Bitva u Muretu - 12. září 1213 - triumf Simona z Montfortu
Složení armád
Katalánsko, Aragón, Navarra, Toulouse, Foix, Béarn, Comminges
hlavní účastníci při tažení:_král Pedro II. Aragonský, hrabě Raymond VI. z Toulouse, hrabě Raimon-Rogier z Foix, hrabě Gaston z Béarn, hrabě Bernard IV. z Comminges, Miguel de Rada, Hug de Mataplana, Miguel de Luesia, Bernard de Castelbisbal, Dalmas de Creixell, Blasco d´Alagon, Garcia Roméu, Guillem de Cervera, Gomez de Luna, Guillaume de Horta, Hugues d´Alfaro, Géraud de Niort, Guillaume de Puyo, Ladro, Pedro Pardo.
Rytířů a zbrojnošů (seržánů) bylo až 2200 a počet pěších vojáků byl do 10000 mužů. Část pěchoty v bitvě obléhala Muret a ostatní hlídali tábor a následovali ve druhém sledu rytířské šiky.rozložení šiků (podle zdrojů nejsou označovány jako šiky - bataille, ale jako groupe - skupiny) a odhadované počty v bitvě:
první skupina (předvoj, 200 Aragonců a 400 mužů hraběte z Foix) - předvoj vedl hrabě Raymond-Roger z Foix.
druhá skupina (700 Aragonců) - král Pedro II. Aragonský (Peire II d´Aragón)
třetí skupina (byla rozdělena na dvě podskupiny, celkem 900 mužů) - hrabě Raymond VI. z Toulouse a hrabě Bernard IV. z Comminges (ti nebyli na počátku bitvy vůbec připraveni k boji)
Montfort a jeho spojenci
hlavní účastníci při tažení: hrabě Simon de Montfort a jeho bratr Guy de Montfort, vikomt Baudouin (bratr Raymonda VI. z Toulouse !) a pánové Florent de Ville, Guillaume des Barres, Bouchard de Marly, Payen de Corbeil, Alain de Roucy, Matfre de Belbeze, Guillaume des Contres, Guillaume d´Aire.rozložení šiků (bataille) a odhadované počty v bitvě:
první šik (předvoj, 300 rytířů a zbrojnošů) - Guillaume des Barres a Guillaume de Contres (je i možné, že předvoj vedl Bouchard de Marly)
druhý šik (300 rytířů a zbrojnošů) - Bouchard de Marly
třetí šik (300 rytířů a zbrojnošů) - Simon de Montfort
Za šiky ve druhém sledu postupovalo asi 700 kušičníků a kopiníků. Montfortova armáda byla početně slabší, ale všichni tři velitelé šiků patřili k nejlepším francouzským rytířům z vyhlášených rodů Montfort, Montmorency a Barres.
Bitva
Prvního srpna 1213 oblehlo toto velké vojsko Pedra Aragonského a spojenců hrad Muret. Hrad dokonce částečně ovládlo až na hlavní hradní věž, ale cílem nebylo hrad dobýt. Cílem bylo vylákat k bitvě Simona z Montfortu a to se podařilo. Simon z Montfortu jako impulzivní válečník přitáhl druhý den s jízdou, protože preferoval co nejrychlejší příchod. Pedro Aragonský stáhnul vojsko od hradu na pro bitvu výhodnou rovinatou plochu na dohled od Muretu. Po poradě Simona s biskupy a rytíři se Simon rozhodl pro otevřenou bitvu i za početně nepříznivé situace. Navečer došlo k poslednímu jednání obou nepřátelských stran. Po jednání v Muretu zůstala jedna z bran otevřená. Byla to možná jen chyba nebo chytrá past Simona z Montfortu. Pedro Aragonský reagoval a poslal předvoj hraběte z Foix do útoku. Část mužů se dostala do hradu, ale tam byla odražena a část předvoje byla pobita. Na poradě v táboře Pedra Aragonského večer naváděl k opatrnosti hrabě Raymond z Toulouse, ale jeho rady nikdo neposlouchal. Ve vojsku Pedra Aragonského bylo mnoho sebevědomých veteránů od Las Navas de Tolosa a podcenilo početně slabšího protivníka. Atmosféra v táboře měla být velice uvolněná a možná se před bitvou i hodně popíjelo.
Po rozbřesku se už na druhé straně sešikovalo vojsko Simona z Montfortu do tří tradičních šiků. Vojsku požehnali toulouský biskup Foulques a biskup z Comminges. Biskup z Comminges pochopil, že rychlost je klíčová a pomalé žehnání Foulquese ukončil rázným zvoláním „Ve jménu Krista kupředu!". Vojsko pak vyrazilo podél hradeb Muretu a silně tím zaskočilo překvapeného protivníka. Ti nečekali, že by Simon se slabší armádou zaútočil první. První dva šiky Simona z Montfortu zaútočily čelně a třetí šik přímo pod velením Simona zatím obloukem objel celé postavení Pedra Aragonského zleva. Pak zaútočil na pravé křídlo armády Pedra Aragonského. V kritickém momentu bitvy se pokusil ještě zachránit Pedro Aragonský situaci a vyrazil jen se svou družinou proti šiku Montforta. Pedro byl po srážce brzo zabit i když se asi chtěl vzdát a křičel, že je král. Možná ho zabili Alain de Roucy a Florent de Ville, kteří před bitvou přísahali, že aragonského krále srazí. Boj však pokračoval, protože se zpráva o smrti Pedra Aragonského zatím nerozšířila. Brzo ovšem bylo po bitvě, protože úder Simona do boku armády ji rozložil. Vojsko začalo prchat z bojiště a mnoho jich také bylo zabito. Největší ztráty měla špatně vyzbrojená milice z Toulouse složená z měšťanů a řemeslníků. Simon z Montfortu zatím držel šik zpátky, protože stále nemohl uvěřit ve své vítězství a myslel, že se jedná o léčku.
Výsledek
Na bojišti leželo mnoho mrtvých na straně poražených včetně okradeného nahého těla Pedra Aragonského. Tomu byl po bitvě uspořádán důstojný královský pohřeb v johanitském převorství v Toulouse. Z aragonské šlechty padl také Miguel de Rada, Miguel de Luesia, Blasco d´Alagon a Gomez de Luna.
Simon z Montfortu dosáhl velkého a překvapivého vítězství, ale nemohl ho plně využít. Papežský legát Pietro z Beneventa přišel s požadavkem smíru a také hrabě Raymond z Toulouse se vložil do dalších jednání.
Poznámky a zdroje
Jean Pierre Cartier. Válka proti Albigenským, Praha : Odeon, 1979. CN-913/4, CN-913/2, CN-913/3
Jiří Kovařík. Rytířská krev, Rytířské bitvy a osudy (1208-1346). Praha : Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1401-0
internet, mapu bitvy naleznete na http://fr.wikipedia.org/wiki/Bataille_de_Muret