Opavští Přemyslovci - I. Zrod vévodství
4.srpen 1306
Osudné datum pro jednoho člověka, pro jedno království, pro jednu dynastii.
Toho, až neskutečně horkého srpnového dne, v jednom z pokojů olomouckého arciděkanství uléhá znaven na lože mladý muž, král český a polský a uherský, Václav III. Přemyslovec.
Je zmožen po náročném dnu plném horečných příprav, neboť jej čeká vojenská výprava proti polskému králi Vladislavu Lokietkovi a Olomouc je poslední zastávka v České zemi. Udílí poslední rozkaz a odchází do soukromých komnat.
Poslední ulehnutí na lože. Vrah čeká na svoji chvíli. Ta nastane. Král je mrtev. Přemyslovský panovník je mrtev. Jeho vrah je bez otálení rozsekán na kusy královskou stráží.
Václav III. byl synem krále Václava II. Přemyslovce a královny Guty, princezny z rodu Habsburků. Necelý rok od svého zavraždění se oženil s mladou a krásnou kněžnou Violou Těšínskou. Král však neměl legitimního dědice a pokračovatele dynastie. Olomoucká úkladná vražda krále Václava III. nebyla nikdy spolehlivě prokázána. Pro budoucnost království tak nastává období nepokojů.
Na český královský trůn usednou vládci z cizích dynastií. Korutanci, Habsburkové, Lucemburkové a opět Habsburkové, krátce rod českých pánů z Poděbrad, pak Jagellonci a Habsburkové. Na český trůn tak, krom Jiřího z Poděbrad, neusedl nikdo, jenž původem byl z domácí české dynastie.
Ale roku 1306 rod Přemyslův nevyhasl až tak docela. Naopak, měl se čile k světu. Strom života Opavského domu byl pozoruhodně pevně zakořeněn a v následující generaci se rozkošatěl do grandiozních rozměrů. O nějakém vymírání opavské linie Přemyslovské dynastie nemohlo být ani myšlenky…
Již následujícího dne, 5. srpna 1306, mohlo dojít k aktu nastolení Václavova nástupce na uprázdněný trůn. Jelikož dědictví po meči mělo přednostní právo, před nástupnictvím po přeslici, pak by se toho dne, vévoda Mikuláš Opavský stal českým králem. Je to sice jen fikce, ale v onom čase před 700 roky se mohlo stát cokoliv.
Mikuláš Opavský byl Václavovým strýcem, nejbližším pokrevním příbuzným po meči a členem přemyslovské dynastie. Oženil se s Adelheidou, rozenou princeznou z Habsburku, s níž měl tři syny: Mikuláše, Jana a Václava. Jaká to nadějná budoucnost pro českou zemi. Nestalo se… Možná by tak nedošlo k nástupu Lucemburků na český trůn a císař Karel IV.by nespatřil světlo světa a Praha nestala by se centrem Říše Římské … snad ….
Dějiny plynuly, tak jak je známe, do dnešních časů na základě jedné velice staré události.
Dne 6.října 1260 bylo napsáno v dalekém městě Římě několik listin na příkaz pana Reinaldua de Seneissia. Onoho dne byl nejmocnějším člověkem na zemi, papežem Alexandr, toho jména Čtvrtý. Tento papež tak vyhověl prosbě českého krále Přemysla Otakara II; o legitimizování potomků svých nemanželských, jenž měl s dvorní dámou své choti a české královny Markéty, rozené vévodkyně z Babenbergu. Tyto dokumenty dovezl českému králi do Prahy papežův písař Bernard de Furconio. Svatý Otec v Římě tak legitimizoval děti krále Přemysla Otakara II. a Anežky z Kuenringu. Princ Mikuláš se stal následníkem českého trůnu a jeho sestry Anežka, Eliška, princeznami českého království. Dle listiny nesmělo jim být upíráno žádných statků a hodností a a stali se legitimními potomky českého krále.
Krásný sen o budoucích časech trval pouze několik hodin.O den později tento papež vydal další listinu, která první dokument upravila!Synové a dcery krále Přemysla Otakara II.nesmí se stát jeho nástupci na českém královském trůně!!
Přemysl byl však panovník velkých činů. Nenechal se zaskočit papežským výnosem a rozhodl se tak pro jiný způsob zajištění budoucnosti svých dětí.
A tak je Mikuláš, někdejší následník trůnu českého království, obdařen svým otcem panstvím na moravsko-slezském pomezí, zemí kdys známou jako Holasicko.
Země kol města Opavy, kterou Přemyslovci kolonizují a opevňují již po dlouhá léta, stává se sídlem budoucího vévody Opavského a domovem vedlejší linie Přemyslovské dynastie.