Česko-polské boje o bytomsko–kozelské knížectví v letech 1281-1355

Knížectví kozelsko–bytomské vzniklo ke konci XII století v důsledku rozdělení knížectví opolsko-ratibořského1. Nezaujímalo příliš velkou oblast, odpovídalo velikosti asi dvou velkých okresů dnešní doby. Knížectví se nacházelo na horním Slezsku a hraničilo s knížectvími: těšínsko-ratibořským na jihu, opolským na severu, knížectvím opavským na západě a se Zemí krakovskou v Malopolsku (území korunovace polských králů). V dějepisné literatuře knížectví bytomsko-kozelské přináleží k rodové linii opolských Piastovců2. Po počáteční politické nezávislosti se stalo knížectví předmětem polsko-českého soupeření. V době rozpadu v podstatě každé knížectví vedlo vlastní lokální politiku a uznávali vládu knížectví krakovského jen formálně.

Rod z (Velkého) Vřešťova

Podle kronikáře Dalimila patřili mezi české pány bojujícími s Branibory také dva východočeští šlechtici jménem Mutina, odlišení predikáty ze Skuhrova a Vřešťova. 1) K těmto vítězným střetům mělo dojít nedaleko jejich sídla, v případě Mutiny Vřešťovského u Hořiněvsi.2) Problémem je, že Mutinové nejsou doloženi v diplomatických pramenech a jejich existence je nejistá. Tak řečený Dalimil napsal svoji veršovanou kroniku kolem roku 1310, tedy přibližně s třicetiletým odstupem. 3) August Sedláček a jeho následovníci kladou tyto události přibližně do počátku 80. let 13. století a považují za zajímavé, že Dalimil spojil právě tyto boje s konkrétními místy ve východních Čechách.4)

Černošští herci ve hrách o středověku

Historická věda je poměrně stálým oborem se stabilním okruhem témat si stabilním okruhem metod bádání. Občas se do ní ale promítají aktuální společenské jevy, což se dá brát jako ohrožení, nebo jako výzva, nebo jako obohacení. Ze západního světa tak promlouvá levicově/liberální proud zaměřený na ochranu menšin všeho druhu.