Jiří z Poděbrad - král dvojího lidu

[Jiří Motyčka]

Jiří z Poděbrad byl již krátce po třicítce nazývan současníky úboreček ...

U nás na vsi se říkalo "ouborek". Ale oč byl Poděbrad zavalitější, o to byl schopnějším králem v zemi, která někoho podobného nutně potřebovala po devastaci ve všech oblastech života středověké společnoosti po husitských válkách...

[KOMOŃ]

Rád bych se dověděl názory na toto téma.

Je možné že Jiří z Poděbrad který nebyl rozhodně žádným svatouškem chtěl dát zabít mladého krále?
Vždy i ten známý anonymní dopis může skutečně pocházet z reálné představy atentátu na krále.

Koneckonců to,že Ladislav umíral na akutní leukemii neznamená že by to mohla být příčina smrti.-Ale to je jen spekulace.Ale oprávněná.
Zato víme o nenávisti mezi těmito.
Ladislav pozval Jiřího do Vidně.Jiří přicestoval se silným doprovodem protože se obával o život a odmítal vstoupit do města.Ani glejt "nedotknutelnosti"ho nepřinutil.Jednalo se na neutrální pudě.Mám to někde poznamenané ale nemůžu to vůbec najít...
Odbornící se domnívají ,že Jiřího chtěl dát zabít stejně jako bratra Matyáše Korvína(taky je pozval na přátelskou večeři)

Tak co si o tom všem myslíte?

[Jiří Motyčka]

...Koneckonců to,že Ladislav umíral na akutní leukemii neznamená že by to mohla být příčina smrti.-Ale to je jen spekulace...

Ano, je! Jsem pevně přesvědčen, že pokud by byl Ladislav Pohrobek např. "ještě" otráven, nepochybně by to odhalil tento podrobný výzkum jeho kosterních pozůstatků...

...Jiří přicestoval se silným doprovodem protože se obával o život a odmítal vstoupit do města.Ani glejt "nedotknutelnosti"ho nepřinutil.Jednalo se na neutrální pudě...

Předpokládám, že máš na mysli jednání z května 1453, kdy bylo Ladislavovi, zlatovlasému kadeřavému dítěti 13 let. Za nezletilého Ladislava jednali zástupci římského císaře Fridricha III., který byl v té době ještě Ladislavovým poručníkem. Jednání však přes jisté skryté napětí mezi těmito dvěma zúčastněnými stranami dopadla nad očekávání dobře. 1. května Poděbrad složil Ladislavovi přísahu věrnosti, ale tato událost proběhla údajně přímo ve Vídni. Ladislav Pohrobek naopak přijal kapitulační požadavky, které podmiňovaly jeho přijetí za českého krále a jejichž součástí bylo i potvrzení a přijetí jihlavských kompaktát. Jiří z Poděbrad si z Rakous odvážel tajnou listinu, datovanou 2. května 1453, jíž mu bylo svěřeno správcovství země na dalších šest let. 28. října téhož roku byl Ladislav slavnostně korunován v Praze. V zemích Koruny strávil pouze rok a na doporučení Jiřího se začal mj. konečně učit česky.
Ještě jednou musel Jiří z Poděbrad do Rakous zajet a to v září r. 1457 s početným jízdním doprovodem. Tady se Jiří, kterému došla trpělivost, již se zvoleným králem jaksi nemazlil a sebevědomě a bez jakýchkoli námitek přiměl mladého panovníka k návratu do Prahy. Zde totiž byly v chodu pokročilé přípravy na královu svatbu s francouzskou princeznou Magdalenou, které se však sedmnáctiletý král bohužel už nedočkal...

[Jiří Motyčka]

...Ale ještě k tomu předpokládánému atentátu.1453 napsal Jan Smiřický dopis,ve kterém krále varoval před chystaným atentátem.Tento dopis byl zachycen a Jana Smiřického to stálo život.(prý si svůj ortel předurčil sám)...

Ano s tím dopisem to je taky zajímavá story. Nejsmutnější na tom je, že se k tomu propůjčil husita(!) Smiřický, aby tak tím nejpodlejším způsobem zradil svého bratra ve víře a zemského správce.
Když Jiří pobýval v r. 1453 v Rakousích (viz předchozí můj příspěvek), jeho opozice v Čechách opět zbaběle vystrčila růžky. Když se Jiřího nepřátelům nepodařilo vyvolat anarchii s následným převratem v Praze, bylo třeba změnit taktiku a přitlačit na pilu. Předáci opozice přišli s absurdním nápadem, totiž zdiskreditovat Poděbrada u Ladislava Pohrobka, jako člověka, jenž chce nástupce trůnu připravit o život. Vedoucí role v tomto komplotu se ujal právě Jan Smiřický, když napsal Ladislavovi dopis, v němž ho nabádal k tomu, aby zemské hranice Koruny české překročil jen v čele silného vojska, „nemá-li dvě hlavy“. Tento dopis s hanebným varováním se naštěstí dostal do rukou Ulrichu Celskému, který považte!, nepředal tento kompromitující dopis Ladislavovi, ale Jiřímu z Poděbrad. Klobouk dolů před takovýmto jednáním.
Další režie, která si v ničem nezadala s Shakespearovským dramatem, se ujal sám Jiří z Poděbrad. Na zasedání správčí rady země, jejímž členem byl i Smiřický, zemský správce nejprve dopis celý ocitoval. Pak se zeptal přítomných, jaký trest si pisatel dopisu zaslouží. Všichni a to včetně Smiřického se vyslovili pro hrdelní ortel. Teprve poté Poděbrad ukázal přítomnému auditoriu dopis, na němž se v děsivé předzvěsti houpala Smiřického peče. 7. 9. 1453 byl pak Smiřický sat. Den před popravou ještě nadiktoval svému notáři závě, v níž se mj. vyznává jako pravověrný husita litující svého zavrženíhodného činu...

...Mohl by ten dopis vycházet ze skutečně konkrétních plánů?...

Mým nejhlubším přesvědčením je, že nemohl, a to v žádném případě. Iniciátorům inkriminovaného dopisu šlo „pouze“ o výše zmiňovanou a ničím neomluvitelnou diskreditaci svého zemského správce v očích Ladislavových...

...Ale Jiří má hlavní zasluhu na propuštění Matyáše z vězení.(tím mu asi zachránil život)...

Nepochybně. Že by už pomýšlel na zásnuby své dcery?...

[Dagmar]

...Poděbrad musel však čelit daleko hloupější, ale o to více nepříjemné pomluvě, těžko v tehdejší době vyvratitelné, totiž, že otrávil Ladislava Pohrobka...

Dopis Zdeňka ze Šternberka , představitele Jednoty zelenohorské , poslaný knížeti Viktorinovi z Kunštátu, synu Jiřího z Poděbrad. List je ze dne 24.8.1468. V té době byl ještě Jiří z Poděbrad českým králem..

„Ode mne Zdeňka z Šternberka, najvyššieho purkrabí Pražského a najvyššieho hejtmana prelátuov, kniežat, pánuov i obcí křesanských
v posslušenství otce svatého stojících slavné koruny České, tobě,
Viktorine z Cvajlinku.
Jakož píšeš, dávaje mi nejhorší zrádce, bezectný lháři i zrádce mé cti:
vy ste najhorší kacéři a zrádce mé cti, neb se Jidáši rovnáte, a Jidáš krále nebeského zradil pro penieze, a otec tvój pána našeho i svého dědičného krále Ladislava slavné paměti otráviti kázal proto, aby lstivě do královstvie všel, od kteréhož ste čest i zbožie měli. Není div, že ste tak veliký a nešlechetný skutek učinili, pro kterýžto skutek váš zlý a nešlechetný mnoho křesanských zemí a křesanstva sě kazilo
a podnes kazí; a nenie div vám zlé činiti, kdož jest z pankharského pokolenie, že zle a nešlechetně činie… Nemáte na tom dosti, když sem já při JKMti /Jeho královské Milosti/ slavné paměti nebyl, kdež to otec tvój spuosobil, aby otráven byl, ještě pak takovým nešlechetným vaším lživým psaním jeho otráveného a mrtvého po JMti smrti slavné paměti nemuožete nechati a toho slavného rodu. Neb jest svědomá a široká věc ve mnohých křesanských zemích, chtiec v to královstive lstivě vjíti, že otec tvój jej otráviti kázal. A toho jsú mnozí duovodové.
Pak píšeš, že bych …vý jazyk měl a že bych to odmlúval od otce tvého, by jej on otráviti kázal: sám v hrdlo lžeš. A teď duovod lži tvé:
Když otec tvój to spuosobil, aby král Ladislav slavné paměti otráven byl, té chvíle byl sem já na krále Franckého JMti dvoře a nebyl sem v zemi. Tu hned noviny pro nás zlé na JMti dvuor přišly, že král Ladislav slavné paměti jest otráven, a ihned na otce tvého ten hlas šel.
A také, bezectný lháři, sám vyznáváš a píšeš, že by to na tvého otce pravili, že jest otrávil pána našeho i svého, a že jsem já toho často odmúval: teď již, bezectný lháři, sám vyznáváš a svědkem se toho činíš, že jsú to na tvého otce jiní prve pravili, a že sem já toho často
odmlúval, dokud jsem toho tak jist nebyl, jakož jsem. Mohlo by to býti, že bych něco podobného mluvil k omluvě pro čest koruny a jazyku našemu; ale viem to v jistotě, že se to tak stalo, a že jest otráven skrze spuosob otce tvého a že jsú toho svědci a hlas od moře až do moře…
Dotýčeš, že bych tobě psal jako nestydatá kurva: psal sem a píši jako dobrý pán rytieřský, ve cti zachovalý… protože desetkráts podobnější k kurvě nestydaté, bezectné, lživé a ohejralé nežli já ...“

[Jiří Motyčka]

Jedna z nejhorších situací v životě lidském - a to platí obecně a v kterékoli době - je ta, když člověk musí čelit pomluvě nebo dokonce obvinění z činu, kterého se nedopustil a když ani jedno nelze vyvrátit.

...Dopis Zdeňka ze Šternberka , představitele Jednoty zelenohorské , poslaný knížeti Viktorinovi z Kunštátu, synu Jiřího z Poděbrad. List je ze dne 24.8.1468. V té době byl ještě Jiří z Poděbrad českým králem...
„... Nemáte na tom dosti, když sem já při JKMti /Jeho královské Milosti/ slavné paměti nebyl, kdež to otec tvój spuosobil, aby otráven byl...“

Nenávist k rodu Poděbradovu čpí z každé řádky tohoto vulgárního dopisu plného zášti. Můžeme se pak divit, že právě tento Šternberk se stal vůdčí osobností a iniciátorem výše zmíněné panské jednoty, jejíž akce byly dopředu odsouzeny k nezdaru? Domácí Poděbradova opozice byla pomyslnou kudlou vraženou do zad Jiřímu v době, kdy musel čelit i nepřátelům ze zahraničí.
Navíc tento Zdeněk Konopišský ze Šternberka ve své bohorovnosti či bláznovství nebo z dnešního pohledu velice špatně maskované naivitě byl přesvědčen, že kdyby se v oné inkriminované době nacházel v blízkosti Ladislava Pohrobka a ne tak daleko, že by snad zabránil činu, který se nikdy nestal. I to mnohé naznačuje o Šternberkově charakteru, a to bez ohledu na jeho odlišnou konfesi...

[Katerina]

Jirko, tohle je dotaz na tebe. Ted jsem narazila ke svému překvapení na dopis , kterým v roce 1458 zve Jiří z Poděbrad nejvyššího maršálka JIndč´řicha z Lipé na svou korunovaci.

V záhlaví se tituluje takto :

Jiří , z božie milosti český král, Morawský markrabě, lucemburský a slezský vévoda a lužický markrabě .

Je to možné z tím Lucemburském ? V té době už přece Lucembursko nemohlo k českému království patřit , Eliška Lucemburská, dvera Jana Zhořeleckého už v roce 1441 postoupila práva na Lucembursko Burgunskému vévodovi Phillipovi.

Že by to bylo trochu jako s tím Poslým královstvím ? Jen dle titulu ?

[Jiří Motyčka]

...Je to možné s tím Lucemburskem ? V té době už přece Lucembursko nemohlo k českému království patřit, Eliška Lucemburská, dvera Jana Zhořeleckého už v roce 1441 postoupila práva na Lucembursko Burgunskému vévodovi Phillipovi...

Katko, bylo by to na dlouhé povídání, a tak velice stručně. Nejprve trocha rekapitulace.

Stará liška ryšavá ještě prý na smrtelné posteli nechtěl vévodství pustit ze svých podagrou pokřivených pazourů a s velkými obavami sledoval akce své neteře Elišky. Řešení však už ovlivnit nemohl, nebo zemřel. Zikmundův ze Albrecht Habsburský chtěl pak vévodství od Elišky odkoupit, ale tak jak uvádíš v r. 1441 Eliška, která byla na prachy, prodala vévodství raději Filipovi III. Dobrému. Bylo to velice neuvážené, ale Dobrák asi nabídl více než svého času nabízel Albrecht. Už tenkrát fungovala neviditelná ruka trhu a staletími neměnné zákony poptávky a nabídky. Svojí další akcí Eliška, energická to ženská vyvolala v Čechách malé politické zemětřesení, když se o rok později vytasila s požadavkem na český královský stolec. (Pak už toho nechala a v r. 1451 umírá v Trevíru.)
Ale k věci. Dalším pretendentem vévodství se stala dcera vdovy po Albrechtovi Habsburském Alžběty Lucemburské Anna, pozdější saská vévodkyně. Její manžel Vilém Saský obdržel zápis L. vévodství jako věno, které málem už nikdy neuviděl. Filip III. nechtěl věno vyplatit ani Lucembursko pustit. Byla z toho neúspěšná válka o Lucemburské dědictví, v níž se angažovali i naverbovaní čeští husitští žoldnéři, kterým Vilém do smrti dlužil žold.
Další nároky na Lucembursko byly opět neúspěšně uplatňovány za Pohrobka. Taky nakonec nebyly dotaženy do konce, nebo jak známo Ladislav předčasně v r. 1457 umírá. Trumfem k získání Lucemburska měla být jeho nastávající nevěsta, francouzská princezna Magdaléna.

Pak už se dostává Lucembursko též do hledáčku Poděbradovy stabilizační politiky, a to už od dob, kdy začal zastávat post zemského správce. V té době je vévodství stále předmětem nekonečných tahanic mezi francouzskými králi, burgundskými vévody a furt ještě vévodou saským Vilémem. Nakonec zvostalo Filipovi III., který také konečně vyplatil Vilémovi Aniččino věno. A protože si Filip Dobrák z mně nepochopitelného důvodu nečinil nikdy nárok na titul vévody Lucemburského, tak tímto titulem se až do své smrti formálně "honosil" Jiří z Poděbrad ...

[Jiří Motyčka]

V českých dějinách nikdy neseděl na trůnu král, který by měl původ v domácí šlechtě. To se povedlo jen jemu.

Souhlasíte s těmito tezemi týkajícími se Jiřího z Poděbrad?...

[KOMOŃ]

V českých dějinách nikdy neseděl na trůnu král, který by měl původ v domácí šlechtě. To se povedlo jen jemu.

Souhlasíte s těmito tezemi týkajícími se Jiřího z Poděbrad?...

Jiří z Poděbrad je moje oblíbená postava našich dějin.Byl chytrý,lstivý a vypočítavý.K panovnickému majestátu přišel úplatkama a koho neuplatil,tak zastrašil.
Právě proto je to moje oblíbená postava s uchvacující cílevědomosti a důsledností.Způsob,jakým zlikvidoval nepokoje a odpůrce je příkladem panovnické důraznosti,kterou by mu mohla závidět lecjaká osoba na mašem trůnu.
Bohužel se ale za svého života nikdy nezbavil obvinění z podílu na smrti pohrobka,svého nemanželského původu a určitě dalších...
Je to jeden zmála příkladů dobrého panovníka,který umí vládnout lépe než nějaká urozená a předurčená karikatura.

[Jiří Motyčka]

...Jiří z Poděbrad je moje oblíbená postava našich dějin.Byl chytrý,lstivý a vypočítavý
...
Je to jeden zmála příkladů dobrého panovníka,který umí vládnout lépe než nějaká urozená a předurčená karikatura.

Dejme tomu. Ještě kdybys tak odpověděl na položenou otázku a bylo by to téměř dokonalý...

[KOMOŃ]

...Jiří z Poděbrad je moje oblíbená postava našich dějin.Byl chytrý,lstivý a vypočítavý...

Dejme tomu. Ještě kdybys tak odpověděl na položenou otázku a bylo by to dokonalý...

Já sem odpověděl.Asi je to trochu zakódovaný a není to řečeno přímo.Ale já stím souhlasím.
Možná byl tak dobrý,protože poznal a musel znát smrad,špínu,nemoci a bláto a věděl jak žijí tehdejší obyčejní lidi-obvykle v těchto podmínkách a o hladu,který nastal v pohusitské době.
Kdežto takovej fracek,který se od mala povaluje v péřových peřinách v Schanbrunu nebo Hofburgu by nikdy nemohl pochopit bídu a proto byl vládcem skoro impotentní prostě proto,že byl od bežného života na hony vzdálen a nedokázal pochopit,že všichni poddaní nejsou jen na pohodlné zdroje příjmů.

[Dagmar]

V českých dějinách nikdy neseděl na trůnu král, který by měl původ v domácí šlechtě. To se povedlo jen jemu.

Souhlasíte s těmito tezemi týkajícími se Jiřího z Poděbrad?...

Moc nerozumín tvé otázce A co přemyslovští králové? byli přece také
původně z domácí šlechty.

[Jiří Motyčka]

...Moc nerozumín tvé otázce...

Ale na ní není nic k nerozumění.

...A co přemyslovští králové? byli přece také původně z domácí šlechty.

Ano, přesně tímto směrem byla namířena moje otázka. Jinýmí slovy: citované teze, které kdosi napsal o JzP, nejsou tak docela pravdivé...

[Katerina]

Ano s tím dopisem to je taky zajímavá story. Nejsmutnější na tom je, že se k tomu propůjčil husita(!) Smiřický, aby tak tím nejpodlejším způsobem zradil svého bratra ve víře a zemského správce.
Když Jiří pobýval v r. 1453 v Rakousích (viz předchozí můj příspěvek), jeho opozice v Čechách opět zbaběle vystrčila růžky. Když se Jiřího nepřátelům nepodařilo vyvolat anarchii s následným převratem v Praze, bylo třeba změnit taktiku a přitlačit na pilu. Předáci opozice přišli s absurdním nápadem, totiž zdiskreditovat Poděbrada u Ladislava Pohrobka, jako člověka, jenž chce nástupce trůnu připravit o život. Vedoucí role v tomto komplotu se ujal právě Jan Smiřický, když napsal Ladislavovi dopis, v němž ho nabádal k tomu, aby zemské hranice Koruny české překročil jen v čele silného vojska, „nemá-li dvě hlavy“. Tento dopis s hanebným varováním se naštěstí dostal do rukou Ulrichu Celskému, který považte!, nepředal tento kompromitující dopis Ladislavovi, ale Jiřímu z Poděbrad. Klobouk dolů před takovýmto jednáním.
Další režie, která si v ničem nezadala s Shakespearovským dramatem, se ujal sám Jiří z Poděbrad. Na zasedání správčí rady země, jejímž členem byl i Smiřický, zemský správce nejprve dopis celý ocitoval. Pak se zeptal přítomných, jaký trest si pisatel dopisu zaslouží. Všichni a to včetně Smiřického se vyslovili pro hrdelní ortel. Teprve poté Poděbrad ukázal přítomnému auditoriu dopis, na němž se v děsivé předzvěsti houpala Smiřického peče. 7. 9. 1453 byl pak Smiřický sat. Den před popravou ještě nadiktoval svému notáři závě, v níž se mj. vyznává jako pravověrný husita litující svého zavrženíhodného činu...

NO nevím, když si to ted čtu, tak mě to spíš přijde jako dost hnusná story, ale ze strany Poděbrada...

Dopisy se psaly, řeči vedly - to není nic nového v historii, a když už měl dotyčný (asi ) pomlouvaný tu možnost, že se k nim dostal, tak ji vždycky patřičně vyižil k diskreditaci soupeře .. až sem je to v pořádku ... ale ta manipulace před pány a králem s hrdelním trestem ... no nevím...

a konečné vyznání Smiřicjého, že činu lituje, to zas klobouk dolů , tak má jednat rytíř, prohrál jsem , bude mě to stát hlavu, ale odcházím jako frajer ..

[Jiří Motyčka]

...NO nevím, když si to ted čtu, tak mě to spíš přijde jako dost hnusná story, ale ze strany Poděbrada...

Ty bys patrně někoho, kdo ti obrazně řečeno vrazí zezadu kudlu do zad, navíc tvůj bratr v Kristu a konfesí souvěrec, poplácala po ramenou a podala ruku na usmířenou. A to stále ještě v temném pozdním středověku! ...

...a konečné vyznání Smiřického, že činu lituje, ... tak má jednat rytíř, prohrál jsem, bude mě to stát hlavu, ale odcházím jako frajer...

A jak asi tak na tuto flagrantní zradu měl reagovat? Frajer by byl, kdyby naopak prohlásil, že svého činu nelituje, že by ho udělal znovu, protože třeba nesouhlasí s domácí ani zahraniční politikou zemského správce a že to udělal proto, že se domnívá, že se JzP provinil proti husitskému odkazu. Jó, tomu bych pak rozuměl...

[Katerina]

A: Nepodala.V temném středověku bych ho :
1. , mohla vyzvat na souboj a v tom souboji ho zabít a samozřejmě riskovat, že on zabije mě.

2. Taky bych si na něj mohla počíhat někde v houští s námezdní partičkou. Většina lidí by mě za to odsoudila a jako šlechtic bych si asi už moc neškrtla.

3. Nebo bych na něj mohla ušít takovouhle boudu a nechat ho do ní vběhnout - bratra v Kristu a souvěrce. Právně -v pořádku ... nikdo by mě neodsoudil (nahlas) , protože by se mě pravděpodobně začali všichni bát , ale morálně ...

B: Jenže on si naopak uvědomil, že na rovinu nejednal, a když už šel někam , kde to je v podstatě jedno, tak tam asi chtěl odejít s čistým štítem - řekla bych, že vzdor mu před smrtí nemohl být k ničemu, a že si toho v oné době byli naši předkové vědomi (a byli s tím i srozuměni) vnitřně smíření daleko víc než si my dnes vůbec umíme představit.

[Jiří Motyčka]

...V temném středověku bych ho :
1. mohla vyzvat na souboj ...

..."Souboj"? Leda tak souboj formou "Božího soudu", kde vítěz bere vše. Ale to by se museli oba protagonisté o něco nesmiřitelně přít, jeden druhého by hrdelně nařkl, druhý to popíral, tvrzení by bylo proti tvrzení (i když by třeba jeden z nich lhal) a musel mezi nimi rozhodnout právě už jen Boží soud.

Ale v tomto konkrétním případě bylo vše jasné. Na jedné straně jednoznačně prokázaný zločin zrady, nebál bych se použít termínu "vlastizrady", jeho přiznání, odsouzení, trest. Není, co řešit "soubojem"...

[Katerina]

...V temném středověku bych ho :
1. mohla vyzvat na souboj ...

..."Souboj"? Leda tak souboj formou "Božího soudu", kde vítěz bere vše. Ale to by se museli oba protagonisté o něco nesmiřitelně přít, jeden druhého by hrdelně nařkl, druhý to popíral, tvrzení by bylo proti tvrzení (i když by třeba jeden z nich lhal) a musel mezi nimi rozhodnout právě už jen Boží soud.

Ale v tomto konkrétním případě bylo vše jasné. Na jedné straně jednoznačně prokázaný zločin zrady, nebál bych se použít termínu "vlastizrady", jeho přiznání, odsouzení, trest. Není, co řešit "soubojem"...

Promiň , ale oni nezrazovali vlast, maximálně Poděbrada.
Prostě bojovali o moc , jako generace šlechticů před nimi, někdo prohrál, jindy vyhrál, to je život.

[Jiří Motyčka]

...Promiň , ale oni nezrazovali vlast, maximálně Poděbrada...

...Jistě, jak jinak! Až na to, že Poděbrad byl v té době zrovna jako na potvoru zemským správcem, tj. v době interregna hlavou státu, nebo chceš-li vlasti...