Tajemství skalické Kopečnice

Velkomoravský mohylník Kopečnica Na svahu Zlatnícké doliny, jihovýchodně od slovenské Skalice, se nachází lesní lokalita, nazývaná „Kopečnica“. Na ní je velkomoravské mohylové pohřebiště, které patří spolu s mohylníkem u Stražovic, nedaleko Kyjova, k největším mohylníkům 9. století. Podobně jako o Stražovickém mohylníku, se o něm téměř neví. Pro moravské archeology je na Slovensku a slovenští archeologové zase mají zájem o zcela jiné lokality.

O mohylníku Kopečnica, informoval nejdříve I. L. Červinka. Lokalitu nazval „V Háji“ (Obr. č. 1). V letech 1922 až 1923 tam prozkoumal 30 mohyl z celkového počtu 100. Popsal přitom i neobvykle velkou mohylu o průměru 50 m. Ta, podobně jako ostatní mohyly na obdělávaných polích, zanikla hlubokou orbou. Za druhé světové války pokračoval ve výzkumu Kopečnice významný slovenský archeolog Vojtech Budinsky-Krička (Obr. č. 2). V letech 1943 až 1944 zde nalezl již jen 63 mohyl, z nichž prozkoumal 38. Plná velikost

Největší mohyla má průměr 23 m (Obr. č. 3). Archeologický průzkum poskytl velké množství nálezů. Převažovaly hroby kostrové, kterých bylo 66, žárových bylo jen 7. Vedle hrobů velmi bohatých, zde byly i velmi chudé pohřby. Prsteny, gombíky i náušnice z drahých kovů, zbytky hedvábí, meče, kopí i jezdecké ostruhy, skleněné náhrdelníky, nože, břitvy, ocílky, železné nářadí, tesařská sekera, přesleny a nádoby naznačují širokou škálu postavení i profesí pohřbených. Budínský napsal, že
„všetky kovové okrasy predstavujú vzorky vyspelého šperkárstva doby velkomoravskej a musely byť vyhotoveny v blízkych moravských dielňach. (Obr. č. 4).“ Plná velikost

Také datování keramiky naznačuje vrcholné období Velké Moravy. Mimo dvě nezdobené popelnice lepené z ruky, byla většina nádob zhotovovaná na hrnčířském kruhu a zdobená rytým ornamentem vlnovek a čar. Budínský proto datoval mohylník do období druhé poloviny devátého století s převážný počtem hrobů v jeho poslední třetině. Sídliště příslušné k mohylníku se nepodařilo najít.

Název Skalice se dává do souvislosti s těžbou kameniva, „skály“. Vtírá se podezření, že mohylník Kopečnica může být pohřebištěm kameníků, těžících zde kamenivo na stavbu velkomoravských pevností. Kamenivo, o němž se předpokládá, že bylo na stavby pevností dopravováno čluny. Pokusili jsme se najít v terénu místa lomů, kde se vyskytuje kamenivo, geologicky identické s materiálem staveb Mikulčic a Pohanska.
Kamenivo Mikulčic a Pohanska

Kamenivo těchto pevností petrograficky zkoumali zejména Štelcl a Tejkal (Folia Geologia SPN 1963). Na obou lokalitách se vyskytují především jemnozrnné pískovce a písčité vápence. Nálezy jiných druhů kameniva, jako slepence, svory a rhyolitu, jsou ojedinělé, podobně jako výjimečný úlomek (4x4x4 cm) labradorovitého porfyritu, pocházejícího z Řecka. Hlavní kamenivo Mikulčic jsou asi ze 60% pískovce a ze 40% písčité vápence. Podobné je také kamenivo Pohanska, které však má poměr obou hornin opačný.

Při pátrání po místech lomů písčitých vápenců jsme příliš neuspěli. Jeho výskyt v okolí Holíče a v povodí skalického Zlatníckeko potoka má velmi nesourodé složení. Podobně jako Štelcl jsme zjistili, že vápence jsou velmi nesourodý materiál. Jeho bohatou sbírkou jsou skalické hradby. Štelcl je charakterizoval: „Písčité vápence tvoří sice důležitou součást stavebního materiálu, ale stěží lze získat dva stejné vzorky. Liší se kvantitativním poměrem druhů měkkýšů, ale vždy svědčí o sarmatském stáří.

Co se týče pískovců, jsme však byli úspěšní. Kamenivo podél Sudoměřického potoka tvoří pískovce, petrograficky identické s materiálem pískovců Mikulčic i Pohanska. Lze je určit typickými bílými žilkami kalcitu (Obr. č. 5). Lomy nemají lomovou stěnu, typickou pro pozdější techniku lámání kameniva (Obr.č 6). Pískovec byl těžen povrchově, odlamováním desek o tloušťce asi 7–10 cm. Je tvořený vrstvami sedimentů, které mají v tloušťkách 5–7 cm zvětralé vrstvy, které umožňující „loupání“ tabulí. Materiál tak byl velmi vhodný zejména pro dlažby a obložení. Plná velikost

Při pozemním průzkumu toku Sudoměřického potoka jsme zjistili, že ztracené kamenivo dodnes lemuje po celé délce tok Sudoměřického potoka a na jeho soutoku se Zlatníckým potokem (na meandru starého moravního ramena u Rohatce) je dokonce velký depot, který má i písčité vápence (Obr. č. 7). Plná velikost
Stará Kostolnica

Překvapil nás název lomu
Stará Kostolnica. Nelze vyloučit, že se zde zachovala stará tradice o těžbě materiálu na stavbu kamenných staveb, nazývaných podle římského castellum Kostel. Etymologové soudí, že název kostel pro církevní stavby souvisí s umístěním prvních chrámů do kamenných pevností. Také název Sudoměřic a stejnojmenného potoka může souviset s dopravou kameniva čluny (sudó), které tam mířily pro svůj kamenný náklad.

Zajímavé je, že celé území mezi Zlatníckým potokem a Sudoměřickým potokem je zcela odlesněno. Těžba kameniva způsobila odkrytí úrodné prsti až na kamenný podklad. Proto zde vznikly pastviny zaměřené na chov ovcí. Stáří tohoto ekologického zásahu dokládá nejstarší písemná památka Skalice z roku 1217. Uherský král Ondrej II. písemně potvrdil darování území Skalice synům nitranského župana Tomáše slovy:
„…terram quanda nomine Zakolcha, rudem et desertam, sitam in confinio nostri regni versus Bohemiam.“ Území nazývané Skalica, pusté a zdevastované, ležící na hranicích našeho království oproti Čechám. Skaličtí historici se tomu diví: „Nejvíce nás překvapuje výraz pusté a zpustošené území, neboť archeologické památky dokazují, že bylo obývané. Je možné, že Tomášovi synové mohli mít zájem na tom, aby hodnota území a tím jejich závaznost králi, byla co nejmenší.“ Zdá se, že toto násilné vysvětlení není potřebné. Odlesnění a odkrytí terénu na skalní podklad souviselo s organizací velkolepé výstavby moravních pevností, budovaných ve vrcholném rozvoji moravského státu Mojmírovců.