Biskup Jaromír - Gebhard
Další syn se kněžně Jitce z Schweinfurtu narodil pravděpodobně před nebo roku 1038. Přijal jméno po strýci svého otce – minulém knížeti. Tento Přemyslovec se proslavil ještě pod jedním jménem – Gebhard.
Velmi záhy byl určen pro církevní dráhu, možná to souvisí se snahou Břetislava povýšit pražské biskupství na arcibiskupství. Nejdříve studoval v Praze při Sv. Vítu, později knížecí synek se učil při některé katedrální škole v Říši.
Po smrti bratra knížete Spytihněva na počátku roku 1061 se Jaromír se svojí družinou pokusil získat nějaký úděl, jako jeho starší bratr Konrád i mladší Ota. Nový kníže Vratislav se držel otcova systému. Násilně nechal Jaromíra vysvětit na jáhna, Jaromír se tehdy stal duchovním. Raději před bratrem uprchl do Polska na dvůr Boleslava II.
K výrazné změně došlo za šest let, 9.12. 1067 zemřel dlouholetý biskup Šebíř. Moravští údělníci a také Vršovci povolali do knížectví Jaromíra. Vratislav chtěl na vojenském tažení nechat předáky a vojskem zvolit biskupem svého kandidáta Lance, velmoži přání knížete nepodpořili, společně s mladšími bratry odtáhli z tábora se svojí zbrojnou mocí. Po vyjednávání nakonec Vratislav uznal za nového biskupa Jaromíra.
Prvního června ho král Jindřich IV. investoval biskupem a 6. července byl vysvěcen mohučským arcibiskupem Siegfriedem. Přijal církevní jméno Gebhard. Po svém návratu jmenoval proboštem pražské kapituly Marka a vyloučil rodinné kněze a vybral nové, lepší
Jaromírův pontifikát byl odlišný od biskupského působení německých kněží, jak tomu (s výjimkou Vojtěcha) bylo dosud a jak zamýšlel Vratislav při návrhu Sasa Lance. Nechtěl být služebníkem knížete, ozdobou jeho dvora, ani jeho kaplanem. Jaromír se choval nezávisle, pochopitelně se dostával s bratrem do konfliktů.
Aby oslabil moc biskupa, Vratislav založil na Vyšehradě kapitulu, která byla podřízena přímo papeži. Stalo se tak na počátku 70. let. Již dříve Vratislav s dvorem a kanceláří sídlil na Vyšehradě, na Hradě dlel pouze biskup. Logickým krokem Jaromíra bylo požádání papeže o vlastnictví Pražského hradu.
Již Šebíř svolil k oddělení Olomouce od pražského biskupství, první biskup Jan nastoupil na svůj úřad v roce 1063. Jako náhradu za ztracená území dostalo biskupství v Praze hrad Podívín a výnosnou ves Sykyřkostel s příslušenstvím.
Celý episkopát se Gebhard snažil zrušit biskupství v Olomouci a a diecézi připojit k Praze, zde mohl počítat s podporou údělníků. Záměrem biskupovým bylo dosáhnout silnějšího až rozhodčího postavení. V roce 1072 jeho družiníci zbili Jana, poté, co mu olomoucký biskup údajně nepřipravil pokrm vhodný pro biskupa. Kníže zabral jihomoravské statky pražského knížectví a věnoval je Janovi, ten ovšem uprchl do Prahy, tak biskupské zbožína Moravě bylo vystaveno útokům údělníků a Jaromíra. Pražské biskupství zatím spravoval olomoucký Jan.
Vratislav prostřednictvím Jana odeslal stížnost do Říma, posel byl v Řezně chycen Gebhardovým člověkem, byl mu uříznut nos a konečně byl poslán zpět do Čech. Další poselstvo se již zdařilo, reformní papež Alexandr vyslal legáty, své přímé zástupce, kteří měli věc vyšetřit. Duchovenstvo se postavilo za biskupa z nechuti k vyslancům papežovím, ti ze země uprchli, proti vůli knížete. Následujícího roku byli do Říma na vyřešení sporu pozváni oba biskupové a knížecí zástupce. Zůčastnil se pouze Jaromír, jehož prohra (možné zůčastnění Jana) by pro něj mohlo znamenat konec jeho kariéry. Postavili se za něj bratři údělníci. Řešení problému bylo odsunuto. Až v roce 1074 bylo Jaromírovi odpuštěno, byl mu vrácen úřad, následujícího roku papež Řehoř VII. vyřešil spor i v otázce sporných statků, které rozdělil napůl mezi biskupy, za deset let bude rozhodnuto definitivně, ovšem roku 1085 Jan zemřel. Vyšešení sporu přineslo uklidnění mezi biskupy i Přemyslovskými bratry, česká politika se tak mohla více zabývat (a vměšovat do) říšskými problémy. Jaromír se musel s Vratislavem alespoň částečně smířit, za vnitřní nestability, která panovala v 1/2 70. let, nebylo možné provádět Vratislavovu vnější politiku. Otázkou zůstává, čím kníže bratru ustoupil.
Římský král Jindřich IV. v té době přišel o své kancléře, na sněmu v Norimberku 1077 se jako kancléř objevuje náš biskup, zástupce arcikancléře arcibiskupa mohučského Siegfrieda. Jeho titul zůstal spíše formální, zřejmě ale několik listin v blízkosti Čech vydal. Stal se tak částečně pojítkem mezi knížetem a králem. Musel tedy s Vratislavem vycházel, alespoň neutrálně. Zřejmě toto byla cesta k zvýšení přestiže. Cesta to byla dobrá. Na synodě v Mohuči, kde Vratislav získal korunu, Gebhardovi bylo slíbeno zrušení olomouckého biskupství. Datace 1085, vystavení listiny 1086. V úřadě působil snad do roku 1081.
Vzájemné vztahy mezi bratry se ale následně zkalily. Kosmas hovoří o neochotě Jaromírově ozdobovat krále korunou: (Vratislav) chce panovati a vynikati, (Jaromír) nechce jeho rozkazů poslouchati, nýbrž se přiznává poddanstvím toliko k císaři, od něhož přijal biskupství. Vratislav znovu dosadil do Olomouce biskupa, zřejmě byla na několik let předtím obě biskupství zcelana, po smrti Oty si tam chtěl upevnit moc. V roce 1088 utíká do Uher, snad tudy do Říma, spíše zde hledá podporu.
Přemyslovec, který se chtěl stát třetím údělníkem, ale stává se významným českým biskupem a kancléřem, zemřel v Ostřihomi 26.6.1090.
Použitá literatura:
David Kalhous: Jaromír - Gebhard , biskup a kancléř; MHB 9
Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin
Vratislav Vaníček: Vratislav II.(I.)
Josef Žemlička: Přemyslovci