Germánské osídlení Čech

[Ingolf]

Uvedu to jednou osobní zkušeností. Kdysi jsem se zabýval novopohanstvím, konkrétně tou germánskou formou. Jednou se objevila zpráva v médiích o novém archeologickém objevu z germánské doby, tak na to někdo poslal odkaz. Bylo to psáno v tom typickém archeologickém jazyce, že se našly památky po našich předcích.. A jak to komentovala jedna pohanka, ono to bylo asi poprvé, co narazila na to, že by i Germáni byli takto uznáni za naše předky.. Té výsady se dostává přirozeně Slovanům a pak běžně pravěkým kulturám od neolitu po Kelty, ale s Germány byl problém, stále byli nebo jsou považováni za cizí element.

Má to samozřejmě původ v posledních dvou staletích, kdy se slovanství a germánství stalo politikem. Stará osídlení Čech Germány a Slovany se brala jako důkaz, že tady ti nebo oni mají větší právo žít. Dalším historiografický spor vyvstal tehdy, když moravský Němec Berthold Bretholz vystoupil s tezí, že původ německého obyvatelstva Čech a Moravy sahá až k Markomanům, kteří neodešli, ale zůstali nepovšimnuti písemnými prameny. Proti vystoupil Josef Pekař - http://cs.wikisource.org/wiki/Objevy_Bretholzovy/I" onclick="window.open(this.href);return false;

Vrchol představovala nacistická okupace. Tak třeba bylo zcela prokopáno druhé největší markomanské naleziště v Třebusicích na Kladensku. Výsledky výzkumu jsem nikde neviděl zpracované ani žádný odkaz na ně.. Můžu se dohadovat, jestli výsledky Němci zničili, nebo byli zničeny po válce Čechy, jestli jsou tak neobjektivní, že jsou nepoužitelné, nebo jestli se doteď badatelé bojí na ně odkazovat, aby nebyli obviněni bůhvízčeho. Neobjektivnost nacistů netřeba přitom zdůrazňovat, v Německu došlo k umlčení výzkumu v Bavorsku a Horní Falci, kde bylo dokázáno slovanské osídlení vrcholící v 8.-10.století.

Druhá světová přinesla objev slovanské keramiky na pražském Hradě, kterou Ivan Borkovský nazval "keramika pražského typu", a stala se zase nástrojem pro legitimizování přítomnosti Čechů v Čechách. A poválečná doba obecně přála slovanské archeoogii, jednak z důvodů ideových, jednak z důvodů převratných objevů z doby Velké Moravy. Dneska se dá naštěstí zabývat Germány bez politických konotací.

Raně germánské osídlení je jiného rázu než pozdější německá kolonizace. Germánské kmeny často volily dnešní Česko jako průchozí stanici cestou na jih. Vrcholně středověká a pobělohorská kolonizace tu už chtěla zapustit kořeny natrvalo a i po transferu (volím neutrální termín) Němců jsou hlasy, že by se rádi vrátili.
Diskontinuita raných Germánů a dalších dvou jmenovaných vln je vidět na rozsazích osídlení. Raní Germáni zasídlili typická zemědělská území v nížinách. Dvě největší markomanská naleziště jsou mimo Třebusic v Dobřichově ve středním Polabí, dvě největší langobardská naleziště jsou z Čelákovic (zase u Labe) a v Kyjově na jižní Moravě.
Středověká kolonizace doplňovala mapu českého osídlení na jeho neobydlených okrajích (sudetská pohoří, Vysočina), pobělohorská kolonizace pak utvrdila německé osídlení v Sudetech (neberu nyní v potaz města). Tyto dvě novější vlny sem tedy nepatří.

***
Germáni přicházeli do Čech ze severu od Labe. Patřili povětšinou do skupiny kmenového svazu Svébů, který sídlil mezi Labem a Rýnem.

- První Germáni byli nositelé grossromstedské kultury, jejíž výběžek do Čech se jmenuje plaňanský horizont; časově 35/25-10/5 př.n.l.. Přišli do Čech ještě před Markomany, byli s nimi příbuzní, minimálně to byli také Svébové. Plaňanské naleziště navíc leží hned vedle Dobřichova, kde je největší naleziště markomanské.

- Markomani - 10/5př.n.l. - asi 400. Hlavní fáze je za Marobuda (rámcově do r. 20).
Pak ještě proběhly markomanské války kolem r. 180, kde s Markomany válčil Marcus Aurelius. Římané tehdy došli až k Olomouci, tábor měli v Mušově u hranic s Rakouskem, na Slovensku došli k Trenčínu, kde je doteď po nich nápis na skále.

- R. 375 vpadli do Evropy Hunové, tím padla římská hranice v Podunají jako místo styku Říma a Germánů. Místo stěhování populace ze severu přes Česko na jih probíhá tlak z Panonie na sever, hlavně na Moravu.

- Část Germánů se r. 406 přidává k tažení Burgundů, Alanů a Vandalů, kteří vpadli do Galie a kromě Burgundů pokračovali do Hispánie. Zřejmě tak došlo pod hunským tlakem, čeští Germáni se mohli přidat kvůli dobrodružství nebo taky z důvodu ohrožení, to nevím..
Část Markomanů zřejmě odchází za Šumavu, kde zakládá kmen Bavorů (podle názoru, že Baiuwarii znamená Muži z Boiohaema). První zmínka o Bavorech je až z r. 551, doba příchodu a etnogeneze je tedy nejasná.

- V Čechách zůstavší Germáni jsou asi doplněni populací z Durynska, jména kmenů ale neznáme. Populace je jmenovaná archeologicky jako vinařická skupina podle Vinařic u Kladna.

Na Moravě po rozpadu hunské říše po r. 454 tlak Germánů z Panonie, moc uzurpují Herulové (objevena mohyla v Žuráni u Brna).

- po r. 480 Langobardi - kmen ze severního Polabí. R. 488 osidluje část Rakouska, zbytek zůstává v Čechách - viz naleziště Záluží u Čelákovic. Langobardi v letech 526 nebo 546 odcházejí do Panonie, r. 568 po tlaku Avarů do severní Itálie. I tak se ale v Kyjově objevily lang. nálezy z konce 6. století, v době pronikání prvních Slovanů.

[Ingolf]

Čechy osídlovali Svébové. V Germánii sídlili podél Labe, spíše na západ od něj. Na západě směrem k Rýnu sídlili předkové Franků (Chattové a další). U dolního na Labe směrem na západ k Vezeře sídlili raní Sasové. Na východě podél Odry sídlili východní Germáni, takže kolem letopočtu kmenový svaz Lugiů, pak Burgundové, Vandalové a postupně od severu Gótové; po vandalském kmeni Silingů se jmenuje Slezsko - Silesia. Svébové jsou tedy geograficky střední Germáni; západní, severní nebo východní Germáni do dějin českého území v podstatě nezasáhli.
Pokud se někde uvádí skupina Sasů nebo bohatý hrob s gótskou výbavou, pak se jedná nejspíš o bojovou družinu svébského vládce nebo o doklad dynastického sňatku. Podobně pomoc Gótů při vyhnání Marobuda a dosazení Katvaldy nemá vliv na stěhování samotných Gótů.

Svébové někde hranice překračovali. Na západě se tlačili k Rýnu, podmaňovali menší kmeny a dokonce Rýn překročili a usadili se v Galii. Podle Caesarových Zápisků o válce galské pozval Sueby galský kmen Sekvanů. Suebové porazili sekvanské nepřátele Haeduy, ale začali uzurpovat i Sekvany a zprostředkovávali invazi dalších Germánů zpoza Rýna.. To se dozvěděl Caesar a potřel Sueby pod vedením Ariovista.

Tacitus klade území Suebie i do Polska na území Lugiů a hranice dokonce až k Pobaltí, také baltské moře označuje jako suebské. Nebudu to rozebírat, důležité je, pro naše téma je důležité, že příchozí ze severu Svébové byli, včetně Langobardů.

Jméno svazu Svébové/Suebové/Svévové se vykládá jako Svobodní. Už jsme to někam psal, mám hypotézu, že to sue-/sve- může znamenat "svůj", a b- indoevropské "být" (ang. to be, něm. ich bin, české být). Tedy místo "Svobodní" bych je nazval jako "Svébytní"
Tacitus kapitolu o Svébech uvádí: "Není to jediný národ ... neboť zaujímají větší část Germánie a rozpadají se v menší kmeny s vlastním jménem, ovšem všichni dohromady si říkají Suebové." (II. 38) Síla jména se ukazuje při jeho obnovení, minimálně ve dvou případech.

V Bádensku v JZ Německu se usadil svébský kmen Alamanů, v překladu asi Všichni muži/Všichni lidé (něm. Alle - Všichni, ang. man, něm. Mann - muž. člověk). V raném středověku se tito lidé začali nazývat Švábové, právě podle Svébů. Podobně jméno českých Markomanů ukazuje na složeninu, a tedy na nový kmen; pokud je mark- míněno jako marka, tedy hranice, pak by Markomani byli "Hraničáři" (ale ne tak, že by Čechy byly hranicí s Římem, oni se tak jmenovali ještě před příchodem do Čech). Když se r. 406 část českých a moravských Germánů přidala k invazi přes Rýn, došla až do Hispánie. Tam v SZ části poloostrova vzniklo Svébské království (zničeno r. 575 Vizigóty). Tito Svébové pocházeli tedy podle všeho z dnešního Česka a byli to potomci Markomanů.

Svébové si česali vlasy do tzv. svébského uzlu. Vyčesávali si je z čela nahoru a svazovali na straně hlavy. Podle Tacita se tak odlišovali od jiných kmenů a od nesvobodných a účelem bylo vypadat větší, aby to zastrašilo protivníka.
Někdy se povede uzel nalézt v kostrovém hrobu na lebce, v Česku o takovém ale nevím. Nález z Osterby v severním Německu, ale nelekněte se - http://en.wikipedia.org/wiki/File:Oster ... n-Knot.jpg" onclick="window.open(this.href);return false;
V ne tak morbidní odobě jsou uzly vidět na bronzovém vědru nalezeném v Mušově. To je římské výroby a jako úchyty má mužské hlavičky ozdobené právě uzly. http://pohanstvi.files.wordpress.com/2012/12/005a.jpg" onclick="window.open(this.href);return false; a detail http://pohanstvi.files.wordpress.com/2012/12/006.jpg" onclick="window.open(this.href);return false;

[Ingolf]

Kolem přelomu letopočtu mizí ze střední Evropy Kelti a jejich místo zabírají Germáni a Římani, mezi kterými se ustálí hranice na Rýnu a na Dunaji.
Řím expanduje za císaře Augusta (27 př.n.l. - 14). Upevňuje tedy hranici na Rýnu. Hlavní expanze jde ale přes Alpy k Dunaji. Od r. 25 př.n.l. Řím dobývá západní Alpy, r. 16 př.n.l. jdou Augustovi nevlastní synové Drusus a Tiberius přes alpské průsmyky do dnešního Rakouska.
Na většině dnešního Rakouska fungovalo Norické království, to bylo osídlené Kelty, ale vládli mu Římané; sem se možná stahovali i Kelti z Čech, když odtud začali mizet. Augustus bez nějakého odporu Norikum r. 15 př.n.l. připojil přímo k říši. Norikum mělo hranice - na S Dunaj, na J Dráva (ta je dnes hranicí Rakouska s Chorvatskem), na V asi dnešní hranice s Maďarskem, na Z hranicí řeka Inn.
Za Innem, v dnešním jižním Rakousku, jižním Bavorsku a Švýcarsku byla provincie Raetie. Raetové byli Kelti, postupem času se romanizovali a stali se z nich Rétorománi, asi jako z Galů Galorománi. Ti jsou známí jen tím, že žijí doteď ve Švýcarsku, kam se po rozpadu Říma ukryli do Alp. Ve Švýcarsku je rétorománština úředním jazykem, i když ho používá asi 1% populace.
Dál na východě Augustus obsadil Panonii, provincií se stala r. 10 našeho letopočtu.

Současně s ovládnutím dunajské hranice došlo k válce na hranici rýnské. Kmeny Sugambrů, Usipetů a Tenkterů r. 16. př. překročily Rýn. Do cesty se jim postavil s jednou legií Marcus Lollius a utrpěl těžkou porážku (legie přišla i o orla, to byla největší potupa).
Do Galie přišel sám Augustus. Stáhnul vojáky na Rýn do táborů - Nijmegen (Noviomagus), Xanten, Moers-Asberg, Neuss (Movaesium), Mohuč (Mogontiacum) a Bonn. Válka skončila r. 13. př.n.l., ty tři germánské kmeny se stáhla za Rýn a odevzdali i orla, kterého ukořistili Lolliovi.

***
Mírem to neskončilo, r. 12 př.n.l. Sugambrové opět útočí, jsou zatlačeni a vojevůdce Drusus zahájil velké tažení, po Rýnu se doplavil do Severního moře a poté vpadl do vnitrozemí. R. 11 př.n.l. došel k Veseře, kde se utkal s Cherusky. R. 10.př.n.l. jižně od Cherusků v Hessensku porazil Chatty, asi se setkal i s Markomany, kteří ještě sídlili tady. Protože odchod Markomanů do Čech je kladen mezi roky 9-6 př.n.l., mohlo být jejich setkání s Drusem nějakým popudem ke stěhování.
R. 9. př.n.l. Drusus dokončuje podmanění Germánů a dosahuje břehů Labe. Cestou zpátky ale padá z koně, láme si nohu a umírá.

Motiv Drusova tažení je stále diskutovaný, buď to byl sled trestných výprav, nebo pokus o dobytí Germánie a začlenění do říše. Vzhledem k tomu, že Římané považovali Germánii za mnohem menší, než v reálu je, tak tam taková motivace mohla být. Nepřesné údaje o zemi ale mohly být také jedním z důvodů tažení, hlavně cesta k moři ukazuje na možný motiv průzkumu (zakreslit hranice pobřeží). Antičtí autoři se pak také na nové informace z tažení legií odvolávají.
Proti motivu dobytí Germánie mluví to, že r. 11 př.n.l. měl Drusus tzv. ovatio, tedy slavnost, kterou se slaví vítězná válka, a tedy nastolení míru; k tomu dal Augustus téhož roku uzavřít Janův chrám, čímž se opět uzavírá válka a nastoluje mírový stav.

Po Drusově smrti je povolán Tiberius. Ten r. 8 př.n.l. táhne do Germánie, Germáni mu platí tribut, v podstatě dělá základ pro založení provincie.
R. 6 př.n.l. Tiberius kvůli dynastickým neshodám dobrovolně odchází do exilu na Rhodos. V té době se počítá, že jsou už Markomani v Čechách, protože ti z jeho povinnosti tributu unikli. Příchod Markomanů se tedy datuje mezi léta 9 - 6 př.n.l.

Z dalších vojevůdců nejsou další tak známí. Lucius Ahenobarbus povolil Hermundurům, aby osídlili místo po Markomanech - ti tedy již s 99% určitostí sídlili v Čechách.
V letech 1 - 4 následuje velké povstání v SZ Německu, tzv. immensum bellum (ohromná válka). Římané sice vítězí v bitvách, ale pořádek udělá až navrátivší se Tiberius. V letech 4 - 5 obsazuje území mezi Rýnem a Vezerou a podle Velleia Paterculla, jeho průvodce a letopisce, zůstávají jediným nepodmaněným kmenem už jen Markomani. Marobud upevňoval moc a zřejmě poskytoval azyl těm Germánům, kteří ustupovali před Římany.

Důsledek mohl být jediný, hned následujícího r. 6 proti Markomanům vytáhne síla 12 legií. Jeden proud jde asi z tábora z Mohuče, druhý pod vedením Tiberia z tábora Carnuntum od Dunaje. Než se proudy spojí, tak v Panonii vypukne povstání, takže se legie vracejí. Boje v Panonii trvají tři roky, ale když Tiberius posílá domů zprávu o potlačení povstání, tak pět dnů poté nastane porážka legií v Teutoburském lese.
Marobud se pod dojmem tažení z r. 6 i tak dobrovolně poddá Římu a věrný mu zůstane i v bojích v Germánii toho r. 9 a později.

R. 9 vytáhne místodržící Varus potlačovat vzpouru, kterou tak trochu sám vyprovokoval tvrdým chováním. Do čela povstání se postaví Arminius, který těsně předtím ještě bojoval jako velitel pomocných legií v Panonii. Vara před Arminiem varuje cheruský kníže Segestes, ale Varus to odbyde jako nějaké vnitrokmenové spory.
Arminius poráží Vara v Teutoburském lese a Řím se stahuje na rýnskou hranici.

Vztah Marobuda k Arminiovi - proměnlivý, Arminius velel pomocné legii při tažení proti Marobudovi z Mohuče r. 6. Po vypuknutí povstání se snažil Marobuda získat, ale ten zachovává neutralitu podle smlouvy, kterou uzavřel s Římem r. 6. Po bitvě Arminius pošle Marobudovi Varovu hlavu, asi aby ho přesvědčil o své síle a získal za spojence. Marobud hlavu poslal do Říma, kde byla pohřbena v rodinné hrobce.

***
R. 10 je velením na Rýnu pověřen opět Tiberius. R.10 - 12 táhne opatrně podél Rýna, opevňuje tábory podél řeky Lippe. R. 12 předává velení Germanicovi.
Germanicus byl syn Drusa, který přídomek Germanicus získal dědičně i pro své potomky. Germanicus svého rodinného dědictví využívá, modlí se veřejně k otci, hodlá v otcových stopách dosáhnout Labe, r. 13 podniká mohutné tažení, při kterém spálí Chattům hlavní město Mattium.

R. 14 umírá Augustus a nastupuje Tiberius (14-37). Ten je znepokojen s Germanicovou strategií, která velí stále vyhrávat a obsazovat Germánii, ale i za cenu velkých ztrát. Germanicus r. 15 navštíví místo bitvy v Teutoburském lese, kde nechává pohřbít padlé legionáře. Odtud pronikne až k Cheruskům, kde se Segestes rozhodne vyjednávat o míru. Arminius s tím nesouhlasí, navíc unesl Segestovy jeho dceru Thusneldu. Segestes unáší dceru zpět, Arminius ho oblehne a Segestes posílá pro pomoc k Římanům, kteří Arminia zaženou. Thusneldu, která čeká s Arminiem dítě, odvážejí do Ravenny; narozený syn dostane jméno Thumelicus. S oběma se tu jednou setká Marobud, až bude vyhnán z Čech.

R. 16 Germanicus poráží Arminia ve dvou bitvách. Hlavní bitva proběhla u Idistaviso; to není zeměpisné jméno, ale opis pro bitevní pole, znamená to něco jako "louka valkýr" - viso je něm. Wiese - louka, a dísa je jiné jméno pro valkýru. Druhá bitva proběhne na valu Angrivariů, to byla opevněná hranice mezi Angrivarii a Cherusky. Římané nad koalicí obou kmenů opět vítězí a Arminius je na kolenou.
Tiberius přesto Germanica odvolává do jiné země, r. 17 mu nechá uspořádat triumf, čímž mimo poct dává zároveň najevo, že válka skončila. Sice vítězně, ale skončila. Vítězství bylo uváděno ve smyslu zajištění rýnského předpolí a pomsty za Teutoburský les, ale hranici Říma stanovil Tiberius pevně na Rýnu.

Po odchodu Římanů nastávají spory mezi Arminiem a Marobudem. Hranici tvořila řeka Labe a soupeřilo se o nadvládu nad polabskými kmeny. Arminius přebral od Marobuda na svou stranu Semnony a Langobardy. Marobud zase získá Arminiova strýce Inguiomera. Inguiomer si stěžoval na přílišnou Arminiovu ctižádost a ješitnost, prý se hrozně toužil vyrovnat Marobudovi - tím se mohl Inguiomer třeba jen snažit vlichotit, nebral bych to doslova.
R. 17 proběhla bitva Arminia s Marobudem, asi někde severně od Čech. Průběh byl nerozhodný, obě levá křídla zvítězila a Marobud se stáhl, asi aby zreorganizoval zálohy. Arminius to prezentuje jako ústup z bitvy, nebo to tak aspoň pochopili germánští velmoži, kteří začínají Marobuda opouštět. Od Marobuda k Arminiovi přestoupí Hermunduři a Gótové. Marobud se stahuje do Čech.
Arminius se se stoupající mocí stává čím dál nesnesitelnější a končí zavražděn svými příbuznými r. 21.

***
Vztahy Říma a Germánů byly rozmanité, na hranici vznikala obchodní centra, Řím některé germánské krále získával pomocí zlata a darů (to je případ Marobuda), jindy probíhaly války.
I jeden římský vpád za Rýn r. 25 př.n.l. byl veden odplatou za přepadené římské kupce - to ukazuje jak na válečný stav, tak ale na mírové vztahy obchodní, které mají být obnoveny.
Někteří germánští králové, pravděpodobně i Marobud a Armimius, který porazil Římany v Teutoburském lese, bývali v mládí vznešenými rukojmími na římském dvoře. Představovali jednak záruku, že jejich rody budou dodržovat smlouvy, jednak tam fungovala zřejmá motivace oslnit barbary římskou kulturou, a tak je získat.

To se i vedlo, v bývalé Germánii je v arch. nálezech elity mnoho zboží římské provenience. Smíšená kultura příhraničních oblastí se moc nelišila od kultury římských provincií, kde byli už Germáni usazeni. Jestli se nyní tvrdí, že Germáni nezničili římskou říši, nýbrž do říše vplynuli a vposled ji převzali (formou gótských království, později franského a otonského renovatio imperii), tak první kroky tohoto splývání jsou vidět už za hranicemi tehdejšího Říma, když býval ještě na vrcholu moci.

Pobyt barbarských princů v Římě měl ještě jeden nechtěný efekt. Králové se tam naučili vojenskému umění legií. Zavedli pevnější disciplínu a namísto obvyklé germánské taktiky, která zněla "dopředu!", zavedli promyšlenější a jednotné velení.
To, že katastrofální porážku uštědřil Římanům Arminius, nebude náhoda. Nešlo jen o to, že jako bývalý chráněnec Říma ho zradil, jak zní časté hodnocení bitvy i války; Arminius sotva vyhrál válku, kdyby neokoukal něco z římského vojenství.

Hodnocení válek se pohybuje mezi dvěma póly. Jeden považuje expanzi Říma za postup civilizace a kultury mezi mezi nekulturní barbary schopných pouze válčení a drancování.
Arminiův podnik v Teutoburském lese je vykládán jako jeden z největších aktů zrady v dějinách. Daniel Landa má v tom smyslu píseň Jméno ve skále - https://www.youtube.com/watch?v=C6YPqukHuCM" onclick="window.open(this.href);return false; , metaloví Ex Deo píseň Teutoburg, s titulky - https://www.youtube.com/watch?v=6oxyj-jQW54" onclick="window.open(this.href);return false; , Arminus je tam "traitor of all traitor".

Druhý pohled je ten, že Germáni bránili svou svobodu proti cizí moci. V tom smyslu je natočen např. čtyřdílný německý dokument Germáni ze seriálu Mýty a fakta historie - https://www.youtube.com/watch?v=gK6yQZFUVUo" onclick="window.open(this.href);return false; . Luther se o Ariminiovi vyjádřil, že :"Kdybych básníkem byl, verši oslavil bych ho." Německý dramatik Christian Grabbe zveřejnil r. 1835 hru Hermanova bitva, kde umírající Augustus dostává současně zprávu o Varově porážce a narození Krista. To už je ahistorické, spojuje to roky 1, 9 a 14, ale na jednu věc to přeci jen odkazuje -

Římané se v té době angažovali v Palestině. Jejich správcem byl Herodes, známý jako motivátor vraždění děťátek. Herodes držel na uzdě židovské povstalce, kteří chtěli svrhnout vládu Říma a čekali na spasitele, co je k tomu dovede. Když Herodes zemřel, Židé povstali - a tehdy nastoupil právě Varus jakožto legát, který povstání zničil. Varus nechal ukřižovat dva tisíce povstalců a zapálil Emauzy, prý jako zápalnou oběť za padlé.
A tenhle Varus se r. 7 stal velitelem rýnských legií a začal se chovat tvrdě (naštěstí nikoho nekřižuje, ale tvrději vybírá daně). A teď jak můžeme hodnotit povstání proti němu? - Arminius se náhle dostává na pozici židovských povstalců v Palestině, Segestes na pozici Heroda, který drží povstalce na uzdě (bez dalšího ztotožňování, Segestes nebyl takovej magor jako Herodes).. Záleží zase na úhlech pohledu.

[Raptor]

Díky za příspěvky, tohle mi tu nějak chybělo, po těch Keltech a Slovanech.
Každopádně budem trochu opakovat, co jsme řešili v topicu o Slovanech, že.

- Část Germánů se r. 406 přidává k tažení Burgundů, Alanů a Vandalů, kteří vpadli do Galie a kromě Burgundů pokračovali do Hispánie. Zřejmě tak došlo pod hunským tlakem, čeští Germáni se mohli přidat kvůli dobrodružství nebo taky z důvodu ohrožení, to nevím..
Část Markomanů zřejmě odchází za Šumavu, kde zakládá kmen Bavorů (podle názoru, že Baiuwarii znamená Muži z Boiohaema). První zmínka o Bavorech je až z r. 551, doba příchodu a etnogeneze je tedy nejasná.

- V Čechách zůstavší Germáni jsou asi doplněni populací z Durynska, jména kmenů ale neznáme. Populace je jmenovaná archeologicky jako vinařická skupina podle Vinařic u Kladna.

Vinařická skupina se datuje do 5. stol. Zajímalo by mě, jestli něco nasvědčuje přítomnosti Durynků neboli Hermundurů (Ermuna-duróz = Velcí Thurové) v dřívější době. Už jsem to v některým topicu psal, Ptolemaiova mapa (latinská verze, ale v řecké je to podobné) nazývá Durynky Turoni (stejné jméno měl, mimochodem, jeden kmen v Galii, podle něj nese název Tours) a do Čech (patrně) umisťuje "kmen" s názvem Teuriochaemae. Vidím tam podobnost. A to jsme ve 2. stol. Ostatně podle Tacita pramení Labe "v kraji Hermundurů" (to už jsem taky někde psal), pak zbývá samozřejmě otázka, co Římani považovali za pramen Labe.

Tacitus klade území Suebie i do Polska na území Lugiů a hranice dokonce až k Pobaltí, také baltské moře označuje jako suebské. Nebudu to rozebírat, důležité je, pro naše téma je důležité, že příchozí ze severu Svébové byli, včetně Langobardů.

Tacitus do "Suebie" řadí patrně i Skandinávii, v tom Pobaltí pak jakési Aestie (Východňany), kteří podle něj hovoří jiným jazykem než Svébové (stačí mu, že mají stejné zvyky a vzhled). To už jsme ostatně taky někde rozebírali.

Jméno svazu Svébové/Suebové/Svévové se vykládá jako Svobodní. Už jsme to někam psal, mám hypotézu, že to sue-/sve- může znamenat "svůj", a b- indoevropské "být" (ang. to be, něm. ich bin, české být).

O tom swē panuje, myslím, shoda. Nevím jak o tom b. Každopádně toto spojení, i s tvou hypotézou, připouští ještě výklad "Našinci".

V Bádensku v JZ Německu se usadil svébský kmen Alamanů, v překladu asi Všichni muži/Všichni lidé (něm. Alle - Všichni, ang. man, něm. Mann - muž. člověk). V raném středověku se tito lidé začali nazývat Švábové, právě podle Svébů.

A tady se znovu dostáváme k Durynkům/Hermundurům. Alamani totiž s velkou pravděpodobností vzešli právě z jejich kmene. A Hermunduři patřili mezi Svéby.

Když se r. 406 část českých a moravských Germánů přidala k invazi přes Rýn, došla až do Hispánie. Tam v SZ části poloostrova vzniklo Svébské království (zničeno r. 575 Vizigóty). Tito Svébové pocházeli tedy podle všeho z dnešního Česka a byli to potomci Markomanů.

Nebyli ti Svébové, kteří se vydali přes Rýn, právě Alamani?

Na většině dnešního Rakouska fungovalo Norické království, to bylo osídlené Kelty, ale vládli mu Římané; sem se možná stahovali i Kelti z Čech, když odtud začali mizet. Augustus bez nějakého odporu Norikum r. 15 př.n.l. připojil přímo k říši.

Před rokem 15 př. n. l. Římané v Norickém království "vládli" jen v tom smyslu, že bylo jejich vazalem (mělo keltského krále). Provincií se stalo až tímto rokem. Jinak Bójové žili jižně od Dunaje nejspíš už předtím (Noricum naopak expandovalo na jejich území v této oblasti). Zároveň jich část mohla zůstat (v tom smyslu, že byli nadále známi pod tímto jménem) severně od Dunaje, v místě soutoku s Moravou (že tam Ptolamaios umisťuje kmen Baemi, už jsem taky někde uváděl).

Raetové byli Kelti

Raetové nejen, že nebyli Kelti, nebyli ani Indoevropani. Jejich jazyk byl zřejmě příbuzný etruskému. I když keltský element se u nich nejspíš projevil taky.

R. 16 Germanicus poráží Arminia ve dvou bitvách. Hlavní bitva proběhla u Idistaviso; to není zeměpisné jméno, ale opis pro bitevní pole, znamená to něco jako "louka valkýr" - viso je něm. Wiese - louka, a dísa je jiné jméno pro valkýru.

On ten název hlavně pochází z 19. století.

[Ingolf]

Zdravím, no mně to je zase bližší než Slovani a Kelti dohromady:-)
To ztotožnění Hermundurů s prvními Germány v Čechách vychází z těch písemných pramenů, jak jsi vyjmenoval. A pak ještě z archeologie, když se hmotná kultura v tehdejším Durynsku, tzv. grossromstedtská kultura, objevuje i v Čechách jako tzv. plaňanský horizont. To rozeberu v celým příspěvku, nějak postupně.

Alaman - je ještě teorie, že to "A" znamená zesílení, zdůraznění toho hlavního významu "člověk". Jako lidé se mohou pojmenovat všechny kmeny, ale spíše nějaký hlavní kmen, od kterého pocházejí i ty menší.., odštěpky kmenů si ještě zachoávavjí většinou vědomí většího společenství, ze kterého pocházejí.. Pak by ten název mohl odkazovat na Semnony, střed svébského kmenového svazu, který prováděl hlavní svébský kult. Ale s Hermundury jako základem nového kmene Alamanů se obecně počítá.
Že by tažení přes Rýn r. 406 absolvovali Alamani, to mě taky napadlo, ten směr tažení šel i k jejich území.
Moc mi tam taky nesedí, jak se chovali Kvádové na Moravě - jako spojenci Říma, klidní sousedé, jejihc život se podobal životu v římské provincii - a naproti tomu jak se chovali Svébové v Hispánii - naprosto kořistnicky, nesedli si ani s romanisovanými Visigóty, takže hlavně z toho důvodu zanikli. Teď ani nevím z hlavy, jestli táhnoucí Svéby ztotožnil s Kvády a Markomany nějaký písemný pramen, nebo jestli se to odvozuje archeologicky z vylidnění Čech v té době.. Zase se k tomu dostanu v samostatném příspěvku.

Noricu vládli místní králové jako vazalové Říma, to ano. Provioncií se Noricum stalo az Claudia někdy kolem r. 50, ten akt vyhlášení nenastal hned obsazením země. Claudius proslul tím, že dával římské občanství, povyšoval proviciální obce na města, založil mj. Kolín nad Rýnem (ona tam vyrůstala Claudiova manželka, dcera Germanica). Vyhlášení Norica za provincii do jeho politiky zapadá.
Na ty jazyky jsem teď koukal, jsou nové teorie, že etruština a retština nejsou indoevropské jazyky, nebo že je to půl na půl.

R. 16 Germanicus poráží Arminia ve dvou bitvách. Hlavní bitva proběhla u Idistaviso; to není zeměpisné jméno, ale opis pro bitevní pole, znamená to něco jako "louka valkýr" - viso je něm. Wiese - louka, a dísa je jiné jméno pro valkýru.

On ten název hlavně pochází z 19. století.

Tak to mě nenapadlo:-) , on se ten název používá tak automaticky, že jsem ho měl za původní:-)

[Raptor]

Moc mi tam taky nesedí, jak se chovali Kvádové na Moravě - jako spojenci Říma, klidní sousedé, jejihc život se podobal životu v římské provincii - a naproti tomu jak se chovali Svébové v Hispánii - naprosto kořistnicky, nesedli si ani s romanisovanými Visigóty, takže hlavně z toho důvodu zanikli.

Tak to je přece jenom jiná doba (o 250 let pozdější), jiné místo a jiné podmínky...

Teď ani nevím z hlavy, jestli táhnoucí Svéby ztotožnil s Kvády a Markomany nějaký písemný pramen, nebo jestli se to odvozuje archeologicky z vylidnění Čech v té době.. Zase se k tomu dostanu v samostatném příspěvku.

Taky nevím. Za příspěvek budu vděčnej.

Noricu vládli místní králové jako vazalové Říma, to ano. Provioncií se Noricum stalo az Claudia někdy kolem r. 50, ten akt vyhlášení nenastal hned obsazením země. Claudius proslul tím, že dával římské občanství, povyšoval proviciální obce na města, založil mj. Kolín nad Rýnem (ona tam vyrůstala Claudiova manželka, dcera Germanica). Vyhlášení Norica za provincii do jeho politiky zapadá.

Noricum prý bylo nazýváno provincií už před Claudiem. Taky mělo správce s titulem praefectus, což bylo obvyklé jen v provinciích. Tady se za Claudia pouze změnil titul správce na procurator. Na druhou stranu, nebylo úplně obvyklé, aby provincií bylo nazýváno území, které má vlastního krále (i když analogické případy by se najít daly).

Na ty jazyky jsem teď koukal, jsou nové teorie, že etruština a retština nejsou indoevropské jazyky, nebo že je to půl na půl.

Přinejmenším u etruštiny ta teorie nová není, a řekl bych, že už je to v podstatě prokázané. Nevím jak u raetštiny (tam bude určitě mnohem méně pramenů).

[Ingolf]

Moc mi tam taky nesedí, jak se chovali Kvádové na Moravě - jako spojenci Říma, klidní sousedé, jejihc život se podobal životu v římské provincii - a naproti tomu jak se chovali Svébové v Hispánii - naprosto kořistnicky, nesedli si ani s romanisovanými Visigóty, takže hlavně z toho důvodu zanikli.

Tak to je přece jenom jiná doba (o 250 let pozdější), jiné místo a jiné podmínky...

Kvádové byli v nějakém kontaktu s Římem až do doby kolem r. 400, římské zboží se stále v Česku objevuje.. V té době se nějak víc obchodovalo s třecími miskami (mortarii), to bylo něco jako hmoždíř, ale víc plochý. Z Moravy do Španělska jim to trvalo asi pět let, pokud to byli oni.
nějaký zvrat musel nastat po hunském vpádu, ten rozvrátil severní provincie, a tím i přímý kontakt Říma s Kvády.

Koukal jsem do Droberjara - Věk barbarů, ten píše, že ti Svébové byli pravděpodobně Kvádové, taky nemá nic jistýho nebo bližšího.. Ale je moc dobře, že jsi tuhle otázku načal, budu si dávat víc pozor, až na něco kolem ní narazím.

[Raptor]

Koukal jsem do Droberjara - Věk barbarů, ten píše, že ti Svébové byli pravděpodobně Kvádové, taky nemá nic jistýho nebo bližšího..

V Encyklopedii římské a germánské archeologie v čechách a na Moravě píše Droberjar to samé, ale taky nejde dopodrobna...

[Ingolf]

Nalevo od hlavní silnice mezi Český Brodem a Kolínem leží obec Plaňany. Je vidět z dálky dík novogotickému kostelu (povídání o něm na Toulavé kameře - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126 ... deo/196961" onclick="window.open(this.href);return false; ). Kostel je na hřbitově nahradil menší kostel románský. Další, ještě předrománský kostel, má blízká obec Žabonosy, leží přímo přes tu hlavní silnici - http://www.hrady.cz/index.php?OID=6763" onclick="window.open(this.href);return false; . Celé to území leží ve staré sídelní oblasti, mimo starých kostelů tu probíhalo kontinuální osídlení od pravěku.
 
Kostely byly otevřené v rámci nějaké akce kolínského muzea a když jsem se průvodce v Plaňanech ptal, jestli neví něco bližšího o germánském osídlení Plaňan, o tzv. plaňanském horizontu, nevěděl nic.. Věděl o nějakých slovanských nálezech (o kterých jsem zase nevěděl já).
Přišlo mi to nějak symbolické, protože o germánské době se toho neví tolik. Učí se o Marobudovi, ale nic o jeho předchůdcích. A tak ještě v obecném vědomí přetrvává zjednodušený obraz, že Marobudovi Markomani přišli do Čech, kde ovládli, popř. vyvraždili Bóje. Marobudovo sídlo se pak předpokládá na některém dobytém oppidu.
Takový obraz trval docela dlouho i v odborné veřejnosti, až ho napadli sami keltologové, konkrétně Jiří Waldhauser r. 1983. Keltské osídlení totiž začalo samo slábnout, některá oppida byla opuštěna, někteří Bójové odešli do keltského království v Noriku, někteří odešli bojovat s Dáky.
Pak se postupně začalo odhalovat, že mezi Kelty a Markomany proběhlo asi dvacetileté intermezzo, kdy Čechy docela hustě zasídlili jiní Germáni, konkrétně plaňanský horizont grossromstedtské kultury.

***

První česká germánská kultura se jmenuje podle naleziště v Plaňanech. Je to samozřejmě umělý název, těch nalezišť je více a první nález této kultury byl učiněn a zdokumentován r.1872 v Kostomlatech nad Labem, takže se nějakou dobu užíval i název kostomlatská kultura. Německý archeolog Jahn už toho r. 1941 spojil plaňanský horizont s grossromstedskou kulturou, r. 1942 i Ivan Borkovský, což na nějakou dobu nějak zaniklo..

Grossromstedtská kultura se jmenuje podle naleziště v Durynsku. Ta má klasifikované tři fáze, přičemž ve druhé fázi (nastává kolem r. 45. př.n.l.) začíná expandovat – do Pomohaní, do Hessenska, do Čech. V Čechách fungoval plaňanský horizont mezi lety 30/25 – 10/5 př.n.l. (ale třeba v podhůří Šumavy na Prachaticku přežíval déle).

V Čechách lidé nové kultury osídlili jižní, střední, západní Čechy i střední Polabí. Počet sídlišť byl před deseti lety 150 (na 25 byly objeveny i hroby) a pořád roste. Nejlépe prozkoumané sídliště je v Mlékojedech u Neratovic, tady bylo na 40 obytných budov plus dalších staveb. V nedalekých Tišících je jejich největší pohřebiště, asi to byla součást mlékojedského osídlení.
Nejznámějším projevem kultury je tzv. plaňanský pohár, stojí na úzké noze a široce se rozevírá - http://www.archeologienadosah.cz/sites/ ... 523632.jpg" onclick="window.open(this.href);return false;

[Ingolf]

Teď bych to koncipoval jako sled na sebe navazujících otázek, ono se to samo nabízí.
1) Jaká byla etnicita grossromstedtské kultury?
Jahn ji připsal Hermundurům, kteří sídlili v Durynsku. Vycházel zřejmě ještě z německé nacionalistické koncepce založené archeologem Kossinou, podle které každá archeologická kultura odpovídala jednomu etniku a naopak. Nacistická historiografie na to přirozeně navazovala.

Tohle konkrétní ztotožnění kultury a etnika má ale více důkazů. Jsou to zmínky římského letopisce Tacita v jeho díle Germánie, což je stěžejní pramen pro poznání Germánů doby římské.
Podle Tacita byli Hermundurové v takovém přátelském vztahu s Římem, že mohli volně překračovat hranice za účelem obchodu. To by se dobře praktikovalo v dnešním česko-rakouském pohraničí spíše než v Durynsku.
Na druhou stranu Tacitus tvrdí, že Hermudurové severně od horního Dunaje nejenže uzavírali obchody na hranicích, ale že docházeli i do Augsburgu, hlavního města provincie Raetie. Jedni naddunajští Hermundurové sídlili západně od Čech a sousedili právě s Raetií, ta Tacitova zmínka by měla být cílena asi na ně..

Nejsilnějším argumentem ale je, jak už zmiňoval Raptor, že podle Tacita „v kraji Hermundurů pramení Labe“. Prostě Tacitus výslovně klade Hermundury do Čech (ještě je tam ale věc, že Tacitus psal Germánii r. 98, to už by v Čechách Hermundurové teoreticky neměli být, prostě je to nejasný..)

2) Co myslel Tacitus Labem?
Když se stékají dvě řeky, zůstává jméno té delší. V českém případě se u Mělníka stékají delší Vltava a kratší Labe, přesto je řeka i po soutoku jmenována jako Labe.
Důvod je asi ten, že slovanské osídlení kopírovalo právě tok Labe a jeho nejbližších přítoků (Ohře, trochu Berounky, Jizery, Cidliny). První slovanská vlna pokračovala dokonce přes dnešní hranice do Německa, ale proti toku Vltavy osídlení nepokračovalo – Povltaví, alespoň napomezí středních a jižních Čech, je skalnaté, lidé by museli překonat Brdy, a tak zůstala Vltava osídlená v okolí Prahy. V jižních jso po první vlně jen sporadické památky.
Zatímco první slovanská vlna se dostala k Labi přes Moravu a vyšla někde z Polska, druhá slovanská vlna vyšla na Moravu a k Labi z Panonie po oslabení avarského kaganátu. Jižní Čechy už byly osídlené taky, ale dá se, že odjinud, že tamější Slované vyšli z Panonie do dnešního Rakouska a odtud do jižních Čech..
Pro české Slovany s následným centrem v Praze bylo prostě Labe důležitější a mnohem bližší než Vltava, proto zřejmě po soutoku neztratilo jméno.

Pro Tacita, resp. jeho informátory tohle ale neplatilo. Vltava je taky blíž k římskému světu, Tacitus zřejmě myslel tedy ji.
***
Česká kotlina se jeví jako uzavřená entita, jako klín do západního světa, který je ale dost velký a přirozeně chráněný horami na to, aby se ubránil jak expanzi, tak třeba oddělení části území. Všimnul si toho i kronikář Kosmas, Čechy vidí jako „kraj kolem dokola obklíčený horami, jež se podivuhodným způsobem táhnou po obvodu celé země, že se na pohled zdálo, jako by jedno souvislé pohoří celou tu zemi obklopovalo a chránilo“.
Někdo říká, že to má vliv na uzavřenost Čechů, zatímco přímořské národy jsou více vekorysé a mají větší rozhled..

První Germáni mi ale připomněli něco jiného. Jižní Čechy bývaly občas zataženy do přeshraničních vztahů. Některé pravěké kultury se vyvíjely na obou stranách Šumavy, v bavorsku a na jihu Čech – existovala chamská kultura (podle řeky Cham v Bavorsku), u nás fungující asi v letech 3000-2800 př.n.l.
Ale nejvíc se to týká Keltů. Jejich pravlast se táhne od Bavorska na jednu stranu do Francie, na druhou stranu zase do jižních Čech.
Nějaké přeshraniční vztahy probíhaly i ve středověku, na Sušicku měli statky Bogenové, v Rakousku a Čechách měl statky Záviš z Falkeštejna. Ale jakmile se ustanovil stát s centrem v Praze, tak si hranice i na jihu Čech pohlídal..

Dost by mě zajímalo v té souvislosti, jestli hermundurské osídlení Čech proběhlo z jihu do centra, nebo naopak, nebo jestli dvěma směry, z Durynska přímo do centra Čech a druhý proud přímo do Čech jižních, ale to z archeologického materiálu sotva jde zjistit..

3) Poslední otázka je spekulativní. První Germáni přišli do Čech z Durynska, poslední Germáni pak také.. Do jaké míry je směr osídlení z Durynska do Čech „přirozený“ nebo logický?

Někdy kolem r. 500 se do Čech stěhuje část Durynků. Dušan Třeštík pak přímo tvrdí, že příchod prvních Slovanů do Čech byl umožněn až díky pádu durynské říše, která podlehla franské expanzi r. 531. Durynkové už tak neměli možnost blokovat Čechy proti příchodu nového etnika.
Z Durynska by tak přišla první i poslední vlna germánského osídlení.. Obě dvě jako výběžky kmene usazeného jinde, žádný válečný kmen na pochodu, jako byli třeba Langobardi.

Tady je zase jedna otázka, jaký byl vztah Hermudurů a Durynků. Jestli to „Herm-“ je přídavné jméno, které se dá odejmout - jak psal Raptor, že Hermundur může být „Velký Thur“, tak Durynk může být prostě „Thur“ nebo nebo s kocovkou -ing „Synové, Potomci Thurů“?
Byzantský letopisec Prokopios totiž v díle Válka s Góty, I. 12, píše: "Za nimi (=Arborychany, asi Armoričany) byl usazen barbarský kmen Thoringů (=Durynků) se souhlasem prvnío císaře Augusta." A Hermundurům vykázal jejich místo v Durynsku velitel podunajských provincií Ahenobarbus r. 6 př.n.l., tedy skutečně za vlády císaře Augusta.

[Ingolf]

Vynechání plaňanského horizontu, resp. Hermundurů, v intervalu mezi Kelty a Markomany není novou věcí, i když programovému antigermánství za komunistů určitě přišla vhod teze, že nejznámější čeští Germáni zaujali Čechy dík vybití Bójů (s podtextem, že totéž plánují Germáni i českým Slovanům).
Začal s tím už nejbližší letopisec, samotný Tacitus, v 42. kapitole Germánie tvrdí: „Obzvláštní je sláva a moc Markomanů. I samotná svá nynější sídla získali statečností, vyhnáním Bojů.“
V předešlé kapitole o Hermundurech ale tvrdí, že v kraji Hermundurů vyvěrá Labe.. Má být Boiohameum jinde, než země, kde pramení Labe, tedy jinde než v Čechách? (Nebo Markomani žili v centrálních Čechách, zatímco Hermunduři v jižních?, v podhůří Šumavy zřejmě jejich zbytky přežívaly..)

Do toho teď přichází s tezí archelog Vladimír Salač, že Boiohaemum je nějaká země na jih od Germánů, ale není jisté, od kterých Germánů, takže ten germánský pás je možný od západního Německa až po Polsko a Boiohaemum kdekoli jižně od něj - http://ceskapozice.lidovky.cz/bohemia-v ... -tema_houd" onclick="window.open(this.href);return false;

A je to ještě zamotanější, protože kdyby Boiohaemum leželo jinde než v Čechách, pak by Markomané vyhnavšíi Bóje museli žít taky jinde než v Čechách.. To ale Salač nezmiňuje, naopak udává, že Kvádové žili v Čechách ještě před Markomany..

Podle klasické přestavy průběhu války by si měl Marobud po dobytí Boiohaema zvolit za sídlo nějaké dobyté centrum, tedy v keltském případě oppidum. Jako prvního to napadlo Hájka z Libočan, ten usadil Marobuda na Závist.
J. L. Píč, archeolog a vedoucí prehistorických sbírek Národního muzea ještě za monarchie, který mj. prokopal markomanské pohřebiště v Dobřichově-Pičhoře, umístil usadil Marobuda na oppidum ve Stradonicích. Byl za ten názor napadán a i to vedlo k tomu, že si nakonec sáhnul na život.. Věda může být šlechetná, ale ty okolnosti jsou někdy hrozné..

Marobudovo sídlo je neznámé dodnes, ale na oppidu nebylo. Na českých oppidech jsou jen zlomkovité nálezy germánského typu a čeští Germáni žili stejně jako jiní Germáni v nechráněných osadách v nížinách.. Jejich bojová mentalita počítala spíše s dohodnutým bojem na dohodnutém místě, než aby se uchylovali k obléháním nebo bránění..

***
Překlopím sem ty dvě kapitoly z Tacita o Hermundurech a Markomanech.

41. Hermundurové
Tato část suebského území se už ovšem táhne do odlehlejších končin Germánie. Bližší, budu-li nyní sledovat Dunaj, jako jsem dříve sledoval Rýn, je obec Hermundurů, věrná Římanům. Proto jako jediní z Germánů obchodují nejen na dunajském břehu, ale i ve vnitrozemí a v nejskvělejší kolonii raetské provincie. Volně a bez kontroly přecházejí přes hranice, kudy chtějí, a ačkoli ostatním národům ukazujeme jen své zbraně a vojenské tábory, těmto jsme otevřeli své domy a vily, aniž vyslovili takové přání. V kraji Hermundurů vyvěrá Labe, řeka kdysi proslulá a známá; teď o ní slýcháme jen tu a tam.

42. Naristové, Markomani a Kvádové
Vedle Hermundurů sídlí Naristové a dále Markomani a Kvádové. Obzvláštní je sláva a moc Markomanů. I samotná svá nynější sídla získali statečností, vyhnáním Bojů. Avšak ani Naristové a Kvádové se nepokazili. To je jakoby čelo Germánie směrem k Dunaji. Markomani a Kvádové si uchovali až do doby, na kterou se ještě pamatujeme, krále domácího původu ze vznešeného rodu Marobudova a Tudrova. Dnes snášejí i cizí. Moc a hodnost králů se opírá o schválení Říma. Tu a tam jim pomáháme vojensky, častěji penězi, a jejich vážnost není proto menší.

[Ingolf]

Keltské osídlení Čech začalo slábnout kolem r. 50 př.n.l., narazil jsem na hodnocení typu „konec civilizace oppid“ a „zánik kompaktního osídlení“.

Josef Dobiáš ve svém už klasickém díle "Dějiny československého území před vystoupením Slovanů" z r. 1964 rozebírá keltský odchod blíže.
Jeden proud Bójů odešel do r. 60. př.n.l. do Norica, tam asi obléhal Noreiu, ale neúspěšně. Proud se hnul tedy dál, ke keltským Helvetiům do Švýcarska. Spolu se pak hnuli do Galie, kde je r. 58 př.n.l. poráží Caesar. Helvetie posílá Caesar zpět do Švýcarska, Bóje usazuje u keltských Haeduů v Galii.
Podle Dobiáše se tažení účastnila čtvrtina bojovníků, zbytek byli ženy, děti a starci. Šlo tedy o stěhování (části) kmene, ne o válečný útok.
Část Bójů mohla zůstat v Noricu, to bylo keltské království v dnešním Rakousku, které si nakonec Římané diplomatickou cestou připojili ke své říši.


Další část Bójů sídlila v Panonii. Je možné, že sem přišla už v rámci zpětného přesídlení z Itálie do střední Evropy.
Jak jsem psal do Keltského osídlení Čech, Kelti expandovali různými směry včetně Itálie, dobyli i město Řím, a když byli zatlačováni, vraceli se na sever, včetně Čech - tito navrátivší Kelti přinesli teprve znalost oppid, mincovnictví, a tito Kelti se teprve nazývají Bójové.. (tedy neplatí, že Bójové sídlili v Čechách od 5. stol. př.n.l. a od té doby začali žít v oppidech a na nich razit mince..).

Jeden bójský proud mohl tedy mimo Čech volit jinou oblast usídlení, a sice Panonii, konkrétně oblast kolem Šoproně. Druhá možnost je, že do Panonie přišli Bójové už z Čech - svědčí o tom keramika, která je stejná na Stradonicích i z Budapešti, svědčí o tom mincovnictví, které se z Čech šířilo do Podunají (centrum bylo na Bratislavsku).
K tomu Ptolemaios zařadil do oblasti mezi Malé Karpaty a Dunaj kmen Baimů, zřejmě tedy Bójů.
Panonští Bójové nejprve úspěšně vytlačili Dáky za Tisu, ale začali podléhat jejich králi Burebistovi. Po finální válce prý neslo bývalé bójské území název Bójská poušť.
Zbytky Bójů přežívaly i za Římanů, u Nesiderského jezera fungovala bójská obec, "civitas Boiorum".

Bójové nemuseli být vojensky zničeni, mohli se prostě odstěhovat jinam. Jako kdybychom v jednu chvíli viděli Markomany v Pomohaní a za rok už ne a tvrdili bychom, že Markomany někdo vyhladil.. A přitom Markomani se jen odstěhovali do Čech..

***

Co se týče samotných oppid (s tím, že většina Keltů žila klasicky ve vesnicích), tak mohlo nastat „přehřátí ekonomiky“ - oppida nebyla zemědělsky soběstačná, žila z obchodu a řemesel, byla sídlem elity.. Každá krize takováto sídla postihne silněji – jako za válek se spíše přežije na vesnici, kde je možnost se uživit, a naopak více trpí lidé ve velkoměstech..

Ve 40. - 30. letech probíhaly na českých oppidech prý jen „velmi mizivé aktivity“. Úplně opuštěna byla oppida Třísov a Nevězice, nakonec i Hrazany, ale tam je je složitější.

V Hrazanech totiž v konečné fázi života neprobíhaly jen „mizivé aktivity“, ale došlo k nasypání dalšího valu, čímž se plocha oppida zvětšila z 30 na 39 hektarů. Je možné, že nová plocha fungovala jako refugium, útočiště v neklidné době.

Na oppidech jsou zaznamenané destrukce. V Hrazanech došlo k požáru bran, na Závisti k požáru brány. Na Stradonicích měla podle zpráv prvních archeologů být „velká vrstva popela“.

***

Germáni s plaňanskou kulturou zaujímali nížiny podél řek, osídlení mělo být „ryze zemědělské“ a „na nestrategických polohách“.
Na největším pohřebišti v Tišicích bylo 70% pochovaných ženského pohlaví, včetně žen ve stařeckém věku. V Třebusicích se ze 16 hrobů pouze u čtyř povedlo zjistit věk a tři osoby byly opět pochovány ve stařeckém věku.
Hroby bývají většinou chudé a téměř chybí hroby válečnické elity. Jediný nález velmožského hrobu s mečem pochází ze Stehelčevse na Kladensku. Jinak v hrobech nechybí zbraně, ale nejsou to žádné výjimečné exponáty.
To všechno ukazuje skutečně na zemědělský charakter osídlení, ne na válečný kmen.

Před deseti lety byl počet objevených sídel 150, z toho 25 s pohřebišti. Centry osídlení byly tedy střední, SZ, V a J Čechy.
V jižních Čechách bylo obejveno 38 sídel a 2 pohřebiště. Osídlení proniklo až na vysoko položené Prachaticko, odkud měli nositelé kultury sestupovat níže až ve 2. století.

***

Kontakty s Kelty určitě probíhaly, ale nejsou jasné. V nálezech plaňanského typu se nejvíce objevují keltské spony nebo keramika.
Na nalezišti v jihočeském Dubu/Javornici se objevila keltská lahvovitá malovaná nádoba, která se užívala na oppidech, dále žernovy a sekera. Jestli se to tam dostalo z oppida, nebo s nějakými Kelty, nebo jestli to tam Kelti vyrobili, to se nedá zjistit..

Oppida Germáni z hlediska osídlení ignorovali. Pod Stradonicemi byla osada s kulturou dokonce przeworskou, tedy východogermánskou, ale ta stojí vedle. Na Závisti byl objeven v původní vedlejší bráně příbytek s keramikou plaňanského typu.
Tady bych předpokládal, že Germáni mohli hledat na oppidech nějaké věci, např. kovy, ať už pro jejich samotnou hodnotu, nebo pro přetavení.

Z toho povšechného přehledu se nabízí nová variace příběhu o příchodu mírumilovných zemědělců do liduprázdné země Ale je tu problém, že z toho mála dochovaných pramenů se nic určitého říct nedá. Možná proběhly bitvy a stopy se nenalezly nebo zničily..

Pro možnost bojů hovoří destruované vrstvy na oppidech nebo možná útočiště na Hrazanech a následný požár tamějších bran.
Jenomže to je zase všechno věc interpretace – proč by Hrazany museli vypálit právě Germáni? Jestli se keltská ekonomika zhroutila, tak na takový krach obyčejně doplácejí i nižší vrstvy – co když proběhl na Hrazanech sociální konflikt?, zchudlí Kelti z refugia zaútočili na bohatství oppida..
Stejně tak požáry – co když do bran na Hrazenech a Závisti udeřil prostě blesk?, blesky přitahují vysoké věci, kolik hradů vyhořelo po úderu blesku do hradní věže.. (pravda nevím, jak daleko byly od sebe věže na Závisti, aby je to vzalo najednou..).
Je tu pořád víc otázek než odpovědí..

[Ingolf]

Jen tak bokem – ještě za keltského osídlení přišla ze severu podmokelská skupina, kultura smíšená keltsko-germánská, ale germánské prvky převažují. Začíná kolem r. 150 př.n.l., kolem r. 100 př.n.l. nastává její fáze kobylská, a celá kultura doznívá mezi lety 70-50 př.n.l.

V kultuře jsou patrné prvky jastorfské kultury, to je kultura udávaná jako těch nejranějších Germánů původem ze severního Německa a Jutska. Jinak jsou tam ale prvky kultury przeworské, to je kultura východogermánských kmenů z centrálního Polska a Slezska (v Tacitově době tam žili Lugiové, poté Vandalové nebo Burgundové). Je také možné, že nositelé przeworské kultury ovládli nositele kultury jastorfské.
Przeworská kultura expandovala v té době až do Bavorska, odkud zasahovala i do jižních Čech. Do Čech a na Moravu možná zasahovala i přímo ze severního směru, ale to se nedá potvrdit. Pár dokladů przeworské keramiky se našlo na oppidech v Třísově a Hrazanech, více na moravském oppidu Starém Hradisku nebo na bavorském oppidu v Manchingu.

Tady musím korigovat svoje prohlášení z úvodu tématu, že do Čech zasahovali pouze svébští Germáni z centrální Germánie mezi Labem a Rýnem – jako úplně první už zasahovali tito východogermánští nositelé przeworské kultury.
K tomu musím dodat, že na vyhnání Marobuda Katvaldou se podílela Katvaldova družina, kterou shromáždil ve svém gótském exilu, tudíž jde o příchod východogermánských Gótů. Ani jedni příchozí neměli šanci převrstvit původní obyvatelstvo nebo výrazně zasáhnout do osídlení, ale pro pořádek se to sluší dodat.

Tady vyvstává ještě otázka, nakolik je podmokelská kultura germánská, nebo nakolik jde o staré obyvatelstvo labské průrvy, které zajišťuje obchod mezi dnešními Čechami a Saskem. Početně nejde asi ani o kmen, s vylidněním Saska pak mizí i podmokelská skupina protože obchod ztrácí opodstatnění..
Je zase možné, že obyvatelstvo labské průrvy tu žilo po generaci, jen se měnila jeho hmotná kultura..

Nositelé kultury pronikli do Čech z Lužice proti toku Labe a osídlili mj. Podmokly v Děčíně, takže odtud se jejich kultura teď jmenuje. Na Labi fungovala osada v ústeckých Neštěmicích a dále na jih v Lovosicích.
Kultura pronikla na Českolipsko, které bylo Kelty málo dotčené. Proti toku Ploučnice směrem od Děčína k České Lípě založili osadu v dnešním Žandově. Další směr šel k dolnímu Poohří – zde jsou smíšené lokality keltsko-germánské kultury v Radovesici nebo bývalém Jenišově Újezdu (dnes díra po lomu v Bílině).

Kolem r. 100 př.n.l. přišli další obyvatelé, zřejmě proti toku Nisy, takže překonali hory někde na Liberecku. Jedna větev posílila podmokelskou skupinu na Českolipsku. Pohřebiště kobylské kultury, opět kelto-germánské, je mj. v Jestřebí, blízko ruin gotického hradu na postaveného na pískovcové skále.

Druhý proud šel dále proti Nise a došel na Českodubsko a Mnichovohradištsko. V podstatě šel dolů na dohled ještědsko-kozákovského hřbetu a zakládal sídle tam, kde to už bylo možné. Jedno naleziště bylo v Kobylech za Svijanským Újezdem, odtud se tato kultura jmenuje kobylská, resp. se se tak nazývá mladší fáze kultury podmokelské.
Celá podmokelská kultura zaniká zřejmě asimilací s Kelty, konkrétně se neví..

[Ingolf]

Nejprve rámcový obrázek markomanského osídlení – v letech 9-6 př.n.l. přichází do Čech Marobud se svým vojskem, řídí odtud svou říši složenou z germánských kmenů na východ od Labe.
R. 6 našeho letopočtu se proti Marobudovi vydá ohromná síla asi 12 legií ze dvou směrů, ale legie jsou odvolány kvůlli povstání v Panonii. Po potlačení tohoto povstání dojde k dalšímu povstání, když Arminius ničí v Teutoburském lese tři legie. Římané tedy soustředí své síly proti Arminiovi,v letech 13-16 táhnou Germánií a Arminia dvakrát porážejí.
Marobud zůstal neutrální, i když ho o pomoc žádaly obě dvě strany. R. 17 dojde k válce Arminia s Marobudem, která končí divně. Marobud zřejmě přeskupoval své síly, ale Arminius to pochopil jako útěk, resp. to tak rozhlásil. Marobudovi Germáni přecházejí k Arminiovi a r. 19 Marobuda svrhne velmož jménem Katvalda, který do té doby pobýval v exilu u Gótů.

Marobud odchází do Říma, dostane azyl v Ravenně. R. 21 je svržen i Katvalda. Mocenské centrum se přesunuje na pomezí jižní Moravy, jižního Slovenska a severního Rakouska, kde vzniká kvádské tzv. Vanniovo království. Vannius vládl jako spojenec Říma a za jeho podpory (v letech 19-50).

Čechy zažívají populační úbytek, jedna část Markomanů odchází k Vanniovi (na území jižního Slovenska byla Římany mj. umístěna Marobudova družina, zatímco Marobud musel zůstat v Itálii sám). Druhá část podle archeologických nálezů odchází k hornímu Rýnu. Část Markomanů zůstává, dál fungují i největší pohřebiště v Dobřichově/Pičhoře a Třebusicích. Počty hrobů i jejich výbava ale slábnou..

Markomani nicméně nemizí, naopak se po nich jmenují markomanské války z let 166 – 180, kterých se jinak účastnilo na 25 kmenů po celé délce římské evropské hranice. Tyto války se staly náplní vlády Marka Aurelia, z dob jeho tažení pochází množství římských táborů a jiných památek severně od Dunaje. Ve slovenském Trenčíně je doteď k vidění nápis na skále od římského legionáře, na jižním Slovensku jsou odkryty římské tábory a legie zasáhly i na Moravu. U hranic s Rakouskem leží Mušov, tady byl minimálně jeden stálý římský tábor a další přechodné (legie na pochodu stavěly tábor na každou noc). Nejsevernější tábor v Česku byl objeven v Olomouci.

Markomani budou sídlit v Čechách i nadále (a Kvádové na Moravě), než budou převrstveni jinými etniky při stěhování národů, resp. část českých Germánů se tohoto stěhování zúčastní a odputuje jinam.

[Ingolf]

Markomané jsou poprvé zmiňování r. 58 př.n.l. Caesarem v Zápiscích o válce galské (I., 51). Markomani byli součástí vojska svébského vojevůdce Ariovista, který překročil Rýn a ohrožoval tamní Galy. Caesar tohoto roku germánské vojsko porazil (téhož roku porazil i Bóje, kteří se spojili s Helvetii; je o symbolické, v jednom roce se mluví Bójích i o Markomanech, kteří je v Boiohaemu nahradí).

Co je povšimnutíhodné – jméno Markoman znamená zřejmě Hraničář (příbuzné se slovem marka), zřejmě stáli na hranicích s Kelty. To jméno jim zůstalo, i když už nesídlili zrovna na hranicích, tedy nelze tvrdit, že Čechy byly hranicí Germánie vůči Římu, a proto se zdejší Germáni jmenovali Hraničáři/Markomani.

Etymologii Markomanů nepřímo potvrzuje kronikář Helmold z Bosau, který v 12. stol. chválil hraběte Adolfa (I. 67): "Kdykoli se proslechlo něco o nějakém nepokoji buď u Dánů, nebo u Slovanů, ihned postavil vojsko na příhodná místa, totiž u Travemünde nebo u Egdory. Kmeny Holsatů, Sturmarů nebo markomanů pak poslouchaly jeho příkazy. Je pak běžným zvykem nazývat markomany lidi všemožně sebrané, kteří obývají marku."
Zvláštní, že i Helmold nazývá tyto nové markomany (orig. marcomanni) kmenem. Zároveň je v českém překladu jejich jméno s malým písmenem na začátku, tedy spíš ne jako jméno, ale stále jako funkce.

***

Caesar se chlubil, poražení Germáni se stáhli za Rýn a zpět do vnitrozemí. S Markomany se skutečně setkáváme až r. 9 př.n.l., kdy na ně narazil římský vojevůdce Drusus, který přešel Rýn a prošel Germánií až k Labi.
Další zmínka pochází z r. 6 př.n.l., kdy správce podunajských provincií Ahenobarbus usídlil na území po Markomanech Hermundury. Léta 9 – 6 př.n.l. jsou tedy chápána jako interval, kdy se Markomani měli odstěhovat do Čech.

Kde v Germánii Markomani sídlili? Obyčejně se udává horní Pomohaní (i když to teď nově Salač napadnul jako neprůkazné a založené na tvrzení novověkých kronikářů).
Eduard Droberjar to nicméně považuje za reálné. Odkazuje na podobné nálezy a na přináležitost Markomanů k grossromstedtské kultuře (GRK), která byla v Pomohaní stejně jako v Čechách.
GRK vznikla v Durynsku, ve druhém stupni expanduje, mj. ve formě plaňanského horizontu do Čech (viz příspěvky výše). Droberjar nověji tvrdí, že GRK nebyla omezená jen na Hermundury, ale byla kulturou obecně Svébů. Třetí stupeň GRK by odpovídal svébským Markomanům, kteří by přitáhli do Čech.

Dalším argumentem pro Pomohaní je častý výskyt potoků s názvem Marbach (+ Cassius Dio zachytil jméno jejich země ve tvaru Markomannida). Mně se to nezdá.
a) Vodní toky by se jmenovaly podle etnika, což je samo o sobě neobvyklé, a navíc tu Markomani sídlili pouhých 50 let (58 – 9/6).
b) Může to znamenat Hraniční potok, ale Markomani byly hraničáry někde ve své původní vlasti, tady by hraniční potok musel být hranicí aktuální, ať by se zdejší etnikum jmenovalo jakkoli.
c) Jiná možnost – Slovo mar- nesouvisí se slovem marka, ale znamená rozsáhlou vodní plochu. To je ve jméně řeky Moravy, pův. germ. Marahva (mar + ahva – voda, příb. s lat. Aqua). Německy je Morava doteď March (z toho např. Marchfeld – Moravské pole).
Marobudova družina byla umístěna Římany mezi řeky Marus (Moravu) a Cusus (asi Váh, jedna jeho horní část je Kysuca).
Latinská varianta je prostě mare - moře.
Dánské královské jméno Valdemar zamená Vládce moře (vald- je příb. s čes. vláda nebo s něm. walten – vládnout, a s verwalten – spravovat, např. území).
Tedy Marbach bych chápal jako rozlehlý, vodnatý potok s vylitým korytem (tak nějak i vypadala řeka Morava na dolním toku před regulacemi).

Stěhování z let 9-6 př.n.l. vedl už Marobud. To byl potomek nějakého markomanského velmože, který trávil jako rukojmí mládí na římském dvoře. To byla obvyklá taktika Římanů, mladíci byli jednak opužíváni jako rukojmí pro záruku smluv, jednal dostávali římskou výchovu a dostávali na odiv římskou kulturu, aby uznali její nadřazenost.. Římané si takto vychovávali budoucí spojence. Ne vždy se jim to dařilo, takovouto výchovu dostal i Arminius, včetně funkce v legiích, a stejně se po návratu do rodné Germánie obrátil proti Římu (mimochodem je to podobné dilema, které řešil Theon Greyjoy ve Hře o trůny).
Podobné to asi bylo s Marobudem. R. 8 př.n.l. totiž do Říma přišel markomanský král vyhnaný z kmene proto, že chtěl spojenectví s Římem. Řím tedy zřejmě vyslal Marobuda, aby se ujal vlády a přivedl kmen zpět na prořímské postoje. To se ale nestalo, Markomani odcházejí do Čech, které jsou vzdálené od nebezpečné rýnské hranice a jsou kryty horami. R. 6 našeho letopočtu se legie skutečně proti Marobudovi vydají.

Z tohoto torza písemných pramenů lze odhadnout možný průběh – r. 9 př.n.l. narazí Drusus na Markomany (možná v tom Pomohaní) a poráží je. Neznámý markomanský král navrhuje podrobení se Římu, je však za to kmenem vyhnán a r. 8 př.n.l. dostává azyl v Římě. Římané posílají svého koně – Marobuda, který byl u nich jako rukojmí a dostal římskou výchovu. Marobud se sice stává králem, ale odvádí kmen z římského dosahu do Čech.

Samozřejmě se to dá napadnout. Markomanský kmen už mohl být rozdvojen, Drusus by narazil na jednu část, zatímco druhá už by sídlila v Čechách. Štěpení Markomanů probíhalo, např. družina onoho vyhnaného krále byla usazena na Rýnu u Sugambrů (podobně jako jednou bude Marobudova družina usazena na jižním Slovensku). Ale rámcově se dá říct, že příchod Markomanů do Čech proběhl v této době.

Archeologicky – Markomani přirozeně navazují na dosavadní osídlení plaňanského horizontu. Jestli byli původními Germány Hermunduři, tak ti patří stejně jako Markomani k Svébům. Jestli patřily oba kmeny ke stejné grossromstedtské kultuře, tak by si byli ještě bližší, možná i totožní – a dalo by se tak vysvětlit Tacitovo tvrzení, že Markomani získali Boiohaemum dík vyhnání Bójů.
Hmotná kultura se mění, mizí ty typické plaňanské poháry. Buď to znamená převrstvení jinou kulturou, nebo převrstvení novým stupněm téže kultury, která už tyhle poháry přestala používat a do Čech donesla náplň novější.

Markomané pokračují v pohřbívání na starších pohřebištích, jako byly Třebusice, Tišice (Největší pohřebiště plaňanského horizontu), Tvršice, Nebovidy, Stehelčeves. Neprokázané je kontinuální pohřbívání a osídlení na Plaňanech, ale ani ne pět kilometrů od Plaňan je nejznámější markomanské naleziště v Dobřichově-Pičhoře.

[Ingolf]

O vnitřním životě Marobudovy říše písemné prameny mluví málo, o tom vnějším trochu více.
S Marobudem odešli do Čech Markomani a nějaké útržky jiných kmenů, zmiňováni jsou Marsignové.
R. 6 vytáhnou na Marobuda legie, přičemž jednomu pomocnému sboru od Rýna velí i Arminius. Následné povstání v Panonii tažení zruší a Marobud uzavírá s Římem jakousi smlouvu o neútočení nebo přímo spojeneckou smlouvu.
R. 9 se vzbouří Arminius a Marobud zůstává neutrální, i když Řím v rámci smlouvy asi očekává nějakou pomoc a Arminius zase po bitvě v Teutoburském lese posílá Marobudovi Varovu hlavu – asi jako že výraz cti vůči germánskému králi, ale s podtextem, aby se přidal k odboji.. Marobud hlavu posílá do Říma, kde je pochována.

Za římských odvetných tažení proti Arminiovi (13 -16) zůstává Marobud opět neutrální, takže r. 17 dochází k bitvě obou germánských králů a následnému úpadku Marobudovy moci.
Arminius podle Tacitových Análů vytýkal Marobudovi zbabělost i to, že se před Římem schoval do úkrytu hor v dnešních Čechách. Po skončení trestné války proti Arminiovi se Langobardi začali stěhovat zpátky na levý labský břeh, což znamenalo odpadnutí od Marobuda, a k Arminiovi se přidali i Semnoni. Oba kmeny se stáhly na pravý břeh Labe r. 5 před tažením Tiberia. Je i možné, že bitva s Arminiem byla původně trestným Marobudovým tažením na odpadlé kmeny, kterému se Arminius postavil do cesty..


Po bitvě v Teutoburském lese tedy máme obrázek dvou germánských říší. Arminiova leží mezi Rýnem a Labem a Marobudova ovládá z českého centra území východně od Labe (Svéby včetně hlavního kmene Semnonů, kteří stráží i svébský kult, Lugie, Góty atd.). Říše sahá až Baltu, takže možná proto ho Římané označili jako Svébské moře. Marobudova říše je lépe schovaná a také pasivnější.

Čím byla silná? Marobud v podstatě nevedl války s Římem, neměl takovou válečnou pověst jako Arminius, neměl kořist z římské říše, kterou by přerozděloval..
Nějakou expanzi vedl směrem do východní Germánie, o tom se nic konkrétního neví.
Nějaké kmeny k němu utekly do bezpečí před Římem, to ho posílilo.
Bohatství získával od Říma – mohl dostávat nějaký peníz za poskytování vojáků nebo formou darů. Cenné věci získával Marobud obchodem, na svém dvoře měl mít podle Tacita celou kolonii kupců (Annales, II, 62). A arch. nálezy vzrůst bohatství potvrzují.
Pak musel mít říši nějak více vnitřně upevněnou než Arminius, možná vládl lidem, kteří vážně upřednostňovali mírový, klidný stav. Úspěch jeho říše bez vedení válek (útočných i obranných) mi ale zůstává stále záhadou..

***

Největší naleziště markomanské doby jsou Dobřichov/Pičhora, prokopaný už za Rakouska J. L. Píčem, a druhé naleziště je u Třebusic na Kladensku. To je největší, je tu celkem 800 hrobů (ale i ze starší a pozdější doby), na Dobřichově bylo zachráněno na 160 hrobů a naprostá většina z nich z Marobudovy doby.

Teď nějaká statistika.
Hroby bojovníků tvoří 18,4%, u plaňanského horizontu to bylo 17,1%. Vyšší jsou ale počty elitních bojovníků, kompletní zbroj (kopí, meč a štít) se objevuje 10x (jednou ve Stehelčevsi, jinak Dobřichov a Třebusice).
Mečů se našlo 22, z toho 13 v Třebusicích.

Zvyšuje se podíl římských importů v hrobech. Je v celkem 213 hrobech, to je ve 38% hrobů (Třeb. 40%, Dobř. 30%, zbylá naleziště 30%).
Nešlo jen o luxusní vybavení, dováží se nádobí na vaření (kotle, pánve) i servisní nádobí.
Z Říma se dováží i suroviny, nejznámější je tzv. aurichalk, tedy mosaz, která imituje zlato. Tady se nějakými laboratorními metodami povedlo zjistit, že dost výrobků, které se považovaly za importy, pochází přímo z Marobudovy říše (jako přezky). Polotovary aurichalku se našly ve třech hrobech.
Kolem r. 0 pochází se v Čechách vyrábělo nejvíc železa z celé germánské doby.

Společnost je vůči plaňanskému horizontu už rozvrstvená. Podle subjektivně stanovených kritérií Eduarda Droberjara to mohlo vypadat takto – 2% elita, 32% vyšší a vyšší střední vrstva, 53% střední vrstva a 13% nižší vrstva.
V Čechách se tak našel i zlatý prsten germ. typu, je to nejjižnější území s takovým nálezem.

Pak jsou nějaké atypické hroby. Jedny jsou kostrové (vůči germánským žárovým) a mají římské importy. Je jich 35 (=6,4%), většinou mimo pohřebiště (v Třeb. a Dobř. není žádný). Lze spekulovat, že jde o hroby římských obchodníků.

Pak jsou bohaté hroby s importy, ostruhami nebo picími rohy, ale beze zbraní a na někde i okraji sídelního území (Zliv na Jičínsku, Straky na Nymbursku). Lze spekulovat, že jde o starší, rodovou aristokracii.
Já bych spekuloval o členech vedlejších kmenů, které byly připojeny k říši nebo které se samy připojily. A ještě mě napadlo, jestli nejde o zbytky původních obyvatel, protože některé hroby jsou na starších pohřebištích (např. v Noutonicích, i když tam jde o pohřebiště z doby bronzové). Jinak ale picí rohy jsou záležitostí Germánů, je to jenom nápad.

[Ingolf]

Nějaký sled otázek zase -
a) Jaký typ osídlení to byl, jaká struktura kmene. Definoval bych takové tři základní. Jeden je ten plaňanský horizont, to je zemědělská populace, kde nechybí bojovníci, ale nejsou nijak zvlášť vyčleněni z kmene.

Opačný typ je vyčlenění družiny ze struktur kmene a družina se vydává hledat válečné štěstí. To byli třeba Herulové.

Třetí typ je něco mezi. Zemědělské populaci vládne válečná družina, která se vyčleňuje z kmenových nebo rodových struktur, ale kmen neopouští, nýbrž ho ovládá. Sem bych zařadil Markomany. V první zmínce o Markomanech z pera Caesarova se píše, že germánské kmeny včetně markomanů rozestavily bojové vozy, aby nebylo možno utéci, a „na vozy usadili ženy, které, ruce rozepjaty a v pláči, úpěnlivě prosily muže jdouci do boje, aby je Řimannům nevydávali do otroctví“.
To je opakovaný motiv, ženy tak dávaly najevo, že když muži prohrají, tak ženy i kmen zahynou.. To byla situace, kdy se Markomani přeplavili na levý břeh Rýna a podle všeho chtěli mimo kořistění i místo pro usazení.
Stěhování do Boiohaema bylo motivováno zřejmě bezpečím, a to je vhodné zase pro kmen, ne pro družinu, která se živí válkou.

Patrnější to bude za markomanských válek, kde se dalo do pohybu na 25 kmenů za účasti žen a bojovalo se i v zimě.

b) Nakolik byla Marobudova říše státem?
Dobiáš píše: „Jestliže všaksvůj politický útvar zorganizoval schopný jedinec, potlačil-li vnitřní odpor šlechty, rozšířil-li svou moc i na sousedy, dosáhl-li toho všeho pomocí dobře zorganisovaného vojska, lze-li u něho mluvit i o správních orgánech, které vytvářely složky státního aparátu, a zavedl-li uvnitř i tak přísný režim, že proti sobě vzbudil odpor svých soukmenovců, je otázka, co ještě scházelo, aby se mohlo mluvit o státě.“

Mně tam chybí jedna věc, tu bych nazval jako stálost, stabilita. Opakem je klidně velikost, ale i s ní spojená nestabilita.
Říše může být veliká, ale jakmile padne její sjednotitel, tak se rozpadá. Ve státu může zemřít vládce, ale vláda přejde na syna nebo se o ní utkají jiní potomci nebo jiné rody, ale instituce státu zůstává zachována.
K tomu mám jiné paralely - u náboženských sekt a herezí se občas objevila charismatická osobnost, která strhla lidi, ale jakmile vůdce hereze zemřel, tak se celá hereze velice rychle rozpadla.. Pak přišla hnutí, která přetrvala i úmrtí svých vůdců, protože byla založená na nějaké trvalé myšlence a instituci a na lidech, kteří to drží..
V politice může získat populistické hnutí s charismatickou osobností velice rychle pozici ve vládě a většinu v parlamentu, ale po odchodu vůdce se opět rozpadá.. Naopak tradiční strana může zažít odchody předsedů, ale jako instituce stále trvá, protože má nadčasovou myšlenku (ideu, program) a členy schopné to držet.

V našem případě s pádem Marobuda došlo k oslabení říše, Katvalda ji nebyl schopen udržet. Centrum moci se přesunulo na jih Moravy a Slovenska, kde vládl Vannius. Ten byl odstraněn jinými nápadníky trůnu, k tomu se dostanu jindy. Ale typické bylo, že proti vládcům se bouřili velmoži a do nástupnictví zasahoval Řím.
Podobná vzpoura jako proti Marobudovi svrhla i jeho konkurenta Arminia (r. 21). U Arminia vadily jeho autokratické sklony, u Marobuda prý taky, ale nenarazil jsem na to, odkud ty informace jsou.

Dá se ale myslím zobecňovat - vládce, který ovládá družinu, naráží na nesouhlas kmenové šlechty. To se táhne celými dějinami raného středověku.
V otonské dynastii se nechal Jindřich I. titulovat jako první mezi rovnými a odmítl i pomazání, aby si nepohněval jiné kmeny. Jeho syn Ota I. už zavedl autokracii a nechal i korunovat na císaře.
V Čechách narazil král Vratislav I. na nesouhlas samotného kronikáře přemyslovské dynastie Kosmy, který zastával ideu kmene. Kosmas asi i proto zdůrazňoval (a zachoval nám) příběhy o lýčených střevících apod., které ukazovaly na to, že kníže bere sílu z kmene..
Druhý český král Vladislav I. se nechal korunovat potají, aby nepohněval velmože.. A když slíbil Barbarossovi tažení do Itálie, šlechta byla pobouřena, že se rozhodlo bez ní.. A je zajímavé, jaké argumenty pro tažení do Itálie platily - kdo nejde, je zbabělý, a tažení se chytla hlavně mládež.. To je jak přes kopírák z kmenové doby, kde je na jedné straně tradiční šlechta a na druhé straně vládce a s ním družina z mladíků, která jde za slávou..

Marobud mohl založit základy státu, ale stát to úplně asi ještě nebyl.. Ke státu byla dlouhá cesta i v přemyslovských podmínkách, od Boleslava I. k plnému dědičnému královskému titulu počínaje Přemyslem Otakarem I.. Ale ta tendence ke vzniku státu se dá v našich podmínkách sledovat právě už od Marobuda okolních nebo potomních germánských vládců..

***

c) Kde bylo Marobudovo sídlo?
Nebylo na žádném oppidu, to by se už objevilo a  staří Germáni sídlili víc na rovinách.
Je možné, že žádné pevné sídlo nebylo, jen pohyblivý dvůr. Dá se argumentovat Karlem Velikým, který také vládl z koně, ale dá se namítnout, že franská říše byla ohromná, zatímco Bioihaemum se dalo ovládat z jednoho centra..

Další možnost je, že sídlo je ztracené někde pod Prahou nebo jinde..

Další možnost, která mě dráždí fantazii, to je u Třebusic a Stehelčevsi. Třebusice jsou největší markomanské pohřebiště, ale sídlištní objekty se tu ještě neodkryly. Ze Stehelčevsi pochází jediný hrob elitního bojovníka s mečem z plaňanského horizontu a Markomani tu pohřbívali také.. A mezi Třebusicemi a Stehelčevsí je obec Brandýsek, kde se prokázalo raně středověké slovanské osídlení, tak co když i tady sídlili Markomané, kteří pohřbívali na Třebusicích..

[Ingolf]

S oblibou říkám, že Markomani nezmizeli s Marobudem, podobně jako Slovani nezmizeli se Sámem. Ale je tu rozdíl, zatímco po Sámově smrti se slovanská společnost populačně i kulturně rozvíjí, tak s pádem Marobuda markomanské osídlení slábne (a p r. 50 citelně slábne).

Centrum moci se sune na jižní Moravu ke Kvádům, Kvádové měli vlastní dynastii, prvním známým králem byl Tudrus. Mezi lety 19 – 50 vládne Vannius, a to jako klientský král Říma.
Kvádské osídlení se za Vannia sune na jižní Slovensko, do povodí Váhu, Nitry i Hronu.
Na Slovensku totiž pominul vliv Dáků pod náporem Jazygů, což byl sarmatský kočovný kmen. Jazygové se po prvním náporu (15 – 20) stáhli a usadili v Panonii mezi Dunajem a Tisou a Slovensko nechali volné. Nadto se Jazygové stali dlouhodobými spojenci Kvádů, jak ještě uvidíme.

Vannius k tomu ovládne Markomany, protože jako jeho sousedi jsou udáváni Hermunduři na západě a Lugiové na SV, což je situace odpovídající Čechám..

Ve Vanniově království nastává populační nárůst, samozřejmě narůstají i římské importy.
Naleziště jsou Sládkovičovo, Abrahám (asi pět km od sebe) a Kostolné nad Dunajom.

***

Posun centra moci na české a moravské poměry je založený na jednom principu, který pak platil i u Slovanů (akorát v opačném pořadí). Pokud je potřeba uklidit se do bezpečí, je vhodné stáhnout se do Čech chráněných horami, jak to udělal Marobud. Pokud je nastolen mírový stav, je dobrá být u dunajské hranice, kde je kontakt s Římem, resp. s hustým osídlením v Panonii a dnešním Rakousku.To udělal Vannius.
Slovanské velkomoravské osídlení mělo stejné mocenské centrum jako kvádské království. S nástupem Uhrů se centru moci sune do bezpečné vzdálenosti do nitra Čech.
S mírovými podmínkami je ale vidět, jak jsou centra dnešních zemí opět blízká k Dunaji – Bratislava a Vídeň leží na samém okraji svých států, blízko k nim je i Budapešť i metropole Moravy Brno.
Podunají je vhodné pro žití jak úrodnou půdou, tak klimatem.. To je patrné už od neolitu, kdy se do Podunají dostali první zemědělci, kteří odtud pak pomalu postupovali mj. do nitra Čech.. České centrum moci se skutečně dostává ke slovu až tehdy, když je podunajské centrum ohrožováno..

[Ingolf]

Vannia svrhli r. 50 jeho bratranci Vangio a Sido ve spojenectví s Hermundury a Lugii. Vannius se opevnil a hodlal se bránit, ale jeho spojenci Jazygové nevydrželi a zvedli boj. Vannius vyrazil také a byl poražen.
Vannia se ujali legionáři, kteří čekali na Dunaji na výsledek bitvy. Vannius je žádal o podporu, ale dostal pouze nabídku k azylu. Ten využil a stejně tak jeho družina, ta byla usazena v hranicích říše.

Kvádové zůstali dál v klientském postavení vůči říši a Jazygové zůstali jejich spojenci. R. 69 Vangius a jeho nový spoluvládce Italicus zasáhnou do bojů o římský trůn. Panonské legie podporují Vespasiana proti Vitelliovi a na svoji podporu vezmou i Kvády. Ti pomáhají Vespasiánovi zvítězit nad protivníkem u Cremony.

V Čechách po r. 50 nastává odliv obyvatel. Podle expanze jejich hmotné kultury se dá odhadnout, že se odstěhovali dvěma směry. Jeden směr vedl k hornímu Rýnu, tam se objevuje markomanská keramika (tzv. vázovité teriny), české spony s očky a chaty stavěné podle markomanského způsobu s kůly do šestiúhelníku.
Druhý směr šel na jižní Moravu, na místo uvolněné Kvády. Odpovídá tomu zase tato hmotná kultura a navíc písemné prameny, které začínají hovořit o vpádech Markomanů do Panonie, nikoli do Raetie, která ležela blíže Čech.

V Čechách Markomané zůstávají, dále se pohřbívá na Dobřichově i Třebusicích (až do r. 200).

***

Zlom ve vztazích s Římem nastal r. 88. Řím táhl proti Dákům a žádal Svéby o pomoc. Ti odmítli, a tak je stihla trestná výprava. Císař Dominitián odmítl návrhy na mír a vkročil r. 89 na Moravu. Je to od doby tažení r. 6 druhý římský vpád na území Česka a ví se o něm jen to, že Římané byli poraženi.

R. 92 (možná 91) Svébové zaútočí na severu na Lugie. Ti žádají o pomoc Řím, který poskytne pouhých 100 jezdců. Pomoc to byla pražádná a Svéby akorát rozdráždila. R. 92 vpadnou tak Svébové a Jazygové do Panonie a zničí legii XXI.
Římané se bojí současného útoku Dáků, a tak do Panonie vytáhne sám císař Dominitián a Svéby a Jazygy vypudí.

R. 97 proběhne další boj, o něm se ví jen to, že Svébové byli poraženi v Panonii.

R. 98 píše Tacitus svou Germánii a Kvády charakterizuje jako spojence: „42. Naristové, Markomani a Kvádové
Vedle Hermundurů sídlí Naristové a dále Markomani a Kvádové. ... To je jakoby čelo Germánie směrem k Dunaji. Markomani a Kvádové si uchovali až do doby, na kterou se ještě pamatujeme, krále domácího původu ze vznešeného rodu Marobudova a Tudrova. Dnes snášejí i cizí. Moc a hodnost králů se opírá o schválení Říma. Tu a tam jim pomáháme vojensky, častěji penězi, a jejich vážnost není proto menší.“
Asi narážel na praxi schvalování kvádských králů Římem a poskytování všelijaké podpory těmto dosazeným králům.
V té souvislosti se uvádí nálezy ze Slovenska, kde jsou na několika místech (Bratislava, Devín, Stupava) doloženy stavby z cihel se značkami legií XIV a XV. Buď šlo o vojáky poskytnuté na ochranu krále, nebo o vojáky hlídající Kvády, nebo hlídající jantarovou stezku.

Nový císař Traianus v zimě 98/99 zimuje na Dunaji, chce tu klid pro válku s Dáky. Posléze tu upevňuje hranici, ve Stupavě je před r. 114 založena pevná stanice. Proti ústí Váhu a Nitry do Dunaje je postavena nová stanice Brigetion.

Za dalšího císaře Hadriána vpadnou Kvádové do Panonie. Proti nim vystoupí vojsko Batavů (Germáni z dnešního Nizozemí), Kvádové se rozutečou a nakonec pobijí mezi sebou. Spor předají k posouzení císaři, který opět ustanovuje kvádského vládce.

Císař Antonius Pius (138 – 161) vede mírovou politiku a nechává razit minci s nápisem REX QUADIS DATUS, tedy Kvádům dán král - http://breclavsky.denik.cz/galerie/rima ... 44-7326-68" onclick="window.open(this.href);return false; . Mince je velice vzácná, ražba proběhla asi mezi lety 140 – 144. Na minci jsou císař a král v tóze, tj. civilním oděvu, takže by mělo jít o mírové dosazení krále, ne vojenské (Antonius teda válčil jen v případě nouze). A symbolizovalo by to vztah Říma a klientského kvádského království po většinu času (do markomanských válek).

V Čechách po r. 100 začíná pohřbívání v Lužci nad Vltavou, v Dušníkách byl odkryt hrob s mečem a zlatým prstenem, takže se společnost nějak zdvihá..

[Ingolf]

Ještě základní literaturu:
Dobiáš, Josef: Dějiny československého území před vystoupením Slovanů. Nakladatelství ČSAV, Praha 1964. https://www.databazeknih.cz/knihy/dejin ... anu-251829" onclick="window.open(this.href);return false;

Ta kniha na mě působí velmi nezvyklým dojmem. Psal ji historik narozený r. 1888 a skutečně to je styl psaní, jaký bych čekal u autora píšícího na Rakouska nebo za První republiky. Čtení mi dělalo zpočátku potíže, protože autor používá archaičtější češtinu, plnou přechodníků, prohozených slovosledů a dlouhých souvětí. Ale když si na to člověk zvykne, tak umí ocenit i tu literární vlohu, jako kdyby to psal nějaký dramatik, např.: „Tam, v samém srdci kvádské země, kde se těsné defilé Váhu otvírá směrem na jih do větší šíře a kde od něho odbočuje příčná komunikace přes Vlárský průsmyk směrem k úvalu druhého nejsilnějšího přítoku Dunaje, řeky Moravy, a k důležité cestě tudy vedoucí, v Leugaricioně, ležícím v místech dnešního Trenčína...“ Možná až se lidi nasytí zrychlené a osekané facebookové mluvy, tak se jednou vrátí k takovýmto „vymazleným“ textům.. Takové souvětí rozehřívá samo o sobě, nepotřebuje emotikon, aby vzbudilo nějaký pocit.
Další věc, která neodpovídá době vydání, je úplná absence marxistických průpovídek. Některý autor jimi prokládal knihu, jiný psal hlavně ideologii a historii měl jen jako materiál, jiný napsal něco aspoň předmluvy a pak si psal dějiny podle svého, ale tady jakákoli zmínka o marxismu chybí..

Autor studoval klasickou filologii, a tak je kniha důkladným, nepřekonaným zpracováním antických pramenů. Poznámkový aparát za každou kapitolou je psán drobným písmem a i tak je asi 1,5 – 2 delší než text kapitoly..
Vzhledem k autorově zaměření nejde syntézu písemných pramenů s archeologií, na tu odkazuje jen minimálně a obecně. Např. když podle písemných pramenů odešli nějací Germáni z Čech, tak archeologie také udává pokles obyvatel i kultury..
Je to taková „stará škola“ historiků, kteří se zabývají antickými dějinami jako středobodem Evropy, kteří umí latinsky i řecky a kteří se dějinami barbarů zabývají jako něčím, co se vztahuje právě k antickému světu a co objasňuje antický svět ještě více.. Takto to přímo i definoval E. A. Thompson v knize o Hunech, která vyšla i česky - https://www.kosmas.cz/knihy/61733/hunove/" onclick="window.open(this.href);return false;
Kniha vyšla v jednom vydání v nákladu pouhých 2000 kusů.. Dotisk by zasloužila, ale finančně by se to sotva vyplatilo..

***

Na dobu římskou se nejvíce specializuje archeolog Eduard Droberjar. Mimo archeologických encyklopedií vydal dvě knihy, chronologicky -

Droberjar, Eduard: Příběh o Marobudovi a jeho říši. Set Out, Praha 2000. https://www.kosmas.cz/knihy/100736/prib ... jeho-risi/" onclick="window.open(this.href);return false;
Populární dílo o nejznámější osobě i době germánských dějin z území dnešního Česka. Kapitoly podle písemných pramenů rozebírají mezinárodní souvislosti, kapitoly z archeologie rozebírají domácí život Germánů.

Droberjar, Eduard: Věk barbarů; České země a stěhování národů z pohledu archeologie. Paseka, Praha/Litomyšl 2005. https://www.databazeknih.cz/knihy/vek-barbaru-32143" onclick="window.open(this.href);return false;
Kniha začíná markomanskými válkami a zase nastupuje vždy popis mezinárodní situace, která sem přivedla nějaký germánský kmen, i když to byli třeba jen epizodicky Herulové na jižní Moravě.
Archeologicky je zase zpracován každodenní život.
Poslední kapitola polemizuje s Třeštíkem ohledně data příchodu prvních Slovanů do Čech.
Kniha dobře doplňuje to Dobiáše, který se zaměřil nejvíce na Marobuda a pak markomanské války, zatímco na dobu stěhování národů si vyčlenil poslední krátkou kapitolu. V téhle knize je ten záběr přesně opačný.

Pak jsem čerpal z jeho dvou důkladných studií - „Plaňanská skupina grossromstedtské kultury“ ze sborníku Ústavu archeologické památkové péče středních Čech, který shrnoval příspěvky z konference o prehistorické době konané r. 2005 v Kounicích.
Druhá studie: Hornolabští Svébové – Markomani. K problematice dalšího vývoje großromstedtské kultury ve stupni Eggers B1 („Zeitgruppe 3“) v Čechách (dobřichovská skupina). Ve sborníku Archeologie ve středních Čechách č. 10, 2006.