svatý Zikmund

Dějiny Burgundska představují výzvu vzhledem k tomu, jak jsou proměnlivé v čase a prostoru. Jméno nese po dávno zaniklém kmenu Burgundů z dob stěhování národů. Burgundy ovládli Frankové, ale ponechali jméno. Po rozpadu franské říše stálo Burgundsko na pomezí Francie a Svaté říše římské a samo se rozpadalo na více kusů. Burgundské království, jinak Arelat, splynulo s říší, stejně jako Burgundské hrabství, jinak Franche-Comté. K Francii pak tíhlo Burgundské vévodství. Právě Burgundské vévodství pod vládou vedlejší linie dynastie z Valois představuje vrchol burgundských dějin. V politických dějinách má pokaženou pověst, protože za stoleté války udržovalo podezřelé styky s Angličany, kulturní význam tohoto burgundského dvora vyzdvihl Johann Huizinga v klasické knize Podzim středověku. Podzim je barevný, klidný, nese plody, ale také starý... A v Burgundském vévodství se skutečně odráží i zánik středověku. Burgundsko ovládli dynasticky Habsburkové a šťastnou shodou okolností Habsburkové touto cestou ovládli Španělsko, odkud pak Kolumbus vyplul pod habsburským patronátem do Nového světa, a tím i do Nového věku.

Karel IV. proslul v duchovním životě jako sběratel relikvií a propagátor kultů křesťanských světců. Díky Karlovým cestám, velikosti jeho říše i rozlehlosti lucemburských držav probíhal živý přenos kultů mezi evropskými zeměmi. Do českých zemí se tak dostaly kulty franských světců. Kult největšího franského císaře Karla Velikého vyjadřoval Karlovy osobní zájmy, ale svatého Zikmunda prosadil Karel přímo mezi české patrony.