Jan III. z Dražic
Jan pocházel z méně majetného českého rodu, který měl v erbu zlatou vinnou ratolest s třemi listy na modrém poli a původně pocházel z Litovic u Prahy. Janovým otcem a stavitelem nového hradu v Dražicích, byl Řehoř (od roku 1267 podkomoří české královny). Janovi strýcové byli všichni zasvěceni duchovnímu stavu: Trojan byl pražským kanovníkem, Abel farářem a Jan (II. z Dražic) se stal pražským biskupem. V jejich šlépějích kráčel i syn Řehoře.
O matce nic nevíme, stejně jako nemůžeme nic zjistit o mládí Jana. Snad vlivem strýce (strýců) získal dobré vzdělání při pražské kapitule. Na scénu historie vstupuje Jan až svojí volbou, která proběhla 1.2.1258. Poté Jan putoval do Vídně, kde se zdržoval král Přemysl Otakar II. se svým dvorem. Zde byl 12. května Brunem olomouckým, Otou pasovským, Albertem řezeňským a Jindřichem litevským vysvěcen na biskupa.
V březnu 1267 do Čech zavítal papežský legát Guido, jehož hostil právě pražský biskup. Legát poté odjel do Vídně, kde uspořádal synodu, které se účastnil mj. i pražský biskup.
V květnu a červnu 1274 se Jan III. účastnil lyonského koncilu, po návratu domů nechal v kostelích své diecése vybírat příspěvky na pomoc Svaté zemi.
Jan z Dražic nebyl důležitým spolupracovníkem krále jako jeho olomoucký protějšek Bruno, nicméně ho poutal s králem minimálně korektní vztah, mj. Byl garantem míru s Přemysla II. s Bélou IV. v roce 1261, stejně jako o 10 let později, kdy se změnil uherský král, byl jím Bélův syn Štěpán. Stejně tak se účastnil representačních událostí (korunovace, slavnosti spojené se sňatky předních dynastů střední Evropy, Jan III., také udělil dispens od pátečníhopůstu královně Kunhutě, když byla těhotná.
Snad vlivem Jana, pražského biskupa, se stal jeho otec Řehoř (úváděn také jako Řehník) podkomořím královny. To je ovšem pouhá spekulace.
Po smrti krále Přemysla II. jeho vdova Kunhuta nechala zatknout královského pronotáře a zároveň i pražského kanovníka Jindřicha. To vedlo ke konfliktu mezi královnou a biskupem, Jan vyhlásil interdikt (klatbu), více než týden se ve sv. Vítu nesloužily mše. Poté byl Jindřich propuštěn.
Svého krále ale o mnoho nepřežil, umírá 21.10. 1278.
Za svého episkopátu měl Jan velký zájem o katedrálu sv. Víta – nechal zde zřídit kazatelnu, vysvětil oltář sv. Matouše, opravit věž, vyměnit okna a pokrýt střechu kamennými taškami. O jeho povaze mluví české letopisy takto:Bylť jest povahy vážné, neznámým nepřívětivý, domácím vlídný, pravdy následovník, na saudě prozřetelný, ve vší počestnosti mravů výtečný a vlastnosti nevyrovnané, truchlících laskavý těšitel, hostí a přespolních dobrotivý přijimatel a navštěvovatel. Nanejvýš výmluvný v řeči obojího jazyka českého i latinského, svítelnice svítící po světě a hořící ne pod kabelí, ale na svícnu postavená, osvěcoval srdce lidská slovem pravdy, skutky a příklady.