Společnost za komunismu

[Ingolf]

V příloze MF Dnes v sobotu vyšla kritika práce Ústavu pro studium totalitních režimů s nadpisem Život tu nebyl jen politika. Ústav se zabývá převážně studiem mechanismů moci, z jednotlivých témat - zločiny komunistického režimu, političtí vězni, ministr vnitra Barák atd, represe proti církvi atd., ale jak píše autor, i v těch nejrepresivnějších režimech existuje něco jako všední život, "v ústavu jako by nikdy neslyšeli o gender history, o sociálních a hospodářských dějinách, historické sociologii, mikrohistorii (studie nějakého českého stachanovce)..".
To období totality je v dějepise docela nuda, média se taky soustředí na to, kdo byl jak persekuován, nebo naopak u koho se povedlo odkrýt členství v KSČ nebo StB. Pro historickou veřejnost zase zbývá téma, jaká politická klika zastávala jaký odstín stalinismu, trochu nuda a šeď.
Každodenní klutura stojí za zmapování víc, ta nás ovlivňuje doteď. Útěk před politikou se projevoval útěkem na venkov, proto jsou Češi národem chalupářů, u lesa je dobře za všech režimů.. Dalším útěkem z reality byla (a je) televize, identifikovat se s hrdinou nějakýho filmu nebo seriálu, ten je delší - by stálo za to popsat Dietlovy filmy, nejslavnější Nemocnice na kraji města, taky jak se tam odrážela doba (Nova za Železnýho se zuřivě bránila tenhle seriál odvysílat, i když jinak vysílala mexický telenovely nebo Dallas, prý že Nemocnice propaguje komunismus), třeba když nastal nějaký problém v chodu nemocnice, zjevil se zničehonic nějaký potentát z ministerstva a všechno napravil, takový zásah typu deus ex machina měl zdůrazňovat, jak se stát stará a všechno ví a všechno zařídí..
genderová studia - heslo "ženy do výroby", co se povedlo naplnit, jaký mělo dopad? Žena nezůstává doma, víc se osamostatňuje, není finančně závislá na muži..., když srovnáme filmy z první republiky, kde hezká dívka zaujme syna bohatého továrníka a to je vrchol jejího štěstí.., nebo situaci 19. století, kde žena měla zákaz studovat třeba medicínu.. dnešní lepší situace žen má vztah i k období komunismu, a to by chtělo vyváženou studii, nejlíp ale od ústavu, který nemá za úkol hledat na té zlé době jen a jen zlo, aby komunistický systém co nejvíc zdenuncioval, a zároveň od ústavu, který se nemusí bát o svůj smysl a i existenci podle aktuální politické situace (levice má vůči němu výhrady, které mohou vést až ke zrušení), protože to ho zase táhne k jedné politické skupině, o kterou se může víc opřít.., a pak jednat na její zakázku..
Ten ústav je ukázka toho, jak v českém dějepisectví dominují politické dějiny a kam to vede, jak to zplošťuje dobu, všímá jen mocenských vrstev, zanedbává detaily života a jak se to odcizuje běžnýmu člověku.

[Katerina]

V příloze MF Dnes v sobotu vyšla kritika práce Ústavu pro studium totalitních režimů s nadpisem Život tu nebyl jen politika. Ústav se zabývá převážně studiem mechanismů moci, z jednotlivých témat - zločiny komunistického režimu, političtí vězni, ministr vnitra Barák atd, represe proti církvi atd., ale jak píše autor, i v těch nejrepresivnějších režimech existuje něco jako všední život, "v ústavu jako by nikdy neslyšeli o gender history, o sociálních a hospodářských dějinách, historické sociologii, mikrohistorii (studie nějakého českého stachanovce)..".
To období totality je v dějepise docela nuda, média se taky soustředí na to, kdo byl jak persekuován, nebo naopak u koho se povedlo odkrýt členství v KSČ nebo StB. Pro historickou veřejnost zase zbývá téma, jaká politická klika zastávala jaký odstín stalinismu, trochu nuda a šeď.
Každodenní klutura stojí za zmapování víc, ta nás ovlivňuje doteď. Útěk před politikou se projevoval útěkem na venkov, proto jsou Češi národem chalupářů, u lesa je dobře za všech režimů.. Dalším útěkem z reality byla (a je) televize, identifikovat se s hrdinou nějakýho filmu nebo seriálu, ten je delší - by stálo za to popsat Dietlovy filmy, nejslavnější Nemocnice na kraji města, taky jak se tam odrážela doba (Nova za Železnýho se zuřivě bránila tenhle seriál odvysílat, i když jinak vysílala mexický telenovely nebo Dallas, prý že Nemocnice propaguje komunismus), třeba když nastal nějaký problém v chodu nemocnice, zjevil se zničehonic nějaký potentát z ministerstva a všechno napravil, takový zásah typu deus ex machina měl zdůrazňovat, jak se stát stará a všechno ví a všechno zařídí..
genderová studia - heslo "ženy do výroby", co se povedlo naplnit, jaký mělo dopad? Žena nezůstává doma, víc se osamostatňuje, není finančně závislá na muži..., když srovnáme filmy z první republiky, kde hezká dívka zaujme syna bohatého továrníka a to je vrchol jejího štěstí.., nebo situaci 19. století, kde žena měla zákaz studovat třeba medicínu.. dnešní lepší situace žen má vztah i k období komunismu, a to by chtělo vyváženou studii, nejlíp ale od ústavu, který nemá za úkol hledat na té zlé době jen a jen zlo, aby komunistický systém co nejvíc zdenuncioval, a zároveň od ústavu, který se nemusí bát o svůj smysl a i existenci podle aktuální politické situace (levice má vůči němu výhrady, které mohou vést až ke zrušení), protože to ho zase táhne k jedné politické skupině, o kterou se může víc opřít.., a pak jednat na její zakázku..
Ten ústav je ukázka toho, jak v českém dějepisectví dominují politické dějiny a kam to vede, jak to zplošťuje dobu, všímá jen mocenských vrstev, zanedbává detaily života a jak se to odcizuje běžnýmu člověku.

To je zajímavý článek - samozřejmě , že tehdejší doba nebyla jen politka - že existoval všední život - jenže málo platné byl tou politikou opravdu hodně a po mnoho stránkách ovlivněn - a musím říct, že mnohem víc než dnes.

Ten popisovaný útěk od reality - to je přesné : chaty , chalupy, svépomocí stavěné domky, zahrádkářské kolonie - ale ta zasádní otázka je PROČ - PROČ cítila většina národa potřebu před realitou utéct - a tento hromadný útěk byl vládnoucí stranou akceptován, ba dokonce podporován.

Ona je zrovna v tomto docela vidět ta křivka historie let vlády komunismu v našich zemích.

Vezměte ten počátek - temná doba sovětských poradců, politických procesů a vražd, mučení , gulagů, likvidace několika společenských tříd atd. probíhala jaksi - v jedné linii , která se ukazovala jen tehdy - když byl dán pokyn , že je zapotřebí demostrovat moc , ale jinak to do toho , jak článek říká "všedního " života až tak neproniklo, kolik lidí vědělo o domečku na Hradě, atd . ??
A v téhle době také probíhala druhá linie- ta navenek a veřejně viditelná - veselá , budovatelská, plná mládí a štastných zítřků , společných brigád , prvomájových veselic, a písní na oslavu.
Pronikla do "umění" - literatura , filmy .. atd - zatímco ta druhá , temná nikoliv .

Ćas se pohnul dál - doba vražd a jásajícího mládí a budování socialismu skončila - a nastoupilo období, kdy se tahle dvojitá společenská křivka - tak nějak spojuje - jakoby se uzavřela jakási nepsaná společenská smlouva - nikdo už ty písně nebral vážně - ale navenek z toho zůstala ta ustrnulá frázovitost - lidé dál slavili první máje, deváté květny , sovětské revoluce, dny armády a jiné blbosti - ale to nadšení se z oslav tak nějak vytratilo -byly to záležitosti ryze formální - stejně tak prezentace českých dějin, světivého dění , apod. - kde se oficální teorie občas dostávaliy až na hranu nechtěné frašky. Ale lidé toto akceptovali - občas obětovali císaři co jeho jest - a žili ten svůj útěk z reality .

Asi by se ta doba dala rozdělit na více období, ale tak dalece jsem se tím nezbývala.

Tohle je samozřejmě ten praktický život.

Druhá věc - je , ta v článku též lehce zmíněná devastace hodnot ve společnosti. To je ovšem téma závažné a nedá se jen tak odbýt.

Jen tak mimochodem neumím si představit, že by existoval nějaký cvok, který by se identifikoval s nějakým hrdinou tehdejších seriálů (možná tak můj pětiletý syn se Soptíkem nebo Sandokanem) - ale pokud hovoříme o české produkci a dospělých lidech - tak je to s odpuštěním velký blábol - a nechápu, proč to autor článku vůbec napsal. To je právě tas potíž - že nebylo s kým se identifikovat .. tedy vzory co většinou lidé potřebují v dětství a dospívání - (kromě rodičů , samozřejmě) se vytratily - i ty Rychlé šípy se za normalizace přestaly v TV vysílat.

A protože potřeba vzorů je v lidech zakořeněná - byli jsme svědkem dalšího jevu, který jinde nebyl pozorován - a to byl přerod prvorepublikového trampingu a skautingu - v tzv. "osadnictví" a čundrování : osady vznikaly všude , na Sázavě, v brdských lesích, na Kocábě - mívali tam svého šerifa,potlachy, kapely, - nádraží Bráník se každý pátek odpoledne zaplňovalo mladými, starými, rodinkami v zeleném a s bágly - a pak se už řítil posázavský Pacifik a rozvážel je do jeijch domovských osad. To byla myslím velmi silná subkultura , s vlastními zvyky, pravidly , posléze z ní vyšly všechny ty Porty co se staly fénomémem - a svým způsobem to byl určitý protipol onoho usedlého chalupářství.

Možná při hlubším zamyšlení bychom tyhle dvě subkultury dokázaly identifikovat s určitými vrstvami obecné společnosti - já nevím.


Bud jsem autora špatně pochopila, nebo on nepochopil postavení ženy za socialismu .

Že byla žena finačně nezávislá na muži a byla osvobozena od ponižujího manželství s továrníkem ( ted přeháním) a tak měla lepší vztah k socialismu ... no , to mě tedy vyrazilo dech.

Samozřejmě - že už nežijeme v jeskyni, i když i tam jsme to měly ošéfované : - stejně jsme si s tím mamutem , co jste nám donesli, naložily po svém ... ale a ted fakt nebudu otravovat historiíí ženské emancipace - ta fakt začala mnohem dříve.

O jakékoliv rovnoprávnosti mezi mužem a ženou si ženy mohly nechat jen zdát i za socialismu - a upřímně dnes je to lepší jen o trošku, že už se o tom zas tak moc nelže, ale stejně se s tím moc nedělá.

Za socialismu byla mnohá povolání i když se to tak nezdá - prostě rozdělená dle pohlaví.
Jo ukázaly Vám ženu pilotku , jaké jsou možnosti žen v nové společnosti, ale pak tu jednu jedinou zas poslali cídit trup letadla.
Učitelské ústavy , později Pegadogické fakulty - a školy samotné byly přeplněny ženami - chlap učitel jo, občas na
2. stupni - na dílny a tělocvik. Zato profesoři VŠ - tam už byl poměr pohlaví přesně obrácený.
Ženská doktor - jo běžné - třeba obvoďačky, dětské doktorky - kolik žen bylo však mezi chirurgy, kardiology apod. ??

Platy celkově za stejnou práci a vzdělání - byly pro muže a ženu rozdílné , v neprospěch žen (ale to platí dodnes) - takže když se pak s manželem rozhodli , , že bude mít děti, bud byla na tom chlapovi závislá stejně tak jako ta prvorepubliková dělnice, nebo živořila s pomocí rodičů jako samoživitelka a do práce šla sotva bylo možné dát dítě do jeslí, což bylo bohužel další zvěrstvo - bylo to možné už od 6 měsíců dítětě.
Ano, co se genrových myšlenek autora článku týká - lze souhlasit s jedním - taková velká a závažná studie o postavení ženy je nutná a potřebná.

Nebudu to už víc rozpitvávat - takové články jsou vždy dobré a potřebné, alespoň lidé o těch věcech přemýšlí - a hlavně pomalu se tak toho období zařazuje do historie jako takové - tedy tím myslím do klasického minulého období, které je už možné historicky zkoumat , i když určitě bude ještě dlouho trvat , než se na toto období budeme pocit podívat třeba jako na období CK mocnářství, nebo Jagellonce - třeba.

[jur]

Ten popisovaný útěk od reality - to je přesné ...

U nas se tomu rikalo vnitrni emigrace.

PROČ cítila většina národa potřebu před realitou utéct

Protoze komunismus neni pro lidi. Nelze zit cely zivot ve vojenskem tabore, obehnanem ostnatymi draty, sem tam strazni veze a po zuby vyzbrojene hlidky se zurivymi psy, a jeste k tomu brat to vazne, verit, ze to je vsechno, co cloveku muze zivot nabidnout. Jedni si byli plne vedomi, v jake realite ziji, jini mene, ale vetsina citila, ze to je proti nature.
Jaky je link na ten clanek?

Já se obávám, že Ingolf nám to sem pracně musel vypsat - ´protože to byla příloha Mladé Fronty tedy hard copy a že to v elektronicné podobě asi není...

[Robert]

Protoze komunismus neni pro lidi. Nelze zit cely zivot ve vojenskem tabore, obehnanem ostnatymi draty, sem tam strazni veze a po zuby vyzbrojene hlidky se zurivymi psy, a jeste k tomu brat to vazne, verit, ze to je vsechno, co cloveku muze zivot nabidnout. Jedni si byli plne vedomi, v jake realite ziji, jini mene, ale vetsina citila, ze to je proti nature.

Ku komunizmu ale naozaj patrila už aj tá šeď (farba), v tom bola geniálna vízia Georga Orwella v 1984, a výborne bol z toho urobený aj film. Tá nuda, tá šeď mimochodom možno ubíjala ľudí viac, ako (ne)politika. Preto potom tak ľahko a lacno naleteli novým "záchrancom" (u nás Mečiar, dnes Fico, v Juhoslávii trebás Miloševič, atď). Do tej istej kategórie patria aj finančné podvody a davy ľudí, ktoré na ne naleteli.
Čo sa týka úletov, mne sa vždy páčil príbeh undergroundovej legendy The Plastic People Of The Universe. Tlač ich za socíku zamlčiavala, potom očierňovala, po 1989 z nich robili martýrov. Lenže to najlepšie na story PPU je to, že si z režimu aj v tej beznádeji robili jednoducho srandu... Keď ŠTB hľadali v Jirousovom byte tajne spisy, ale Hlavsovci vedeli "že treba skízet" t.j. že treba zozbierať rastlinky....
Ináč má ale Ingolf 100% pravdu.....

[Michal]

Ku komunizmu ale naozaj patrila už aj tá šeď (farba), v tom bola geniálna vízia Georga Orwella v 1984, a výborne bol z toho urobený aj film. Tá nuda, tá šeď mimochodom možno ubíjala ľudí viac, ako (ne)politika. Preto potom tak ľahko a lacno naleteli novým "záchrancom" (u nás Mečiar, dnes Fico, v Juhoslávii trebás Miloševič, atď). Do tej istej kategórie patria aj finančné podvody a davy ľudí, ktoré na ne naleteli.

Paradoxní na tom je, že Orwell své dílo o Velkém bratrovi psal úplně na jinou společnost.

Čo sa týka úletov, mne sa vždy páčil príbeh undergroundovej legendy The Plastic People Of The Universe. Tlač ich za socíku zamlčiavala, potom očierňovala, po 1989 z nich robili martýrov. Lenže to najlepšie na story PPU je to, že si z režimu aj v tej beznádeji robili jednoducho srandu... Keď ŠTB hľadali v Jirousovom byte tajne spisy, ale Hlavsovci vedeli "že treba skízet" t.j. že treba zozbierať rastlinky....
Ináč má ale Ingolf 100% pravdu.....

Ano Mejla byl disidentem prostě jen proto, že nemohl být ničím jiným, byl apolitický, dá-li se to tak říct.
Hlavně byl ale muzikant, to chtěl dělat a taky to přes všechna příkoří dělal.

[Ingolf]

Orginál je zde, na newtonitu je archiv článků z novin jako Právo i MF dnes, stačí krátka registrace, na mail pošlou heslo a můžete hledat starší články.
http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=397716

06.02.2010 - Michal Janata - Úvaha - str. 42

Život tu nebyl jen politika


Slibné zadání, malé ambice a ještě menší výsledky - to jsou výsledky dosavadní existence ÚSTAVU PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) bude vybírat nového ředitele. Bylo by záhodno, aby ten dosavadní, Pavel Žáček, funkci neobhájil. Mělo by nastat přehodnocení cílů a činnosti ústavu. Zaměříme-li se na jeho publikační činnost a badatelský profil, můžeme dospět ke zjištění, že je věru co měnit.
Uhranut StB Především dosavadní velice úzké tematické a hlavně metodické zaměření ÚSTR, který je z povahy svého zadání historickým, ho degraduje na jakýsi polopolitický orgán. Projdeme-li si například bibliografii prací ředitele Pavla Žáčka, vidíme, že autor je uhranut mocí Státní bezpečnosti, takže mu snadno uniká okolnost, že i v těch nejrepresivnějších režimech existuje něco jako všední život, a tedy atraktivní téma pro alltagsgeschichte. Dějiny všedního dne nacionálně i internacionálně socialistického období však nenajdeme v pracích žádného člena tohoto ústavu.
A není to jen otázka tématu, ale především metody. Většina prací je psána v pozitivistickém stylu politického dějepisectví, na rozdíl od něho však s nízkou jazykově stylistickou úrovní. Je příznačné, že vynikající práce ekonoma Libora Žídka Transformace české ekonomiky 1989-2004, kde jsou velice výstižné pasáže o ekonomice normalizační doby, vyšla v nakladatelství C. H. Becka, nikoli péčí ÚSTR. Publikaci o komunistickém hospodářství bychom v bibliografii tohoto ústavu hledali rovněž marně.
Monografické práce bývalých i současných členů ústavu jsou poznamenány metodologickou zastaralostí. Portréty kardinála Berana na jedné straně a komunistického aparátčíka Václava Kopeckého na druhé straně jsou spíše tradičními biografiemi než skutečně odbornými knihami (které by přitom mohly mít dopad i na širokou laickou veřejnost, jak je to běžné v Německu, Francii, Británii a dalších zemích s velkou historiografickou tradicí). Co však chtít od ústavu, jehož ředitel nemá historické vzdělání, jak by se dalo očekávat?
To by bylo počtení!
V ÚSTR jako by nikdy neslyšeli o gender history (není socialistická žena za pultem i před pultem vysoce atraktivní téma?), o sociálních a hospodářských dějinách (přímo badatelská lahůdka!), dějinách mentalit (socialistický člověk a jeho duševní svět), historické sociologii, jak se ji v téměř partyzánských podmínkách pokoušejí pěstovat Jana Machačová a Jiří Matějček, kulturních dějinách (úkol pro Jiřího Knapíka?), již zmíněných dějinách každodennosti, mikrohistorii (dějiny jednoho českého stachanovce, ach to by bylo počtení!), modernizační teorii (byl komunismus modernizačním hnutím?), nemluvě o lingvistickém obratu a dalších a dalších oborech či směrech dějezpytu. Nic, v ÚSTR ustrnuli v 19. století. Jak mají s těmito archaickými nástroji studovat období o mnoho mladší, než je éra zapadlých i nezapadlých vlastenců?
Začít s vydáváním dílčích studií se může jevit jako metodologicky standardní, ale není tomu tak, zvláště nasvědčují-li dva roky působení tohoto ústavu, že u dílčích monografií zůstane. Bylo by nejen přínosné, nýbrž přímo nutné zavést v této instituci tematickou a metodickou pluralitu a zejména zpřísnit kritéria, neboť dosavadní publikace ústavu jsou na úrovni prací ze sborníků regionálních muzeí.
Vezměme hypotetickou situaci: historik s filozofickým a společenskovědním zázemím má v rozpracovaném stadiu rukopis o interpretacích totalitních režimů, v němž se kromě nejdůsažnějších teorií totality (např. reflexe Hannah Arendtové) věnuje i méně citovaným pracím (kupř. Cassirerův The Myth of State). Představa, že by práci o ideových zdrojích i interpretacích totalitních režimů vydal právě tento ústav, aby jím korunoval svou činnost, je stejně absurdní, jako kdyby televize Nova vysílala diskusní pořad, v němž by o politice nediskutovali politici, ale filozofové a sociologové. Tím spíše by nebyl takový autor vůbec mezi možnými kandidáty na ředitele ÚSTR.
V zajetí zkoumané doby Pokud by si studenti (či jiná uživatelská skupina) měli učinit obraz o československé či české totalitě z publikací ÚSTR, byl by obraz té doby pohříchu chudý. Jako by v totalitních režimech existovala pouze politika. Právě v těchto režimech, kde jsou čelisti moci zahryznuty hluboko až do vlásečnic soukromí, mají nadměrně velký smysl kultura, umění, každodennost nebo soběstačná ekonomika domácností, jež sehrála klíčovou roli právě v období normalizace. Po těchto oblastech v ÚSTR ani vidu, ani slechu. Cožpak socialistický člověk v něčem nebydlel, něco nejedl a nechodil do divadel či na koncerty? Nebyla by monografie o normalizační architektuře například mimořádně atraktivní i pro širší čtenářskou obec? Nemluvě o monografii věnované komunistickým televizním seriálům a o stovce dalších, neméně atraktivních témat.
Místo nich se však z ÚSTR řinou vědecky podřadné a stylisticky nejen nečtivé, nýbrž od čtení přímo odrazující publikace, jež jako by ztělesňovaly chromého či spíše do země zadupaného ducha normalizačního režimu. Jako by se do této instituce nastěhovala atmosféra doby, která měla být její hlavní náplní. Po dvou letech činnosti se sice kvantitativně podařilo obhájit činnost ústavu, byť počet publikací neodpovídá počtu pracovníků, ale kvalitativně je produkce ÚSTR nízká. Jako by se počáteční rozpaky nad zakládáním tohoto ústavu promítly do charakteru a výsledků jeho činnosti. A přitom je ÚSTR nejen nesmírně důležitý pro dějinnou identitu české společnosti, ale i nutný, nemá-li se povědomí o obou totalitách rozplynout jako ranní jinovatka na někdejších apelplacech komunistických lágrů na našem území. *

Základní obrázek o edičním plánu Ústavu pro studium totalitních režimů si lze udělat na stránce http://www.ustrcr.cz/cs/publikace

Foto autor| FOTO: MAFA - MONIKA TOMÁŠKOVÁ

Foto popis| VE SVÉM ŽIVLU Ředite Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček na Náměstí Svobody v Brně stojí před výstavou portrétů estébáků Tváře moci, kterou jeho ústav připravil.

O autorovi| Michal Janata, Autor je publicista, kritik, nakladatelský redaktor Janata.Michal@seznam.cz

[Ingolf]

Ten popisovaný útěk od reality - to je přesné : chaty , chalupy, svépomocí stavěné domky, zahrádkářské kolonie - ale ta zasádní otázka je PROČ - PROČ cítila většina národa potřebu před realitou utéct - a tento hromadný útěk byl vládnoucí stranou akceptován, ba dokonce podporován.

samozřejmě, politika zasahovala do všech oblastí života, jde o to, na jakou oblast se soustředit. Politický proces spojený a celospolečenskou propagandou a vrcholící popravou je to nejviditelnější, útěk před realitou na venkov ne tolik, ale vychází z toho.

Jen tak mimochodem neumím si představit, že by existoval nějaký cvok, který by se identifikoval s nějakým hrdinou tehdejších seriálů (možná tak můj pětiletý syn se Soptíkem nebo Sandokanem) - ale pokud hovoříme o české produkci a dospělých lidech - tak je to s odpuštěním velký blábol -

U majora Zemana mohli klidně lidi sympatizovat s těma, co, je honil , Bič boží doteď lidi zpívaj
Ale v nemocnici na kraji města byly pozitivně reflektované postavy, žoviální Strossmayer, hodný a moudrý primář Sova.., lidi brečeli, když umřela Ema..
Identifikovat se mladší člověk mohl s postavou z discopříběhu, tam to nebylo úplně odtržený od reality. Nebo si vybavuju scénu z ilmu myslím že Vítr v kapse, kde se Vaculík a Tofi baví, jak dostat modrou knížku.., v prvních budovatelských filmech by se schovávání před vojnou rovnalo zradě.. I ta filmová produkce sleduje atmosféru doby, že mladá generace má svoje problémy, a ty nesouvisí zrovna s budováním socialismu a jejich témata hovoru nejsou o diskusích nad Kapitálem. Vývoj filmový produkce by taky bylo téma hodné zpracování, pro veřejnost myslím i přitažlivým, ani ne tak šesivý, jako jiný témata tý šedivý doby.

Bud jsem autora špatně pochopila, nebo on nepochopil postavení ženy za socialismu .

Že byla žena finačně nezávislá na muži a byla osvobozena od ponižujího manželství s továrníkem ( ted přeháním) a tak měla lepší vztah k socialismu ... no , to mě tedy vyrazilo dech.
...
O jakékoliv rovnoprávnosti mezi mužem a ženou si ženy mohly nechat jen zdát i za socialismu -
...
co, co se genrových myšlenek autora článku týká - lze souhlasit s jedním - taková velká a závažná studie o postavení ženy je nutná a potřebná.

Jsem nepsal, že postavení ženy bylo nějak dobré, nebo tak lepší, že by začaly sympatizopvat se socialismem, ale že v rámci nynějšího postavení musí být znát nějaký vliv. Finanční závislost, že poskytovatel peněz dostane za peníze nějakou práci, se tká vztahu šéf - zaměstnanec, ve vztahu muž živitel - žena hospodyně, to bude nějak podobné.
V Dějinách USA jsou kapitoly o ženském hnutí, autor (Američan) tam píše, že když byla nějaká válka, ženy musely do práce, získaly sebevědomí, společensképostavení, zjistili, že mají na víc, než jen sedět doma.. Po válce byla snaha nahnat je zpátky do domácností a tak nějak dokola.
finanční postavení se týká hlavně manželského vztahu, vztahu dvou konkrétních lidí, méně postavení ve společenské heirarchii, počtu žen na společensky vážených místech v medicíně, politice apod.
Studie k postavení žen je potřebná jak komplexní, pro všechna období počínaje těmi jeskyněmi, tak i pro konkrétní období, jako byl ten socialismus. Ale je to zase téma pro ústav, který nefunguje tak, že sleduje jen zločiny systému. Takový ústav jednak nemá zájem tohle studovat, jednak nevím, jestli je schopný sledovat období nezaujatě a ze všech stran, ne jen tak, že bude vybírat ty úseky, kde systém ženám ubližoval (jako že takový téma je taky dost široký).

[Michal]

Nevím proč by někdo neměl sympatizovat i s majorem Zemanem.
Kromě toho, proč by se nemělo sympatizovat s Pláteníkem? Jde přece o charakter postavy, o to jaký je, že tomu tak ve skutečnosti většinou nebylo je vedlejší. Že to byla propaganda jak prase, no a co? Vždyť každý znal realitu, ale všechny filmy a seriály jsou pohádky.
Debilní argumenty proti "Ženě za pultem", že obchody zely prázdnotou, jsou fakt dojemné, vždyť o to Dietlovi vůbec nešlo. Šlo o příběhy ze života, jednou pravděpodobnější, jednou ne.
Když se podíváme na hrdiny zvenčí, tak nevím, co by mě mělo uchvátit na nějakém pitomém prezidentovi USA, který "zachraňuje" svět v každém pitomém filmu, kde postavy nemají žádný charakter, jen se stejně ksichtí a střílejí kolem sebe na všechno, co se pohne.

[Michal]

Co měly a mají říkat ženské v Rusku? Všichni chlapi v armádě nebo u policie, tam ženské dělají všechno, od zedničiny po popelařinu. Emancipace?

[elizabeth]

Co měly a mají říkat ženské v Rusku? Všichni chlapi v armádě nebo u policie, tam ženské dělají všechno, od zedničiny po popelařinu. Emancipace?

Podle mě emancipace dovedená do krajností nebo až naruby...

Vzpomínám si na jeden totalitní vtip: Sedí Ivan s Marusjou na loďce a Marusja vesluje. Ze břehu volá Voloďa: " Ivane, pojď na vodku!" Ivan odpovídá: "Kdepak, Voloďo, já nemohu, vezu ženu do porodnice".

No já vím, že k novodobým dějinám se nevyjadřuju, tak už končím...

[slavicekvac]

Co měly a mají říkat ženské v Rusku? Všichni chlapi v armádě nebo u policie, tam ženské dělají všechno, od zedničiny po popelařinu. Emancipace?

Podle mě emancipace dovedená do krajností nebo až naruby...

Vzpomínám si na jeden totalitní vtip: Sedí Ivan s Marusjou na loďce a Marusja vesluje. Ze břehu volá Voloďa: " Ivane, pojď na vodku!" Ivan odpovídá: "Kdepak, Voloďo, já nemohu, vezu ženu do porodnice".

No já vím, že k novodobým dějinám se nevyjadřuju, tak už končím...

Také to je ale frustrace mužů, ta emancipace. Například Jerome Klapka Jerome, Tři muži ve člunu: cítil jsem jako újmu, že nemohu trpět horečkou omladnic

[Ingolf]

Čo sa týka úletov, mne sa vždy páčil príbeh undergroundovej legendy The Plastic People Of The Universe. Tlač ich za socíku zamlčiavala, potom očierňovala, po 1989 z nich robili martýrov. Lenže to najlepšie na story PPU je to, že si z režimu aj v tej beznádeji robili jednoducho srandu... Keď ŠTB hľadali v Jirousovom byte tajne spisy, ale Hlavsovci vedeli "že treba skízet" t.j. že treba zozbierať rastlinky....

Je vlastností totalitní moci, že si mimo skutečných poctivých odpůrců disidenty sama vyrábí.., PPU nebo heavy metal byly svou hudební subkulturou, politika je tolik nezajímala. Ale umět používat vlastní schopnosti je pro totalitu nepřijatelný.. Myslel jsem na příklad PPU i tehdy, když jsem psal, jak církev vyráběla herezi tam, kde nebyla, jako z valdenských. Ti uznávali nauky církve a chtěli je kázáním šířit dál, ale právo kázat si vyhradila jen církev.., vlastní schopnosti a nezávislé jednání nemohli lidi užívat ani tam.

[Ingolf]

ÚSTR byl kritizován za malou, resp. moc specializovanou publikační činnost, ale v poslední době začal vydávat jak na běžícím páse a přitom i o tématech, která jsou víc celospolečenská, ne jen studie o jednom vyšetřovateli StB a jeho zločinech.. Ve spolupráci s Yvšehradem vyšla kniha Jana Rychlíka Češi a Slováci ve 20. století, kniha o procesech s undergroundem, a koupil jsem si knihu Demonstrace v Československu v srpnu 1969 a jejich potlačení. Zajímavá je u knih vydanýchsamotným Ústavem už cena, kniha přes 300 sran se vejde do dvou set korun.. jestil tam je nějaký sponzoring nevím, možá to ale odpovídá stylu psaní knih, je to u obecných věcí výpis ze starší literatury a u konrétních věcí výpis z archiválií, do toho plno dobových fotek a ofocených archiválií.. Je to prostě jiný styl, než jaký jsem zvyklý u raného středověku, kde se jedna stránka kroniky obrací ze všech možných pohledů a konfrontujue s jinými, prameny 20. století jsou jiné, tam asi fakt stačí sednout a vypisovat to nejpodstatnější.. to nemá shazovat styl historiak 20. stoeltí, jenom mi to přijde z podstaty jednodušší..
Kniha o demonstracích začíná přehledem událostí od srpna 1968, o postupném průběhu normlizace, kdy se reformní křídlo navenek tvářilo jako reformní, ale pod tlakem Moskvy provádělo politiku normalizační.. Do výročí srpnových událostí proběhla tzv hokejová krize, kdy lidi vyšli do ulic slavit vítězství v hokeji nad SSSR, do toho proběhlo vysklení výlohy Aeroflotu na Václaváku, zřejmě to byla provokační akce StB..
Pak následuje popis událostí při výročí invaze v srpnu 1969.. Popis se týká větších měst, kde došlo ke střetůn se státní mocí. Pro pamětníky to musí být živé čtení, četl jsem události v Liberci, kde jsem bydlel, a živě si to umím představit taky.. Styl psaní je ale stejně takový mechanický, výpis počtu nasazených jednotek a vodních děl a počet zraněných příslušníků VB, to je víc statistika než historie.., představoval bych si doplnění z úst pamětníků, aby se utvořil víc plastický obrázek (i když dobové fotky tomu taky docela napomáhají).
Co by stálo za rozbor, tak posuny v myšlení a konání stranických špiček ovlivněných Pražským jarem, třeba většina členů SNB včetně členů StB se během invaze r. 1968 vyjadřovala proti vpádu vojsk, ale během jednoho roku se přizpůsobili nové situaci a na demonstrace v srpnu 1969 už reagovali jako poslušní vykonavatelé moci.. Přitom během invaze mělo konzervativní křídlo StB za úkol internovat reformní představitele, zabrat letiště v Ruzyni apod., ale tomu zabránil první náměstek ministra vnitra Padrůněk, který přerušil dovolenou, vytlačil i svého šéfa, kterého reformisté prohlásili v médiích za zrádce a ten se musel skrývat.. Ale pak došlo ke zlomení reformních postojů, estébáci se plně přizpůsobili novým poměrům a tohle by stálo za to blíže rozebrat, co se to s lidma stalo..
Něčemu takovému se věnuje kniha Psychologie komunismu -http://www.databazeknih.cz/knihy/psycho ... ismu-94379 na tu se taky chystám, i když je to psáno na první pohled trochu jednoznačně, na můj vkus moc nezpochybnitelně..Ale už jen názvy kapitol Je možné o totalitě nic nevědět?, Jak se vyrovnat s členstvím nebo luxusní "Zvláštní antipatie k charakterním lidem", to ukazuje, co se s lidmi dělo, jak lidé sami sobě vytvářeli seberegulační mechanismy, které napomáhaly k chodu systému, jak se vytvářely i posotje proti disidentům, protože kvůli disidentům komunismus přitvrzuje a utahuje i zbytek společnosti - což je dobře viditelné u lidí, kteří podepsali Antichartu, když vyčítali chartistům, že nebýt Charty, tak je systém nenahnal podepsat tu Antichartu.., dobře vyjádřené to je i v Havlově Audienci, kde šéf pivovaru vyčítá Vaňkovi, že má na krku disidenta (Vaňka), a kvůli němu komunisti věnují pozornost i celému pivovaru..

***

Jinak v Ústavu to zase pulsuje ohledně personálního obsazení, diskutuje se o odvolání šéfa ústavu Hermanna. K tomu do sedmičlenné rady byl dosazen kritik bratří Mašínů, z pravice jen ohlas, že tak levicový Senát dokazuje svou sílu a sociální demokracie si tím uhlazuje cestu ke KSČM, resp. k povolební koalici nebo jiné spolupráci.. - http://zpravy.idnes.cz/ustav-pro-studiu ... _domaci_jw Do toho nevidím, každopádně to ale ukazuje, že Ústav nefunguje jako klasická vědecká instituce, ale že je od základu provázaný s politikou.
Symptomatická je sama myšlenka, že v demokratické instituci by neměl být přítomen zastánce jiného názoru, jestliže onen názor přitakává komunistům.. Vůbec se nediskutuje, jestli je ten samotný názor (na Mašíny) vyvážený, správný, jestli je zapotřebí i jiného pohledu, ale diskutuje se, nakolik je člen rady s kritickým postojem vůči Mašínům nástrojem pro zatáhnutí komunistů do vlády..
Diskuse ohledně Mašínů přitom potřeba je, protože hodnocení hrdina anebo vrah je dost radikální.. Zabití policisty jako „slouhy systému“ je hodně, hodně kontroverzní, takové postoje praktikovaly IRA v Severním Irsku a ETA v Baskicku, které jsou přitom brány za teroristické organizace. Teror obou organizací šel dvěma směry, jeden proti majetku, kdy anonym ohlásil bombu, dal policii čas na vyklizení prostoru a pak to bouchlo.. Druhý směr šel proti ozbrojeným složkám Velké Británie, resp. Španělska. Sem patřily smrtelné útoky na vojáky a právě policisty.. Do repertoáru nepatřily útoky na civilisty – ohlášení bomby mělo dát čas, aby se civilisté stáhli, bojové akce šly proti ozbrojeným složkám.. A teď mají být IRA a ETA hrdinové bojující za národní svobodu proti okupantům, nebo sprostí vrazi? A ještě zamotanější situace je u albánské UCK, jsou to mafiáni, nebo bojovníci za svobodu proti srbskému nacionalistickému státu? Ani jeden pól pro ně neplatí bezezbytku a podobně mi nesedí ani jeden pól hrdina x vrah na Mašíny..
***
Ústav má dost potíží sám se sebou, do toho mi přijde, že ani společnost si neví rady, co s výstupy Ústavu dělat. Ústav šas od času vytáhne dokumenty, které dokladují spolupráci nějaké osobosti s StB, a hned vypukne ostrakizace a na druhé straně obhajoba, že to dotyčný udělal z mladické nerozvážnosti, nebo že by to vůbec neudělal, takže jednal pod nátlakem nebo nevěděl co podepisuje.. - např. - http://respekt.ihned.cz/fokus/c1-363891 ... ravou-ruku
Společnost se nějak chce vyrovnat s komunismem, ale vytáhnutí spolupráce na nějakou osobnost tomu zdá se nepomáhá.. Možná je součástí vyrovnání i hledání hrdinů, tedy Mašínů, kteří nebyli jako většina a tomu zlu se skutečně postavili, a tak se nekriticky maluje jejich obrázek hrdinů..
Zajímavá situace nastala během připomenutí Února 1948 v břevnovském klášteře, pořádala to TOP 09, vystoupil tam, zástupce studentů z jižních Čech, co pořádali demonstrace proti účasti komunistů ve školské radě kraje.. Mluvil v tom smyslu, že uznává výsledky voleb, že takhle demokracie funguje, ale ať pro komunistu vyberou jinou funkci než ve školství.. Moderátor Jiří Štětina v reakci na to prohlásil, že "Danieli, vy jste zjevení", a v jistém smyslu to je zjevení něčeho nového, kde nastupuje nová generace nezatížená komunistickým systémem, ale vědomá si toho, že nechce dopustit jeho návrat a podle toho se chová.. Přitom jedná konstruktivně, vidé do budoucna, nezabývá se takovými kontraproduktivními jevy jako hledáním komunistů tam, kde nejsou (viz nesmysly, že Havel je komunista, nebo že Klaus je marxista, protože Marx i Klaus kladou na první místo ekonomiku).., nezabývá se zdůrazňováním, jak komunisti ublížili mé rodině více než jiné nebo jak můj předek nebo já jsme bojkotovali více prvních májů než sousedi.. K vyrovnání s minulostí asi nijak nepřispějí hlasy, co taky zazněly v Břevnově, že "začala druhá normalizace", zase je to hledání zla tam, kde už není, a plácání se v kruhu svých myšlenek a pocitu obležení komunisty, kam se člověk podívá.. K tomu je asi fakt potřeba nástup nové generace, která má větší nadhled, včetně citového..
Tím netvrdím, aby se na vše zapomnělo, o to nejde, ale nějaká forma odpuštění může nastat.., poimůže to jednak bývalým komuistům nebo mlčící většině se zapojit do společnosti, jednak to tsamu spoelčnost posílí a zbaví potencionální opozice.. Komunistům dát ale najevo, jaké chování se nebude tolerovat, kam už nemůžou škodit (jako toškolství), komunistické zločince dál soudit, i když třeba vzhledem k vysokému věku nenastoupí do vězení (jako bývalá soudkyně Polednová), ale rozsudek dá najevo, že nějaké chování bylo špatné.. A pak dělat to, co ta část mladé generace, dívat se do budoucna, a odteď tvořit společnost, která nabídne takové podmínky, aby lidi nešilhali po extremismu (pravém i levém), ale ztotožnili se s nynějším systémem..

[slavicekvac]

Nehodlám posuzovat jak ústav dobře či hůře pracuje na veřejnost. Ale PRO veřejnost dobře. Bez problémů se dostanete k domumentům jakéhokoliv druhu. Jak fyzicky, tak elektronicky. Dělal jsem studii o kanovníku Čihákovi odsouzeném na deset let spolus opatem Opaskem. Měl jsm přístup ke všemu do poslední čárky napsané i konfidenty, výslechové protokoly,etc. Bylo to šílenství a na zvracení, ale je skvělé, že to nezaniklo, že to je dostupné komukoliv. Přihlásíte se jako soukromý badatel a máte všechno.

[Katerina]

V zásadě bych souhlasila s tezemi v Ingolfově příspěvku .. až na nějaká ta ALE ..

jak ukazuje slavickům příspěvek .. společnost si s výstupy Ústavu i jeho službami rady ví , alespoň ta co si rady vědět chce.

Je těžké chtít po pracovnících ústavu , aby byli úzkostlivě nepolitičtí , když už sama existence Ústavu je zpolitizovaná , stejně tak jako křiky na jeho nepotřebnost (od jeho počátků).
Osobně si myslím, že bychom ho mít měli, že potřebný je, jen nevím, jak ho uchránit osobních rivalit a politizaci. To, že proti stávajícímu řediteli stojí odbory ústavu je myslím víc než symptomatické, a tak nějak mě přiklání váhy na jeho stranu.
Možná že cestou by bylo - nebádat , ale jen zveřejnovat - alespoň po nějakou dobu.
Listiny, fotografie a dokumenty budou samozřejmě ti, kteří chtějí zpochybňovat tak jako tak , ale málo platné - jsou hůře zpochybnitelné, než jejich interpretace , i když je interpretuje "nezávislý" odborník. Tady jsem proti svému vlastnímu přesvědčení, ale asi to ještě nějakou dobu nepůjde jinak .. emoce v národě jsou ještě příliš silné. Nikdo totiž rád neslyší, že s vlky vyl, i když jen tím, že pasivně přihlížel , natož ti , co jen nepřihlíželi.

Pokud se společnost skutečně a opravdu chce vyrovnat s komunismem (a já si myslím, že by měla, ale ve skutečnosti nechce - viz výše) tak není možné si zakrývat oči před lidmi typu Vondrušky .. a poukazovat na ně je prostě nutné. V tom se náš názor liší.
Jen je nutné udělat to s chladnou hlavou - ale obávám se, že to také zatím není možné - dokud nspolečnost nepřijme za své - že minulý režim byl špatný a nemorální - a to on byl ... tak je takové vyrovnání v zásadě asi nemožné.. protože kdo z nás si připustí, že se narodil, vyrůstal a žil v nemorální společnosti, kterou svou pasivitou pomáíhal udržovat .. tak to podle mne má většina společnosti .. a pak jsou tu samozřejmě ti, kteří ji pomáhali udržovat s ochotou a rádi - bud´z prospěchu nebo z fanatismu - první je hnusný , ale to druhé je mnohem, mnohem horší .. protože těmto lidem jejich "víru" nemůžeme vzít .. zhroutil by se jim jejich svět, jeich morální hodnoty .. upřímně nevím co s nimi ... asi nechat dožít, i když to zní odporně .. potíž je, že právě ty dvě poslední skupiny společnosti nesmírně škodí ..

Souhlasím, že je správně ukázat těmto lidem morální odsudek .. jenže takový Vondruška z toho bude mít tak akorát srandu, pochybuji, že by se zastyděl či dokonce pochopil co dělal špatně...

a poslední ALE:
.. to že nový prezident cíleně napadá svobodu tisku, a už mu ani nestojíme za to, aby se omluvil, že lhal (mimo jiné) o Šloufovi, který se už popelí v jeho stínu, a veřejně vyhlašuje o svém vlivu na rozhodnutí o dostavení Temelína
to, že jeho kancléř (dokud nedostal napomenutí) zcela bezelstně do mediíí vykládal, jak chce ve funkci kancléře pomáhat straně SPOZ k lepším výsledkům (a ani mu na tom nepřišlo nic divného )
.. to, že bývalý pohraničník a estébák stále usiluje o post radního za školství a nechápe, proč se lidé proti tomu bouří,
to, že se zcela vážně uvažuje o "kosmonautovi z rozhodnutí strany" Remkovi na post velvyslance v Rusku
to, že může být vezeňský bachař Vondruška zastupitelem
toí, že člověk tak silně spjatý s jihlavskou krajskou STB, že její nejvyšší špičky zaměstnal v roce 1990 ve "svém" slušovickém družstvu má být dnes dokonce poradcem prezidenta .. a najdou se tací, co tomu ještě tleskají ..

.. to už jsou dle mého soudu příznaky oné normalizace .. která údajně ještě nenastala .. jen je dnes ještě plíživější .. čeká se na volby a zatím se vystřelují zmíněné balonky, co společnost ještě snese.. a k mému zármutku toho snese dost, teda ...

[Ingolf]

Nehodlám posuzovat jak ústav dobře či hůře pracuje na veřejnost. Ale PRO veřejnost dobře. Bez problémů se dostanete k domumentům jakéhokoliv druhu. Jak fyzicky, tak elektronicky.

Ona ta digitalizace pramenů je paradoxně důvodem k obavám, že Ústav bude zrušen, protože lidi si všechno budou moct najít sami.. -

Možná že cestou by bylo - nebádat , ale jen zveřejnovat - alespoň po nějakou dobu.

- anebo bádat jinak, umět najít to, k čemu obyčejný člověk nemá dostatek času, schopností, vzdělání.. Takové historické knihy o středověku a ještě lépe studie jsou o tom, co který autor vynašel v tématu nového, jsou tam diskuse se zastánci jiných názorů.. Nestačí jen zdigitalizovat nebo přepsat doslova všechny kroniky, listiny a jiné písemné prameny a říct, že teď si každý čtenář najde všechno sám.. Nenajde, takovou teorii o příchodu Slovanů do Čech k r. 530 na základě srovnání několika písemných pramenů, s tím přišel až profesor Třeštík, pochybuji, že by tohle napadlo běžného zájemce o historii včetně nás tady.. A kdyby k historickému bádání stačil načíst a přeložit písemné prameny a všechno by byl ojasné, tak můžeme zavřít i tohle fórum..
Když vezmu příklad knihy ÚSTR o procesech s undergroundem, tak se to dá vzít několika způsoby - znalec doby, který se jí věnuje během studia a systematicky i poté, může vzít pojem undergroundu obecně, napsat, jak do něho lidi dostali, jaké (sub-) kulturní vlivy čerpali ze Západu a naopak jaké si vymysleli sami, protože si z nedostatku informací mysleli, že napodobují Západ, ale přitom vymýšleli ve skutečnosti něco osobitého, originálního.. A dot toho zásahy moci, která nesnese jakoukoli alternativu k oficiální kultuře.. A pak je druhý styl, že se vezmou dokumenty, napíše se, kolik bylo soudů a za co, kolik lidí byl oodsouzeno a ke kolika letům vězení.. A tohle by zvládnul asi každý, kdo se tím chtěl zaobírat.. Knihu o undergroundu nemám, ale název zní "proces s českým undergroundem" a jde o přepsání a ofocení soudních a policejních dokumentů.. Nejde tedy prvořadě o popis undergroundu, kde působí underground jako subjekt, ale o v prvé řadě o soudní proces, kde je underground objekt..
Takže psát ano, ale ukázat u toho erudici a dát do toho něco navíc, k čemu běžný čtenář nemá přístup, schopnosti, vzdělání nebo prostě čas.. A platí stále výtka, že Ústav produkuje politické dějiny a nikoli kulturní, které jsou člověku bližší, minimálně pro čtení..

Osobně si myslím, že bychom ho mít měli, že potřebný je, jen nevím, jak ho uchránit osobních rivalit a politizaci.

Od začátku volí členy rady Senát, kdyby je volila vědecká instituce, politizace by se zmenšila.. Dnes mohou členy rady nějaké instutuce navrhovat ke schválení, ale konečné slovo patří tomu Senátu.. Potřeba takový ústav je, jeho bádání je i více aktuální než naše středověké, byla by ho škoda..

Pokud se společnost skutečně a opravdu chce vyrovnat s komunismem (a já si myslím, že by měla, ale ve skutečnosti nechce - viz výše) tak není možné si zakrývat oči před lidmi typu Vondrušky .. a poukazovat na ně je prostě nutné. V tom se náš názor liší. ...
Souhlasím, že je správně ukázat těmto lidem morální odsudek .. jenže takový Vondruška z toho bude mít tak akorát srandu, pochybuji, že by se zastyděl či dokonce pochopil co dělal špatně...

V čem se lišíme?, poukazovat na zločiny komunismu i že si nemáme zakrývat oči před lidmi typu Vondrušky (resp. nepustit je k moci, pokud to lze), to jsem psal už v prvním příspěvku..
V tom vyrovnání s minulostí funguje více rovin, stejně jako třeba v odpuštění, které se sem dá ostatně taky zakomponovat. Ukazovat morální odsudek, to se nedělá proto, aby se Vondruška a spol. chytili za nos, ten odsudek není určem ani tak jim, jako pro společnost samotnou z důvodu jakési "psychohygieny", dostanu se k tomu.
-Můžeme začít s tezí, že komunismus byl nedemokratický, zločinný systém. Společnost se s tím ve většině myslím ztotožňuje, platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu, platí rehabilitace pro politicky persekuované.
- Vztah ke komunistům, resp. bývalým komunistům - lze se snažit přesvědčovat, ukazovat.. Někoho to přesvědčí, někoho ne, protože přiznat si, že jsem celý život sloužil zlu, i když z donucení, to si dost lidí radši řekne, že ten systém nebyl tak špatný.. Komentuje to Kabát v Psychologii komunismu s. 452: "Obrana sebe sama a vlastního smýšlení je nejdůležitější vlastností psychiky a není vůbec divné, že se lidé prostě brání si něco uvědomit a přiznat. Patologické by bylo jim to vyčítat."
Někoho se povede alespoň nalomit nebo se s ním rozumně bavit, někde to nemá cenu, teřba jsem slyšel od jedné paní v práci, že "ty mladý, co cinkali klíčema na Václaváku, tak oni nevěděli, co tu za války dělali Němci". Tam nemá cenu něco vysvětlovat..
Pak jsou lidi typu Sloupa a Vondrušky, vysvětlovat ani taky nemá cenu, spíš jen hlídat, aby moc neškodili..
Vztah k těm všem - lze aplikovat to odpuštění, a to zase vícevrstevnatě a hlavně se musí definovat, co to znamená..
Odpuštění, jak to vnímám, znamená vzdání se pomsty, nepřát tomu, kdo mi ublížil, něco špatnýho a sám mu taky nijak aktivně neubližovat.. Neznamená to, že udělám tlustou čáru a budu se tvářit, že se nic nestalo a na toho druhýho se mile usmívat.. Je to jen vzdání se pomsty, nikoli zavírání očí.. Naopak při odpouštění je dobře to zlo (nebo jak to nazvat) definovat, ukázat na něho, pojmenovat, říct, že tohle je zlý, že mi to ublížilo, že nechci opakování.. Z toho důvodu jsem rád za rozsudek nad Polednovou, pojmenovat se a odsoudil její zločin, ale zároveň se nepraktikovala pomsta, která by proběhla tedy, pokud by se Polednová přemístila ve svém věku do věznice, kde by asi nepřežila..
Pojmenování zla je důležité z pohledu té "psychohygieny". U klasické pomsty dochází při výkonu pomsty k jakémusi pocitu slasti, že byla naplněna spravedlnost, že původce zla teď také trpí.., to u odpuštění odpadá a hrozí, že odpouštějící by si nesl do života pocit hořkosti, že spravedlnost neexistuje, že nebyla naplněna.. Ale pojmenování zla a jeho odsouzení (symbolické nebo soudní) spravedlnost naplňuje, když se ukáže, že obviněný se choval zle a nebyl v právu..
***
Konkretizoval jsem odpuštění na konkrétní situaci, jak ji vidím, jsou i situace, kde není možné dosáhnout odsouzení zla, které stále vládne.., v tomhle máme situaci lepší, než kdyby komunismus stále vládl..
V této konkrétní situaci i operuji ohledně odpouštění s pojmem "spravedlnost", možná ne úplně přesně. V náboženství se spravedlnost více používá v naukách o karmě než v nauce o odpuštění. Karma funguje tak, že co mi kdo spáchal, to musí napravit a splatit, to je spravedlnost. Křesťanské odpuštění myslí trochu jinak, pokud mi kdo ublížil, nejen že nežádám opmstu nebo nápravu, ale ještě se snažím tomu člověku pomoct tím, že mu pomáhám se zbavovat zla, které škodí jemu, jeho okolí a vposled uškodilo i mně.. Roli tam nehraje moje ublížené ego, ale zájem o druhého, zřejmě i Kristovo "miluj svého nepřítele jako sebe samého". Odpuštění prostě nežádá spravedlnost ve formě vyrovnání účtů, pocit slasti nebo něčeho takového se dostaví tehdy, pokud se původce zla začne zlého zbavovat.. Křesťanství je vyšší level než buddhismus

a poslední ALE:
.. to že nový prezident cíleně napadá svobodu tisku, a už mu ani nestojíme za to, aby se omluvil, že lhal (mimo jiné) o Šloufovi, který se už popelí v jeho stínu, a veřejně vyhlašuje o svém vlivu na rozhodnutí o dostavení Temelína
to, že jeho kancléř (dokud nedostal napomenutí) zcela bezelstně do mediíí vykládal, jak chce ve funkci kancléře pomáhat straně SPOZ k lepším výsledkům (a ani mu na tom nepřišlo nic divného )
.. to, že bývalý pohraničník a estébák stále usiluje o post radního za školství a nechápe, proč se lidé proti tomu bouří,
to, že se zcela vážně uvažuje o "kosmonautovi z rozhodnutí strany" Remkovi na post velvyslance v Rusku
to, že může být vezeňský bachař Vondruška zastupitelem
toí, že člověk tak silně spjatý s jihlavskou krajskou STB, že její nejvyšší špičky zaměstnal v roce 1990 ve "svém" slušovickém družstvu má být dnes dokonce poradcem prezidenta .. a najdou se tací, co tomu ještě tleskají ..
.. to už jsou dle mého soudu příznaky oné normalizace .. která údajně ještě nenastala .. jen je dnes ještě plíživější .. čeká se na volby a zatím se vystřelují zmíněné balonky, co společnost ještě snese.. a k mému zármutku toho snese dost, teda ...

Tohle všechno není v pořádku, ale NENÍ to normalizace.. Nemám rád devalvování pojmů toho typu, kdy se u jakékoli politické změny směrem doleva vykřikuje, že nastal nový srpen 1968, nesnáším výzvy k emigraci, ať už jsou od Klause nebo od Paroubka, protože podle nich v něčem nastala stejná situace jako za komunismu, nesnáším výkřiky, že dneska máme nový Protektorát.. Normalizace byl extrém, ke kterému je hodně daleko, normalizace začala příjezdem tanků, zvolení Zemana se vojenské invazi nevyrovná..
Za normalizace se upálil Palach, ke kterému se hlásí i Grebeníček jako k sympatizantovi reformního komunismu Pražského jara. A Grebeníčka za to sjel Zeman, že Palach naopak vystupoval proti takovým neostalinistům, jako je Grebeníček.. Normalizátoři by se takhle k Palachovi a jeho odkazu nechovali, i Grebeníček zvedl ruku pro zavedení dne upálení Palacha jako významného dne (a to ho v jiných věcech považuju taky za neostalinistu).. Tendence tíhnout k Rusku jsou, nebyly u Zemana vždy (když Zeman podepsal vstup ČR do protiruského NATO, přesvědčoval záhy vlastní stranu, aby podpořila nálety na Jugoslávii, tradičního ruského spojence ). Ale pokud jde o nějaké tendence, nejde ještě o samotnou náplň a výkon.. Zvláště když je společenských tendencí víc a vyrovnávají se..
Já můžu třeba začít dokladovat, že vztyčení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí znamená, že začala nová doba temna.. Církev že nabývá moci, protože dostala zpět majetek, a celosvětové že byl zvolen papež z tmářského řádu jezuitů.. A můžu vykládat, že nadchází doba katolické diktatury.. samozřejmě by to byla blbost, ukazuje to jenom, že tendencí ve společnosti je plno a dokud jedna nenabude navrchu a nepotlačí ostatní, nedá se mluvit o diktatuře, ani o Protektorátu, ani o době temna, ani o normalizaci - za skutečné normalizace by vůbec bylo nemyslitelné vztyčení mariánského sloupu nebo dokonce vrácení majetku církvím, což jsou dnešní jevy, které vyrovnávají tendence Zemana a dalších.

[slavicekvac]

Nehodlám posuzovat jak ústav dobře či hůře pracuje na veřejnost. Ale PRO veřejnost dobře. Bez problémů se dostanete k domumentům jakéhokoliv druhu. Jak fyzicky, tak elektronicky.

Ona ta digitalizace pramenů je paradoxně důvodem k obavám, že Ústav bude zrušen, protože lidi si všechno budou moct najít sami.. -
del
Nijak si nemyslím, že by dobrá schopnost digitalizovat a zpřístupňovat archivy měla vést k zániku profeisonálního bádání ústavu. Naopak. Sopukromníci nikdy nebudou mít komplexní náhled ani čas to dělat. Jen ať to dělají kvalifikovaní lidé v ústavu přímo zaměstnaní. Ale je skvělé, jak jsou dnes dokumenty dostupné. Ještě mi chybí Štěchovický archiv konfidentů s nacisty od Amíků a NKVD archiv konfidentů u nás. Gajdar nám to slíbil, než to dodal, tak byl odvolán... Amíci to vždy striktně odmítli vydat. Zřejmě v tom je dost jejich dvojitých agentů, které nechali být komunisty a tahali z nich zprávy pod tlakem, že těm lidem zveřejní jejich protektorátní minulost. Znám osobně jednoho, který byl aktivní Vlajkař a pak aktivní soudruh kádrovák... Už je po smrti, oběsil se.

[Ingolf]

Z tiskovky ÚSTR - http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... 058300415/

Gradovalo to, když se dal hlas novinářům a publiku. Herec Vetchý, 37:40 "Můžeme se dohodnout na tom, že normalizace v Československu zůstane normalizací a že to byl zavrženíhodný čas pro tuto zemi? Můžeme se na tom dohodnout, mě to hodně uklidní."

Člen Rady Jelínek na to reagoval 39:10: "Tady toto je jedno z těch témat, která se budou muset rozviřovat kolem ÚSTR dál, protože současná literatura hovoří o státně politické diktatuře, což je v podstatě to, o čem hovoříte vy (mluví na Vetchého) ... je důležité vědět, jaké podmínky můžou v jakékoli zdínlivě demokratické společnosti vést k tomu, aby v jednom okamžiku nastoupil řežim nedemokratický, totalitní, nebo státně direktivní."

43.30 Richard Kraus: "Chtěl jsem se zeptat, jak si to představujete s protektorátní televizí", pointa byla v tom, že Jelínek chtěl studovat propagandu a uvedl jako jednio propaganditsické médium televizi v Protektorátu, když ještě nebyla, a mínil podle všeho televizi za komunistů.. To dalo Krausovi důvod k výkřikům "vždyť jsou to lži jedna za druhou".

Shodnu se s Jelínkem, že je vhodné studovat mechanismy diktatury, aby jsme se jim naučili bránit, a že to má být úkol takového ústavu jako je ÚSTR. za sebe bych přihodil, aby se dalo doplacu, co znamená slovo normalizace, co znamená pojem marxismus-leninismus, protože jimi se v dění okolo Ústavu hází, aniž by ty pojmy podle mě odpovídaly obsahu - znovu se vracím k tezi, že v ČR v důsledku volební prezidentské kampaně začala normalizace, nebo nově podle preméra chce ČSSD udělat z ÚSTR ústav marxismu-leninismu.

Mě teď nově právě po zhlédnutí tiskovky napadlo, jestli právě tohle ale antikomunisti (resp. programoví antikomunisti, nevím, jak je jinak odlišit třeba ode mě) chtějí. Z projevu Vetchého a Krause jsem cítil něco jiného, touhu někoho napadnout, buď přímo že radní lžou, takže asi budou lhát i o personálních změnách a asi i o komunismu, ale v projevu Vetchého byl dost silný manipulatinví osten, prý můžeme se shodnout "aspoň na tom, že normalizace byla zavrženíhodný čas", jako kdyby si členové rady vůbec mohli myslet něco jiného.., a v čem se s Vetchým neshodnou, to už nechává prostor fantazii..

Podle mého pro tyhle výkřiky není nutné znát pravdu o pojmech, studovat mechanismy diktatury apod., protože pojmy spjaté s diktaturou se používají pro jiné účely, a sice pro dehonestování protivníka, pro to označit sociální demokraty za tvůrce instituce marxismu-leninismu, pro to přirovnávat politické konkurenty k postavám aparátčíků apod..

Z obou aktérů z publika byly zase vidět emoční projevy, u Krause výhrůžný postoj, ironické poznámky (vy jste politolog, jo tak to už chápu), skákání do řeči, výsměch.., u obou šlo o to vzít člověka, přiřadit mu sympatie ke komunismu a pak to do něj pustit.. Je to taky vypořádávání se s komunismem, vypouštět emoce, protože tu komunisti napáchali tolik škod.., zapadá do toho dosavadní praxe ústavu, na základě společenské objednávky hledat zvěrstva, aby se nakrmily emoce, ale chybělo studium fungování totality, více suché a neemoční, ale podle mě potřebné, aby se opakování zabránilo.. V tomhle pohledu změny v Ústavu vítám..

A taky bych uvítal, kdyby Ústav nějak vědecky pojmul pojmy diktatury, to se jednou ze zpráv z akce Holešovské výzvy dozvím, že tady dneska panuje diktatura, protože lidi nemají práci jako za komunismu, pak jinde, že začala normlaizace, pak jinde se dozvím, že tu máme dneska nový Protektorát (po vztyčení vlajky EU na Hradě).. Vztek na minulé totality je oprávněný, ale zaslepuje, používají se pojmy, které jsou devalvovány, až to hrozí ztrátou jejich pravého významu a možnosti procítění, jak asi ta normalizace nebo Protektorát vypadaly.., prostě "než oko začne vidět, musí odvyknout slzám", lhostejno, zda jde o slzy lítosti nebo vzteku..

[Katerina]

tak já nevím , .. byla jsem zticha a čekala na fakta - teda na činy : a tohle tedy mě spíš potvrzuje .že na Vetchého a ostatně mých I mých obavách asi něco bude .. a toho Žáčka je dost škoda !

Ciatce:
Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) by měla opustit šéfka Archivu bezpečnostních složek (ABS) Zlatuše Kukánová, ředitel Kanceláře ÚSTR Pavel Žáček a ekonomický náměstek René Schreier. Ve čtvrtek o tom informovala šéfka ústavu Pavla Foglová.

Ředitelka ústavu na čtvrtečním setkání s novináři také sdělila, že oslovila možné kandidáty na členství v nové vědecké radě ÚSTR, poradním orgánu instituce. Jeden až čtyři lidé podle ní členství už přislíbili. V nové patnáctičlenné vědecké radě ÚSTR by podle Foglové měli být nejen historici, ale i právníci, sociologové a politologové. KONEC citace

No , prosím, tak nejen historici - ale I právníci a politologové .. hmm - právníky mám ráda .. ale není právník jako právník ..
on je JUDr. třeba i Filip z KSČ..

[travonah]

jen k onomu pojmenování části medií ostrovy negativní deviace. Demokracie může fungovat za předpokladu, že existuje věrohodná zpětná vazba o dění. je hodně důvodů se domnívat, že ona hlavní media velice cíleně manipulují informace (filtrují, emočně obarvují, podsouvají polopravdy a nepravdy včetně vytváření hysterií včetně podbízení zaháčkovaných lidí) samozřejmě k dosažení zcela určitých konkrétních cílů. Ta technika je propracovaná a dá se dokázat, že probíhá na nadnárodním měřítku. že třeba konkrétní manipulativní soubor informací pro ČR má původ třeba v Murdochově mediálním gangu. Media z většiny neovládají hoši od rychlých šípů, ale spíš bratrstva kočičí pracky. Jen to doplním drobností z pravdivostních hodnot. Taková pomlouvačná drbna nemůže být notorická lhářka, tedy produkovat pouze výroky s pravdivostní hodnotou blížící se nule, nikdo by ji totiž jako lhářce nevěnoval pozornost, ta musí naopak dbát na to, aby průměrná pravdivostní honota jejich výroků byla cca 0,5. Zcela pochopitelně v příjemcích mediálních manipulací roste pocit, že demokracie je podvod.