Hirzo
Původ Hirza je neznámý, předpokládá se, že je německého původu a do Čech přišel.
Poprvé se objevuje v říjnu 1241 ve funkci mistra kuchyně, ve stejné posici je zmiňován v prosinci 1248 v Brně – v době povstání mladšího krále Přemysla proti svému otci Václavu I. je tak zmiňován v okruhu šlechticů věrných staršímu králi.
Zřejmě díky tomu získává úřad purkrabího na hradě Zvíkov, kde je uváděn dvakrát v roce 1250, tedy po skončení povstání. Tehdejší purkrabství zvíkovské bylo obsazeno dvěmi osobami (alespoň po určitý čas), druhým purkrabím byl Konrád z Janovic (prokazatelně již od roku 1234). Zřejmě v této době také získává vlastní majetek – mokerský újezd, který je vydělen z královského Boleticka – rozsah je znám z listin – jmenovitě to jsou vesnice (v původním znění – Nakhlewe Hore, Vgerc, Vmladone, Naochruhle, Vyanka, Nabelem Chlume, Vdirka, Vmica, Nemochich, Vhlimi, Natschernerece, Nabliznich, Nahyrzove (doloženy v donaci klášteru ve Zlaté Koruně), Muczstat, Jenkezlag, Dietozlag, Zkalni, Zahzlini, Mokriz, Jurizlag, Klenow, Jercenzlag, Nachirnie, Budeczzlag a Hirzow (z jeho závěti témuž klášteru). Některé z těchto vesnic (zdá se, že druhou řadu) Hirzo sám nechal založit.
S nástupem neúspěšného povstalce Přemysla II. na trůn přichází Hirzo o svůj zvíkovský úřad. Namísto něj je jím „lokální konkurent" Bavor ze Strakonic - přívrženec Přemysla během povstání. Kariéry obou těchto mužů jsou do jisté míry protichůdné. Bavor je doložen jako purkrabí již v listopadu 1253. Hirzo se v této době stahuje z veřejného života, není doložen v žádné listině až do listopadu 1260 (Bavor ze Strakonic padl v bitvě u Kressenbrunu) v listině manželky Přemysla Markéty, opět jako pukrabí na Zvíkově, společně s Burchardem. V lednu 1262 je jistý Hyrcho (těžko říct, zda je to náš Hirzo) číšníkem královny Kunhuty Uherské. Nicméně v témže roce v červenci je královským stolníkem.
Hirzo je významným spolupracovníkem českého krále při jeho kolonisační aktivitě na jihu Čech, řídí výstavbu královského paláce na Zvíkově (provádí ji stejná huť, která buduje královské město Písek), je lokátorem Českým Budějovic, měl nechat vyměřit půdorysy tohoto města, v roce 1265 dává dominikánům v této lokalitě louku k výstavbě kláštera. Podílí se i na výstavbě kláštera ve Zlaté Koruně – ve prospěch tohoto kláštera činí donaci v roce 1268 (viz vesnice výše). Podle Břežana umírá v roce 1275, měl manželku Dařici, neměli však děti a proto veškerý svůj majetek odkazuje Zlatokorunskému klášteru.
Hirza lze označit jako schopného šlechtice s řadou typických atributů své doby. Byl věrný stávajícímu panovníkovi a také zbožný. Díky lokátorským úkolům se zdá, že byl i organisačně schopný a měl zřejmě také kontakty v římskoněmeckém zahraničí.