Jaroš z Pušperka
Polský historik Marcin Rafał Pauk se nově snaží dokázat, že rod pánů ze Slivna, tak jak o něm píše česká historiografie, nebyl původem z Čech, ale, že tato rodina pocházela z lužického Schlieben.
Tento rytířský rod se měl objevit v Čechách na počátku 13. století v osobě Eppona, probošta pražské kapituly a nakrátko kancléře.
Jarošův otec byl nepochybně Albert, který se v listinách objevuje poprvé v roce 1223. V 30. letech (1234 – 1239) je dvorským sudím, v roce 1240 nakrátko komorníkem. V té době slaví úspěchy i Jarošův strýc Rudolf, který je v letech 1236 – 1239 dvorským stolníkem. Podle zmíněného polského historika se oba bratři (Albert a Rudolf) dostali do Čech jako klienti Hrabišiců a jako členové hrabišické kliky spravovali dvorské úřady. Z Hrabišického prostředí pochází i jméno Jaroš, které budoucí pán z Pušperka mohl získal z matčiny strany, jeho matkou byla šlechtična jménem Herka.
Datum jeho narození můžeme pouze odvozovat odečtením doby zletilosti od prvního výskytu v pramenech. Prvně je Jaroš doložen v roce 1237, mohl se narodit na konci 2. nebo začátku 3. desetiletí 13. století. V roce 1239 Jaroš zdědil úřad číšníka po svém strýci Rudolfovi (snad umírá) drží jej nejméně do roku 1241, kdy umírá nejvyšší komorník Hrabišic Bohuslav, protektor této rodiny.
Návrat k prestižním úřadům byl pro Jaroše svázán s návratem Hrabišiců, a to konkrétně s již dospělým Borešem z Rýzmburka. Jaroš se účastní povstání na straně krále a po ukončení bojů se stává opět číšníkem (krátce i stolníkem) a na konci vlády Václava I. je purkrabím Lokte.
Změnu panovníka a dosazování některých bývalých spojenců z časů povstání Přemysla do úřadů Jaroš ustál. Cenou byl odklon, nebo zrada, od Bořeše a Hrabišické kliky. Na podzim 1253 se stává držitelem významného úřadu pražského purkrabího, společně s králem je v Prusích, mnohokrát v Rakousku, účastní se jako velitel oddílu také bitvy u Kressenbrunnu. Naposledy je jako pražský purkrabí uváděn v dubnu 1263. Poté, není známo proč, zda se dostal do sporu s králem Přemyslem II. Jaroš mizí ze svědečných řad králova okolí. A to na tři roky, v roce 1266 se objevuje s novým predikátem, od tohoto okamžiku se píše podle Pušperka, hradu, který začal sám stavět. V této době je zřejmě jmenován purkrabím v Chebu (doložen 1268) a na Lokti (doložen kolem roku 1272).
Zřejmě se v této době vrací tedy do přízně Otakara II., je svědkem uzavření míru s uherským království, záhy ale umírá, naposledy je v listině doložen v červenci 1271, podle pražského nekrologia umírá 24. února, nejpravděpodobněji tedy v roce 1272.
Jaroš se oženil, zřejmě dvakrát, jeho druhou ženou byla Kateřina, která patřila, jak se zdá, k rodu pánů z Říčan - měl jednoho syna – Alberta (nedosáhl takového věhlasu, jako otec, ani jako stejnojmenný děd) a 4 dcery: Alžbětu, Jaroslavu, Annu a Herku.