Napo_Leon píše:
Dále v souvislosti s bitvou u Sudoměře a založením Tábora se praví: "V Táboře vznikla církevní organizace s poněkud puritánskou povahou, velmi přísná vojenská disciplína, a byla zde zřízena vláda založena přísně na demokratickém základě." Zvláštní, kdyby někdo něco podobného použil u nás, tak by byl nejspíše obviněn z marxismu.
Na tohle jsou právě potřebné pohledy zvenčí, protože tady se obhájce husitů vystavuje stejně tak obvinění ze sympatií ke komunismu, stejně jako se odpůrce husitství vystavuje obvinění z nostalgie po Rakousku-Uhersku. Svobodná diskuse tím docela úpí..
Ohledně komunismu a náboženských komun se mi jako srovnání a varování líbí víc novokřtěnci v Münsteru r. 1534. Začalo to jako protest proti církvi, povedlo se převzetí moci, zavedl se společný majetek: "Všechen majetek jsem shromáždili pod dozorem našeho jáhna, čerláme z něj podle potřeb ... Vše, co sloužilo jen ssobeckému soukromému vlastnictví, jako je prodej a nákup, práce za úplatu, lichva, třeba i ta, která postihuje nevěřící, či jíst a pít na úkot potu chudých.." Do Münsteru se stahovali chudáci z celého okolí a posilovali i vojenskou sílu. Moci se chopil Jan z Leydenu, tomu to záhy stouplo do hlavy: " Dal si vyrobit dvě koruny, jednu královskou, jednu císařskou. ... Münsterský panovník nosil oděv stejně koázalý, jako byly jeho klenoty ... Obyvatelstvo trpěšlo tyto královské manýry, jelikož je vůdce ujišťoval, že záhy, budou těchto výhod požívat všichni vyvolení. " Atd. atd., takový Sovětský svaz a Stalin v malém..
Napo_Leon píše:
Hraje tu roli i prestiž "neporazitelných husitů", který my Češi ani tolik nepociťujeme. … Je velká škoda, že u nás se tato stránka dostává v posledních letech do pozadí a nebudou daleko od pravdy názory, že by se husitské válečnictví mohlo klidně stát i samostatným oborem.
Neporazitelnost husitů bylo tématem v dobách napjatých, teď když funguje mírové soužití, tak se i v dějinách hledají příklady soužití.. V soutěži o největšího Čecha vyhrál Karel IV. namísto Žižky a podle mě to odráží touhu po klidu..
Husitské válečnictví mě osobně hodně bralo na základce, lepil jsem si papíru bojový vozy, ze špejlí dělal oje pro kola nebo násady pro sudlice a lepil je na tělo vozu:). V reálu jsem si chtěl vyrobit řemdih, protlouct hřebíkama nějakou dřevěnou kouli a zavěsit to na řetěz, ale nedopadlo to..
Napo_Leon píše:
hned poté se v malé "kapitole" věnují tomu, co si Češi také dnes příliš neuvědomují, a to, že husité byli první v Evropě, kdo pravidelně využívali střelného prachu v bitvách. Konkrétně se tu praví v souvislosti s Žižkou, že: "...byl první evropský velitel, který manévroval na bitevním poli s kanónem střední ráže namontovaném na vozíků mezi vozy.".
Střelný prach má podle mě opomíjený význam, já v jeho používání vidím přímo konec středověkého válečnictví a nástup novověkého. Středověká rytířská kultura měla jako vrchol bojového umění (ten boj byl fakt uměním, s bojovou technikou, s turnaji, se symbolikou, s literárními odezvami) boj rytíře za stejných podmínek, odmítalo se třeba používání kuší jako nečestného prostředku. Jako konec středověké válečnické kultury se někdy uvádí bitva u Kresčaku, kde rytíře pobili waleští lukostřelci, to už nebyla rytířská technika, která rozhodla boj. To byl začátek stoleté války, na jejím konci už rytíře, všechny vojáky včetně lukostřelců decimovala bronzová děla..
Novověké válečnictví už nespočívá v osobní chrabrosti a umu, ale v nasazení techniky. Místo individuálního vojáka nastupuje skupinová jednotka, místo jeho statečnosti se cení disciplína. Jednotkou pohybuje velitel, a pro plnění svých pokynů potřebuje tu disciplínu.
Velitelé si ponechali hodně z rytířské morálky, třeba za Třicetileté války v Čechách je doloženo, jak se po bitvě Valdštejn a jeho nějaký protivník sešli ve stanu mezi oběma vojsky, pokecali si, rozebrali si uplynulou bitvu, a pak v klidu odešli zpět. Dneska už je takové chování asi nemyslitelné..
Napo_Leon píše:
Další překvapivou věc se dozví při vypravování o létě 1420, kdy autor textu na férovku řekne, že křižácké vojsko bylo složeno ze všech koutů Evropy a "...převážně sestávalo z dobrodruhů přitahovaných možností drancování."
To se ale píše i ohledně křižáků, co táhli do Svaté země. Úplně první výprava dělala pogromy, páchala zločiny, Uherskem ji doprovázelo královo vojsko, aby je hlídalo.. A šlechta táhle do Palestiny z velké části proto, že druhorození neměli nárok na dědictví a plánovali se tam usadit, tudíž dobyvatelský motiv hrál roli též..
Napo_Leon píše:
český komplex méněcenosti a sebemrskačství je bohužel faktem. Národ, který si neváží sám sebe, si pak nemůže stěžovat
V příloze Lidových novin byl rozhovor s historikem Jiřím Rakem, ten píše o době národního obrození. Mj. k tomu českému sebepojetí řekl, že český národ má tu vlasntost, že musí být buď úplně nejlepší, nebo úplně nejhorší.. Že když je zle, tak se semknou a glorifikují dějiny, a když je normálně, tak sami sebe shazují.. Třeba Mikoláš Aleš je v čase útlaku veliký malíř, ale v časech míru mazal.. zaujalo mě to mj., protože to je pravý opak českého kréda "nikdy nebejt první, nikdy nebejt poslední, nikdy se dobrovolně nehlásit"
![Smile :)](./images/smilies/icon/smile.gif)
, tady je právě "bejt první, nebo poslední"..
Osobně to vnímám víc během fotbalu nebo hokeje, na mistrovství jede nároďák vyhrát, ale jakmle přijde první prohra ve skupině, tak se mu věští, že nepostoupí ani ze skupiny.. Nikde není moc vidět takový ten střízlivý pohled, že vzhledem k velikosti Čech a počtu obyvatel nebude mít nároďák tolik možností, aby drtil soupeře v každý dekádě.., že odpovídající místo takového státu je asi někde mezi postupem na mistrovství a postupem do vyřazovacích bojů..
Vnímám to sebemrskačství i jinde, Třeštík popsal takový příklad, že se dělala anketa, kde se kladly otázky, jestli se Češi cítí směřování společnosti spíš na Východ nebo na Západ.. Většina odpověděla sebemrskačsky, že se vracíme do Ruska. Pak dostali další otázky, které s tím na první pohled nesouvisely, ale daly se z nich zjistit společenské postoje- a z těch vylezlo, že hodnoty těch samých lidí jsou prostě blíže k západní civilizaci než k Rusku.., že podle nich i žijí a vyjdou najevo, když se povede na chvíli umlčet to jejich sebemrskačství..
V Čechách je velké téma korupce, a to teď nebudu zlehčovat, ta je schopná zničit demokracii, ale zase z toho vychází názory, že ČR je zkorumpovaná stejnou měrou jako Rusko - přitom není, v Rusku se dávají úplatky, aby se člověk dostal k dopravní policii, protože tam se mu ta investice na úplatcích od řidičů vrátí.. Nebo když časopois reflex vybral mezi čtenáři částku na nějako unemocnici pro pacienty s AIDS na Ukrajině a přijeli ji na místě odevzdat, tak si ředitel nemocnice řekl na férovku o úplatek za to, že dar přijme(!!).., když se mu vysmáli, že se klidně můžou vrátit i s penězma zpátky, tak jen pokrči rameny, že to zkusil nebo že tam je prostě zvykem úplatky brát, že mu to najednou nepřišlo divný.. Tak takhle blbě na tom tady ještě nejsme.. Korupce není brána jako něco automatickýho, ale jako zlo.. zase mi tu chybí měřítko, že jsme někde ve středu, že sice nejsme na úrovni západní Evropy, kde se politik po soudním odsouzení vzdá automaticky politického úřadu, ale taky nejsme na tom tak bídně jako na Ukrajině nebo v Rusku, prostě že nejsme ani Východní, ani Západní, ale Střední Evropa..