Šlechtické rody Mělnicka

[Simplex]

V edice mělnického muzea vyšly tři monografie drobných šlechtických rodů, avšak další práce už nevznikly.

Kilián Jan: Kropáčové z Krymlova (2007, 163 s.)
Předky rodu byli pražští měšťané, které zachytily prameny koncem 14. s., ale do vladyckého stavu je pozvedly až finanční prostředky Jana Kropáče roku 1541. Asi nejzajímavější je, že byli spřízněni s defenestrovaným sekretářem Filipem Fabriciem, po němž dědili a jehož monografie pochází rovněž z pera J. Kiliána. Daleko významnější byl moravský panský rod Kropáčů z Nevědomí, který dosáhl mocenského vrcholu shodou okolností rovněž v pol. 16. století.

Čepelák Jan: Vlinští z Vliněvsi (2007, 155 s.)
Dominantou obce býval unikátní čtyřapsidový kostel, jehož datování kolísá od 11. do počátku 13. století, který bohužel nahradila v 60. letech 19. století novostavba. Avšak první držitelé rodu se v pramenech objevují až po polovině 14. století a hospodářsky se povznesli až v 16. století. To jim umožnilo prosadit se i v krajské správě, ale v pobělohorském období zchudli, což patrně souvisí s jejich zapojením do stavovského povstání, a ještě v první polovině 17. století vymřeli.

Kilián Jan: Vtelenští ze Vtelna (2009, 113 s.)
Psaní dějin rodu z Mělnického Vtelna komplikuje existence nedalekého Jizerního Vtelna a z něj pocházejícího šlechtického rodu, který užíval stejný predikát. Osoby s predikátem z Vtelna se sice v pramenech objevují už od 13. století, avšak ty jsou spojovány s Jizerním Vtelnem, takže první jistí Vtelenští jsou doloženi až počátkem 15. století. 16. století sice přineslo rodu majetkový vzestup, ale po bitvě na Bílé hoře skončili v saském (míšeňském) exilu a rod na přelomu 20. a 30. let 17. století vymřel po meči.