Lichnické pověsti
O lichnické paní Miladě
Na hradě Lichnice sídlil mocný šlechtic. Avšak něměl potomky.Toužil po synovi, ale potomka se nemohl dočkat. Po dlouhém čekání mu žena porodila dceru. Dali jí jméno Milada. Šlechtic se s tím nemohl smířit a začal Miladu vychovávat jako chlapce.
Brzy předčila mnohé chlapce ve střelbě z luku, jízdě na koni, dokonce i v umění s mečem. Často vyjížděla s otcem do okolí. Jednou se šlechticův kůň splašil, uklouzl na skále a šlechtic spadl do Lovětínské rokle. Pád nepřežil. Brzy na hrad přijížděli urození pánové žádající ruku krásné Milady. Lákalo je také
bohatství, které nyní Miladě patřilo. Milada nápadníky odmítala, po nějaké době za ní přišel purkrabí domluvit jí. Milada se po přemlování poddala, ale pod jednou podmínkou. Jejím manželem se mohl stát jen ten, kdo jako první se třikrát s koněm otočí na skále, kde zemřel její otec.
Brzy nato na hrad začali přijíždět nápadníci, byli pohoštěni a plni sebevědomí se pustili do úkolu. S koněm se otočili jednou, vyjímečně dvakrát a už padali do rokle. Mnoho pánů za to zaplatilo zraněním, mnozí i smrtí. Milada to vše sledovala s klidem z věže. Pomalu zástupy nápadníků začaly řídnout až se na slavnosti jen vzpomínalo.
Jednoho dne se na hradě objevil mladý rytíř. Chtěl zkusit štěstí. Milada své podmínky litovala, rytíř se jí líbil, ale už ji nemohla vzít zpět. Následujícího dne rytíř přijel ke skále, otočil se jednou, podruhé a potřetí. Milada mu s úsměvem vyšla naproti. Rytířův pohled byl chladný. Celý rok cvičil koně, dal mu do podkov vsázet diamanty.
Miladu za ženu nechtěl, přišel pomstít smrt jeho předchůdců.Vytáhl kuši a vstřelil šíp Miladě přímo do srdce. Než se hradní posádka vzpamatovala byl již rytíř daleko v lesích.
Tajemná chodba
Z Lichnice prý vedla tajná podzemní chodba na další hrady.Chodba byla dlouhá, měla spoustu slepých ramen, zkrátka mmohl tam jít jen ten, kdo to tam znal.
Naposledy jí šel bohatý majitel hradu, který unikal sousedovi. Ten ho chtěl ztrestat za to, že utiskoval poddaný lid. Majitel otevřel svoji pokladnu. Byly tam kusy zlata veliké jako kameny, proto se rozhodl uniknout.
Spolu s několika věrnými vešel do chodeb. Ze všech stran od nich byla tma, jen viděli malé světýlko před sebou. Pomalu se blížili. Náhle se bývalý majitel otočil a vykřikl: " Už mě nedozeneš sousedíčku! " ale za nimi se ozvalo: “Já tě dohoním a odnesu tam kam dávno patříš!
Všichni strachem ztuhli a před nimi se rozsítilo světlo, průvodci spatřili čerta, jak odnáší lakomce. Brzy se tato novina roznesla po okolí. Stařičký pasáček ovcí chtěl zkusit štěstí a poklad najít. Myslel si, že to bude jednoduché. Od té doby ho nikdo neviděl.
Poklad
Lichnice byla dobyta nepřátelskými vojsky. Tři dcery tamního rytíře utekly tajnou cestou mezi podddaný lid, naříkali a prosili, aby jim pomohli. Slíbili jim zato tři mošny peněz, které měly u sebe. Lidé se nad nimi slitovali, oblékli je do vesnických šatů a odvedli do bezpečí.
Dcery jim vyprávěly o velikém pokladu na Lichnici, který hlídá obrovský černý pes. Ten zadáví každého, kdo se bude pokoušet poklad ukrást. Lidé tomu věřili a po pokladu se nikdy nesháněli. Za mnoho let se odvážlivci na hrad vypravili, když vstoupili do sklepa louč jim po každé zhasla. Za tři mošny byla postavena osada, nazývající se Třemošnice.
O původu jména Lichnice
Okolo Lichnice byly husté lesy s mnoha lovnými zvířaty. Často sem na lov zavítal i český kníže.Jednou si kníže opět vyrazil na lov. Vše bylo v nejlepším, když tu z křoví vyrazil kanec. Průvodci se dali na útěk, mysleli že kníže také unikne. Kníže však kance jedinou ranou svého oštěpu zabil. Kníže hnal za zvěří dál do lesa, za soumraku si všiml, že je bez průvodců.
Začal se prodírat hustým lesem. Po notné chvíli spatřil světlo. Byla to Lichnice. Kníže se zaradoval a několikrát zatroubil na lovecký roh dokud si ho nevšimli stráže. Kníže byl velmi vřele uvítán a hrad pojmenoval podle světýlka - Světlík.
Použitá literatura: brožura Lichnice