delTrojpolní systém je to teprve tehdy, když se třetí rok cíleně zaseje krmná plodina, třeba směs trav. Vojtěška do toho nepatří, ta je vždy seta na déle, dva či tři roky a patří do cíleného osevního postupu, většinou sedmi, osmiletého. Pro středověk je typické úhorové hospodaření - obilí ( většinou pšenice špalda ) luštěniny a po nich úhor na odpočinutí. Vše se opakuje. Což je výrazný výnosový pokrok proti klučení: vypálí se les, zaseje se špalda a pak se jde dál na další vypalování. teprve za více let se obilí vrací. Takže nejdřív klučení vypalováním, pak úhorování, pak trojpolní, pak osevní postup. Specifické je ještě budní hospodaření, které vymyslel a s přáteli realizoval hrabě Sporck. Pronájem šlechtické půdy na horách pastevcům dobytka - šlechtického, svého a selského z nížin. S produkcí sena na zimu pro tato stáda. Budní hospodaření bylo velmi efektivní na plochách jinak nevyužitých. V závěru tohoto hospodaření šlechta prodávala půdu těm nájemcům, a oni tento model provozovali na svém, ve vlastní režii.[/quote]
Takže jestli to dobře chápu, výše uvedený postup nemůže být pravdivý kvůli vojtěšce? A protože vylučuje několik sklizní ročně? Nemohlo to být tak, že se to otočilo po těch několika sklizních (ročně)?
A jaký je potom rozdíl mezi úhorováním a trojpolním systémem? Jako úhorování se označuje jen dvoupolní?
A když řeknu, že
"
Je proto nasnadě, že... střídali při dobrém obdělávání a hnojení pravidelně úhory, ozimy a jaře v tříletém cyklu."
To může být úhorování, trojpolí nebo co?[/quote]
Trojpolní je, když se sejou na témže poli tři roky kulturní plodiny, třeba i krmné. Úhorové je, když jeden rok ze tří je na poli úhor - bez zasetí. Osevní postup začíná tam, kde se nechává trvalá plodina ( např jetel ) dva až tři roky, a kde se přidává další obilovina do rotace na témže poli. Vedle toho vždy ještě stálo takzvané drnové hopospodářství, čili louky, pastviny, kde se neoralo, kde se nezasévalo. Jistěže lze snadno odvodit, že víceleté střídání plodin vyžaduje adekvátně více polí
