Největší velkomoravský mohylník
Nejstarší informace o tomto mohylníku uvedl ve své práci „Slované na Moravě a říše Velkomoravská“ I. L. Červinka v roce 1928. Mohylník nazval Větéřovský, neboť leží nedaleko tohoto archeologicky proslulého naleziště z pozdní doby bronzové. Souhrnné publikace o Velké Moravě, počínaje od těch nejstarších až po nejnovější, se s podivem o tak významné lokalitě nezmiňují. Ba ani poměrně podrobný „průvodce archeologickými památkami“ od K. Sklenáře jej nezná. Snad proto, že byl zkoumán již v době druhé světové války a velmi chudé inventáře jeho hrobů nebyly příliš atraktivní. Přesto jde o lokalitu opomíjenou neprávem, neboť pravděpodobně hrála významnou úlohu v historii nejstarších státních útvarů našich předků. Mohylník totiž může skrývat hroby mnoha horníků, kteří v těžkých podmínkách dobývali z hlubin země kvalitní železnou rudu. Zdá se, že tuto strategickou surovinu zpracovával Ratíškovicko - Rohatecký hutnický areál v desetitisících pecí. Produkoval železo potřebné pro výzbroj velkomoravských bojovníků. Velká spotřeba dřeva vedla ke vzniku odlesněné oblasti Moravská Sahara, která je dnes zalesněna..
Stražovický mohylník
Asi 4 km západně od Kyjova se nachází výrazná dominanta, vrchol zvaný Babí lom (obr. 1) s obcí Stražovice. Severně od obce leží nad bezejmenným potokem velký mohylník s více než stovkou mohyl (obr. 2).
Zkoumali ho v roce 1928 Červinka a roku 1940 J. Skutil. Prozkoumali asi 30 mohyl. Nalezli čtyři hroby se zvláštními výklenky, které byly později nacházeny na desítkách dalších pohřebišť. Zkoumané hroby měly chudou výbavu. Nalezly se jen čtyři nádoby, dvě sekery, vědérka a jen malé měděné náušnice ve čtyřech pohřbech. K pohřebišti bylo nalezeno také valové sídliště ze současné doby. Nachází se asi 600 m od mohylníku (severovýchodně) a dosud nebylo podrobněji zkoumáno (obr. 3).
Neobvykle chudé nálezy silně kontrastují s bohatými hrobovými výbavami nedalekého Nechvalína. Tam se při záchranném výzkumu v letech 1975 – 6 prozkoumalo 179 hrobů. Část z nich naznačilo kontinuitu zdejšího slovanského osídlení se starším, předslovanským. Bohatost hrobů byla překvapivá. Na příklad hrob č. 124 měl ve výbavě meč, sekeru, dýku, ostruhy a různá kování, ale i zlaté plíšky v ústech. Ty sloužily jako platidlo. Jeden vážil přesně polovinu římské drachmy (1.668 g ). Zlaté náušnice, 32 stříbrných, 22 měděných, část pozlacených náušnic, stříbrné i pozlacené gombíky, 35 hrobů s milodary v nádobách, čtyři meče, sedm seker, šest kopí, dvanáct hrobů s ostruhami, zbytky hedvábí, středomořská keramika ze žluté hlíny. To kontrastuje s chudými hrobovými výbavami mohylníku. Jedno však mají společné. Závěr archeologického hodnocení lokality (Stuchlík a kol. 1997) uvádí:
…bohatství nechvalínských nálezů ve spojení s koncentrací okolních slovanských lokalit ukazuje, že tato oblast hrála velkou úlohu. Vodítkem může být výskyt železné rudy v prostoru Stražovic. Přesto, že nebyly nalezeny doklady železářské výroby, materiální základna se opírala pravděpodobně o těžbu železné rudy. …Nález čtyř mečů zařadil toto místo k nejvýznamnějším lokalitám. Vždyť za desítky let plošného průzkumu Starého města jich bylo nalezeno jen pět. Jeden z nechvalínských mečů však překonává nálezy na všech velkomoravských lokalitách na Moravě.
…Samostatně ležící skupina s pohřbem bojovníka s mečem a šesti žárovými hroby byla ze 7. až 8. století. Předvelkomoravské stáří naznačuje, že využívání ložiska železné rudy zde mohli převzít Slované od předchozích obyvatel již v době Sámovy říše. Jde o významnou skutečnost pro zásadní otázku polohy ústředí Sámovy říše. Také Hurt ve své práci Kyjovsko (1970) uvádí, že podle neověřené tradice se zde těžila ruda již za Keltů. Na vrcholu Babího lomu je valový věnec zatím nezkoumaného opevnění, které podle keramických střepů skutečně naznačuje Keltské oppidum. O kutání se zde pokoušel v letech 1820 až 1860 také kníže Salm. Rudu však těžili na jeho jižním svahu. Pro malou výtěžnost tyto práce brzy skončily.
Mohylník i valové sídliště však leží na severním svahu Babího lomu. Asi 500 m od sídliště (východně) jsme našli překvapivě rozsáhlý důlní areál. Na ploše několika km2 jsou propadlé těžební štoly, velké haldy hlušiny a hromady zbytků po úpravě rudy (obr. 4).
Ta byla těžena ve slepencích. Valouny manganových konkrecí černohnědé barvy po roztlučení obalu obsahovaly žluté a červené jádro limonitu a hematitu (obr. 5).
To jsou rudy shodné s nálezy ve struskách z Růdníku, Ratíškovic i Rohatce (obr. 6).
Tam jsme našli metodou letecké archeologie velkomoravský hutní areál. V Hodonínsko-bzenecké Doubravě, poskytující dostatek dřeva pro výrobu dřevěného uhlí i jílů na stavbu železářských hutnických pícek. Desítky tisíc pícek, pracovaly nepřetržitě od samých počátků doby železné až do 11. století. Hutnily železo Keltům, Germánům i Slovanům. Areál se rozkládal podél toku Růdníček od jeho ústí do Moravy v Rohatci, přes osady Soboňky, Růdník a Ratíškovice až k jeho prameni na svahu vyvýšeniny Náklo (obr. 7).
Nadměrné odlesnění krajiny vedlo ke splavení ornice na písčitý podklad. Vznikla skutečná poušť zvaná Moravská Sahara. Zalesnil ji až v 19. století strážnický lesník Bechtel.
Foto mohylníku a valového opevnění : Kučerová Pavla