Denár svatováclavský nebo svatovojtěšský?
Jako student jsem se kdysi pokoušel řešit staletou záhadu tzv. svatováclavského denáru epigrafickým rozborem záhadného opisu jeho reversní strany, přičemž jsem postupnou analýzou jednotlivých liter dospěl ke čtení RULFLLRVVS, které jsem se následně pokusil zapojit do historických souvislostí poněkud násilným výkladem, podle něhož by se mělo jednat o zkomolené jméno Arnulfa Bavorského. Tím mělo být prokázáno, že denár byl skutečně ražen knížetem Václavem. Bohužel jsem přitom ale ignoroval veškeré numismatické argumenty, opírající se o výskyt této mince pouze v pokladech z Pobaltí z počátku XI. stol.
Jestliže však tyto chronologicko-geografické souvislosti do výkladu zapojíme, pak (jelikož opis VENCIEZLIVVS na jeho aversu je stále nezpochybnitelný) se logicky naskýtá otázka, který ctitel svatého Václava se na přelomu X. a XI. století pohyboval v baltickém prostoru? Odpověď je jediná.
Podívejte se proto znovu na onen opis reversu, v němž jsem pro větší názornost jednotlivé literky různě (popř. i zrcadlově) pootočil:
Čtení ADALBER(T)VVS se přímo nabízí. A následně se nám nabízí i souvislost této mince s tragickou Vojtěchovou misijní cestou k pohanským Prusům.
Svatý Vojtěch měl s ražbou mincí zkušenosti, známe dva jeho denáry, první s opisem ADALBISCO (= Adalbertus episcopus),1 druhý nese opis HIC DENARIUS EST EPIS(copi).2 Mimořádnou svatováclavskou úctu mezi Slavníkovci nám dokládá ona slavná scéna z dobývání Libice, kdy obránci požadují klid zbraní v den památky sv. Václava a útočníci zpupně odpovídají: „Je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav!".
Biskup Vojtěch se na cestu k Prusům vydával ode dvora Boleslava Chrabrého v Hnězdně, kde se patrně již v té době nacházela mincovna, avšak směřoval do „země nikoho" mimo polské území, takže mincovní regál polského knížete ražbou vlastní mince nenarušoval. Protože Vojtěchova expedice měla minimální rozsah (kromě biskupa Vojtěcha se jí prý zúčastnili jen kněží Radim a Benedikt), vystačila i s nevelkou hotovostí – nanejvýš oněmi 5000 denáry z 5 kg stříbra, které se daly vyrazit z jediného páru razidel. Jelikož k tomu snad použil vlastní stříbro (dost možná, že z liturgického náčiní), dochází též k značným rozdílům v zrnu jednotlivých exemplářů. A Vojtěch si snad opravdu mohl vzít za vzor karolinské denáry, s nimiž se možná setkal kdysi v Mohuči a u nichž se dala pro jejich mincovní obraz kříže předpokládat nějaká souvislost s tehdejším šířením křesťanství mezi pohany.
S trochou fantasie pak můžeme rekonstruovat následující průběh událostí –misionáři se v dubnu 997 dostávají do konfliktu s domorodci, svatý Vojtěch je zabit, Radim a Benedikt zajati a výbava výpravy je rozchvácena. Přitom je ukořistěna i truhlička s denáry. Prusové jsou sice zarputilými pohany, avšak účel a hodnotu peněz jistě znají, symbol kříže na nich jim proto nevadí (pecunia non olet) a tak se zanedlouho mince nebohého Vojtěcha dostávají prostřednictvím polských, severoněmeckých i normanských obchodníků do oběhu.
Zkusme však ještě jednou využít epigrafiku a podívejme se na shluk tří znaků ve středovém kruhu reversní strany:
Možných výkladů je samozřejmě bezpočet, ale nelze vyloučit ani čtení LVX, čili lux, světlo.3 A pak by se rýsoval i symbolicko- propagační význam Vojtěchova svatováclavského denárku. Totiž:
VENCIEZLIVVS – kříž
ADALBERTVVS – LVX
Tedy: Mrtvý mučedník Václav vám přináší Kristův kříž a (dosud ještě) živý biskup Vojtěch přináší světlo víry.
Příloha: Tzv. Svatováclavský denár, rekonstrukce P. Radoměřského
