Zpět
|
Jan Parricida Habsburský
il(a): *10.5. 1290 - +13.12. 1313
Popis:
Neúspěný kandidát na český trůn, vrah římského krále, přísluník panovnického rodu.
Jan Habsburský nebo někdy také řečený Rakouský byl synem rakouského vévody Rudolfa II. Habsburského a Aneky Přemyslovny, dcery Přemysla Otakara II.
Krátce, jako jediný syn Rudolfa II., vyrůstal v rodových dravách výcarského kantonu Aargau, kdysi součástí vábska, dnes s Německem jen sousedící. Právě v této zvlněné krajině úrodných údolí, rozprostírajících se mezi Alpami a Jurou, mladý Jan nějakou dobu proil. Tam bylo i jejich rodové sídlo - hrad Habichtsburg neboli Habsburg. Jméno hradu lze podle jedné legendy vykládat jako Jestřábí hrad, anebo také od slova Hab, Haw jako brod přes řeku, který byl chráněn hradem.
Krátce po narození, roku 1290, zemřel jeho otec a po matčině brzké smrti ( 1296) zůstal nadobro na výchově u svého strýce, českého krále Václava II.
Tam il a do svých 14 let, nebo roku 1304 byl poslán ke dvoru svého dalího strýce, Albrechta Habsburského, bratra jeho otce.
Pobyt u Albrechta vak pravděpodobně příli radosti mladému Janovi nepřinesl. Římský král se navíc netajil tím, e habsburská panství nehodlá nijak rozmělňovat, a tak Jan ani po několikerých prosbách, kdy se doadoval svého legitimního dědického nároku na podíl po otci a věnné statky matčiny, nijak nepochodil.
Kdy roku 1305 zemřel jeho strýc Václav II., který pravděpodobně pro svého synovce počítal s míeňským dědictvím, a rok nato byl navíc zákeřně zavraděn i jeho bratranec Václav III., byl v podstatě zbaven vekeré podpory v rámci své rodiny.
Jako člen panovnického rodu měl nejvyí čas na vlastní podíl a nástup do čela řízení nějakého územního celku. Hořkost v něm podněcoval i sám jeho strýc, tím jak jeho statky, na které měl dědický nárok, zastavoval na prostředky pro získání Čech a také Míeňska, kde byl Jan krátce roku 1305 markrabětem.
Pro toto byl Jan Habsburský od lidu nazýván kníetem bezzemkem (Herzog Ohneland, Sonderland).
Po vymření vládnoucích Přemyslovců (1306), jeho blízké rodiny, se pokusil kandidovat na český trůn, k němu měl svým příbuzenstvím předpoklady. Nebyl ale nikdo, kdo by se za něj postavil a tak se vratká kandidatura točila předevím kolem manela jeho sestřenice (Jindřicha Korutanského) a neodbytně chtivého strýce (Albrechta Habsburského), který se snail na český trůn prosadit své syny, kteří k tomu neměli nejmeního oprávnění.
Formálně byl před rokem 1307 i spolusprávcem rodových drav, ale nároků na matčiny vdovské statky (kolem Lenzburgu a Badennu), které spravovali Albrechtovi pověřenci, se nedovolal.
Dokonce mu r. 1308 bylo odepřeno jeho dědictví i přes podporu trasburského biskupa Jana.
Albrecht na Janovo naléhání buď nereagoval nebo se na něj podráděně obořoval.
Stalo se tedy, co nejspíe nevyhnutně muselo...
Kdy se Jan Habsburský po několika letech nedomohl ádného dovolání a jeho právoplatné dědické nároky po rodičích byly úmyslně zadrovány a navíc ztratil celou nejblií rodinu a tím i svůj domov, dále neměl u co ztratit a proto učinil spravedlnosti zadost, alespoň v rámci svých moností...
Vztáhnul ruku na svého strýce, jakoto původce svého bezpráví a jeho vradou se následně zapsal do dějin historie. Odtud také pochází jeho osudově nesmazatelné přízvisko Parricida, co lze z italtiny (přesněji z latiny) přeloit jako otcovrah případně vrah příbuzných.
Jan Parricida-Habsburský se spojil třemi výcarsko-vábskými lechtici (Rudolf z Balmu, Rudolf z Wartu, Walter z Eschenbachu), kteří byli Albrechtovou politikou také územně ohroováni a společně králi usilovali o ivot. Podobně mluví i české kroniky (Weitmillova a Fr.Praského): ...atentát s Janem udělal rytíř, jemu (Albrecht) způsobil mnoho zlého..
Zbraslavská kronika k tomu píe, e Albrecht, král římský...byv zavraděn v krajinách vábských, na místě, kde se cítil nejbezpečnějím..byl..zabit od toho, s ním sladké pokrmy jídal...
Příleitostí spiklenců se stala 1. května 1308 cesta Albrechta Habsburského naproti své choti Albětě, vracející se z Basileje. U vesnice Windisch, nedaleko rodného hradu Habsburgu, bylo potřeba na cestě z Badenu do Brucku, přeplavit řeku Reussu.
Jejich úkladu příznivě nahrávalo to, e se jim na řece podařilo oddělit krále od jeho nepočetné druiny, kde na druhém břehu ji čekal zmíněný Rudolf z Wartu, který posměně na krále pokřikoval: ...Jak dlouho jetě s sebou budeme vozit tuhle ivou mrtvolu...?
Pak se na nic netuícího, neozbrojeného krále vrhli s meči a dýkami. Zbytek druiny se ke králi dostal příli pozdě na to, aby mu pomohli a tak Albrecht zemřel na místě činu v náručí trasburského biskupa.
Atentátníci u mezitím byli pryč v bezpečí svých hradů...
Král zaradoval se radostí velmi velkou... popisuje kronika zbraslavská spontánní reakci Jindřicha Korutanského, kdy se dozvěděl o smrti svého politického soka z něho měl hrůzu. Pulkavova kronika mluví o Boím zásahu ve prospěch Čech: Římský král (Albrecht) zamýlel přijít přítí léto do Čech s mnohými lidmi způsobit Čechům veliké kodlivé křivdy. Avak z doputění boího byl předstien smrtí a zabit zmíněným Janem...
Ovem tatá kronika na jiném místě zachází jetě dále, kde přejímá citát z kroniky Kosmovy: ...a tak se splnilo proroctví prvního českého kníete Přemysla (Oráče), který toti pravil:´..A zajde můj muský rod, vnuk pomstí děda.´
Nejinak se k tomu postavila soudobá kronika takřečeného Dalimila, který tento čin hodnotil téměř oslavně u proto, e pokládal Albrechta za strůjce vrady mladého Václava III.- Kdy se Albrecht přes Rýn plavil, v jedné chvilce ulechtilý Jeek svého strýce zabil. Tím českého krále, ujce bratra svého pomstil a zem úkladného vraha zbavil.
Oproti týrským kronikám, které Albrechta oslavovaly, se české nikterak netajili nevůlí k němu.
Albrechtova vrada přinesla prospěch ale i spoustě jiné německo-rakouské lechtě, markrabím a biskupům. A nakonec i samotnému Jindřichu VII. Lucemburskému, kterému uprázdnila místo k řískému trůnu...
Albrechtovi synové chtěli vrahy svého otce dopadnout a přísně potrestat, ovem i toto pátrání, ač zcela určitých osob, dopadlo stejně laxně, jako v případě mladého Václava III.
Jan Parricida utekl před pomstou Albrechtových synů do italské Pisy. Potrestání tak závaného činu ovem nemohlo neuniknout jen tak bez povimnutí. Roku 1309 byl Jindřichem VII. místo popravy uvren do říské klatby s doivotním vězením v Pise. Trest to byl vak spíe symbolický, jeliko se Jan neocitnul v ádném aláři, ale přijal úlohu mnicha v kláteře, nejspíe s naprosto volným pohybem. Vzhledem k jeho přečinu to byl také nejmírnějí trest, jaký vůbec mohl být uloen a navíc tento akt pro veřejnost splňoval alespoň jakési zadostiučinění ve věci práva a spravedlnosti.
O pár let později, roku 1312, se Jan v Pise osobně setkal s Jindřichem VII., kde měl před něj Jan Parricida údajně předstoupit jako kajícník v rouchu augustiniánského mnicha.
Ač se Janovy údaje dat narození i úmrtí mírně lií, zemřel nejspíe před Vánoci r. 1313 ve věku 23 let.
pxs
(počítadlo běí od 29.8.07)
Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)
|