Středověk
Dnes je: 14. 12. 2019  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: Biskupové
Biskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číšník Arnošt.

15.09.2019: Šlechtična
Vratislava, manželka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
  • Představa, že klášter Porta Coeli leží na cestě z Brna do Blanska nemůže přijmot ani dítě, které dos . . . (Konstancie Uherská)
  • Ještě s mojí ženou, kterou jsem teď pochoval, jsme na Nákle byli. Z dohlídky jsem viděl toto: uvnitř . . . (Podvržená záhada Veligradu. Stinné stránky amatérských samizdatů )
  • Syn se setkal s programátorem neuronových sítí, čili cosi na hraně umělé inteligence. programuje apa . . . (Digital humanities – naděje pro historii?)
  • Tento týden jsem dosáhl největší sledovanosti této studie na Akademia EDU z historických studií celk . . . (Přilba knížete Václava svatého)
  • Tato teorie - nebo jak "to" nazvat - se mi jeví poněkud účelová, v níž je dle mého skromné . . . (Neomedievalismus)
  • Sociální sítě a ostatní






    Rejstřík osob

    Ralska

    Zpět

    Jan Chudoba z Ralska

    Žil(a): př. 1383 - +1433

    Popis:
    Příslušník vysoké šlechty, nejvýznamnější majitel hradu Ralsko

    rodiče: Jan III. z Vartemberka († 1383)
    sourozenci: Václav (Tolštejn), Petr (Děvín), Beneš (Jablonné), Vilém (Zákupy), Jindřich (Nístějka, Valdštejn).
    potomci: Jan Ralsko ml.

    Jan z Ralska (Johannnis de Ralsko alias de Wartmberg) byl nejstarším synem Jana z Vartemberka. Proslul především svojí aktivitou na obou stranách v období husitských válek.
    Jeho osud se ale měl odvíjet zcela jiným směrem, byl předurčen pro kanovnictví. Výbojný a ctižádostivý Jan se s takovým údělem nehodlal smířit a tak se po otcově smrti, jakožto prvorozený syn, navzdory svému předurčení, uvázal (1389) společně s bratry v otcovské dědictví.

    Už k roku 1394 se se svými bratry zprotivoval králi. Vyvrcholilo to však až po té, co zadlužený markrabě Prokop zastavil Janovi královské panství s tvrzí v Bělé pod Bezdězem. Nejenže se pak Jan zdráhal králi vrátit zastavené výnosné panství, ale navíc jej ještě několikanásobně zadlužil u lichvářů. Králem byl přinucen až r. 1406 na jeho hradě Žebráce, kde mu musel slíbit, že nikdy nevystoupí proti králi.
    Netrvalo však dlouho a Jan Ralsko využil odboje proti králi ve válce v letech 1416-1417. Přesto mu král, jako i některým jiným významným šlechticům, udělil královskou milost.

    V letech 1418-1427 byl spoludržitelem hradu Lemberka, a s bratrem Benešem pak i spolumajitel Jablonného v Podještědí. Spojitost s Lemberkem ale musel mít ještě dříve, nebo již r. 1401 se uvádí jako patron v Žibřidicích na témže panství.

    Někdy v letech 1407-1408 musel být na nějaké válečné výpravě, protože chod panství zajišoval místo něho pověřený správce.
    A že byl Jan Ralsko celkem konfliktní, ukazuje i dopis Mistra Jana Husa, napsaný někdy kolem roku 1408. Tehdy mu Hus domlouval: „...někteří lidé povídají, kterak Vaše Urozenost k loupení se obrátila, brzo zabavujíc statky lidí, brzo jímajíc panoše a statky jejich odnímajíc... jestli tomu tak s tebou, nevím, a kéž by nebylo! Nebo běda! Častěji mi vmetli v tvář pravíce - ´Ejhle, tvůj oddaný syn Chudoba, kterého jsi chtěl do nebe vynášeti, jehož pokání odvážil jsi se veřejně ohlašovati, již hezky se kaje! Čeho dříve nemohl uloupit, loupí; na to přijal rytířství, aby již byl k loupení smělejší...´“
    Hus do něj vkládal jisté naděje – snad pro jeho předchozí předpoklad k duchovní kariéře, že si zvolil zmiňované „rytířství“ je věcí jinou; úryvek z dopisu nám ale přibližuje pověst Jana z Ralska v době těsně před husitskými válkami.
    Co si Ralsko vzal ze slov Mistra Jana se můžem jen domnívat. Jisté je, že v době Janovy popravy stál na straně krále Zikmunda a hned v témže roce (1415) podepsal v jednotě katolické šlechty přísahu věrnosti králi i kostnickému sboru.

    Hned zpočátku se postavil rozhodně mezi šlechtu „pevně semknutou s lužickým Šestiměstím.“ Netřeba připomínat, že tato šlechta často stála věrně při katolickém Šestiměstí jen do chvíle, kdy hrozilo husitské nebezpečí.
    Jan Chudoba přebíral politickou iniciativu a aktivně vyjednával s katolickou Lužicí. Jako věrný stoupenec krále Zikmunda (a také jeho věřitel!) mu král, po vypálení kláštera Hradiště (1420), dědičně zapsal klášterní statky na hradišském a českodubském panství.
    V témže roce byl zajat odpadlým stoupencem Zikmundovým, příbuzným Čeňkem z Vartemberka.

    S podporou Zikmundovou byl hlavním iniciátorem snah vytvoření protihusitského spolku (1421).
    V dalších letech (1423-1427) byl aktivním zpravodajem informací katolické Lužice o pohybech husitských vojsk.
    Jedné zimní noci roku 1424 přijel do Zhořelce (Görlitz) náléhavě prosit o pomoc, když vojsko Bočka z Poděbrad vpadlo do severních Čech, patrně přes Janovy hrady Ralsko a Vartemberk (dnešní Strហpod Ralskem). Po dobu vpádu zůstal ve Zhořelci.
    Žitavu informoval velice přesně o husitech v okolí – kudy se ubírali, co cestou vypálili... Ze samotného Ralska je majestátní pohled do celého širého kraje. Také proto se i Ralsko stalo terčem Roháčovy armády, která zaútočila na Ralsko r. 1426. Jan z Ralska se o tom zmínil v jedné zprávě: „K večeru se zvedli k vrchu Ralsku a pokusili se vzít tamní hrad, ale byli mými lidmi se škodou zahnáni.“

    Jan se účastnil častých sjezdů katolických měst a šlechty na jaře r. 1424. Příštího roku takové sjezdy organisoval a jedno z takových shromáždění pořádal r. 1426 i na Lemberku.

    Tehdy se ale začaly jejich vzájemné vztahy trochu kalit.
    Janův synovec si s Šestiměstím r. 1426 vyřizoval účty tím, že raboval v Lužici. Po nezdaru se ale obě strany usmířily.
    Hejtman Řádu německých rytířů jej dokonce nařknul (1427) ze spolčení s kacíři. V následující zprávě posílané do Lužice sice obvinění uvádí na pravou míru, ale přesto poznamenává „...leč příliš se mu věřit nedá.“
    Jan z Ralska patrně z nějakého důvodu nějaké kontakty s husity nezávazně navázal. Navíc katolickou šlechtu v severních Čechách „zklidnila“ jarní výprava Prokopa Holého. A již na podzim i Jan husitům otevřel svůj hrad Vartemberk.
    Na jaře 1428 se dokonce aktivně zapojoval do husitských tažení.
    Následujícího roku (1429) otevřel všechny své hrady husitům a s hejtmanem Kolúchem shromažďovali vojsko na vpád za Zhořelec.

    Ostré nepřátelství proti Lužici začalo v posledním roce Janova života († 1433). Tehdy Žitava obvinila ze zrady Janova syna - Jana mladšího z Ralska. Lužickému správci přislíbil zmocnění se husitského Grabštejna. Útok se však nezdařil, navíc s velkými ztrátami žitavských oddílů. To se stalo Janu mladšímu osudným, protože ho žitavští nechali zajmout, vláčet koňmi a následně rozčtvrtit...
    Tím začala desetiletá válka rodu Vartemberků a jiné šlechty s nevyrovnanými účty proti Žitavě.
    To už je ale jiný příběh, protože oba Janové z Ralska zemřeli r. 1433.

    Přestože Jan st. sídlil častěji na pohodlnějším Vartemberku, psal se s predikátem z Ralska. Škoda, že jim nebylo souzeno žít déle, mohli jsme se dočkat odštěpení nové rodové větve od Vartemberků. Své Ralsko totiž do predikátu upřednostňoval před jinými sídly – i rodovým a zároveň aktuálně sídelním.

    pxs

    (počítadlo běží od 29.8.07)



    Dotazy, diskuse, vyjádření k rejstříku (odkaz na fórum)

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Prosinec  >>
    PoÚtStČtSoNe
           1
    2 3 4 5 6 7 8
    9 10 11 12 13 14 15
    16 17 18 19 20 21 22
    23 24 25 26 27 28 29
    30 31      

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha