Psal se rok 1015, když veliký kníže Kyjevské Rusi Vladimír I. Svjatoslavič vydechl naposledy. Jeho slavná vláda byla spjata se vstupem Rusů na politické kolbiště křesťanských států. Nyní však tato výrazná osobnost zemřela a zanechala po sobě 12 synů. Kdo by se měl po otci chopit panování?
Jaroslav Moudrý patří k nemnoha knížatům středověké Rusi, o nichž padne řeč na hodinách dějepisu. Veliký zakladatel chrámů, milovník moudrosti a hráč na poli mezinárodní politiky. Za jeho vlády prestiž Rusi opět stoupla, jeho dcery si braly krále celé Evropy. Než se však ocitl u moci, spáchal Jaroslav hned několik činů, o nichž bychom snad mohli říct, že byly až hanebné.
Kunhuta Haličská nebo také Mačevská či Černigovská, nesprávně někdy nazývaná Uherská, je poměrně rozporuplnou, a přitom výraznou postavou českých dějin, které však dosud až na výjimky nebyla věnována dostatečná pozornost. Tato zajímavá dáma, jejíž osud byl plný nečekaných zvratů, vyvolává protichůdné názory jednotlivých historiků. Podívejme se nyní na její osobnost bez emocí a se snahou o pochopení jejích, někdy na první pohled ne zcela logických, kroků.
V tomto článku bych se chtěl zabývat, kým byla dvojice rurikovských bratrů v rámci raněstředověké Rusi, jak byl jejich pozdější kult využíván v politice ruských knížat, jak ve vztahu k vlastním poddaným, tak i jako způsob sebepresentace vůči okolním státům. Z povahy dochovaných pramenů, kde první (Nestorova kronika) jsou o půlstoletí mladší, nelze zjistit jaká byla lidská tvář obou bratří, jak se chovali ke svému okolí. Přes oslavný charekter popisu jejich činů a především umučení nelze zjistit, kterými z kladných vlastností, které ji byli připsány, se zakládají na pravdě a naopak, které jsou součástí hagiografické fabulace.