Montfortové

[acoma]

Např. Simon IV. z Montfortu se zúčastnil IV. křížové výpravy a během svého nadšeného vraždění katarů se "vypracoval" a získal mnohé katarské statky. Víme něco bližšího o Montfortech???

[Ježek]

Členové rodu prosluli především jako vojevůdci ve službách francouzských králů.
Ale o tom nám jistě něco poví Acoma

[Maršálek]

na čas se stali bretaňskými vévody a než převzali bretaňský hermelín, používali po Simonovi stříbrného dvouocasého lva v červeném poli (jenom bez korunky =P~ )

[Ježek]

Členové rodu prosluli především jako vojevůdci ve službách francouzských králů.

A co Simon z Montfordu - vůdce anglické vzpoury baronů proti Eduardovi I. ?

[acoma]

A co Simon z Montfordu - vůdce anglické vzpoury baronů proti Eduardovi I. ?

Simon V. z Montfortu, lord z Leicestru (1208 - 4. srpna 1265) - byl synem Simona IV. z Montfortu, známého z křížové výpravy proti albigenským a Alix z Montmorency. Byl hlavou baronského povstání proti anglickému králi Jindřichovi III. Barony štvalo zvyšování daní a cizí rádci. Montfort se účastnil bitvy u Lewes, kde se panstvu podařilo krále i zajmout. Králův syn pak vzbouřence porazil v bitvě u Eveshamu, kde Montfort společně se synem nebo dvěma syny zahynul. Díky této vzpouře vznikl v Anglii parlament jako vůbec první. Nic moc víc zatím nevím. Ale pracuju na tom.

[gabriel79]

A co Sv. Ludvik Maria Grignon z Montfortu, byl nejak pribuzny s temito Montforty ?

http://www.montfort.sk/

edit--- Asi nic, tu som nasiel jeho ziotopis

Narodil sa 31. I. 1673 v dedinke Montfort-La-Cane v Bretónsku. Detstvo strávil v neďalekom mestečku Iffendic. Keď mal dvanás rokov, poslali ho na humanitné štúdiá do jezuitského kolégia svätého Tomáša Becketa v Rennes. Začul v sebe, že ho Pán volá ku kňazstvu, odchádza na štúdiá do Paríža. O dva roky vstúpi do seminára svätého Sulpícia a navštevuje prednášky na Sorbonskej univerzite. Niekoĺko-mesačná choroba mu síce zabránila navštevova prednášky, ale štúdium neprerušil. Mal viac času na osobné štúdium, aj preto, že v seminári vykonával prácu knihovníka. Za kňaza bol vysvätený 5. júna 1700.
Hneď v začiatkoch sa v ňom zrodila túžba pracova v ďalekých misiách, zvl᚝ vo francúzskej kolónii v Kanade, ale podriaďuje sa svojmu duchovnému vodcovi, ktorý ho posiela do mesta Nantes. No po niekoĺkých mesiacoch začína v okolí tohto mesta organizova ĺudové misie.
Koncom roku 1701 prechádza do hlavnej nemocnice mesta Poitiers na pozvanie tamojšieho biskupa. Tu sa pokúsil o reorganizáciu a duchovnú obnovu, no narazil na príliš veĺký odpor, a už po roku musel nemocnicu opusti.
Po tomto neúspechu sa opä venoval organizovaniu misií v meste Poitiers a na okolí. Keď ho prinútili túto diecézu opusti, rozhodol sa putova do Ríma. Tu sa 6. júna 1706, počas osobnej audiencie u pápeža Klementa XI., ponúkol do misií na Východe. No pápež mu určuje za misijné územie Francúzsko, v ktorom vtedy rozširovali svoje pomýlené idey jansenisti, a zároveň mu schvaĺuje aj jeho misijné metódy, ktoré už predtým používal na obnovu kresanského života.
Do Francúzska sa vrátil s titulom Apoštolského misionára, ako aj s istotou o správnosti svojej činnosti. Zostávajúce roky naplnil horlivosou za spásu duší: peši putuje z farnosti do farnosti, káže slovom i príkladom, povzbudzuje a napomína, katechizuje a stará sa o chudobných, zriaďuje pútnické miesta a zakladá školy, opravuje kostoly a obnovuje kresanský život západného Francúzska. Vyčerpávajúca misionárska práca, tvrdé a neustále sebazapierania, ako i pokus zo strany protivníkov otrávi ho, podlomili mu zdravie. 28. apríla 1716, vo veku 43 rokov, dokonáva svoju životnú pú počas misií v Saint-Laurent-sur-Sčvre.
Tisíce sa s ním prišli rozlúči ešte prv, než ho pochovali vo farskom kostole tohože mestečka. Jeho hrob sa stal cieĺom nespočetných pútí. Pápež Pius XII. ho 20. júla 1947 vyhlásil za svätého a určil jeho sviatok na 28. apríla, na výročný deň jeho smrti.

[acoma]

Amaury VII. (1195 - 1241) byl nejstarším synem nám již známého Simona IV. z Montfortu, který se proslavil jako účastník albigenské křížové výpravy a získal po pádu katarům nakloněných akvitánských feudálů mnohá jejich léna.

Amaury byl synem svého otce, spolupodílel se na křížové výpravě a po otcově smrti r. 1218 u Toulouse převzal vedení. Byl hrabě z Montfortu, hrabě z Toulouse, vikomt z Albi, vikomt z Béziers a z Carcassonne.

Roku 1230 se stal francouzským konetáblem a anglické panství rodiny Montfortů přenechal po dosažení zletilosti mladšímu bratrovi Simonovi V. (nar. 1208) , který se později proslavil jako vůdce královské anglické opozice...

Amauryho neklidná krev vyštvala do víru šesté křížové výpravy. A ta se mu stala osudnou. Byl vězněn v Káhiře a při návratu zemřel r. 1241 v Kalábrii.

[Robert]

Doplnil by som niekoľko poznámok k Mohtfortom. Teda hlavne k Šimonovi V. de Montfortovi. Nielen že bojoval proti svojmu lénnemu pánovi, kráľovi Anglicka, ale podaril sa mu aj iný nezbedný kúsok, pre ktorý sa ako jeho tato Šimon IV., tak aj jeho bráško Auméry asi otáčali v hroboch:
Rajmond VII de Sant Gilles gróf Toulouse, sa pokúsil o vzburu proti francúzkej korune. Spojil sa s kopou miestnych pánov a pomoc mu prisľúbil aj anglický kráľ.
Bola to vzbura, ktorá viedla k pádu hradu Montségur, a likvidácie posledných (aj šľachtických) katarov. Hnutie síce ešte zdihlo kúsok hlavu, ale v prvé roky 14. st v Languedocu skončilo, a pokračovalo iba v severotalianskych mestách a vrchoch. Vráťme sa k Šimonovi V. Viedol kontingent anglických rytierov, ktorí mali Rajmondovi VII pomôcť, boli však Francúzmi rýchlo obkľúčený a vzdali sa. ( Niečo asi popili a vrátili sa domov....) Vzhľadom však na to, že Šimon IV Rajmonda VII notoricky neznášal (Rajmond VII ho niekoľkokrát porazil, v resp. pokoril) účasť jeho synátora vo výprave ktorá mala podporiť jeho úhlavného soka, pre ktorý Montfordi stratili tak ťažko dobytý titul grófov z Toulouse,mu určite k pokojnému odpočinku neprispela.