Vládla na Velké Moravě tuhá zima?
Letošní zima láká k historické paralele o vládě tuhé zimy na Velké Moravě devátého století. Najdeme ji ve většině historických publikací o státě Mojmírovců devátého století. Tato informace pochází z textů t. zv. cestopisů perských kupců. Na příklad dílo „Kniha vzácných drahokamů", připisované Abú Omar ibn Rustovi z Isfahánu. Soudí se, že ho napsal někdy v letech v letech 912 až 923, podle nějaké starší předlohy. I když jde o práci, která poskytuje nejvíce informací o velkomoravské metropoli a polemiky jejího textu by zabraly slušně velkou knihovnu, udivuje, že se publikují překlady pocházející z devatenáctého století. Původní anglická edice, byla převzata v ruštině, polštině a odtud do maďarské a české transkripce. Překladatelé při tom „opravovali" domnělé omyly předchůdců a korigovali texty tak, jak se domnívali, že to autor myslel. Pokusili jsme se o nový, doslovný překlad tohoto textu, neovlivněný dodatečnými zásahy. Originální text vydal např. Hrbek v Magnae Moraviae Fontes Historici III. Text je psán tak zvaným spisovným jazykem koránu, který má zachované přesné slovníky. Pro ilustraci uvádíme překlad L. E. Havlíka v díle Kronika o Velké Moravě (JOVA 1992):
Mají rozličné druhy louten, kytar a píšťal. Jejich píšťala je dva lokte dlouhá a loutna má osm strun. Opojné nápoje vyrábí z medu. Při spalování mrtvého se veselí a hrají na tyto nástroje v přesvědčení, že Pán ho přijal do své milosti. Mají jen malý počet soumarů a koně má pouze jejich čelný představitel. Jako zbraně používají krátké oštěpy, štíty a kopí. Jiné zbraně nemají. Svého vládce nazývají župan, jeho poslouchají a jeho radami se řídí. Nejvznešenější a nejčelnější je mezi nimi ten, jemuž říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větší moc než župan a župan je jeho zástupce. Tento král vlastní nejlepší koně a jeho pokrm se připravuje jen z kobylího mléka. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí se nazývá Džrwáb. V každém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi je tak tuhá zima, že si lidé musí vykopat obydlí v zemi, které přikryjí střechou ze dřeva, podobně jako u křesťanských kostelů. Potom na ni naházejí hlínu a každý vejde dovnitř se svou rodinou. Nanosí tam dříví a něco kamenů, potom rozdělá oheň, až se kameny rozžhaví do červena. Potom si svlékají šaty a zůstávají v tomto obydlí až do jara.
Interpretace tohoto textu vyvolaly řadu polemik. Od názorů o iránském či dokonce kozáckém původu Svatopluka, když měl v oblibě nápoj kozáckých atamanů kumys, přes rozsáhlé kompilace záhadného názvu města Džrwáb až po údiv nad tím, že v popisu jejich výzbroje chybí častý archeologický nález válečných seker s dlouhou rukojetí, zvaných moravská bradatice. Zimování nahatých Moravanů pod zemí bylo, jako úsměvný popis sauny, kupodivu akceptováno. Našli jsme dva znalce jazyka, jímž byl text napsán. Do češtiny nám ho přeložil Dr. Cháríf Bahbouh z arabského nakladatelství v Praze a pomocí internetu anonymní znalec tohoto jazyka z pakistánského Islamabádu. Oba překlady se ukázaly jako shodné, ale značně odlišné od publikovaných textů. Doslovný překlad textu je následující:
Muži jejich, jak je to možné, jsou pod povrchem země a potom tomu udělali střechy ze dřeva. Nakupují v ní a prodávají. A v jejich zemi vládne Velehrad, docela vykopané město, ve kterém bydlí Chrwáb. A mají v něm trhy v měsíci tři dny, kromě toho co nadojí z mléka. A mají hradby výborné, nedobytné a vzácné. On se nazývá pán pánů, prvorozený a proto král. Dobytek (velký) nemají, jen on má, který požívá z něho jídla.. Ten, který prý má korunu země. Náčelníci ho jmenují Svatopluk, který je nejvznešenější. A konají dle jeho slov. Jeho sídlo leží uprostřed území Slovanů. Příbytek jeho, kde je oni vědí. Mimo štítů a oštěpů, nemají jiné zbraně. Náčelnika svého poslouchají a radami se řídí velitele svého. Muži, jež mají koně, cepy jsou zbraně jejich. Mrtvého když spalují, že je to na přání Boha tvrdí, když se veselí a hrají na hudební nástroje. Jejich strunný nástroj má osm strun. Z medu mají víno a zpívají během spalování.
Překvapilo nás, že Svatoplukova obliba koňského mléka je čirý nesmysl, vyplývající pravděpodobně s vyloučením mléka z měsíčních trhů. S ním se obchodovalo stále, aby jim nezkyslo. Nešlo však o koňské mléko. Svatopluk si dopřával bifteky a hovězí pečeni. Moravské bradatice ve formě cepínů, seker s dlouhou rukojetí, zapsali Peršané, jako výzbroj jezdců. Překvapil nás zejména důvod mylného překladu vlády Velehradu (Velkého města) na velezimu. Původní anglický překladatel zřejmě nepochopil slovanský termín města grad. Texty jsou psány bez vokálů. Výraz velký přeložil správně, ale slovanský grad psaný bez vokálů, tedy g.r.d považoval za arabské slovo. Slovník mu nabídl jen možnosti Garad tj. kroupy a Gard, t. j. zima. Vláda tuhé kroupy se mu nejevila možná a použil tedy výraz zima. Zvláštnost města vykopaného v zemi pak vysvětlil popisem sauny. To však již byla zřejmě jen jeho soukromá literární tvorba. Mohutné hradby přeložil jako Svatoplukovo nevídané brnění. Zdá se, že naši historikové by měli věnovat větší pozornost původním textům, které by mohly přinést více světla do poznání naší nejstarší historie.