Arnošt

Petr Povolný
Rejstříkové heslo

Byl číšníkem pražského biskupa Fridricha (1168-1179), který získal stolec díku svému příbuzenství s královnou Juditou Durynskou. Fridrich přišel do Prahy z Magdeburku a není vyloučeno, že k jeho doprovodu náležel i Arnošt.1 Nový biskup, prý neovládající češtinu, se mohl alespoň částečně obklopit lidmi, kteří s ním byli v příbuzenském či klientském vztahu. Milites episcopi známe pouze díky listině z roku 1177, na níž má asi třetina svědčících německé jméno.2 A právě číšníkovo jméno, u nás neobvyklé, umožňuje uvažovat o jeho cizím původu. Podle diplomatických pramenů, byl teprve druhým Arnoštem zaznamenaným v našem prostoru. Nositelé tohoto křestního jména, se až do konce přemyslovského období, objevují v písemných pramenech ojediněle. Případné ztotožnění biskupova číšníka s dalšími Arnošty, uvedenými v pramenech konce 12. století, nepovažuji za pravděpodobné.3 Ale možná, trochu překvapivě, nalezneme dodnes jeho stopu v naší krajině.

U Červené Řečice leží obec Arneštovice (původně Arnoštovice), které mohl dát jméno právě biskupův číšník. Od poloviny 12. století se zde formovala největší doména pražského biskupství s centrem v Červené Řečici. A v jejím sousedství mohl biskupův číšník Arnošt získat menší výsluhu. Arneštovice nikdy nepatřili k červenořečickému panství a v písemných pramenech se objevují až počátkem 15. století. Avšak zdejší osídlení je kladeno do druhé poloviny 12., nebo nejpozději do počátku 13. století. Neexistence panského sídla a s ním spojeného predikátu, jsou důvodem pozdní zmínky v pramenech. Navíc nebyly samostatným statkem a patrně nejpozději na konci 13. století náležely vladykům z Loutkova, doloženým poprvé roku 1316.4

Nebýt náhodné zmínky v pramenech, zůstala by pro nás existence biskupova číšníka Arnošta dokonale utajena. Stejně jako jeho další osud, o kterém můžeme pouze spekulovat. Hypoteticky se mohl zařadit mezi předky některého místního vladyckého rodu a zvěčnit své jméno v názvu jedné obce.5


  1. Žemlička Josef: Čechy v době knížecí, NLN, s. 210, 263, 320. Novotný Václav: České dějiny 1.2 (dále jen České dějiny 1.2), Praha 1913, s. 966-967. ↩︎

  2. CDB I., č. 280, s. 247. Milites episcopi: Hartleb camerarius, Arnust dapifer, Lutolt pincerna, Petrus filius Obiden, Erkenbreht subdapifer, Berwin agaso, Drisizslav, Gotezslav, Preda, Zuoiata, Zbislav, Dalebor subpincerna, Reinart subcamerarius, Radozlaus, Alwik, Vlad. ↩︎

  3. Zdeňka Hledíková sice považuje Arnošta z Pardubic za teprve třetího nositele jména zachyceného v našich písemných pramenech, ale to je zjevný omyl. Hledíková Zdeňka: Arnošt z Pardubic, Vyšehrad 2008, s. 212. Naším prvním Arnoštem byl překvapivě člen moravské větve Přemyslovců, uvedený na dvou listinách z roku 1156. CDB I., s. 483. Wihoda Martin: Morava v době knížecí 906-1197, NLN 2010, s. 245. RBM I., s. 627. Nepovažoval to za pravděpodobné ani Gustav Fridrich, nebo současní historici, kteří se zabývají tímto obdobím a Arnošty (bratrem Hroznaty Tepelského). CDB I., s. 483, CDB II., s. 448. Žemlička Josef: Rod, rodina a příbuzenstvo Hroznaty Tepelského, Západočeský historický sborník 4/1998. ↩︎

  4. Název Arnoštovice používal ještě August Sedláček. Sedláček August.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl IV., Argo 1995; s. 345, 347, 348. Nejvíce informací o této doméně naleznete: Dobiáš Josef: Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí I., Muzejní spolek 1928, Dostupné on-line: https://www.academia.edu/40319562/Josef_Dobiáš_Dějiny_královského_města_Pelhřimova_a_jeho_okolí_Díl_V_Část_1._Doba_pobělohorská._Třicetiletá_válka_History_of_the_Royal_City_of_Pelhrimov_and_its_Surroundings_Volume_5.1._-_The_White_Mountain_Period._The_Thirty_Years_War_; Nověji Martínek Zdeněk a kolektiv: Pelhřimov, NLN 2014.

    Biskupské panství muselo být od počátku jasně vymezeno přírodními útvary, představy o jakési středověké majetkové anarchii jsou nesmysl. Boháč Zdeněk: Pozemková držba pražského arcibiskupství v době předhusitské, Historická geografie 18,1979, s. 182. Martínek Zdeněk a kolektiv: Pelhřimov, NLN 2014, s. 49. Sedláček August.: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl IV., Argo 1995; s. 342, 347; Rozsah sousedního hořepnického panství známe díky listině Václava II. z roku 1299. Ta potvrzuje držbu Dětochovi z Třebelovic, který se stal dědicem rodu z Hořepníka, možné větve Vítkovců; Jan Libor: Václav II., Argo 2015, s. 268-270. ↩︎

  5. Profous Antonín: Místní jména v Čechách, díl I., s. 14. Potěšilo mě, že svazky jsou dostupné on-line, na stránkách Ústavu pro jazyk český.Důležité lokality v okolí Arneštovic

    1. Arneštovice - původně Arnoštovice

    2. Červená Řečice-centrum panství pražského biskupství

    3. Želiv-klášter premonstrátů

    4. Hořepník - sídlo stejnojmenného panského rodu, možné větve Vítkovců, jehož příslušníci jsou doloženi od roku 1252. Románský kostel Nejsvětější Trojice je datován do druhé čtvrtiny 13. století a hrad Konipas, ležící v katastru obce Březiny, je doložen roku 1299.

    5. Onšov - členové rodu jsou od poloviny 13. století zmiňováni ve službách panovníka a jejich erb nechybí na hradě Laufu. Pozdně románský kostel sv. Martina patrně souvisel s feudálním sídlem, které ale zatím nebylo lokalizováno.

    6. Loutkov (dnes součást Hořepníka) - rod z Loutkova je doložen od roku 1316

    7. Buřenice - po lokalitě se psala nejvýznamnější větev rodu zkřížených mečů, její členové se v pramenech objevují pravděpodobně již na konci 13. století. Kostel Proměnění Páně je v katalogu NPÚ charakterizován jako raně středověký a není vyloučeno, že stál již ve 13. století. ↩︎