Půta II. z Turgova
Rodovým sídlem pánů z Turgova byl sasko-anhaltský hrad v městě Torgau. Půta z Turgova byl synem stejně jmenného Půty, budyšínského landfojta, který sem přišel nejspíše s příchodem Jana Lucemburského do Čech. Roku 1316 se mu poddal v manství se svými hrady Choustníkovým Hradištěm a Hostinným, čímž mu byl dán do zástavy i celý Trutnovský kraj s Dvorem Králové. Právě Turgovcům je přičítáno vystavění hradu Choustníkova Hradiště, tehdy ještě jednoduše řečeného „Hradiště".
Erb pánů z Turgova, Hrad Lauf, 1361. Zdroj: Wikimedia Commons
Půta z Turgova byl, stejně jako jeho otec, věrným služebníkem na Lucemburském dvoře. Za znamení užíval erb s šikmým šachovnicovým pruhem. Často zasedal i ve funkci soudce zemského soudu (1388-1394). Půta se poprvé v písemných pramenech vyskytuje několikrát během roku 1356. Tehdy to bylo v souvislosti s hradem Bradlcem (1356-1379), který mu byl prý udělen císařem Karlem IV. po jeho dobytí. V témž roce stál při konfirmaci kostela v Železnici (1356-1387), kde měl podací právo. Po obou místech ke svému jménu přidával predikát (Potha de Zelezny, Puotha Turgowecz de Bradlcze). Poblíž Železnice pravděpodobně, buď obnovil existenci starého hradu, nebo přímo ve městě vystavěl novou tvrz. Toto panství spojil se sousedním bradleckým.
Roku 1362-1378 mu patřila i poměrně slušně zajištěná farní ves Radim a tou dobou (1362-1379) vlastnil i rozsáhlou Novou Ves u Lomnice s dvěmi tvrzemi. Roku 1367 směnil s klášterem vzdálenější nepoliské zboží, za což získal další tři vesnice u Jičína a některé u Ústí nad Labem. Půta z Turgova se snažil vytvořit si poblíž Jičína vlastní mohutnou enklávu, jako své území, které slepoval doslova kousek po kousku. Jeho důležitým sídlem i nadále zůstával hrad Choustníkovo Hradiště (1356-1396, Potha de Hradiscze). Přestože od roku 1382 patřil Krušinům z Lichtenburka, Půtův nějaký právní vztah z něho vyplýval až do poloviny 90. let. Právě 90. léta trochu začínají znamenat soumrak Turgovců. Půta se začíná soudit s některými sousedy, jako roku 1394 s Janem z Navarova (Jan Čouch ze Zásady) pro škodu 1000 hřiven stříbra. Téhož roku jej však zažaloval Heník z Vysoké (odj. z Valdštejna), viníce jej za to, že mu zloupil jeho statky ve Vysoké a Lužanech. Žalovaná suma za škodu na majetku, hotovosti a koních, byla shodou okolností tatáž jako v předešlém soudě.
Turgovci byli tou šlechtou, kterou se Karel IV. rád obklopoval, dělal z nich své rádce a důvěrné přátele nebo je prosazoval do dvorních funkcí. Jejich úpadek, podobně jako i jiné vysoké šlechty, přicházel pozvolna až za vlády Václava IV. Půtův bratr Henslin , s kterým několikrát zasedal i u zemského soudu, byl spjat především se sídli, jakými byli především (Hrubý) Rohozec (od r. 1356), Hostinné (1354-1400), Miletín (1382-1387), Smidary (1360-1382) ad.
O Půtově synu Janovi příliš neslyšíme, stejně jako nám zůstává neznámou Půtova manželka. Někdy po roce 1400 jejich rodová větev v Čechách umírá, aniž by později byla českou historiografií více poznaná.