Jošt z Rožmberka
Rodiči Jošta byl Oldřich z Rožmberka a Kateřina z Vartenberka, jejichž sňatek proběhl v roce 1418. Samotný Jošt spatřil světlo světa kolem roku 1430, s tím, že byl druhým nejstarším synem (po Jindřichovi), dalšími jeho sourozenci byl Jan, Perchta, Ludmila a Anežka.
U tohoto šlechtice známe i střípky z jeho dětství – jeho vychovatelem byl Mikuláš ze Sedlčan, později pohřbený u sv. Víta v Českém Krumlově.
Joštův otec Oldřich, jako jeden z vůdců katolické strany v českém království udržoval korektní nebo přátelské vztahy s různými katolickými institucemi v zemi. Mimojiné i s velkopřevorem johanitů v Čechách, Václavem z Michalovic. Snad tento muž stál za nápadem vstupu mladého Jošta k johanitům, není známo kdy přesně se to stalo.
Jošt, jako druhorozený byl tedy určen duchovní dráze, v roce 1451 byl jmenován proboštem pražské kapituly papežem Mikulášem V. To, že papež pominul kanonické právo, zdůrazňující svobodnou volbu kapituly, můžeme vysvětlit vlivem Joštova otce. Týž rok, den po smrti Václava z Michalovic (26.8.) je Jošt zvolen novým johanitským velkopřevorem.
Úkol, který Jošta na místě velkopřevora čekal, byla stabilisace johanitských majetků a přijmů, zplundrovaných během husitských válek. To se mu zčásti dařilo, v roce 1454 je navíc ve Strakonicích založen špitál sv. Markéty.
Erb Jošta z Rožmberka jako velkopřevora johanitů, Strakonice, zdroj: Wikipedia Commons
V roce 1452 se zemským správce stává kališník Jiří z Poděbrad. Rožmberkové ho uznávají jak zemským správcem, tak i později králem, ovšem ne hned. Jošt Jiřího nejdříve odmítl korunovat a dlouhou dobu ho ani netituloval králem.
Prvního března 1456 byl Jošt zvolen vratislavským biskupem – podíl na tom měl jeho bratr Jindřich, který byl v té době slezským hejtmanem. Jak svědčí list kazatele Jana Kapistrána, Jošt se nejdříve zdráhal tento úřad přijmout, do Vratislavi přijel až na začátku června.
Jošt, v této době se snaži vratislavské měšťany pohnout k tomu, aby uznali Poděbrada českým králem. Rožmberk pravděpodobně doufal v to, že Poděbrad přestoupí ke katolictví (ostatně, jak tajně slíbil papežským legátům). Měšťané slezské metropole svůj hold podmiňovali souhlasem papeže a celá věc se táhla několik let. Mezitím se zásadně změnila politická situace tím, že byla odmítnuta svatou stolicí kompaktáta a došlo k roztržce mezi kurií a českým panovnickým dvorem. Jošt v této době dbá na celistvost zemí Koruny české a snaží se zachovat mír mezi oběma znepřátelenými stranami.
Obecně nebyl vůbec oblíbeným biskupem. Ve Vratislavi po husitských válkách panovaly silné protičeské nálady, podpořené ještě kázáním charismatického řečníka Jana Kapistrána. Nikterak Joštovi nepomohl jeho katolický původ. Joštovi nepomohl ani spor s papežským nunciem Jeronýmem z Kréty. Dalším důvodem, proč nebyl příliš oblíben ve Vratislavi, byla jeho špatná znalost němčiny. Rožmberk se v sídle svého biskupství příliš neobjevoval, většinu času trávil v rodovém Českém Krumlově, odkud se snažil řídit diecési a hlásat umírněnost.
V roce 1465 došlo k založení Jednoty zelenohorské namířené proti stávajícímu českému králi, mezi signatáři byl i Jošt z Rožmberka. Tehdy už nestojí na straně kališnického krále a začíná proti němu bojovat - v červnu 1467 je Ctiborem Tovačovským z Cimburka poražen v bitvě u Pačkova (Paczków), zhruba o měsíc později dobývá hrad Edelštejn.
Konce války se ovšem nedožil, zřejmě 12. prosince 1467 umírá v biskupské rezidenci v Nise. I přes počáteční odpor vratislavské městské rady je nakonec pohřben v místní katedrále.
Náhrobek Jošta z Rožmberka, v současnosti v arcidiecézním muzeu ve Vratislavi. Zdroj: Wikimedia Commons
Když umíral, byla ve Vratislavi popěvována tato píseň: „Vlk vlka nepokouše, Češi jsou darebáci/ čeští křesťané nejsou křesťané, ale kacíři/ biskup Jošt, starý vlk, učil jiné vlky žráti husy."
Jaký byl Jošt? Rád jedl a to se projevovalo na jeho postavě, která byla jinak vysoká. Kronikář Petr Eschenloer o něm píše, že byl učeností a spořádaností života znamenitý. Staré české letopisy, pramen naopak utrakvistický o něm říká: ten, který se často chlubil: Tak jsem hodil mezi Čechy sekyru, kterou z nich tak hned někdo nevytáhne.
Použitá literatura:
Norman Davies, Roger Moorhouse: Mikrokosmos, Praha 2006.
Bohumír Němec: Rožmberkové: životopisná encyklopedie panského rodu, České Budějovice, 2001.
Tereza Opavová: Jošt II. z Rožmberka (1430-1467), bakalářská práce, České Budějovice, 2009.
Robert Šimůnek, Roman Lavička: Páni z Rožmberka 1250–1520: jižní Čechy ve středověku: kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. České Budějovice, 2011.