Svátá říše římská (200. výročí)

[Jiří Motyčka]

Na úvod bych si dovolil malé shrnutí, nebo chcete-li připomenutí stručné historie. Proč? Dějiny pokračovalky "věčné" římské říše (Imperium Romanum) velice úzce souvisely s dějinami našich zemí. Vždyť např. prvním mezi 7 kurfiřty (volitelé římského krále, 4 světští a 3 církevní) byl právě český král ve funkci arcičíšníka římského krále...

Svatá říše římská (sacrum Imperium Romanum) bylo oficiální označení pro konglomerát zemí dnešního německého státu, značné části Itálie, Rakouska, Švýcarska (které se v r. 1291 osamostatnilo a vyčlenilo), východní části Francie, Lucemburska, Belgie, Holandska a do určité míry čech a Moravy a zemí Koruny české. V čele tohoto celku stál římský král (císař). Původcem útvaru byl císař Karel Veliký, obnovitel někdejší římské říše v nových poměrech středověké Evropy. V historické literatuře, především německé, je až dosud ztotožňována s německou říší. Jde o nepřesnost, zčásti záměrnou, vyvolanou německým nacionalistickým myšlením. Jako "Svatá říše římská německého národa" (sacrum Imperium Romanum nationis Germanicae) se poprvé označuje až v r. 1512. František II. se prohlásil patentem z 11. srpna 1804 za dědičného císaře rakouského a krále českého a uherského jako František I. Ten samý rakouský císař se 6. srpna 1806 vzdal z Napoleonova donucení titulu římského císaře a oznámil rozpuštění Svaté říše římské. V letošním roce tedy vzpomínáme 200. výročí zániku Svaté říše...

[Przemysl de Nyestieyky]

("Svatá říše římská německého národa") V historické literatuře, především německé, je až dosud ztotožňována s německou říší. Jde o nepřesnost, zčásti záměrnou, vyvolanou německým nacionalistickým myšlením.

Též mi to chvílemi v některých podáních splývalo. Němci by také nejradši byli naprosto všude a jejich obecně negalantní a neurvalé chování tomu odpovídá. Na druhou stranu to působí, jako nářek sirotků (v pravém slova smyslu;) ), kteří touží po tom, aby si jich někdo všimnoul. Slováci měli po odtržení také tendenci směšovat Slováky se Slovany... Ale to je přeci jenom příliš okaté.

....vzpomínáme 200. výročí zániku Svaté říše...

A v důsledku..., je to spíš důvod k slavnostem nebo k pietnímu aktu...?

[Jiří Motyčka]

...

....vzpomínáme 200. výročí zániku Svaté říše...

A v důsledku..., je to spíš důvod k slavnostem nebo k pietnímu aktu...?

Já bych řekl, že skoro není čeho nebo na co vzpomínat. V kostce. Karel Veliký a jeho nekompromisní postoj k pohanství, boje o investituru, křižácké války za osvobození Božího hrobu, střetávání česko-německého vlivu s jednou z největších středověkých tragédií tohoto národa končící na Moravském poli. Pak už to jde v "rychlém" sledu: husitské války, 30ti letá válka, války prusko-rakouské a mezitím spousty drobnějších i když neméně krvavých konfliktů a střetů. Jediný snad relativně světlý okamžik je vláda Karla IV. s jeho bohemocentrickým uspořádáním říše.
Je tedy, co slavit?...

[Ježek]

25. 12. 800 byl král Franků korunován na římského císaře papežem Lvem III. Spíše jen tak mimochodem. Lev III. byl dříve svržen opozicí. Zajímavá historka, byl oslepen a byl mu vyříznut jazyk, zajat, ovšem papež unikl a smysly se mu vrátily(?). Při težení na řím Karel Lva nastolil, papež ho korunoval na císaře, Karel o to neusiloval při tažení. Titul císaře (poprvé v použita koruna v rámci císařství) byl nejproblematičtějším dědictvím Karla, který prohlásil, že kdyby věděl, co se stane, římská církev by se toho nikdy neúčastnila. Titul zavazoval k církvi, z toho byly později velké problémy (boj o investituru byl vyvrcholením).
Císařský titul poté dědičně drželi franští králové, pokud se nechali korunovat, po rozdělení franského impéria se za pokračovatelku považuje východofranská říše (přesto, že císaři se stali i západofranští vládci). Poslední franský král východofranské říše je Ludvík Dítě (911 umírá), po Konrádovi se již ale voleným od ostatních velmožů stává saský vévoda Jindřich Ptáčník 919. To je dynastie Otonů (Ota I;II;III. Jindřich II.) Ota I. se stává již římským císařem jako posléze většina, Ota III. v rámci imperiálního snu o sjednocené křesťanské Evropě povyšuje Uhry a Polsko na království (korunovace Chrabrého až 1025), nechává tam založit i arcibiskupství.
Dynastie Sálců, kteří byli spříznění s Otony, za ní se tenhle slepenec vévodství začíná nazývat Imperium Romanorum, namísto VF říše. Konrád II. Jindřich III; IV. Posledně jmenovaný musí bojovat jako první proti protikrálům, které volí opozice. Jindřichem V. dynastie vymírá.
Od Sálců narozdíl od Otonů po smrti krále (císaře), musí být zvolen nový, třebaže zemřelý měl syna, dochází tak k volbám za otcova života.
Z dynastie Štaufů pochází 2 významné osoby Fridrich I;II. (Rudovous a Div světa, který udělil bullu sicilskou). Za nich se formuje sbor kurfiřtů (arcibiskup trevírský, kolínský, mohučský, falckrabě rýnský, markrabě braniborský, vévoda saský a od Václava I. i český král), který volí krále namísto všech říšských knížat. Dynastie Štaufů bojuje o trůn s Welfy, prakticky po celé 12. století a zač. 13. Přemysl I. v těchto bojích získává dědičný titul. Po jejich vymření je v říši interregnum (mezivládí), za něhož roste moc říšské šlechty, uzurpuje si královské statky a práva. Habsburkové (1/2 13. st. - zač. 14. st), Ludvík Bavor dalších sto let Lucemburkové, tyhle dvě dynastie již nebojují tak výrazně proti protikrálům, po Lucemburcích Habsburkové až do r. 1806 (s krátkou přestávkou v letech 1740-45), titul je již dědičně v rukou Habsburků.

[Jiří Motyčka]

...Habsburkové až do r. 1806 (s krátkou přestávkou v letech 1740-45), titul je již dědičně v rukou Habsburků.

Dovolím si malinko doplnit a upřesnit. Na poč. r. 1742 se stal římským císařem bavorský vévoda Karel Albrecht, český (vzdoro)král Karel III. Počátkem srpna 1745 byl korunován císařem Svaté říše římské František Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie, jako František I. Habsburkovna obřadu pouze přihlížela. Od té doby byla královna česká a uherská stále častěji titulována jako císařovna-královna (Kaiserin-Königin).
Rovněž tak ústřední civilní úřady, instituce i armáda se začaly od těch dob nazývat i psát císařsko-královské, česky C.K., německy K.K. ...
Jinak Ježku, předchozí tvůj příspěvek je zajímavým, stručným shrnutím s akcentem na první polovinu 1000 let trvajících dějin říše...

[Filip Svehla]

Já bych řekl, že skoro není čeho nebo na co vzpomínat.

S tím nemohu souhlasit, takto by se dalo hovořit prakticky o všech útvarech dějin.

Mě by zajímal onen vztah čech k říši. římský král formálně stvrzoval českým knížatům jejich hodnost, jak to ale bylo v dalších markrabstvích, lantkrabstvích, vévodstvích atd.? A jak vyhížel český panovník například vedle Polska a Uher? Toto téma je velmi diskutabilní, jeho aktuálnost se periodicky opakuje téměř s každou národní krizí vázanou k západu.

[Jiří Motyčka]

...Mě by zajímal onen vztah čech k říši... A jak vyhlížel český panovník například vedle Polska a Uher? ...

Jak už jsem psal...

... Vždyť prvním mezi 7 kurfiřty (volitelé římského krále, 4 světští a 3 církevní) byl právě český král ve funkci arcičíšníka římského krále...

... a proto "vyhlížel" nebo lépe řečeno měl ve vztahu k říši jednoznačně výšší postavení než panovníci výše uvedených zemí ...

[Filip Svehla]

...Mě by zajímal onen vztah čech k říši... A jak vyhlížel český panovník například vedle Polska a Uher? ...

Jak už jsem psal...

... Vždyť prvním mezi 7 kurfiřty (volitelé římského krále, 4 světští a 3 církevní) byl právě český král ve funkci arcičíšníka římského krále...

... a proto "vyhlížel" nebo lépe řečeno měl ve vztahu k říši jednoznačně výšší postavení než panovníci výše uvedených zemí ...

To není tak jednoznačné, čechy byly jakoby přímou součástí říše, Polsko a Uhry nikoliv. Jde jen o to do jaké míry byl tento vztah pevný.

[Jiří Motyčka]

...čechy byly jakoby přímou součástí říše, Polsko a Uhry nikoliv. Jde jen o to do jaké míry byl tento vztah pevný.

Ano. Svazek českého království k říši byl volnější než např. Rýnské Falce. Polsko a Uhry nebyly v tomto smyslu součástí říše. Na říšskou politiku tedy neměly přímého vlivu, ale přesto do ní někdy velice razantně zasahovaly...

[Filip Svehla]

To zasahování bylo spíše ze strany říše, tuším, že císa Ota začal s politikou snahy o vavažování moci směrem na východ, to byla věc pro česko- Polsko - Uherské vztahy velevýznamná věc.

[Jiří Motyčka]

To zasahování bylo spíše ze strany říše, tuším, že císa Ota začal s politikou snahy o vavažování moci směrem na východ, to byla věc pro česko- Polsko - Uherské vztahy velevýznamná věc.

Jo. Ale to ovlivňování bylo vzájemné a probíhalo obousměrně. Středoevropský prostor zas není tak veliký a to měřeno i dobou středověku...

[Filip Svehla]

To mi mírně připomíná fyzikální zákon o gravitaci.
Ale pořád nevím co konkrétního máte na mysli, takto to zní dosti neurčitě.

[Ježek]

Především to záviselo na dvou faktorech: síle římského vládce a síle českého vládce. Nějaké právo, zvyklosti to vše bylo o tom, co si kdo dokázal prosadit.

Myslím si, že do začátku 2. tisíciletí (snad až na výjimku Spytihněva) jsme vůbec do svazku měst, vévodství, marek Imperia Romanorum nepatřili. Ani za Václava, ten pouze platil daň z míru tj. aby naň Ptáčník neútočil a neraboval mu zemičku. Stejnou daň platil německý král Maďarům, aby nerabovali jeho větší zemičku. Když shromáždil síly (obsazováním území západních Slovanů) k pořážce Maďarů, tribut přestal platit a bojoval. Stejně tak Boleslav, sjednotiv čechy s Moravou, bojoval proti říši. Prohrál, ale zřejmě tribut poté neplatil. Tribut se platil jen do té doby, dokdy je příjemce vojensky silnější, než plátce. Do závislosti na říši jsme se podle mě dostali, částečně za Vladivoje (1002), Chrabrý ji zrušil a bojoval s říši. Definitivně za Jaromíra, těžko říct v jak velkém stupni závislosti. Stejně těžko říct, jak v tomto vztahu definovat válku Břetislava proti Jindřichovi, po prohře již jsme v nějakém volnější vztahu v říši byli, téměř bez povinností, téměř bez práv. Vratislav se již může řadit mezi říšská knížata, díky bojům českého vojska tamtéž. Volný vztah k říši, ale práva jako jiný vévoda. Do hlubší závislosti jsme upadli za Břetislava II. a krize, kdy český kníže si kupoval udělení čech v léno a až poté o knížectví bojoval. Paradooxně za krize Vladislav I. získává titul říšského číšníka. Do nejhlubší závislosti jsme se dostali za Rudovouse. Vladislavova zahraniční politika se shodovala s Rudovousovou, kde císař potřeboval mít české bojovníky, tam byli. Snad nebyla ani jedna samostatná válečná výprava českého "krále". Po Vladislavově smrti se z čech stalo řadové říšské vévodství, kde knížete vybíral císař, ovšem z Přemyslovců. Až s Přemyslem se to urovnalo na nějakou únosnou úroveň, ale to už je jiná kapitola.

[Filip Svehla]

Za první "smlouvu" ze západem můžeme považovat i Spytihněvovo požádání Arnulfa o pomoc proti Velké Moravě a de fact to i roku 845, křest 14 českých knížat. Vladivoj byl první kdo přijmul čechy v léno, poté se to již více méně stalo rutinou. Jeden Přemyslovec vyhnal druhého, ten odešel za hranice uplatil císaře, aby mu dal lenní korouhve a
s vojsem se vrátil zpět "aby sobě a své družině sjednal obživu nebo zemřel".

[Jiří Motyčka]

...Ale pořád nevím co konkrétního máte na mysli, takto to zní dosti neurčitě.

Dobře, uvedu jeden z mnoha příkladů, abyste mě nepodezříval, že mluvím (...píši) do větru. Zmíním se v této souvislosti o uherském králi Karlu Robertovi z Anjou. Podporován papežem se chtěl stát uherským králem. Tato jeho ambice se plně začala projevovat po vymření Arpádovců r. 1301 Ondřejem III.
říše -> okolní země:
Vliv říše se projevil tím, že o lukrativní uherskou korunu usiloval také Albrecht Habsburský prostřednictví svého otce, císaře Rudolfa. Nakonec se smál ten třetí „v pozadí“, Václav II., říšský kurfiřt, který ji získal, jak je všeobecně známo, pro svého syna Václava III. Mise tohoto posledního Přemyslovce v Uhrách dopadla neslavně, pak následuje ještě drobná epizoda Oty Dolnobavorského v Uhrách. I ta skončila v podstatě neúspěšně, a tak v r. 1308 se uherská, svatoštěpánská koruna uvolnila pro Anjouovce.
Okolní země -> říše:
R. 1335 došlo k velkému setkání tří významných středoevropských králů v Trenčíně. Uherského Karla Roberta, polského Kazimíra III. a českého Jana Lucemburského. Na tomto středověkém diplomatickém multilaterálním jednání došlo mj. k tomu, že byly na dlouhá léta upraveny hranice okolních států k říši, Kazimír se vzdal Slezska a Lucemburk titulu polského krále...

[Ježek]

Nechci zase osočovat Habsburky, jen konstatovat...
Nikdo před nimi, žádná dynastie, nevyužívala říši k vlastním zájmům, až Habsburkové. Když si vzpomenu na Otona III; který měl dalekosáhle plány s papežstvím a východní Evropou, Fridrich I; který se chtěl stát jako císař pánem světa. Pokud oni proti někomu bojovali, tak pro blaho říše. Stejně i tak později Karel.
Rudolf Habsburský si své dynastii udělí Rakousy, jeho syn Albrecht říše jen využívá k dalším územním ziskům (čechy). Už v názvu tématu je vidět kam to Habsburkové s říší dotáhli.

[Jiří Motyčka]

...Už v názvu tématu je vidět kam to Habsburkové s říší dotáhli.

Ano, je vskutku s podivem, jak dlouho se drželi jako císařové v říši. Mnohokrát jsem o tom přemýšlel i anylyzoval. V Evropě, pomineme-li Anglii, byla jejich hlavním protivníkem Francie, by taky katolická. Ale tohoto protivníka eliminovali sevřením jak v kleštích španělskými Habsbuky za Pyrenejemi a rakouskou větví Habsburků v dědičných zemích. Dalším protivníkem byla protestantská Evropa, ale ta se po 30-ti leté válce s výjimkou Pruska už tolik v protihabsburské politice neangažovala. No a pak na východě snad ruský medvěd. Musel tedy na scénu evropské politiky vstoupit úplně jiný hráč, totiž Napoleon, který zatřásl touto prohnilou monarchií v základech a definitivně ukončil Habsburské "dědičné" nároky na říši...

[Jiří Motyčka]

Počet kurfiřtů (volitelů římského krále) na 7 legislativně ustanovil císař Karel IV., blahé paměti, v říšském zákoníku Zlaté bule v r. 1356. Připomínám pro úplnost, že 3 byli duchovní (arcibiskupové kolínský, trevírský a mohučský - do zřízení pražského arcibiskupství museli čeští králové zajíždět pro pomazání do Mohuče) a 4 světští (falckrabí od Rýna, markrabě braniborský, vévoda saský a český král).
R. 1623 (bylo by to na delší povídání) byl kurfiřtský hlas odebrán rýnskému falckraběti a udělen vévodovi bavorskému. Po Vesfálském míru v r. 1648 byl opět hlas volitele navrácen rýnskému falckraběti a najednou jich bylo 8. Do zániku Svaté říše římské v r. 1806 se jejich počet nadále zvyšoval, ale to už je "nudná" historie...

[elizabeth]

Počet kurfiřtů (volitelů římského krále) na 7 legislativně ustanovil císař Karel IV., blahé paměti, v říšském zákoníku Zlaté bule v r. 1356. Připomínám pro úplnost, že 3 byli duchovní (arcibiskupové kolínský, trevírský a mohučský - do zřízení pražského arcibiskupství museli čeští králové zajíždět pro pomazání do Mohuče) a 4 světští (falckrabí od Rýna, markrabě braniborský, vévoda saský a český král).
R. 1623 (bylo by to na delší povídání) byl kurfiřtský hlas odebrán rýnskému falckraběti a udělen vévodovi bavorskému. Po Vesfálském míru v r. 1648 byl opět hlas volitele navrácen rýnskému falckraběti a najednou jich bylo 8. Do zániku Svaté říše římské v r. 1806 se jejich počet nadále zvyšoval, ale to už je "nudná" historie...

Diky, Jiriku. Tak volitele za Rudolfa I.Habsburskeho bych snad jeste dohromady dala. Me spis zajima jak to vubec bylo se vznikem toho volitelskeho hlasu. Je jasne, ze pri korunovaci treba Karla Velikeho nebo dynastie Otonu tezko figuroval jako volitel cesky kral .

po Konrádovi se již ale voleným od ostatních velmožů stává saský vévoda Jindřich Ptáčník 919.

Kdo byli tihle velmozove a zda muzete nejaky "kratky" prispevek venovat tomu, jak se volitelstvi dostalo presne k tem kterym lidem,treba (nejen) k ceskemu krali. A nebojte se me odkazat ( ne do patricnych mezi, to si smi dovolit jen Jirka nebo Jezek) ale na clanek nebo prispevek. Cist umim, i kdyz nekdy pouzivam rychlocteni.

[elizabeth]

Z Wikipedie-heslo kurfirt:

Původně volila krále všechna říšská knížata. Kolem poloviny 13. století se počet knížat volitelů (nazývaných nyní kurfiřty) ustálil na sedmi, což v roce 1356 formálně zlistinil císař Karel IV. svojí Zlatou bulou.

Takze jsem o kousek dal. V podstate se druha cast citace shoduje s tim, co zde jiz uvedl Jirka. Jdu hledat ta vsechna risska knizata z doby, kdy jeste nebyli ustaveni presni volitele. Kdyby byl nekdo rychlejsi a chytrejsi, necht me upozorni a navede.