Děkuji. Tohoto úřadu se týká i následující listina, z níž nám také vyplývá, kdo byl ten Manfred, vévoda z Tarenta. Ano, správně, byl to nemanželský syn Fridricha II., který se později sám nazval králem sicilským, čímž vrcholně dožral papeže a zřejmě i Wittelsbachy, kteří pravděpodobně zas dožrali papeže tím, že do funkce bailiva vůbec Manfreda navrhli. Svůj život Manfred z Tarenta ukončil v roce 1266 poražen Karlem z Anjou v bitvě u Beneventa. Takže tenhle Manfred byl tím Konradinovým bailivem, jak vyplývá také z listiny překládané před touto
tedy RI V 2,3 č. 8948
Ale zpět k listině
RI V 1,2 č. 4771
Původní znění:
überträgt als Conradus secundus dei gratia regnorum Jerusalem et Sicilie rex ac dux Suevie, nach gehabtem rath, zugleich mit den herzogen von Baiern, seinen oheimen, und andern verwandten, und mit seiner mutter, dem edeln mann Manfred fürst von Tarent, seinem oheim, im vertrauen auf dessen treue und klugheit, die reichsverwesung (balium) Siciliens bis zu seiner mündigkeit, ad cuius manus balium ipsum de iure devolvitur, et eius tutele personam nostram committimus, si infra hec tempora regnum nostrum predictum nos contigerit introire; giebt ihm die volle gewalt welche ihm selbst bei anwesenheit im königreiche zustehen würde, und verspricht alles genehm zu halten was derselbe in dessen folge thun wird. Pertz aus dem Liber Blancus zu Wien. Böhmer Acta 677. Schirrmacher Hohenst. 599. Capasso Hist. dipl. 104. ‒ Blos mit ind. 13; eingerückt in die verbriefungen Manfreds für Venedig vom sept. 1257. [Wahrscheinlich überbracht durch den um diese zeit in angelegenheiten Conradins als boten an Manfred und den pabst geschickten marschall des herzogs von Baiern (Bertold von Schildberg?), der im iuni bei Manfred war; vgl. Nic. de Jamsilla ap. Mur. 8,571.] Der ausstellort ist das merkwürdig gelegene Wasserburg am Inn, östlich von München.
(Což je celkem hnusná směs němčiny a latiny)
Můj překlad:
Převádí jako Konrád II. z Boží milosti král království jeruzalémského a sicilského a vévoda švábský, poté, co se přitom poradil (dosl. co současně měl poradu), s vévody bavorskými, svými strýci, a dalšími příbuznými, a se svou matkou, urozenému muži Manfredovi vévodovi z Tarennta, jeho strýci, v důvěře k jeho věrnosti a moudrosti, úřad říšského správce (balia) Sicílie až do jeho dospělosti, k jehož rukám (úřad) toho samého bailiva podle práva spadl a jehož poručenství osobu naši svěřujeme, jestliže po ten čas království naše výše řečené nám dotkne se (contingo, najít ve slovníku řádném) vstoupit, dává mu plnou moc vlády, která jemu samotnému při přítomnosti v království příslušet bude, a slibuje vše vhodně dodržet co tentýž v tomto důsledku učiní.
Kde máme hledat zdroj pro tento regest: Pertz z Liber Blancus k Wiener Böhmer Acta 677. Schirrmacher High. 599. Capasso Hist. Dipl. 104. - Blos s ind. 13; vtlačeno do listu Manfréda pro Benátky ze září 1257.
[Pravděpodobně doručil/přinesl v té době ve věci/záležitosti Konradinově jako posel k Manfredovi a papeži poslaný maršálek vévodství bavorského (Bertold z Schildberg?), který byl v červnu s Manfredem, viz Nic. Jamsilla de ap. Mur. 8,571.] Vydání je památně uloženo ve Wasserburg am Inn, na východ od Mnichova.
Ještě to berte s rezervou, zejména tu latinu
Jinak je to zřejmě první pitomost Konradinovy vlády, nebo spíše vlády Wittelsbachů, kteří svou důvěru věnovali nesprávnému člověku...