Záviš z Falkenštejna

[elizabeth]

Fakt výbornej monolog, ale musím vás zatáhnout do problému. Takže ten Chunradus de Harrthaim, není žádnej s prominutím poskok nebo podržtaška, ale byl ustanoven smírčím soudcem v jistém sporu Záviše s biskupem pasovským:
Záviš vedl spor s pasovským biskupem Petrem ohledně pokut, které mu byly podle jeho prohlášení nespravedlivě uloženy. Záviš byl na toto rokování vyslán Přemyslem Otakarem II ., „svým nejjasnějším pánem“, jak sám deklaruje v listině zde vydané. Na radu svých přátel dojednal s biskupem ustanovení smírčích soudců (Konráda z Harthaimu a Jindřicha z Radek), aby se dohodli se zástupci Závišovy strany (otcem Budivojem a strýcem Vítkem z Krumlova a Načeradce) na „spravedlivém výroku stran výše uvedených záležitostí“ mezi Závišem a biskupem Petrem. (vše viz: RBM II. č. 785 a UBLOE CDXXI. str 388 -389).

Jsem prostě někdy taky pomalu chápající. No nic.

[elizabeth]

Tak ta listina je RBM II. č. 917 (už si ji pamatuju z hlavy) a je z 11. prosince roku 1274 z Newerburch, přičemž Přemysl v ní upravoval svůj poměr k biskupu pasovskému. Vystupuje zde mezi svědky jistý Zabissius, castellanus in Valchenstein. Podut fakta.
Josef Šusta se domnívá, že Záviš je ve svědečné řadě je ale postaven až za pasovské ministeriály a namítá, že urozenému člověku, jakým Záviš byl, by se to nemohlo stát, navíc by jej zápis neřadil mezi Přemyslovy dvořany, nýbrž do družiny pasovského biskupa. Mně se ale ta svědečná řada nezdá jednoznačná, není tam teda uvedená celá a nevím zda je tvrzení, že je postaven až za pasovské ministeriály ( z čehož zřejmě pan Žalud vyvodil, že i Záviš byl ministeriálem pasovského biskupa).

Takže, Josef Šusta sice v poznámce 1 na straně 223 v Soumraku Přemyslovců své původní tvrzení ze studie o Závišovi v ČČH (Úvahy a drobné práce historické, str. 152 a 153) zpochybňuje, ( že na té listině dotyčný Záviš není Záviš z falkenštejna) ale není to z jeho hlavy, děje se tak na základě práce pana Julia Strnadta...

Je v: Archiv für österreichische Geschichte, Band 94, z roku 1905 a jmenuje se Das Land im Norden der Donau

[Katerina]

Když ty si na nás vymýšlíš hrozný špeky -

já jsem ti našla něco jiného .. nejsou to prameny ... ale možná by stálo se na to trochu podívat, pokud to ovšem neznáš - je to z Obnovené tradice a mimo jiné se zabývá i onou teorií - "Plankenberk " a Valchsteinem/Falkensteinem - zní to teda dost nepravděpodobně .. ale je to také informace , jo a je to z netu Časopis historického spolku Schwarzenberg :

Z dávné jihočeské historie
O PŮVODU RODU VÍTKOVCŮ PODLE RŮZNÝCH PODÁNÍ
Mocný rod Vítkovců vládl v Čechách po čtyři století a přišel k nám podle Stifterova známého románu ze sousedního Bavorska. Ještě významěji pak do českých dějin vstoupili jejich nástupci Rožmberkové - páni z Růže (Rosenberg), kteří do svého znaku přijali pětilisté plané růže. Často se uvádí, že to byla oblíbená květina Vítkovy manželky, hraběnky z Julbachu a Rohrbachu. Je jistě zajímavé poznat tuto bavorskou teorii o Vítkovcích od řady německých historiků a je paradoxem dějin, že každá strana prosazuje právě to svoje vylíčení událostí tak, jak jí to zřejmě nejvíce vyhovuje.

Tak se uvádí, že původními předky Vítkovců prý byli páni z rodu SchönheringBlankenberg, sídlící na východním břehu řeky Grosse Mühl (u nás zvaná Mihela) a jejich jméno se domněle odvozuje z místního jména Schönhering an der Vils v Dolním Bavorsku. Jejich jméno se poprvé objevuje v zápisech kláštera ve Frombachu a Sankt Nikola, kde byla i jejich rodová hrobka. Do roku 1145 byli nazýváni jen ze Schönheringu, od roku 1155 pak i z Blankenburgu. Podle německých historiků se měli objevit při řece Mihele někdy kolem roku 1140. Hrad Blankenburg stojí na skalách nad dnešním nádražím obce Neufelden (na trati Aigen - Linz) a dosud jsou patrné je ho hradní příkopy i zbytky hradebních zdí na ostrohu; kdy došlo k rozboření hradu není doloženo, ale pověst o tom vypráví, že se tak stalo jako trest za bezbožnost jeho majitelů.

Když rod vymřel v roce 1190, hrad dál pustl a proto využili jeho kamen né zdivo ke stavbě blízkého hradu Pürnsteina, který se poté stal sídlem hradní branné správy této části území pasovských biskupů, kteří nad zdej ším krajem získali svrchovanost v ro ce 1217. Vedlejší větev rodu Vítkovců v té době již sídlila trvale v Čechách. V historii se jméno Blankenbergů objevuje poprve na listině biskupa Chunrada pro klášter Osterhofen z 24. listopadu roku 1155, kdy je mezi svědky uveden Engelbertus de Planchenburg, další doklad je v darovací listině podepsané tímto Engelbertem na dvůr v Pasově z roku 1173. Ze zápisu v pamětním kodexu kláštera Sankt Nikola ve 13. století lze zjistit, že tento Engelbert byl donucen darovat tomuto klášteru část svých statků, aby znovu získal ztracenou milost pasovského biskupa Chunrada a ty pak přijal nazpět již jen jako pasovské léno - a to se rozkládalo právě kolem hradu Blankenberg, zatímco Haslach s okolím zůstával v jeho vlastnictví beze změn. O tomto muži se naposledy dozvídáme v roce 1168. Kolem roku 1188 vdova po něm Chunigunda - Kunhuta de Blankenberg získává po něm některé stat ky do osobního užívání. Prý existuje nesporný vztah Blankenbergů k později mocnému rodu Vítkovců v Čechách i k jejich potomkům, pánům z Růže.

Vítkovci jsou potomci zakladatele rodu - Vítka z Prčice, který je v Čechách uváděn jako šlechtic již v roce 1169 - podle záznamů milevského opata Jarlocha zemřel roku 1194. Rožmberkové jsou pak jednou ze čtyř větví rodu Vítkovců, založených čtyřmi syny prapředkovými, z nichž tři nesli též jméno Vítek: Byla to větev krumlovská, založená Vítkem starším z Krumlova (již v roce 1302 vymřelá), větev rožmberská založená Vítkem mladším a vyhaslá až smrtí Petra Voka dne 6. listopadu 1611, větev hradecká počínající Jindřichem z Hradce a konečně větev landštejns ká jejímž praotcem byl domněle Vítek z Klokot při Lužnici, u později vzniklého Tábora.

Jak bylo uvedeno, Blankenburgové zmizeli z dějin kolem roku 1190 a podle dochovaných listin se na jejich državách usídlili Vítkovci. Sám Vítek byl dne 27. října 1194 v Pasově, aby zřejmě převzal zmíněné statky a s největší pravděpodobností jsou Vítkovci mužskými potomky rodu Blankenbergů - konkrétně buď Bernharda nebo Ulricha z Blankenbergu. To by měla dosvědčovat listina uložená domněle ve schwarzenberském archivu na Orlíku datovaná roku 1220, kdy Vítek z Prčice prodával premonstránskému klášteru v Milevsku ves Kojetín, opatřená důležitou pečetí. Na ní je nápis výrazných typů liter WITKOS DE PLANKENBERC (písmena A, KE a B jsou méně zřetelná). Prčice je zde německy Perschyz. Právě zde se Vítek sám označuje za Blankenberga. Dále existuje listina v opise ze dne 6. července 1269, kde je při směně statků uváděn jako "urozený svědek" přímo Wittigo von Planchiberc. Podle toho lze soudit, jak uvádějí němečtí historikové, že Vítkovci byli skutečně potomky Blankenbergů - dědici jejich rodového majetku a tedy i hradu a označovali se i tímto přídomkem.

V Horním Rakousku nad řekou Ranna dosud stojí zbytky hradu Falkenstein, který snad byl kdysi nejmocnějším hradem v celém Rakousku a Štýrsku. Podle pověsti tento hrad mající vztah k českým dějinám založi la v roce 1100 Jutta z Peilsteinu - té jednou uletěl lovecký sokol a nalezli ho teprve třetího dne údajně právě na vysokých skalách nad prudkým tokem řeky Ranna. Podle tohoto sokola pak hrad dostal svoje pojmenování FalkensteinValchenstein. Tato Jutta byla dcerou hraběte Konráda I. z Peilsteinu v Dolním Rakousku a neteří markhraběte Leopolda II. Svatého, jejím manželem byl Otto von Marchland. V jedné dochované listině pasovského biskupa Regenberta z 21. října 1140 je poprve zmínka o tomto hradu - na ní je jako svědek jednání uveden Adalram de Valchenstein, syn bohatého Rudolfa z Pergu. Následníkem Adalramovým byl hrabě CalhochusKalhoch II., zakladatel známého kláštera Schlägl - Drkolná poblíž českých hranic - ten založil kolem roku 1200. Po Kalhochovi hrad Falkenstein zdědila jeho sestra Berchta - Perchta, která měla za manžela jednoho z posledních Griesbachů Walchuna II. (nebo snad Cholo) a z jejich manželství se narodila jediná dcera jménem také Perchta, později provdaná za Vítkovce Budivoje z Krumlova a Rožmberka. Jejich syn pak připojil k sokolovi ve znaku Falkenštejnů i pětilistou růži rodu Vítkovců - synem nebyl nikdo jiný než Záviš, zvaný též z Falkenštejna. Ten potom jako Vítkovec dosáhl ve svém životě těch nejvyšších hodností i jako nekorunovaný český král - vždy měl však v úctě svůj rodový hrad (přátelství i sňatky přes hranice v té době byly běžné a nic jim nestálo v cestě).

[Katerina]

Jo málem bych zapomněla, proč to všechno - z výše uvedeného a tak jak jsem rychle prolétla ten Valchenstein - je to prostě Falkenstein -
Takže onen - Zabissius, castellanus in Valchenstain- byl kastelánem na Hradě Falkštejně, at už to byl "náš" Záviš nebo nějaký jiný .

[elizabeth]

V reakci na Katčin příspěvek sem kopíruji část svého článku pro sborník týkající se předchozích příspěvků. Jak jsem si poradila s listinami a falkenštejnským kastelánem, si nechám zatím pro sebe:

Hrad Falkenštejn patřil Kalhochu z Falkenštejna ( správněji Falkensteina), s největší pravděpodobností Závišovu příbuznému. Josef Šusta říká, že Závišova matka Perchta byla z Falkenštejna , na což poprvé poukázal Matyáš Pangerl . Naopak František Palacký se domnívá, že pocházela z landštejnské větve Vítkovců a byla dcerou Vítka ze Skalice. V tomto případě se ale náš slavný historik zřejmě zmýlil, neboť by pak Budivoj a Perchta byli blízcí příbuzní. Prof. Šusta si není jist lokalizací hradu a rod Falkenštejnů označuje jako „známý rod hornobavorský, v ministerialitě biskupství pasovského se nalézající”. Podle Siebmachra byli ale Falkensteinové mocným rodem hornorakouským, jehož původní rodové sídlo leželo u ústí řeky Ranna do Dunaje a byli příbuznými rodu Haichenbachů, se kterými sdíleli držbu území severně od hradu Falkenstein až po hranice s Českým královstvím. Příslušníkem rodu hornorakouských Falkensteinů byl i Kalhoch II. z Falkensteina, zakladatel kláštera premonstrátů ve Schläglu . Genealogická tabulka rodu Falkensteinů se sice o dcerách nezmiňuje, přesto máme mnoho důvodů domnívat se, že paní Perchta pocházela právě z tohoto rodu a byla s největší pravděpodobností dcerou Konráda II. z Falkensteina a sestrou Kalhocha III. . Jak můžeme Perchtiny příbuzenské vztahy s pány z Falkensteina doložit? Roku 1264 darovali manželé Budivoj a Perchta klášteru ve Schlaglu vesnici Schindlau (Schintaw), která náležela dědickým právem Perchtě. Mezi svědky jsou uvedeni : Vítek z Krumlova, Pelhřim z Falkensteina, Haidenrich z Haichenbachu a jeho synovec Rudiger z Haichenbachu. V roce 1269 daroval Kalhoch III. z Falkensteina se souhlasem své manželky Alžběty klášteru desátky z vesnice Schintelaw (opět Schindlau), která mu patřila právem dědickým. Mezi svědky jsou mimo jiné uvedeni: Haidenrich a Rudiger z Haichenbachu a syn pana Budivoje řečený Záviš ( k tomuto i dalším Závišovým svědectvím viz níže). 13. ledna roku 1269 daroval Kalhoch z Falkensteina zmíněnému klášteru jako určité odškodnění svůj dvůr u obce Strass. Mezi svědky jsou opět uvedeni: Haidenrich a Rudiger z Haichenbachu a syn pana Budivoje řečený Záviš.
Z toho můžeme usoudit, že Perchta a Kalhoch III. byli spoludědici vesnice Schindlau ležící na polovině mezi hornorakouskými obcemi Aigen (Schlagl) a Ulrichsberg. Pangerl ( a podle něj i Šusta) upozornili na skutečnost, že si vesnici Schindlau nárokoval také Vok z Rožmberka. Jakým právem si ale i on činil dispoziční nárok na Schindlau? Dne 10. ledna 1257 uzavřel Vok z Rožmberka s tehdejším pasovským biskupem Ottou dohodu stran své soudní pravomoci na území mezi řekami Dunaj a jednoho z toků řeky Muhl . Mezi svědky jsou uvedeni bratři Kalhoch a Jindřich z Falkensteina a Vokovi švagři Jindřich a Wernhard ze Schaunberga, kteří pomohli Vokovi smlouvu uzavřít a jsou na ni uvedeni v čele svědečné řady. Všichni tito svědci figurují i na listině z téhož dne, jejímž prostřednictvím pasovský biskup Otto přijímá Voka z Rožmberka do svých služeb jako provikáře. Všichni šlechtici, kteří byli držiteli půdy na tomto území , podléhali pasovskému biskupu jako svému lennímu pánu. Vok z Rožmberka byl však pověřeným správcem Horních Rakous (českým králem Přemyslem Otakarem II.) a cítil se pasovským biskupem omezován. Obě zmíněné listiny s tímto faktem souvisejí a se všemi těmito zde nastíněnými skutečnostmi může souviset i Vokův nárok na vesnici Schindlau. Josef Šusta se zase domnívá, že vesnici Schintau byla majetkem Vítkovců ještě před rozdělením se na jednotlivé větve (rožmberskou, krumlovskou, landštejnsko-třeboňskou a další), a tudíž náležela dílem Budivojovi a dílem Vokovi.
Vok z Rožmberka ve své závěti z roku 1262 uvádí, že mezi ním a Budivojem ze Skalice došlo k dohodě stran obce „Schinta” (Schindlau), kterou má Budivoj darovat klášteru ve Schlaglu. Budivoj spolu s Perchtou splnili tento závazek roku 1264 (viz výše).

[Viola]

Našla jsem něco málo v článku Vladislava Razíma Nad počátky hradů české šlechty (Archeologické rozhledy LVI–2004, sešit 1) toto:

Nedůslednost v používání titulů je v listinách poměrně častým jevem. K nejnázornějším příkladům patří dvě
listiny vydané v Plasech jediného dne 2. 7. 1263 (CDB V/1, č. 386 a 387). Mezi svědky jsou v první listině uvedeni
Burchardus de Clingenberg a Herkenbertus de Starkenberg, ve druhé listině je Burchardus se stejným predikátem,
ale Herkenbertus s funkcí „burchravius“. Burchardus (Purkart z Janovic) byl na královském Zvíkově samozřejmě
purkrabím. Naproti tomu v listině vydané v Neuburg u Pasova roku 1274 (CDB V/3, č. 1639) se uvádí
svědek Zabissius castellanus in Valchenstain, tedy Záviš z blízkého Falkenštejna, o jehož svobodném vlastnictví
hradu nejsou pochybnosti. Jako méně pravděpodobnou bychom snad ve vztahu k Boršově vlčnovské a Závišově
neuburské titulatuře mohli uvažovat možnost, že diktátor pod pojmem castellanus mínil obecný význam, který
lze přeložit jako „obyvatel hradu“.

[Viola]

Na druhou stranu přepis Závišova jména jako Zabissius možné je. V UBLOE je listina CDXXII str. 389-390 (pdf strany 398 -399) a v ní je:
ad cuius rei confirmacionen presents litteras sigilli domini Budgwogii et filii sui Zabissi et nostro volumus comuniri. kde nepochybně o Záviše jde.

Našla jsem další listinu s týmž tvarem Závišova jména: RBM II č. 791 s. 320 ("Litterae sigillatae sunt etiam sigillis Budwogii et filii sui Zabissi")

[elizabeth]

Na druhou stranu přepis Závišova jména jako Zabissius možné je. V UBLOE je listina CDXXII str. 389-390 (pdf strany 400) a v ní je:
ad cuius rei confirmacionen presents litteras sigilli domini Budgwogii et filii sui Zabissi et nostro volumus comuniri. kde nepochybně o Záviše jde.

Našla jsem další listinu s týmž tvarem Závišova jména: RBM II č. 791 s. 320 ("Litterae sigillatae sunt etiam sigillis Budwogii et filii sui Zabissi")

To je Violko, tatáž listina. Je z 18. srpna 1272, v níž na hradě Ranna za přítomnosti Záviše a jeho otce Budivoje z Krumlova a dle jejichž rozhodčího výroku, bratři von Waldek uzavírají mír s Pilgrinem von Tanneberg. Originál této listiny se i s pečetí Budivoje z Krumlova ( a Ortolfa von Waldek) nachází v bavorském Říšském archívu. Lze také najít v edici Monumenta Boica, 29, č. CXIII., str. 506 (tam teda pro změnu není žádná "omáčka")

Takže ten komentář je v edici UBLOE a RBM ne úplně stejný...

[Viola]

S tímhle jsi ale moc zabodovala, , konečně se mám oč opřít...

Není to z mé hlavy... Nicméně přesně to jsem měla na mysli, že ne každý písař byl tak znalý poměrů, aby zařadil každou osobu na správné místo a navíc ji napsal správně - ono úplně stačí, kolik tvarů může mít jedno jméno. Takže bych nesouhlasila s Šustou v tom, že bez dalšího odmítl totožnost onoho Zabissia se Závišem právě kvůli nedostatkům listiny.

[elizabeth]

S tímhle jsi ale moc zabodovala, , konečně se mám oč opřít...

Není to z mé hlavy... Nicméně přesně to jsem měla na mysli, že ne každý písař byl tak znalý poměrů, aby zařadil každou osobu na správné místo a navíc ji napsal správně - ono úplně stačí, kolik tvarů může mít jedno jméno. Takže bych nesouhlasila s Šustou v tom, že bez dalšího odmítl totožnost onoho Zabissia se Závišem právě kvůli nedostatkům listiny.

To není ani ze Šustovy hlavy , viz zde.

Šusta se sekl jen v tom,že ten Neuburg považoval za Klosterneuburg a on je to Neuburg u Pasova...

[elizabeth]

Hluboká, Hluboká s věžemi a valy,
za dávna Záviše pěvce tu sťali.
Sťali ho pod hradem na svěžím luhu,
Ubohý zpěváku, ubohý druhu.
Rád že měl královnu, padla mu hlava,
Posavad rudne tu od krve tráva .

Ví někdo, kde přesně se to nachází (tj. Sbírka a strana)? Já totiž ne...

[elizabeth]

No, ne, že bych si to ze školy ještě pamatovala - ale ty Hálkovy sbírky - že by tam taky byla samostatná báseň o Závišovi ??

Nemůže to být spíš z toho Hálkova veršovaného dramatu ????

Drama je od Hilberta, ne od Hálka (jestli teda nějaký veršovaný drama nenapsal i Hájek, o čemž dost pochybuju) a je prý psaný podle tý Šustovy Studie o Závišovi, co vycházela v ČČH a nyní je v Úvahy a drobné spisy historické. Nevím, ale je v něm hromada blbostí, co v tý studii rozhodně nebyly ( ač se tam taky chybky najdou), asi umělecká licence.

Myslíš, že se na škole probíraly všechny básně Hálka - já se bojim, že rok poté, si nepamatuju nic ? Ale zato Topola, Dyka, něco z Bondyho ...

Nevím, mně jsou (a vždycky byly) všechny básničky šuma fuk s výjimkou této, ke který potřebuju doplnit citaci.

...a teda veršovaných kronik jako štýrská a Dalimilova. Ale to nejsou básničky, že jo?

[Katerina]

No, ne, že bych si to ze školy ještě pamatovala - ale ty Hálkovy sbírky - že by tam taky byla samostatná báseň o Závišovi ??

Nemůže to být spíš z toho Hálkova veršovaného dramatu ????

Drama je od Hilberta, ne od Hálka (jestli teda nějaký veršovaný drama nenapsal i Hájek, o čemž dost pochybuju) a je prý psaný podle tý Šustovy Studie o Závišovi, co vycházela v ČČH a nyní je v Úvahy a drobné spisy historické. Nevím, ale je v něm hromada blbostí, co v tý studii rozhodně nebyly ( ač se tam taky chybky najdou), asi umělecká licence.

Myslíš, že se na škole probíraly všechny básně Hálka - já se bojim, že rok poté, si nepamatuju nic ? Ale zato Topola, Dyka, něco z Bondyho ...

Nevím, mně jsou (a vždycky byly) všechny básničky šuma fuk s výjimkou této, ke který potřebuju doplnit citaci.

...a teda veršovaných kronik jako štýrská a Dalimilova. Ale to nejsou básničky, že jo?

Vítězslav HÁLEK - jako dramatik nebyl moc úspěšný, ale jeho historické hry se hrají i teď drama: Záviš z Falkenštejna - a je ve verších ..., Král Rudolf, Carevič Alexej, Král Vukašín.

[Viola]

Hálek:
http://archiv.narodni-divadlo.cz/defaul ... 1223344aaa
Hilbert:
http://archiv.narodni-divadlo.cz/defaul ... 1223344aaa

[Katerina]

Asi máme stejný názor...Ale, holky, kdybychom se dohrabaly k těm veršům, ač jsme se shodly, že hry byly stupidní (dle mě teda zvlášť ), bylo by to fajn...

Zvlášť, když mám ještě jednu otázku, ale tu až příště...

No , zvířátko, zdá se , že báseň není od Hálka, ale od Hejduka - potíž je, že ten napsal prý těch sbírek 60

Např. napsal báseň na Vítkův kámen.

V tom Hálkově dramatu to asi nebude, tam nebyl Záviš popraven - ale snad se zabil sám - vypil číši otráveného vína, co připravoval pro Václava .. teda jestli to nějak nemotám.

Tak spíš pátrat po hejdukovi.

[elizabeth]

V kronice Otokara Štýrského se má vyskytovat informace o tom, že byl Záviš Václavovým "meinzoge", mělo by to být vychovatel a rytířský přítel... Nemá někdo ponětí, kde to tam je?

Takže tady: Štýrská rýmovaná kronika, verš č. 18335-18336, str. 243

[Viola]

Jsou nějaké prameny týkající se osudu Závišových bratrů po popravě kromě Štýrské kroniky?

[elizabeth]

Jsou nějaké prameny týkající se osudu Závišových bratrů po popravě kromě Štýrské kroniky?

16. září u Krumlova prodával Vok ze Strunkovic opatu ZK Barolomějovi ves Záhoří. Mezi svědky Vítek z Krumlova, Hroznata z Úžíc se synem Vilémem a např. i Hynek z Lichtemburka. (RBM II. č 1513)
Na podzim 1290 vydávají Vítek a Vok, synové Budivojovi, Vyšáku "na odpuštění hříchů našich i jiných příbuzných a pro spásu duše našeho milého bratra Záviše a na podporu spásy našeho dřívřečeného bratra, jež pro zanedbání dosud nebyla vyrovnána" tři vesnice. Listina byla pečetěna Jindřichem z Rožmberka.(RBM II. 1526)

Vše ostatní, čili Vítkův odchod do Vídně, jeho odchod do Uher i jeho smrt zde je ze Štýrské rýmované kroniky. L. Jan z ní odvozuje, že se Vítek pohybuje v září zcela svobodně, samozřejmě to lze podložit i těmi výše uvedenými listinami. Mohl za něj ručit Jindřich z Rožmberka.

O popravě Závišových bratří v Polsku neví Otokar Štýrský nic, o tom nás informuje Zbraslavská kronika na str. 82.

[Viola]

Vše ostatní, čili Vítkův odchod do Vídně, jeho odchod do Uher i jeho smrt zde je ze Štýrské rýmované kroniky. L. Jan z ní odvozuje, že se Vítek pohybuje v září zcela svobodně, samozřejmě to lze podložit i těmi výše uvedenými listinami. Mohl za něj ručit Jindřich z Rožmberka.

O popravě Závišových bratří v Polsku neví Otokar Štýrský nic, o tom nás informuje Zbraslavská kronika na str. 82.

Aha. Takže reálný základ není, maximálně ti bratři v Polsku. Já osobně Otakarovi moc nevěřím, a už vůbec ne o takhle politicky relativně nevýznamných událostech - jak by se asi o Vítkově pobytu v Uhrách a nakonec o jeho smrti dozvěděl?

[elizabeth]

Vše ostatní, čili Vítkův odchod do Vídně, jeho odchod do Uher i jeho smrt zde je ze Štýrské rýmované kroniky. L. Jan z ní odvozuje, že se Vítek pohybuje v září zcela svobodně, samozřejmě to lze podložit i těmi výše uvedenými listinami. Mohl za něj ručit Jindřich z Rožmberka.

O popravě Závišových bratří v Polsku neví Otokar Štýrský nic, o tom nás informuje Zbraslavská kronika na str. 82.

Aha. Takže reálný základ není, maximálně ti bratři v Polsku. Já osobně Otakarovi moc nevěřím, a už vůbec ne o takhle politicky relativně nevýznamných událostech - jak by se asi o Vítkově pobytu v Uhrách a nakonec o jeho smrti dozvěděl?

No podle mě je jasný jen to, že byl v jižních Čechách. To podle těch listin.

Ty Uhry a Vídeň zkusím dohledat v Regestech imperii, ale při prvním hledání jsem nenašla nic...

S tou popravou, Bohužel, tentokrát ZK taky věřím...