Hrnčíř a hrnčířské řemeslo

Pavel Macků
Stolní a kuchyňské nádobí bylo ve středověku nejčastěji vyrobeno z keramiky. Keramikou pak rozumíme různě upravenou hrnčířskou hlínu, vytvrzenou přežahem v ohni, potažmo peci. V průběhu 13. století, kdy došlo k rozsáhlým změnám ve společnosti se i keramická výroba stávala řemeslem provozovaným specialisty. Domácká výroba se však mohla především na vsích stále udržovat.

Adekvátní hlína pro hrnčířské potřeby musí splňovat několik kritérií, mezi něž se řadí mj. tvárnost, soudružnost mastnost atd. Vlastnosti keramického těsta lze částečně upravovat jejím dalším zpracováním, tedy zbavením nečistot, přemrznutím, plavením, hnětením, či doostřením. Ostřilo se různě hrubým pískem, občas i jinými surovinami jako popelem, plevami (pro technickou keramiku) a v některých oblastech i grafitem (tuhou). Stejně tak se mohlo přidávat pojivo, které zlepšovalo fyzikální vlastnosti hlíny při výpalu. Pro získání kvalitního keramického těsta se musí proces úpravy v některých bodech i opakovat a jde o zdlouhavý proces. Z pozdějších zpráv raného novověku víme, že hrnčířská dílna vyrážela jednou za čas nakopávat novou hlínu a to pokud možno v co nejvyšším počtu lidí. Hlína se odvážela na vozu/ech, a vždy se natěžilo pokud možno co nejvíce suroviny, která se pak uskladnila přímo v dílně nebo poblíž, kde se dále zpracovávala.

Hrnčíři byli vždy hrdí řemeslníci, ačkoli jejich řemeslo patřilo odjakživa k těm nejchudším. Oblékali tedy nejčastěji prosté pracovní oděvy a sváteční jen na svátky či do kostela. Alespoň tak nám to popisují novověké prameny. V průběhu vrcholného středověku bývali usazováni do bezpečné zóny za městské hradby, kde se snižovalo riziko požáru od rozžhavené pece. To ovšem neplatilo vždy. Fragmenty keramiky jsou nejčastějším nálezem při archeologickém výzkumu. Dokládají nám tak život mnoha bezejmenných drobných řemeslníků, kteří používali všechny elementy universa: hlínu a vodu jako základ a oheň a vzduch pak při výpalu nádob. Nesmíme zapomenout ale i na pátý element, tedy mysl a myšlenku, která dala podnět k vytvoření těchto pozoruhodných keramických předmětů.