahů Čechy-Morava a Čechy-Bavorsko, Sasko. Významným argumentem pro obraz Boží Trojice je také text Služby k svatému Václavu, ruský pravoslavný text s českým původem: Stichira k Sv. Václavu: „Svatozáří trojnásobnou přeslavně ozdoben, zazářils více než slunce". Píseň třetí: „Jasem trojičním od mládí osvícen, stal ses dědicem Kristovým, nejdůstojnější". Píseň osmá: „Stal ses vpravdě hlasatelem Trojice nejsvětější, nade všecko vyvyšuje Krista na věky". Vašica dává text do souvislosti s kánonem o Dimitrijovi Soluňském, kde je ovšem v jiné souvislosti. Tam jde o Dimitrijovu oslavu Trojice, zde je sám Václav jasem Trojice od mládí ozdoben. Domnívám se, že je to přímá zmínka o ozdobě přilby, že ji pisatel dobře znal a v textu to využil. Na byzantský vliv nepřímo ukazuje také vyobrazení světce z Wolfenbuttelského kodexu, kde Kristus knížeti Václavovi dává trojkorunu – v Byzanci moc královskou, kněžskou a soudní.
Obr. 16 trojkoruna kodex Wolfenbuttel
V Budapešti jsou uchovány trojkoruny dvě.
Obr. 17 byzantské trojkoruny Budapešť
Trojkoruna z kodexu není přilbou.
Úvaha o původu přilby:
Obraz je vepsán do nánosku, který nebyl pro tento obraz původně určen a mohl obsahovat zcela jiné motivy, lze připustit i možnost stromu. Více se kloním k možnosti stylizace letícího havrana, mytologického ptáka Vikingů. Kmen a větve jsou rozměrově neadekvátní a špička nánosku má se stromem souvislost velmi násilnou. Motiv ravena je pro tvar nánosku mnohem pravděpodobnější. U obrázku jde spíše původně o stylizaci iroskotskou, zvláště pletence v ramenech nánosku.
Ty mohou být součástí původní výzdoby ramen nánosku, stylizované poloviny akantového listu, jak uvádí Merhautová. Při bližším pohledu na nezavázané pletence v rozích ramen nánosku lze odvodit, že je to zobrazení také kristologické a že jde o CHIRHO – XP vytvořené iroskotským pletencem.
Pak by byl tento motiv také výrazně apotropajský, ochranný. Pro Konstantina Velikého
„V tomto znamení zvítězíš". To by logičtěji vysvětlovalo původ přilby s ohledem na iroskotské misijní vlivy v kontinentální Evropě. Může jít o Václavův vztah ke klášteru Korvey, založenému iroskotskými mnichy z kláštera Corbie v Normandii. Jak je vidět též z převzetí relikvie svatého Víta Václavem od Jindřicha I. Ptáčníka a ze změny patrocinia jeho pražské rotundy z Regensburgského diecézního patrona svatého Emmerama na Korveyského saského svatého Víta. Západoevropský, případně burgundský původ přilby uvažovala Hejdová. Iroskotský vliv na obrázek s byzantskými znaky nijak nevylučuje vikingský původ nánosku, případně celé přilby.
Závěrem Merhautové o celku přilby je konstatování záměrného vzniku památky pro poklad katedrály svatého Víta, nejspíše na objednávku Boleslava II. a jeho manželky Hemmy. Názor se opírá o fakt připevnění nánosku na zadní stranu kaloty, která byla pro tento účel záměrně upravena zploštěním původní zadní hrany. Nánosek a kalota jsou jednotný celek, jak konstatoval již Benda. Přesunutí nánosku na zadní stranu kaloty se uskutečnilo po skončení užívání přilby. Odhad kdy se tak stalo je obtížný, ale mohlo to být i v době Karla IV, kdy této relikvii byla věnována velká pozornost. Přilbu lze považovat za jeden funkční celek do uložení v pokladu kapituly v době Boleslava II. spolu s dalšími částmi zbroje knížete svatého Václava. Při pohledu na sečnou ránu na vrcholu přilby je možná úvaha i o užívání přilby Boleslavem I. nebo II. Z Kristiána ovšem plyne Václavova účast na bojích křesťanské a pohanské strany před jeho převzetím moci 924. A to nebyla nijak platonická záležitost, ale skutečná válka s mnoha mrtvými, jak popisuje Kristián. Takže pravděpodobnost užívání přilby Václavem je vysoká. Včetně utrpěné sečné rány na vrcholu, která nemusela znamenat zranění, ale jen konec bojového užívání přilby.
Zranění je prokázáno na očním oblouku a na spánku Václavovy lebky. První je vyhojená sečná rána na levém očním oblouku zhruba z 12 let věku a druhá je těžká rána obuškem do spánku. Pro obě rány platí, že je Václav nemohl utrpět v přilbě, která tyto partie hlavy spolehlivě chránila. Na temeni hlavy, kde je v přilbě sečná rána, není zranění Vlčkem10 zaznamenáno. Pro zmíněnou sečnou ránu mohla být kožená vycpávka další ochranou, meč neproniknul k hlavě. Pro úplnost je možné uvažovat trofejní zisk přilby Václavem, či spíše jeho otcem Vratislavem, nebo darování přilby z Normandie křesťanským Vikingem knížetem Rollo, nebo darování přilby Jindřichem Ptáčníkem I. Nejpravděpodobnější však je přímé vlastnictví Václavovo a jeho rozhodnutí o výzdobě přilby, pokud tak neučinil již jeho otec Vratislav.
Dostupnost nových technických možností digitální fotografie a dostupnost relikvie Svatováclavská přilba v expozici Příběh Pražského Hradu umožnily nově nahlížet na tuto prvořadou památku pokladu Pražské kapituly. Jsem přesvědčen o jejím vlastnictví knížetem svatým Václavem a s ohledem na motiv obrazu Boží Trojice i o jeho objednání nové výzdoby jejího nánosku. Při užití v boji se přilba opravdu mohla jevit jako kříž, jak popsal Kristián, ač na přilbě kříž skutečně není.
Sumář:
Svatováclavská přilba je skutečným bojovým vlastnictvím, zbrojí knížete Václava, nejspíše z jeho popudu je ozdobena obrazem nejsvětější Trojice. Zmrtvýchvstalý Kristus odpočívající v náručí Otcově, Duch svatý jako holubice. Bůh Otec je znázorněn rukama držícíma Krista pod paží a nikdy nespícím Božím okem na Kristově hrudi. Obraz je výrazně v byzantském stylu, s oblečeným Kristem, s cingulum militare Krista krále. Na obraze jsou dva iroskotské pletence v podobě CHIRHO – XP. Tvar nánosku je obrazem ravena – havrana vikingské mytologie, obraz Trojice je do něj vepsán druhotně. Přilba dnes je celek upravený dodatečně přemístěním nánosku na opačnou stranu, z důvodu poškození kaloty přilby.
-
Podlaha Antonín, Šittler Eduard: Chrámový poklad u sv. Víta. 1903 ↩︎
-
Lehner Ferdinand Josef: Dějiny umění národa českého svazek III. Česká grafická společnost Unie Praha 1907 ↩︎
-
Cibulka Josef: Starokřesťanská ikonografie a zobrazování Ukřižovaného. Družstvo přátel studia v Praze. 1924 ↩︎
-
Schránil Josef: O zbroji sv. Václava. Sborník Svatováclavský 1934 ↩︎
-
Hejdová Dagmar: Přemyslovská přilba zvaná svatováclavská. Kandidátská disertační práce. Národní knihovna. 1960/12 ↩︎
-
Benda Klement: Svatováclavská přilba ve výtvarném vývoji Přemyslovských Čech. Článek NM ? 1972 ↩︎
-
Merhautová Anežka: Vznik a význam svatováclavské přilby. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000 : na paměť knížete Boleslava II. (+ 7. února 999) / Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000 ↩︎
-
Havlínová Alena a kol.: Konzervace zbroje sv. Václava. Přednáška 9.2. 2016. Sborník dosud nebyl publikován. ↩︎
-
Kristián: Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Překlad Ludvíkovský Jaroslav Vyšehrad 1978 ↩︎
-
Vlček Emanuel: Osudy Českých patronů. Zvon 1995 ↩︎