Mikuláš z Újezdu
Původ jednoho z pražských biskup lze hledat v nešlechtické rodině z Újezda (bývalá vesnice pod Petřínem).
Poprvé je doložen jako arcijáhen na závěti Hrabišice Kojaty v roce 1227 jako svědek, poté v roce 1238, kdy je členem pražské kapituly.
V roce 1240 je Mikuláš zvolen pražským biskupem a zdá se, že byl kuriálním (reformním) kandidátem nikoli člověkem krále Václava I. Mikuláš z Újezda nebyl pomazán na biskupem štaufským metropolitou v Mohuči, ale samotným papežem Řehořem IX. 29. května 1241, do Čech se vrátil na konci července. Mikuláš (podle svědečných řad královských listin) s králem příliš nespolupracoval.
V roce 1245 Mikuláš navštívil lyonský koncil, který řešil spíše boj proti Fridrichovi II. Než vnitřní problémy církve. Když byl v návaznosti nato zvolen německý protikrál Jindřich Raspe, Mikuláš (natož pak král Václav), ho neuznal. 13. srpna 1246 byl proto Mikuláš suspendován a dán do klatby. Interdiktem byla stižena záhy i česká diecése, když se Mikuláš odmítl podílet na boji kurie s králem Václavem I. o obsazení olomouckého biskupství.
Biskup se aktivně účastnil povstání mladého Přemysla (v pozadí tohoto sporu byl i souboj mezi císařstvím a papežstvím a tak lze snad vysvětlovat i zapojení Mikuláše). Posledního července 1248 byl ve sv. Vítu zvolen králem Přemysl, Mikuláš byl poté v čele poselstva k Václavovi I. na Zvíkov, které mu mělo oznámit jeho sesazení. Není známo, kdy přesně, zda ihned na Zvíkově, nicméně Mikuláš byl starším králem zajat, propuštěn byl až v březnu následujícího roku. Po svém propuštění již povstalce nepodporoval. Okolnosti nejsou známy a lze jen spekulovat, co za tím stálo. Kál se biskup za domácí válku, kterou pomohl rozpoutat nebo se musel vzdát pod nátlakem Václava I. nebo byly důvody jiné?
V srpnu 1249 byl již v čele procesí, které vítalo Václava I. v Praze a společně s olomouckým biskupem Brunem korunoval Václava I. králem.
K roku 1251 se zachovala informace, že Mikuláš zbavil pro „různé prohřešky“ prebendy pražského kanovníka Bartoloměje.
V roce 1250 dal papež Mikuláši pokyn, aby našel symbol, znak špitálnického bratrstva Anežky Přemyslovny, o dva roky později biskup vybral červenou hvězdu a kříž.
V 50. letech biskup vítal řadu významných duchovních osobností Evropy. V roce 1254 to byl neapolský biskup Bernard, v roce 1256 papežský legát Petr (který byl v Praze přepaden a oloupen – kvůli tomu byly v červenci zrušeny mše do té doby, než měšťané neslíbili, že se podobné incidenry nebudou opakovat). Poslední návštěvu představoval kolínský arcibiskup Konrád, který se v Praze vyskytoval v červenci 1256.
K duchovní správě se zachovalo daleko méně informací – máme obecnou zmínku o tom, že světil oltáře, kostely (sv. Kryštof v Týně) i kněží. Konkrétně víme, že ve sv. Vítovi v Praze posvětil kapli sv. Michala (1252), získal nové varhany (1256) a nechal opravit „nebesa“ (1257).
S jeho episkopátem se váže požár biskupské residence na Hradě a přesun dvora do míst u tehdejšího Juditina mostu. V posledních letech episkopátu Mikuláše z Újezdu byla zřejmě vytvořena stálá biskupská kancelář.
V pozdější kronice Františka Pražského je Mikuláš líčen jako lakomý člověk, t.ř. Dalimil zase píše, že se po něm biskupem stal Jan štědrý.