Středověk
Dnes je: 13. 11. 2018  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
08.04.2018: Pražský biskup
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství
Poslední komentáře
  • Tato teorie - nebo jak "to" nazvat - se mi jeví poněkud účelová, v níž je dle mého skromné . . . (Neomedievalismus)
  • Ještě na prahu novověku byla podle prvního vydání Encyclopedie Britannica největší říše na světě Tar . . . (Vikinský vliv na Kyjevské Rusi - Stát a jazyk)
  • Zdravím, chtěl bych se zeptat, jestli je někde možné zjistit cokoli o rodu Brennerů, ze kterého vzeš . . . (Pražští biskupové a arcibiskupové)
  • Docela by bylo dobře doplnit arcibiskupy před Arnoštem z Pardubic. Arcibiskupství nebylo v Praze, al . . . (Pražští biskupové a arcibiskupové)
  • Je to docela dobré, včetně předmluvy s jakýmsi příběhem dle Widukinda. Jen mi chybí bilingva - latin . . . (Widukindova kronika v českém překladu)
  • Sociální sítě a ostatní






    Rejstřík osob

    Kunhuta Přemyslovna

    Zpět

    Kunhuta Přemyslovna

    Žil(a): leden 1265 – 27.11.1321

    Popis:
    rodiče: Přemysl Otakar II. a Kunhuta Haličská
    vlastní sourozenci: Anežka Přemyslovna, Václav II.
    nevlastní sourozenci: MikulᚠOpavský, Anežka a Eliška, Ješek z Falkenštejna

    manžel: Boleslav Mazovský
    děti: Václav, Eufrozina, Perchta?
    synovec a neteře: Václav III., Anna, Eliška, Markéta, Anežka

    Prvorozená dcera „zlatého krále“ a jeho druhé manželky Kunhuty měla pohnutý a zajímavý osud. Narodila se roku 1265 namísto toužebně očekávaného dědice nejmocnějšímu pánu zaalpské části říše a jeho mladé manželce. O dva roky později přišla na svět sestra Anežka, v roce 1271 nakonec i budoucí král Václav I. Těžkosti, které měla záhy pocítit i malá Kunhuta, přinesl již rok 1273, kdy byl římským králem přes nesouhlas Přemysla II. zvolen nepříliš významný Rudolf Habsburský. Z poměrně nevinného začátku se vyvinul spor dvou mocenských skupin, kdy do této doby neohrožený Přemysl byl nucen se sklonit před římským králem Rudolfem. Součástí dohod mezi těmito dvěma panovníky byla i úmluva o sňatkovém spojení obou rodů, mj. skrze Kunhutu a Rudolfova syna Hartmanna. O rok později však Kunhuta – těžko říct, zda z vlastního rozhodnutí, nebo z pokynu „uraženého“ otce – vstupuje do kláštera své pratety Anežky k pražským klariskám.

    V klášteře přečká otcovu smrt na Moravském poli 26. srpna 1278 i tzv. „zlá léta“, tedy dalších pět roků rabování, násilností a chaosu pod taktovkou braniborského markraběte a poručníka nezletilého krále Václava II., Oty Dlouhého. Postupně přebírá na svá bedra vedení kláštera, na něž už stárnoucí Anežka nestačí, po její smrti roku 1282 se stává jeho abatyší, pečuje o chudé a nemocné, a to i během morové epidemie v letech 1281-83.

    Z klidu kláštera ji vytrhne až prosba jejího bratra Václava, který – z politických důvodů – potřebuje v rozháraném Polsku spojence, a proto ji roku 1291 provdá za Boleslava Mazovského. Manželství ovšem není šastné a za poměrně vyhrocené situace Kunhuta roku 1302 utíká zpět do Prahy pravděpodobně pouze s dcerou (její syn Václav roku 1329 přijímá svou zemi v léno od krále Jana Lucemburského, manžela Kunhutiny neteře Elišky). Krátce poté opět vstupuje do kláštera – tentokrát však do prestižního Kláštera sv. Jiří na Pražském hradě s méně přísnou, benediktinskou řeholí, kde se ujímá úřadu abatyše, její manželství je k její žádosti rozvedeno.

    Ve Svatojiřském klášteře pak prožívá všechny vzestupy i zvraty následujících let: smrt svého bratra Václava II., vraždu Václava III., střídání dalších králů na českém trůnu, domácí válku mezi Janem Lucemburským a českou šlechtou, později dokonce mezi Janem a jeho manželkou, Kunhutinou oblíbenou neteří Eliškou. Na samotnou Elišku Přemyslovnu měla Kunhuta veliký vliv, do jejího kláštera se Eliška uchýlila někdy po zavraždění svého bratra Václava v Olomouci. Spekuluje se, že snad měla Eliška následovat svou tetu Kunhutu i další Přemyslovny v duchovní dráze a po ní převzít úřad abatyše, leč sňatek s Janem Lucemburským roku 1310 těmto tendencím zabránil.

    Kunhuta Přemyslovna zemřela 27. listopadu 1321 v ústraní svého kláštera. Kromě zajímavých životních osudů po sobě zanechala významnou písemnou památku české gotiky, a to tzv. Pasionál abatyše Kunhuty. Jedná se o bohatě ilustrovanou sbírku šesti textů o Kristově umučení. Autorem nejméně dvou z nich je dominikánský mnich Kolda z Koldic, iluminátorem pak svatojiřský kanovník Beneš. Sama Kunhuta je vyobrazena na prvním listu, trůnící pod arkádou, která má symbolizovat nebeský příbytek. Zajímavostí je, že v Pasionálu se nachází nejstarší dochované barevné vyobrazení českého dvouocasého lva. Pasionál byl roku 2005 prohlášen za národní kulturní památku.

    Napsala Viola

    (počítadlo běží od 29.8.07)



    Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Listopad  >>
    PoÚtStČtSoNe
       1 2 3 4
    5 6 7 8 9 10 11
    12 13 14 15 16 17 18
    19 20 21 22 23 24 25
    26 27 28 29 30   

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha