Prokop Lucemburský

[acoma]

Prokop Lucemburský (1354 či 1355 - 24.09.1405)

" V cizí zemi host, smutku mám až dost, ta tam má radost.
Z vlasti jsem vypuzen a z Moravy vyhozen.
Jsem tu jak venkovan, nejsprostěji udolán.
Kdybych byl rytířem, harcoval bych.
Kdybych byl lotrem, drancoval bych.

Nejsem rytíř ani lotr,
jsem jen praubohý žáček-kmotr.
Uhři, to jsou pánové!
Kdepak, spíše lotrové!
Satan, ten je sebere a pak všechny posere."

Co víme dál o poněkud opomíjeném Lucemburkovi s básnickým střevem???

[acoma]

Václav IV. a aragónský král Jan I. spolu okolo roku 1390 čile korespondovali o možném sňatku moravského markraběte Prokopa s aragónskou infantkou Janou. Vyjednavači či dohazovači byli Robert z Prahy a Ulrich Heberspel.

[Katerina]

On zas tak opomíjený nebyl, poměrně dlouho držel s bratrancem Václavem, a také s bratem Janem Soběslavem proti poněkud problematickému nejstaršímu Joštovi.
Více o něm napíšu později.

[Dagmar]

...opomíjený Lucemburk ...

Prokop byl od r.1375 do své smrti r.1405 mladším markrabětem moravským / spoluvládce staršího bratra Jošta/, r.1388 je braniborským markrabím a tedy říšským kurfiřtem,úřad nejvyššího hejtmana zastával v letech 1397-1399, v r. 1399 byl nejvyšším místodržícím v Lužici...

[acoma]

Námi opomíjený...

[Jiří Motyčka]

... Prokop byl od r.1375 do své smrti r.1405 mladším markrabětem moravským / spoluvládce staršího bratra Jošta/, r.1388 je braniborským markrabím a tedy říšským kurfiřtem,úřad nejvyššího hejtmana zastával v letech 1397-1399, v r. 1399 byl nejvyšším místodržícím v Lužici...

Protože mě zajímá hlavně jeho vztah k bratranci Václavu IV., dovolím si tyto takřka vyčerpávající informace doplnit.

Když Ruprecht Falcký připravil Václava o říšský trůn, došlo o rok později k vojenskému střetu v Říši mezi vojsky římského a českého krále. V pol. r. 1401 došlo k příměří, jehož podmínky měl dojednat právě obratný vyjednavač Prokop Lucemburský (dále jen PL). Jednalo se mj. i o sňatku Elišky, dcery Jana Zhořeleckého s Ludvíkem Falckým, Ruprechtovým synem.

Po skončených jednáních a pravděpodobně po neshodách s Václavem IV. se PL přiklání na Joštovu stranu panské opozice. V únoru r. 1402 se však již PL spolu se svým bratrancem Václavem účastní jednání s dalším ze svých bratranců Zikmundem v Hradci Králové. Zikmund v této době usiloval o zeslabení moci svého bratra a potlačení spolupráce PL s Václavem IV., a proto chtěl naopak posílit spojenectví PL s Joštem. Toho chtěl Zikmund docílit rozsáhlou územní výměnnou transakcí. PL měl za česká a moravská zboží získat Zabkowice Œlaskie, hrabství Kladské, vévodství Javorské a Svídnické. V době plánované nepřítomnosti krále Václava měl ještě PL chránit zemskou hranici s Bavorskem. To vše se odehrávalo na pozadí Zikmundova ďábelského plánu, který si toužebně přál převzít ve spolupráci s Joštem vládu v zemi. Nástrojem této špinavé politiky se tedy měl stát mj. i PL. Ten se však nakonec i se svým vojskem určeným na obranu bavorské hranice postavil opět na stranu svého bratrance Václava, který byl 6. 3. 1402 zajat Zikmundem. Na základě Joštovy „dobré rady“ je zatčen i PL, Jošt zbaběle prchá z Prahy a další vnitřní krize vládnoucí dynastie tak vrcholí.

Zikmund se svými 2 zajatci se přes rožmberský Č. Krumlov vydal do Horních Rakous na hrad Schaumburg, odkud neustále mlžil v tom smyslu, že doprovází římského krále na jeho římské korunovační cestě. A oba Zikmundovi zajatci se tak časem stávají spíše než rukojmími politickým balvanem, který hrozil zavalením. V září 1402 vydává Jošt pokrytecký a sebe obhajující antizikmundovský manifest, v němž v plné nahotě odhaluje Zikmundovu špinavou politiku v jeho mocenských ambicích, a vyzývá Václavovy poddané, aby svého krále osvobodili ze zajetí. Jošt jedná zrádně s Ruprechtem Falckým, Zikmund se urychleně vrací do Uher, aby vyřešil tamější politickou krizi, Václav je uvězněn ve Vídni a PL je nakonec uvržen do vězení v Prešpurku (dnešní Bratislavě). Již v únoru 1403 byla uzavřena smlouva mezi uherskými feudály a Joštem, jejímž hlavním cílem bylo osvobození PL, ale mezi řádky se dalo vyčíst, že se jedná hlavně o Zikmunda a jeho svržení z uherského trůnu.

Výsledkem ukončení dlouhé nevraživosti mezi Joštem a Zikmundem bylo uzavření smlouvy z dubna 1405 a verbální dohody o propuštění PL, s nímž se již v červnu opět setkáváme v Brně. Protože se po dlouhém uvěznění vrátil velice nemocen, chtěl si definitivně odpočinout od světských starostí a zbytek života strávit v klášteře. A tam, u brněnských kartuziánů Prokop Lucemburský 24. 9. 1405 zemřel.

[Katerina]

Co dál napsat k tomuto prostřednímu synovi Jana Jindřicha.
Jan Jindřich podobně jako jeho bratr Karel před svou smrtí upravil závětí, či spíše dědickou rodovou smlouvou majetkové a dědičné vztahy mezi svými syny, s tím, že dědicem markrabství ustanovil nejstaršího Jošta, nicméně neopomenul ani oba mladší syny. Jošt však po otcově smrti, a zéjména poté, co se nejmladší Jan Soběslav stal biskupem v Litomyšli, na tuto smlouvu nedal. Jan Soběslav se vzdává dědictví ve prospěch bratra Jošta, což však bylo v rozporu se dědickou smlouvou a Prokop si to samozřejmě nedal líbit.

V následujícím období ho vidíme na opačné straně než bratra Jošta. Těžko dnes posoudit, zda to byla rodová loajalita , kterou tak dodržovaly generace Lucemburků před ním, či jen opozice proti Joštovi, která ho přivedla do tábora Václava IV., Stojí za ním proti panské jednotě, dokonce ho spolu s bratrancem Janem Zhořeleckým osvobozují ze zajetí. Poté co se začíná na Moravě angažovat také Zikmund (viz. Jirkův příspěvek výše) bojuje Prokop i proti němu, nebyla to však regulérní válka, ale bojůvky jejich ozbrojených družin. Údajně, leč nepotvrzeno, v jedné z takových Prokopových družin měl proti Zikmundovi bojovat i Jan Žižka.
Prokop se také angažoval v církevním dění, po papežském schizmatu, kdy byli z Čech vyhnáni příznivci avignonského papeže Klimenta, je to Prokop (zas asi v souladu s lucemburskou profrancouzskou politikou) který se jich, spolu s opavským vévodou Janem Ratibořským ujímá a podporuje je.

Sám Prokop doplatil na sváry mezi Lucemburky, ačkoliv se v jednu dobu Joštovi podvolil a získal tak mimo jiné i titul mladšího markraběte moravského, nakonec je Zikmundem zajat a uvězněn v Prešpurku. Tamější vězení mu (opět viz výše) podlomilo zdraví, a tak velmi krátce po svém návratu na Moravu umírá, prý se uchýlil do kláštera na Králově poli, kterého byl spolu s otcem a bratrem Joštěm spoluzakladatel.

Ani Prokopova anabáze však po jeho smrti nekončí. V roce 1975 byla při obnově dlažby v hlavní lodi kostela Nejsvětější Trojice na Krpoli nalezena poškozená kostra muže, kterou dr. Vlček identifikoval jako Prokopa Lucemburského, a jeho ostatky, stejně jako dalších lucemburských příbuzných, včetně bratra Jošta byly podrobeny zkoumání. Až 21.12. 1988 byl Prokop znovu uložen v olověné tumbě v Andělské kapli pod mramorový náhrobek.

Pokud by někoho z Vás tyto pochmurnosti zajímali upozornuji na Matici Moravskou 2002 - Výzkum hrobek moravských Lucemburků Jošta a Prokopa, autoři: K. Maráz, D. Cejnková (sama po ní pasu).

Další zajímavost o Prokopovi, která už byla jednou krátce zmíněna: Prokop jako jediný z celé rodiny, a to včetně sester Kateřiny, Alžběty, Anny a obou bratří měl potomka, a dokonce syna. Bohužel z levého boku a tak Jiří "Lucemburský " skončil jako benediktinský mnich v Monte Casinu.
Opět mi to nedá, abych neupozornila na to, jak čeští a moravští Lucemburkové, přes prokazatelný nedostatek potomků, at už mužských či ženských napristo tvrdošíjně ukončovali eventuelní levobočné linie církevní kariérou bez možnosti mít rodinu (i když ..)

A poslední zajímavost , i když všeobecně známá, Prokop, jakož i všichni jeho sourozenci byl napůl z Lucemburské a napůl Přemyslovské krve (opět sice levobočné) matka Markéta Opavská pocházela z linie Mikuláše Opavského. Všichni sourozenci byli vlastně Přemyslovci na druhou, po bábě Elišce Přemyslovně a ještě po matce.
Nabízí se pak ovšem otázka , zda toto v podstatě blízké příbuzenství nemohlo být jednou z příčin, proč v podstatě v jedné generaci vzal tento tak nadějný rod takový krátký konec.

Bohužel potvrdit si to např. sledováním právoplatné linie Lucemburků není úplně možné. Např. Jan Zhořelecký dceru měl, a nikdo neví, zda by se svou švédskou manželkou těch dětí neměl víc, kdyby nezemřel mlád. Václav Lucemburský prokazatelně plodný byl - měl 4 děti, bohužel zase levobočné, nebot ho v útlém věku oženili s postarší dámou.

Otázkou je, proč se vlastně Prokop Lucemburský, který zemřel padesátiletý vlastně neoženil, nebo proč o jeho ženě moc nevíme.

[Jiří Motyčka]

...Nástrojem této špinavé politiky se tedy měl stát mj. i PL. Ten se však nakonec i se svým vojskem určeným na obranu bavorské hranice postavil opět na stranu svého bratrance Václava,...

Poté co se začíná na Moravě angažovat také Zikmund (...) bojuje Prokop i proti němu, nebyla to však regulérní válka, ale bojůvky jejich ozbrojených družin. Údajně, leč nepotvrzeno, v jedné z takových Prokopových družin měl proti Zikmundovi bojovat i Jan Žižka...

Vůbec bych to nevylučoval a hned uvedu proč. Ještě před Václavovým zatčením se Prokop údajně i se svým bratrancem dohodli na obsazení strategické Jihlavy. Tímto delikátním úkolem Prokop pověřil ozbrojené oddíly Zikmunda z Křižanova a Jana Sokola z Lamberka. A teď se k tomu oklikou dostávám.
V této době o Žižkovi nemáme prakticky žádné zprávy. Protože se však budoucí husitský hejtman s Janam Sokolem zúčastnil "bitvy století" u Grunwaldu (1410), nelze zcela vyloučit ani to, že Žižka v jeho skupině vojensky působil už daleko dříve.
Když se pak Jan Žižka stal členem bratrstva silničních lapků jakéhosi Matěje, který vedl záškodnickou válku proti Rožmberkům, "pracoval" i na vojenských zakázkách Litolda a Aleše Bítovských z Lichtenburka a snad nadále i pro Jana Sokola z Lamberka...

... prý se uchýlil do kláštera na Králově poli...

Královo pole, dnes městská část moravské metropole, byla v té době vsí, kde v roce 1375 založil markrabě Jan Jindřich kartuziánský klášter. Slůvko "prý" bych tedy klidně vypustil...

[Ježek]

Moje hodnocení Prokopa bude negativní. Svým rozbojnictvím a vyvoláváním domácí války je vinen (společně s ctižádostí Joštovou) úpadkem hospodářsky vzkvétající Moravy (zlatým věkem zde byla vláda Jana Jindřicha), ztrátou zeměpanských majetků, zhoršenou posicí zeměpána (z toho vyplývající), vzrůstem loupežnictví. Většinu problémů se nepodařilo vyřešit Joštovi po smrti Prokopa a svým dílem přispěla k polarisaci společnosti během husitských válek.

[Katerina]

Moje hodnocení Prokopa bude negativní. Svým rozbojnictvím a vyvoláváním domácí války je vinen (společně s ctižádostí Joštovou) úpadkem hospodářsky vzkvétající Moravy (zlatým věkem zde byla vláda Jana Jindřicha), ztrátou zeměpanských majetků, zhoršenou posicí zeměpána (z toho vyplývající), vzrůstem loupežnictví. Většinu problémů se nepodařilo vyřešit Joštovi po smrti Prokopa a svým dílem přispěla k polarisaci společnosti během husitských válek.

Já bych zas na Prokopa nebyla tak tvrdá, z dětí JJ je mi takový nejsympatičtější, ale to není důležité, měla jsem spíš na mysli, ohledně toho hospodářského " úpadku " - přes onen tebou zmíněný zlatý věk , milý Jeníkjunior Moravu dost zadlužil , a to pro akce svého bratra Karla, ke kterému byl celý život tak loajální .. měl ho prostě rád. Dokud žil, tak to asi nebylo tak markantní, jenže, když se po jeho smrti začali synáčkové rvát jak koně ... Joštovy eskapády také něco stály .. neklidná doba lokálních bojůvek a zemských válek .. a už se to vezlo.

[Katerina]

prosba , nemáte někdo přístup k ucelenějšímu prokopu básnickému dílu ? Zřejmě těch veršů bylo přeci jen více ?

[Katerina]

Moje hodnocení Prokopa bude negativní. Svým rozbojnictvím a vyvoláváním domácí války je vinen (společně s ctižádostí Joštovou) úpadkem hospodářsky vzkvétající Moravy (zlatým věkem zde byla vláda Jana Jindřicha), ztrátou zeměpanských majetků, zhoršenou posicí zeměpána (z toho vyplývající), vzrůstem loupežnictví. Většinu problémů se nepodařilo vyřešit Joštovi po smrti Prokopa a svým dílem přispěla k polarisaci společnosti během husitských válek.

Po nějakém čase bych k Prokopě obhajobě ještě dodala, že bych byla opatrná s tím nazvat rozbojníkem a svést vyvolávání domácí války právě na něj.
V průběhu času se mi zdá, že byl hodně konzistentní a podobně jako bratranec Jan stál za svým králem , za Václavem.
A také bych pochopila, že se ozval a bránil, když starší bratr porušil ustanovení závěti jejich otce a zaútočil na jeho državy, pravděpodobně též na Prokopa samotného,
Bohužel Václav zřejmě bud´nebyl natolik silný, aby bratrance porovnal, nebo prostě nechtěl. A také není možné zapomínat na Zikmundovu úlohu v těchto moravských záležitostech.
Při přemýšlení o skutcích obou bych Jošta přirovnala tak trochu k jeho strýčkovi Karlovi, politicky i osobnostně. O tom, zda měl i nějakou hlubší vizi si netorufám vyjádřit .
Zatímco Prokop se mi zdá takový další lucemburský fanfaron, rytíř co vytrvá u svého krále, i když už má o něm pochybnosti, nechá se dvakrát zajmout, tím, že v zásadě vleze do léčky , ke které by se sám nesnížil, atd. atd. , s pěnezma to taky nějak neřeší , majetky nehromadí, spíš tak trochu dědeček, zas asi - nechci soudit předčasně bez té politické obratnosti.
Snad i proto se ted´zdá , že tím rozvracečem byl Prokop a ne Jošt se Zikmundem nebo třeba Václavem ??? ... jenže komu se v té době hodila rozvrácená MOrava a hádající se moravští bratři ???

[Návštěvník]

...(zlatým věkem zde byla vláda Jana Jindřicha), ztrátou zeměpanských majetků, zhoršenou posicí zeměpána (z toho vyplývající), vzrůstem loupežnictví. Většinu problémů se nepodařilo vyřešit Joštovi po smrti Prokopa a svým dílem přispěla k polarisaci společnosti během husitských válek.

Posice zeměpána se zhoršovala mílovými kroky už od Přemysla II., mnohem větší krizí prošel král Jan, akorát Karlovi se to, s jistými ústupky, podařilo obdivuhodně udržet v lajně. Ono tzv. loupežnictví nebylo jen moravským problémem a vůbec už nebylo vázáno na vládu Joštovu, který po smrti Jošta neměl moc času na to, aby dal celou zemi do pořádku.

...milý Jeníkjunior Moravu dost zadlužil , a to pro akce svého bratra Karla, ke kterému byl celý život tak loajální ..
... Joštovy eskapády také něco stály .. neklidná doba lokálních bojůvek a zemských válek .. a už se to vezlo.

Ta loajalita byla důležitá k společné politické koordinaci a jejich soudružnost zaručovala úspěch jejich diplomacii. Toho se měli držet i jeho synové, ale všichni víme, jak to ve skutečnosti bylo.
A ještě poznámka k tomu zadlužení Moravy. Kdo byl zadlužený, byl Karel IV., Jan Jindřich mu půjčil částku, kterou ani nebyl schopen splatit a tak se věřitelem stal jeho syn Jošt. Který ovšem významně finančně podporoval i Václava IV.
Tím jsem jen chtěl říci, že naprosto souhlasím s Ježkem v tom, že Morava zažívala zlatý věk za Jana Jindřicha stejně jako Čechy za Karla IV.

[Ježek]

Posice zeměpána se zhoršovala mílovými kroky už od Přemysla II., mnohem větší krizí prošel král Jan, akorát Karlovi se to, s jistými ústupky, podařilo obdivuhodně udržet v lajně. Ono tzv. loupežnictví nebylo jen moravským problémem a vůbec už nebylo vázáno na vládu Joštovu, který po smrti Jošta neměl moc času na to, aby dal celou zemi do pořádku.

Problémy Otakara II. se šlechtou byly zdá se osobní, stejně jako persekuce Gerharda z Obřan (zde snad loupežnictví).
Jan měl tu potíž vůči šlechtě, že jeho volba nebyla formální (jako u Přemyslovců), ale skutečná. Díky tomu si šlechta obecně mohla činit nároky na vyšší formu spoluúčastí na vládě, než tomu bylo za Přemyslovců. Karel IV. se opíral o skupinu "podnikatelů" v hornictví, ražbě mince, obchodu. Třebas díky nim měl peníze na vykoupení zastavených hradů. Nikdy 100% nevycházel s českou šlechtou, uměl v tom však chodit. Stejně pozorným správcem země (bez ambicí) byl Jan Jindřich (jak dokázal J.Mezník, dokázal i přes půjčky Karlu IV. zvýšit majetky zeměpána). Naopak ambice Jošta neodpovídaly jeho majetkovému zázemí, díky tomu se zadlužoval a prostředky hledal i tím, že se snažil získat majetky svých bratrů.

[Przemysl de Nyestieyky]

Nikdy 100% nevycházel s českou šlechtou, uměl v tom však chodit.

Karel byl autoritou a toho si byla vědoma i česká šlechta, nehledě na jeho proslulou diplomaticko-strategickou schopnost. A za Karlem stála významná vysoká šlechta.

Naopak ambice Jošta neodpovídaly jeho majetkovému zázemí, díky tomu se zadlužoval a prostředky hledal i tím, že se snažil získat majetky svých bratrů.

To je pravda, Jošt nikdy neměl nízké ambice, ovšem jeho zadlužování mělo trochu složitější vývoj, protože byl schopen finančně jistit Václavovo království a ještě příspívat v určitých okamžicích na Zikmundovy aktivity. Co však přestřelil byla jeho snaha o udržení Braniborska, to bylo něco podobného jako za Václava II. udržení Uher. Ale resolutně odmítám to, že se snažil připravit své bratry o jejich podíly kvůli tomu, aby získal finanční prostředky.

[Ježek]

Ale resolutně odmítám to, že se snažil připravit své bratry o jejich podíly kvůli tomu, aby získal finanční prostředky.

Kdyby je připravil a nezničila by se při tom země, tak by získal určité příjmy.

[Przemysl de Nyestieyky]

Kdyby je připravil a nezničila by se při tom země, tak by získal určité příjmy.

Myslím si, že na tom nebyl tak špatně, aby byl nucen sahat k těmto prostředkům. Soudím tak z toho, že když měl ony zahraniční ambice a ještě byl schopen spolufinancovat Václavovu politiku a případně Zikmundovy uherské válečné aktivity, tak takový nedostatek financí nemohl pociťovat.
A zde se už opět dostáváme k Prokopovi... necítil se mladší bratr nedoceněn, když měl markraběcí titul pouze na okrasu a prim hrál Jošt? Nechtěl právě Prokop víc? A to i za cenu výbojů proti staršímu bratrovi, což se obyčejně ve starší literatuře přisuzuje naopak...

[Ježek]

A zde se už opět dostáváme k Prokopovi... necítil se mladší bratr nedoceněn, když měl markraběcí titul pouze na okrasu a prim hrál Jošt? Nechtěl právě Prokop víc? A to i za cenu výbojů proti staršímu bratrovi, což se obyčejně ve starší literatuře přisuzuje naopak...

Já se také domnívám, že iniciátorem rozbrojů byl Prokop, ač se z předchozího mohl zdát opak. Ale finanční obtíže a ambice Jošta ho mohly vést k nesmiřitelnému postoji vůči bratru.

Další věc, která by měla podlehnout kritice je rozdělení moci mezi poslední lucemburskou dynastii. Dobře to nevyřešil ani Karel, ani Jan Jindřich.

[KOMOŃ]

Já se také domnívám, že iniciátorem rozbrojů byl Prokop, ač se z předchozího mohl zdát opak. Ale finanční obtíže a ambice Jošta ho mohly vést k nesmiřitelnému postoji vůči bratru.

Další věc, která by měla podlehnout kritice je rozdělení moci mezi poslední lucemburskou dynastii. Dobře to nevyřešil ani Karel, ani Jan Jindřich.

Já bych tedy rád viděl nějaký pádnější důkaz o tom, že rozbroje začal Prokop.

Karel to vyřešil bravurně.Žádný z větve Jana Jindřicha, si nemohl dělat nárok na český trůn, pokud budou mužstí potomci z Karlovy dynastie.To bych řekl, že je nejúčinější a nejjednodušší řešení-ale jako jediný se toto pokoušel porušit Jošt, který svorně se Zikmundem, dělal pikle proti Václavovi.Dokonce by to dopadlo i tak, že v případě dosazení Zikmunda, by šel Jošt i proti němu.V Čechách byl hlavní věřitel Zikmunda, právě Jošt-pokud nepočítáme krále...

Ta Morava taky není zrovna nafukovací.Větší část dostal Jošt, zbytek si rozdělil Prokop a Jan soběslav.Problém byl především v tom, že jan Soběslav, který nastartoval církevní kariéru, předal svůj díl majetku Joštovi, přičemž nárok měl právě Prokop...
Všechny hlavní rozbroje vznikaj v roce 1381 a šlo o majetek právě Jana Sobeslava, který byl od roku 1380 biskupem.Takže určit hlavního viníka je celkem těžký.Prokop bránil to, co mu právem patřilo.Jošt zase majetek, který chamtivě sebral.
Spíš mi příjde, že rozhodují osobní sympatie k jedné nebo druhé osobnosti...

[Przemysl de Nyestieyky]

...rozdělení moci mezi poslední lucemburskou dynastii. Dobře to nevyřešil ani Karel, ani Jan Jindřich.

Tím máš na mysli co? Zřejmě dostatečně nechápu, co jsi tím myslel. Karel přesně vytyčil, jaký kdo bude mít po jeho smrti k titulatuře vztah a stejně tak Jan Jindřich se touto otázkou velice pečlivě zabýval, na což poukazují zachované testamenty s rozpisem majetku.

...jan Soběslav, který nastartoval církevní kariéru, předal svůj díl majetku Joštovi, přičemž nárok měl právě Prokop... Prokop bránil to, co mu právem patřilo.Jošt zase majetek, který chamtivě sebral.

Není to trochu protimluv?

Já bych tedy rád viděl nějaký pádnější důkaz o tom, že rozbroje začal Prokop.

Tak ty válečné výboje markraběcích válek na Moravě byly v několika fázích. U té druhé, tuším, je na vině zcela jistě Prokop, protože vypukla další válka s přispěním mladšího markraběte. Jošt byl v tom čase dlouhodobě v Braniborsku.