Katerina píše:Já bych to vrátila zpět k tomu, co je v názvu tématu.
Určitě existovala nějaká pravidla, podle kterých se rozhodovalo, zda bude eventuelní zločinec, či podezřelý podroben mučení.
Předpokládám, že když se přiznal, tak toho byl ušetřen. Nebo je to jen další fikce, že kat nejprve zločinci předvedl všechny nástroje, pak mu hezky povyprávěl co mu s nima bude dělat , a tak to postupovalo dál, dle zatvrzelosti. Snad existovali různé stupně útrpného práva, mučení bylo odstupňováno.
právo útrpné se vztahuje na dva faktory:
1) jeden ze způsobů výslechu
2) vykonání trestu
Nazývá se právem útrpným proto, že je "oprávněným ublížením" dle práva - pokud by ho tedy nevykonával kat na příkaz soudce či vyšetřovatele či by byl v nesouladu se zákonem, jednalo by se o zločin se všemi důsledky. V případě výslechů obzvláště zatvrzelých zločinců to byl poslední způsob.
Nezapomínejme, že kriminalistika přinášející důkazy profesionálně a v široké škále je záležitostí až 19. st. Trest byl navíc prováděn exemplárně, aby byla nejenom vykonána spravedlnost, ale také, aby to odradilo od páchání zločinů. Výkon útrpného práva byl ale prováděn profesionálem s licencí a tomu také odpovídala jeho vysoká cena. Nebyla to tedy zase až tak častá záležitost.
Přesto by bylo naivní se domnívat, že středověk neznal důkazní břemeno žalující strany. Sám jsem byl při rekonstrukci soudního sporu ze 14. st. překvapený, jak dobře bylo propracováno právo i vyšetřování zločinů. Středověk zná profesionální vyšetřovatele, kterými byli komorníci - ustanovení pomocníci královského komořího. Stejně tak jsem byl příjemně zaskočen množstvím druhů ordálů. Ordál bojem, nebo bolestným důkazem (rozpálené železo, oheň, voda) byly vyjímečné, běžný byl ordál přísahou, při níž skládají obě strany dlouhé přísahy. Důraz je kladen na formální stránku věci, takže kdo se přeřekne, ten proces prohrává (Buoh nedá učiniti křivdy)...